Rob Halford – metalový bůh.

Šest křížků má již na svých bedrech britská metalová ikona Robert John Arthur Halford, zpěvák průkopníků Nové vlny britského heavy metalu skupiny Judas Priest. Právě dnes 25. srpna 1951 se tato legenda narodila v stotisícovém Sutton Coldfieldu ve Velké Británii.

Dětství prožívá Robert ve 180 tisícovém Walsalle, které leží 13 km severozápadně od Birminghamu. Walsalle je typické britské průmyslové město. Jsou zde hutě, ocelárny, strojírny a slévárny, které mají bezprostřední vliv na utváření charakteru mladého Roberta. A když se k tomu přidá ještě Robertův otec, který v těchto „metalových“ komplexech taky pracoval, není se čemu divit, že právě u Halfordů vyrůstala jedna z ikon Heavy Metalu. Na konci 60. a na začátku 70. let minulého století vzniklo v Birminghamu a okolí několik důležitých metalových kapel. Krom Judas Priest to je metalová legenda legend Black Sabbath.

První hudební krůčky mladého Halforda směřují do kapel Athens Wood, Lord Lucifer, Abraxas, Thark a Hiroshima, s kterými ale příliš velkou díru do světa neudělal. Až příchodem k Judas Priest se změnil jeho hudební i soukromý život. Ale to hodně předbíhám.

V září 1969 vznikla ve West Bronwishi zatím bezejmenná blues-rocková skupina, kterou tvořili zpěvák Al Atkins, kytarista Ernie Chataway (před tím hrál v renomované kapele Earth, z které později vznikli Black Sabbath), bubeník John Partridge a baskytarista Bruno Stappenhill. Posledně jmenovaný pak přišel s tím, že by se kapela mohla jmenovat Judas Priest podle Dylanovy písně The Ballad of Frankie Lee and Judas Priest. Na jiném místě v městečku Wednesbury pak hrála ne příliš známá skupina Freight, kterou tvořili dva spolužáci K.K.Downing – kytara a Ian Hill baskytara. Bicí obsluhoval John Ellis. Freight nechtěli hrát jen převzaté standardy od Hendrixe nebo Cream. Pokoušeli se i o vlastní tvorbu, která však byla na hony vzdálená dnešnímu soundu Judas Priest. Byl to jakýsi hybrid Blues, Rocku a Rock ´n´ Rollu. Skupina však neměla zpěváka. Když se v dubnu 1970 rozpadla první sestava Judas Priest, Al Atkins se rozhodl i se značkou Judas Priest zakotvit v jiném bandu. A tak se na konci roku dostavil na jednu ze zkoušek skupiny Freight, aby se následně k tomuto spolku připojil. A jelikož byl Al protřelý a respektovaný rocker, název Judas Priest, který si se sebou přinesl, byl přijat. Na přelomu roku 1970-71 tak byl položen základní kámen jedné z nejrespektovanějších skupin Heavy Metalu – skupiny Judas Priest.

Křest ohněm si odbyli noví Judas Priest 16. března 1971 v Essingtonu. Priest povětšinou předskakovali renomované spolky jako Budgie, Slade nebo Garyho Moora. Repertoár se taktéž skládal jen z rockových standardů od Hendrixe, Quatermass nebo Cream. Postupem času si Priest vydobyli i svou pozici na rozjíždějící se britské hardrockové scéně. Sice byli stále jen předkapelou, ale již jeli turné se slavnými UFO, Status Quo, Trapeze nebo Thin Lizzy. Začali dokonce hrát pár vlastních skladeb, které se později objevily na debutu Judas Priest Rocka Rolla v roce 1974. Jednou z takových skladeb byla i Atkinsova Never Satisfied.

V květnu 1973 se rozhodl zdecimovaný Al Atkins opustit Judas Priest. Důvodem byla únava, nedostatek financí a nejisté vyhlídky do budoucna.

Baskytarista Ian Hill ale věděl o zpěvákovi par excellence. Byl jim bratr jeho přítelkyně Robert Halford. Ten se trápil ve skupině Hiroshima, jenž měla nejistou budoucnost. Na nabídku, stát se frontmanem již otřelých Judas Priest, Robert ihned kývl. A tak ještě v dubnu 1973 naskočil i s bubeníkem Johnem Hinchem do rozjíždějícího se vlaku jménem Judas Priest.

Svůj křest ohněm si Rob Halford odbyl na tour Budgie Never Turn Your Back On A Friend Tour, kde Judas Priest rozehřívali publikum těmto slavným Velšanům. A credit Judas Priest konstantně narůstal. Za své vystoupení již inkasovali místo deseti liber pětadvacet. Na jaře roku 1974 zavítali Judas Priest i za lamanšský kanál. Zahráli si například v Norsku nebo v Německu. Společnost zde dělali opět kapele Budgie.

V dubnu 1974 přichází do „Idašského“ spolku druhý kytarista Glenn Tipton z kapely The Flying Hat Band. A ještě v červnu téhož roku se Judas Priest zavírají do Trident and Olympic Studia, aby zde natočili debutové eLPíčko Rocka Rolla. To vychází 6. září 1974. Rob Halford se skladatelsky podílel mimo jiné na skladbě Rocka Rolla, kterou kapela hraje občas živě i dnes.

Následující „asfalťák“ vydávají Judas Priest 23. března 1976 pod titulem Sad Wings of Destiny. Na desce se již blýsknou skladby jako Tyrant, Genocide nebo Victim of Changes, na které se spoluautorsky podílel i bývalý zpěvák Atkins.

Další alba ranného období Judas Priest jsou Sin After Sin(1977), Stained Class (1978) a Killing Machine (1978). To se ve Státech prodává pod názvem Hell Bent For Leather. Na těchto nosičích již skupina jasně ukázala, v čem tkví její síla. Přímočarý hard rock, který už daleko ve tvrdosti převyšoval své předchůdce jakými byli Budgie, Thin Lizzy, Led Zeppelin nebo Deep Purple. Skladby jako Delivering the Goods, Exciter, Invader, Sinner, Dissident Aggressor nebo Saints in Hell, na níž je jasně znát Halfordův skladatelský rukopis, drtily své fanoušky jak papírové krabice. Energie, která z těchto nahrávek číší, byla k nezastavení. Je tu nový hudební směr, který je ještě razantnější a tvrdší než již pomalu skomírající hard rock. Ve Velké Británii vzniká Heavy Metal ve své plné kráse. Je jiný než už praotců Black Sabbath. Není tak temný. Je více kovový, rychlejší a přímočarý.

A to, co Judas Priest zaseli na svých ranných deskách, to plnými doušky sklidili na „živáku“ Unleashed In The East. Album bylo nahrané na japonském tour v únoru 1979 a ve Státech bylo opuncované dokonce platinou. Dodnes je považované vedle Made in Japan od Párplů za nejdůležitější live nahrávku v historií tvrdého rocku.

Když se na začátku roku 1980 zavírají Halford a jeho parta do nahrávacího studia Startling Studios v Ascotu, ani ve snu je nenapadlo, že v dubnu vydané album British Steel, zboří všechny zavedené mýty o tvrdosti rockové hudby. Na Britských ostrovech se utvářela nová hudební komunita, které vytlačila doposud populární punkrockovou scénu na vedlejší kolej. A tak hudební „neumětelové“ jako Sex Pistols, The Clash nebo The Damned mohli pomalu balit kufry. Teď je tu Heavy Metal na čele s Judas Priest! A skladby Breaking The Law, Living After Midnight, United nebo Grinder se stanou opravdovými metalovými klenoty.

Následovník „Britské oceli“ z roku 1981 Point of Entry už sice není tak tvrdý, ale i zde se blýskne několik „šlapaček“ jako Hot Rockin´, You Say Yes a na remastrovaném bonusu z roku 2001 se objevivší Thunder Road.

Nejúspěšnější album, co se prodejnosti týče, vydávají Judas Priest 17. července 1982. Deska má název Screaming For Vengeance a kapelu zastihne v té nejlepší kondici. Hitový singl You've Got Another Thing Comin (jak by též mohli chybět Judas Priest na dobročinném koncertě Live Aid?) dosáhne na 4. pozici na americké hitparádě, což byla a doposud je nejvyšší singlová pozice v historii kapely vůbec. Taktéž skladba Electric Eye se stává jednou z nejhranějších nejen na koncertech. A pokud se do repráků napresuje ještě titulní Screaming For Vengeance, není třeba již dalšího komentáře.

Na úspěch alba Screaming For Vengeance navazuje v roce 1984 vydaná deska Defenders Of The Faith. Opět kovový nářez v plné síle. Již svižná otvíračka Freewheel Burning vše nastartuje na ty správné obrátky. Pozadu nezůstává ani The Sentinel nebo „dunivá“ stadionovka Love Bites.

V roce 1986 Judas Priest trochu ubrali z nastoleného tempa a vydali pro některé dodnes těžko stravitelné album Turbo. Na tomto nosiči si muzikanti pohráli ve velkém s kytarovými syntezátory a podle toho vypadá i výsledný sound. Již úvodní Turbo Lover se ukazuje naplno v plné své syntezátorové kráse. V podobném duchu jsou i songy Out in the Cold nebo Hot For Love. Skladba Reckless se měla objevit i ve filmu Top Gun, ale manažment okolo Priest usoudil, že film bude obrovský propadák. Bohužel se mýlili. Přesto se album velice slušně prodávalo v Rakousku a ve Španělsku, kde dosáhlo absolutního vrcholu na tamních hitparádových žebříčcích.

Na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let minulého století přestává být pomalu zájem o britské kovové spolky. Rockovou scénu už začínají naplno válcovat hairmetalové smečky ze Států jako Mötley Crüe, Poison, Twisted Sister, Skid Row nebo Guns ´n´ Roses a Nová vlna britského Heavy Metalu začíná pomalu a jistě vyklízet své vydobyté pozice stejně jak je v minulosti vyklidil hard rock. Zkázu Heavy Metalu pak dokoná "ubrečený" grunge, který převálcuje vše, co se jen v náznacích o tento hudební styl třeba jen otře.

V tomto nepříliš šťastném období vydávají Judas Priest alba Ram It Down (1988) a Painkiller (1990). Své pozice v prodejnosti si sice ještě jakž takž udrží, ale už to není ono. Na těchto deskách se blýsknou ve skladbách Johnny B. Goode (Rock ´n´ Rollový standard od Chucka Berryho) nebo Painkiller, která byla nominována i na cenu Grammy za rok 1990 v kategorii Metalová skladba. Bohužel je v daném roce převálcovala Metallica se skladbou One.

Painkiller Tour k poslednímu vydanému albu je však velkolepé. Jako předkapely rozehřívají natěšené fanoušky spolky Pantera a Annihilator. Výpravné scéně dominuje masivní kovová konstrukce, připomínající ponejvíce vesmírné schodiště se spoustou trubek, mříží a jiných propriet. Světová jízda sice skončí pro Judas Priest jednoznačným vítězstvím, ale situace v kapele příliš nevypovídá o jednolitosti a soudružnosti. Na konci turné Painkiller Rob Halford v tichosti opouští řady Judas Priest.

V roce 1992 zakládá Rob Halford skupinu Fight, do které zlanařil i svého spolubojovníka z mateřské lodi, bubeníka Scotta Travise.S tímto bandem vydá Rob dvě regulérní alba War of Words (1993) a A Small Deadly Space (1995), které se bohužel nijak výrazně nezapsaly do metalové bible. Fanoušci čekali pokračování judasovké linie, ale Robovo značné přitvrzení až do thrashmetalových poloh nějak nepochopili. Z odstupem let lze bez jakýchkoliv předsudků říct, že obě alba jsou hodně nedoceněné. Na nich se objeví např. skladby Nailed To The Gun, Into The Pit, Contortion, Never Again či Immortal Sin.

V listopadu 1992 se Rob Halford objeví v řadách legendy Black Sabbath na dvou vystoupeních v Costa Mesa v L.A. Zde si zazpíval mimo jiné skladby Children of The Sea nebo Heaven and Hell.

Další sólový projekt Roba Halforda se jmenuje Two a pro fanoušky Judas Priest je to nejhůře stravitelný experiment, kde se „metalový bůh“ tradičním představám o metalu vzdaluje mílovými kroky. Své odvážné experimenty buduje na industriálních základech, k jehož solidnějšímu rozpracování si pozval osobu nejpovolanější, kterou je Trent Reznor z industriálních Nine Inch Nails. Soubor Two vydávají jediné album Voyeurs (1998), na kterém se objeví i skladba I Am a Pig, ke které natočil videoklip známý režisér porno filmů Chi Chi LaRue. V klipu se objeví i porno herečka a tanečnice Janine Lindemulder. Tento klip byl natočen již v roce 1997, tedy v roce, kdy se Rob Halford veřejně přiznal k homosexualitě. Pro mnohé fanoušky Heavy Metalu to byl těžko stravitelný šok. Pro ně jsou metalisti symbolem mužnosti a síly. Homosexualita je zde nepřípustná.

V roce 2000 se Rob Halford opět navrací k metalovým kořenům. Již v roce 1992 se na pultech obchodů objevil singl Light Comes Out of Black pod značkou Halford. Tento song společně s Halfordem natočila Pantera a skladba se objevila na soundtracku k hororové komedii Buffy, zabíječka upírů. Film měl sice hvězdné obsazení (Rutger Hauer, Donald Sutherland, Hilary Swank, Ben Affleck), ale větší blbost v daném roce v Hollywoodu snad ani nenatočili. A na přelomu tisíciletí si Rob opět vzpomněl na značku Halford. Na pomoc si pozval ostříleného Roye Z, který mu i vyprodukoval novinkové album Resurrection, jenž vyšlo 8. srpna 2000. Nosič otvírá svižná Resurrection, která jako by navrátila Halforda o několik let zpět do doby, kdy měli Judas Priest top formu. Taktéž následná Made In Hell hodně připomíná nejlepší roky „Idášů“. Ve skladbě The One You Love To Hate se objevil i speciální hvězdný host. Nemohl jim být nikdo jiný než Bruce Dickinson. Deska zabodovala u fanoušků Judas Priest a Robovi bylo odpuštěno jeho experimentální období.

Proto již v následujícím roce vypouští Rob Halford do světa další nosič pod značkou Halford. Jedna se o koncertní dvojalbum Live Insurrection. A na něm si Rob zavzpomínal na své metalové „mládí“. Deska obsahuje krom skladeb z předešlé fošny a několika songů z období Fight i klasiky jako Jawbreaker, Breaking the Law (v Riu tuto skladbu odzpívali celou diváci, kterých zde bylo několik desítek tisíc) nebo The Hellion/Electric Eye.

A aby se kula ocel, dokud je ještě žhavá, už v následujícím roce vydává Halford další zářez v podobě desky Crucible. A opět za výrazné pomoci ostříleného Roya Z. Album obsahuje např. skladby Golgotha, Crystal nebo jen v Japonsku vydaný bonus Rock The World Forever.

V mezičase pokračovali osiřelí Judas Priest s novou pěveckou posilou, zpěvákem Ripperem Owensem. A stejně jako u Iron Maiden, nebylo ani u Priest toto meziobdobí zrovna nejšťastnější.

A tak se začíná již v roce 2002 hodně nahlas hovořit o návratu Roba Halforda do Judas Priest. Ten se uskuteční v roce 2003 a již v následujícím roce vyráží Judas Priest na Reunited Summer Tour, které následuje společné vystoupení s Black Sabbath a dalšími na Ozzfestě 2004. Zde odehráli Judas Priest 19 zcela vyprodaných koncertů. Návrat to byl tedy famózní. 26. srpna 2004 zaskočil v New Jersey na stejné akci za Ozzyho Osbourna Rob Halford. Zde si zazpíval krom jiného skladby Iron Man a Paranoid (zde předvedl hodně špatný výkon).

Ještě na konci roku 2004 se znovu obnovení Judas Priest zavírají do nahrávacího studia, aby zde nahráli comebackové album Angel of Retribution. To vychází 23.února 2005 v Japonsku a 1.března téhož roku ve zbytku světa. Deska je návratem do nejlepších judasovských let. Již otvírák Judas Rising nenechá nikoho na pochybách o comebacku roku. V podobném tempu je i následující song Revolution. Na desce se objeví i překrásná balada Angel, jenž určitě nenechá jediné suché oko.

Na přelomu let 2006-2007 se Judas Priest zavírají do The Old Smithy Studia ve Worcesteru, aby zde natočili koncepční dílko Nostradamus. Dvojalbum vychází 13. června 2008. Ve Finsku dosáhne dokonce 3. žebříčkové pozice. Judas Priest ale koncertně hrají z tohoto alba jen několik málo kousků, mezi nimiž jsou skladby Dawn of Creation, Prophecy a Nostradamus. Důvodem je špatný zdravotní stav Roba Halforda, který má problémy si zapamatovat nové texty. Bez nápověd je na koncertech zcela ztracen. Proto jsou při vystoupeních Judas Priest všude rozvěšené taháky jak ve škole.

To však ale nezabrání Robovi v další práci. V roce 2009 vydává se svým projektem Halford další album Halford III: Winter Songs, kde se objeví i skladba Get Into the Spirit. Deska je však hodně slabá. Drtivý nástup jako by postupem času zcela vyšuměl. V následujícím roce vychází deska Halford IV: Made of Metal. Tu zdobí svižná Made of Metal, která na začátku trochu připomíná diskotékové hrdiny minulého století.

Rob Halford je díky svému hlasovému rozsahu žádaným zpěvákem. A tak jej je možno vidět a slyšet např. v projektu Mark and Brian Christmas Show 2009, kde se objevil po boku Stevea Lukathera (Toto), Jasona Bonhama a Slashe ve skladbě We Three Kings. Na jednom podiu si to „rozdal“ taky s Paulem Gilbertem (Mr.Big, Racer-X) ve skladbě I Don't Need No Doctor od Humble Pie, s Metallicou si vystříhl song Rapid Fire a s Panterou pecku Grinder. A zde by se mohlo pokračovat do nekonečna.

Na rok 2011 nahlásili Judas Priest úplně poslední turné v kariéře. Během roku se však plány trochu pozměnily. Místo last tour, odešel z Judas Priest jeden z kytarových dvojčat K.K. Downing, kterého nahradil jedenatřicetiletý Richie Faulkner, který před tím hrál v Lauren Harris Bandu (skupina dcery Steva Harrise z Iron Maiden). A Judas Priest jedou naštěstí dál.

Takže uvidíme, co nám přinese budoucnost Heavy Metalu a s čím ještě přijde čerstvý šedesátník Rob Halford.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku