Tarja Turunen – symbol metalové něhy.

Čtyřiatřiceti let se dnes dožívá finská sopranistka Tarja Soile Susanna Turunen Cabuli. Zpěvačka, jenž sblížila klasickou hudbu s heavy metalem do akceptovatelné podoby pro širokou hudební masu.

Dnes asi není na této planetě výraznější operní pěvkyně, která svým zpěvem tolik promluvila do ustálených metalových houštin jako právě Tarja. Její hlas je nepřehlédnutelný a nebýt jej, asi by dnes málokdo znal skupinu Nightwish, symbol symfonického metalu s výrazným ženským hlasem, v které Tarja 9 let působila.

Tarja Turunen se narodila v malé vesnici Puhos, která leží na jihovýchodě Finska, 13 km od městečka Kitee. Své první veřejné vystoupení si Tarja odbyla ve 3 létech v kiteenském kostele. V šesti létech začala hrát na klavír. Její první učitelkou klavíru byla Kirsti Nortia-Holopainen, jenž je matkou Tuomase Holopainena, klávesáka a hlavního skladatelského mozku Nightwish. Již na střední škola byla výraznou pěveckou osobností. Byla součásti snad všech pěveckých ansáblů, které na škole působily. Její učitel hudby Plamen Dimov pořádal mnoho mimoškolních hudebních projektů, kterých se zúčastňovala i Tarja. V 15 létech se představila jako sólistka před tisícovkou posluchačů v místním kostele. V roce 1993 začala navštěvovat Senior Secondary School of Art and Music v Savonlinně. Jako sedmnáctiletá si zazpívala např. cover Michaela Jacksona Ben (hodně raritní nahrávka). V osmnácti se přestěhovala do Kuopia, kde začala chodit na Sibelius Academy, což je jedna z nejznámějších hudebních vysokých škol ve Finsku. Jejími spolužáky (staršími) byli např. chlapci z Apocalypticy. Taktéž Max Lilja, který dnes Tarju doprovází koncertně, zde studoval. A ještě jeden známý muzikant tuto školu navštěvoval. Je jim Matias Kupiainen, kytarista neméně slavných Stratovarius.

Když v červenci 1996 u táborového ohně přišel klávesák Tuomas Holopainen s nápadem založit kapelu, která by hrála právě při těchto příležitostech, ani ve snu ho nenapadlo, do jakých rozměrů se jeho vize rozroste. Součásti jeho tábornického bandu byl i kytarista Emppu Vuorinen. Ještě v témže roce oslovil Tuomas svou bývalou spolužačku Tarju, zda-li by s nimi nechtěla zpívat. Vzniklo tak trio, které se pojmenovalo podle první nahrávky, kterou natočili. Tou byla skladba Nightwish, která nechyběla ani na prvním třískladbovém demu, kde se objevila i skladba The Forever Moments.

Holopainen však vzápětí pochopil, že Tarjin hlas je na táborákové zpěvánky příliš energický, proto se rozhodl trochu více přitvrdit. A tak se hned na začátku roku 1997 k triu přidává bubeník Jukka Nevelainen. Emppu se logicky chopil elektrické kytary. Ve Finsku jde všechno rychleji než v Česku a bez zbytečných řečí. Ještě na jaře 1997 podepisují Nightwish smlouvu s národním labelem Spinefarm a šupem do nahrávacího studia Huvikeskus, které je v Kitee. Zde od dubna do září 1997 natočí 7 skladeb, které vydají na EP Angels Fall First v limitované edici 500 kusů. 1. listopadu 1997 pak již vychází plnohodnotné album Angels Fall First. Zde se objeví i skladba Beauty and the Beast, kterou Tarja dodnes hraje na svých koncertech. Ve Finsku se debutové album vyšplhá na 31. místo albového žebříčku a skladba The Carpenter, která se objevila i na stejnojmenném splitu po boku Children of Bodom a Thy Serpent, okupuje bronzovou pozici na tamní hitparádě.

Na začátku roku 1998 se k Nightwish přidává bývalý spolužák Tuomase Holopainena baskytarista Sami Vänskä z finské kapely Wizzard (zde ale bubnoval). Skupina se zavírá na tři měsíce do Caverock studia, aby zde natočila průlomové album Oceanborn. To vychází 7. prosince 1998. Jenom ve Finsku se jej prodalo 68000 kopií, což není na začínající kapelu špatné. Deska obsahuje vedle řady svižných věcí jako Stargazers, The Pharaoh Sails To Orion s hostujícím Tapio Wilskou (ex - Finntroll) nebo Sacrament of Wilderness i baladické momenty, které do jisté míry předurčují věci příští. Těmi jsou skladby Swanheart a Walking In the Air, jenž napsal v roce 1982 Howard Blake pro animovaný film The Snowman.

Díky úspěchu alba Ocearnborn se Nightwish dostali do nekonečného kolotoče intervií, tiskovek a fotografování pro různé hudební i nehudební časopisy. Skupina začala být na roztrháni. Každý, i sebemenší promotér, se je snažil ulovit. Druhá polovina roku 1999 byla ve znamení evropského turné po boku německých Rage, které čítalo 26 zastávek.

V roce 2000 vydávají Nightwish následovníka Oceanbornu, desku Wishmaster. Ta se stane ve Finsku dvakrát platinová a ihned po vydání vyskočí na 1. místo oficiální finské hitparády, kde si pobude tři týdny. Německý časopis Rock Hard vyhlásil Wishmaster album měsíce a zařadil ho ve svém hodnocení i před novinku Iron Maiden Brave New World. Velká promotion a mediální masáž se poprvé rozjíždí v plné síle a davy poblázněných se utěšeně rozrůstají. Singlovka Deep Silent Complete boduje na rádiových vlnách a skladby jako The Kinslayer nebo Wishmaster válcují Evropu.

A aby se kula ocel dokud je ještě žhavá, vydávají Nightwish na konci roku 2000 první kompilační album Wishmastour 2000, jenž následuje v dubnu 2001 v Německu velice úspěšná živá nahrávka From Wishes To Eternity. Ve Finsku byla okovaná dokonce do zlata. V červnu téhož roku vypouští skupina do světa EP Over The Hills and Far Away, které obsahovalo krom titulní Over The Hills and Far Away (cover Gary Moore) i přesládlou Away.

Další regulérní album vydávají Nightwish 24. května 2002 pod názvem Century Child. Na desce se poprvé objevila nová basová akvizice z kapely Sinergy Marco Hietala, která nahradila Samiho Vänskä. Hietala se stal zároveň druhým zpěvákem kapely, takovým drsným protipólem Tarjinina školeného hlasu. Jeho hlas nejvíce vyniká v muzikálovém hitu The Phantom of The Opera od Andrew Lloyd Webbera, kde si s Tarjou vysříhl duet. Hitparádový vrchol v zemi tisíce jezer dosahují ale především skladby Ever Dream a Bless the Child. Oč méně pochvalných recenzí sklízí album Century Child od hudebních kritiků, o to větší úspěch má na poli komerčním. Zatím co deska Wishmaster potřebovala na to, aby stala zlatou, tři týdny, Century Child na to stačily dvě hodiny! Za dva týdny už se blyštila platinou.

Navenek kapela působila spokojeným až idylickým dojmem. Dle vyjádření jednotlivých členů neměli muzikanti mezi sebou žádný problém. Opak byl ale pravdou. Pod pokličkou to vřelo. V roce 2003 se Tarja provdala za jihoameričana Marcela Cabuliho, který se stal zároveň jejím osobním manažérem. A tak pomalu ale jistě začíná válka mezi Tarjou a Marcelem na straně jedné a zbytkem kapely na straně druhé.

V červnu 2004 vydávají Nightwish další úspěšné album Once, které už pod svá křídla převzal evropský vydavatelský metalový gigant Nuclear Blast. A hned to bylo znát na prodejnosti. Do dnešního dne se desky prodalo víc než 1 200 000 kopií. A určitě nepřekvapí ani první místa na několika evropských žebříčcích. Hity jako Nemo, Wish I Had An Angel (skladba se objevila na soundtracku k filmovému propadáku Sám v temnotě s Christianem Slaterem v hlavní roli) nebo The Siren si popěvovala snad i batolata v kočárku a senioři na kúru.

Následuje celosvětové turné, které čítá 72 koncertů v roce 2004 a 57 koncertů v roce 2005, na jehož konci byl vyhazov Tarji z Nightwish. Symbolicky odehrála Tarja poslední koncert s Nightwish v Helsinkách v Hartwall Aréně, kde po ukončení show dostala od Tuomase Holopainena „rozvodový“ dopis. Tuomas v něm Tarji vyčítá hvězdné manýry a chamtivost. Sám si však nikdy nepřiznal své dominantní vystupování. A taky problémy s alkoholem, čehož byli několikrát svědky i návštěvníci na koncertech. Samozřejmě, že Tarja měla a má větší ambice než jen svět okovaných „paroháčů“. 21. říjen 2005 se tady stává mezním datem v historii Nightwish. Od teď si jde každý svou vlastní cestou necestou.

Ještě v roce 2001 se objevuje Tarja jako jedna ze zpěvaček na projektu argentinského metalového muzikanta Beto Vazqueze - Beto Vázquez Infinity. Krom ni zde zpívají i Candice Night (Blackmore´s Night), Sabine Edelsbacher (Edenbridge) anebo Fabio Lione (Rhapsody of Fire). Tarju je možno na tomto albu slyšet mimo jiné ve skladbě Sadness in the Night.

V roce 2006 vydává Tarja vánoční album Henkäys Ikuisuudesta, na kterém se objeví známé kousky jako Happy New Year od Abby, You Would Have Loved This od Cori Connors, Ave Maria, kterou zhudebnil Franz Schubert a Sir Walter Scott nebo Lennonova Happy Xmas (War Is Over). Desky se prodá víc než 70 tisíc kopií.

Své první sólové album vydává Tarja 19. listopadu 2007 a pojmenovává jej My Winter Storm. Na něm se obklopila skvělými muzikanty, jakými jsou Doug Wimbish (Living Colour), Earl Harvin (The The, Seal) nebo Kiko Loureiro (Angra) a za jejích pomoci vytvořila velice slušné dílko. Rádiově, ale i na MTV se prosadil hlavně hit I Walk Alone. Na koncertech pak boduje s předělávkou Poison od Alice Coopera. Deska se prodává velice slušně nejen ve Finsku, ale i v České republice, v Maďarsku a ve Švýcarsku, kde obdrží zlatý punc. V Rusku je dokonce dvakrát platinová. Úspěch, který ani sama Tarja nečekala, ji nakopne do další práce.

Na koncertech ji doprovází Mike Terrana na bicí, Alex Scholpp na kytaru, Max Lilja na čelo a Christian Kretschmar na klávesy. Douga Wimbishe vystřídal v roce 2009 Oliver Holzwarth z Blind Guardian a v polovině roku 2010 Kevin Chown (ex - Tiles, ex - Magnitude 9). Doug však stále spolupracuje s Tarjou hlavně ve studiu.

Ještě v roce 2007 se objevila Tarja na albu Into the Light, což je projekt pod názvem Nuclear Blast – All Stars. Zde si zazpívala ve skladbě In the Picture, kterou napsal Victor Smolski (Rage). V roce 2009 si jako host zazpívala s argentinskou metalovou smečkou Rata Blanca, s kterými si mimo jiné dala nesmrtelnou „párplovku“ Child In Time.

Dalšími spolubojovnicemi na metalovém bojišti jsou Doro Pesch a Liv Kristine (ex - Theatre of Tragedy, nyní Leaves´ Eyes), s kterými si Tarja zazpívala velice zdařilé duety. S Liv to je skladba Don´t Give Up od Petera Gabriela, kterou s nim v duetu zpívá Kate Bush. S Doro pak balada Walking With The Angels. Na oplátku si pak Doro zazpívala na následujícím Tarjininém mini albu The Seer, které vyšlo v limitované edici 1000 kusů v prosinci 2008. Zde si spolu holky daly skladbu The Seer.

V roce 2010 se Tarja objevila po boku Němců Scorpions ve skladbě The Good Die Young na jejích posledním albu Sting In the Tail.

Na začátku roku 2010 se Tarja Turunen opět zavírá do nahrávacího studia, aby zde vytvořila své další skvělé dílko. To dostává název What Lies Beneath a do obchodní sítě je vypuštěné 31. srpna 2010. I když album není tolik úspěšné jako předešlý počin, prodejnost ve Francii překročí 50 000 kopií. Rádiové ambice mají skladby Until My Last Breath, I Feel Immortal nebo Underneath. Bohužel ani tyto ani následnou Falling Awake, kde si vystříhl kytarové sólo Joe Satriani, nejde v éteru skoro slyšet. Prostě zavedené dinosaury z rádií jen tak někdo nevytlačí. A může to být i zpěvule světového kalibru.

A tak nezbývá než si Tarju poslechnout živě. Nejbližší možnost je v České republice 13. ledna 2012 ve Zlíně nebo následující den v Pardubicích.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku