Roland Grapow – opomíjený kytarista se zkušenostmi na rozdávání.

Dvaapadesát let dnes slaví německý kytarista, zpěvák a producent Roland Grapow, jehož zářná hvězda osvítila metalové nebe na začátku devadesátých let minulého století, co by kytarista speedmetalové legendy Helloween.

Roland Grapow se narodil v Hamburku, v městě rocku a metalu zaslíbenému. Na klasickou kytaru začíná hrát ještě jako dvanáctiletý a ve čtrnácti si pořídí první elektrickou kytaru. Jeho prvním opravdovým hudebním vzorem se stává Mark Farner z kapely Grand Funk Railroad (Kdo by neznal songy The Loco-Motion nebo We're An American Band, díky kterým dobyli GFR Ameriku?) A právě kvůli Farnerovi se Grapow rozhodne stát hudebníkem. Jako dvacetiletý naskočí do německého powermetalového bandu Rampage, s kterým natočí alba Victim of Rock (1981) a Love Lights Up The Night (1983). Na nich se objeví i song Dreams, ve kterém si zahrál na kytaru i Henjo Richter (později Gamma Ray). Skladba se v roce 1993 objeví i na albu Chameleon od Helloweenu pod názvem Music.

Ještě během hraní v Rampage i po jeho rozpadu se Roland neživí jako muzikant, ale jako automechanik. Hudbě se povětšinou věnuje ve svém volném čase. Aparaturu a kytary si pořizuje za vydělané peníze v autodílně. Vystupuje povětšinou v lokálních bandech v Hamburku a okolí. V roce 1989 ale naskakuje do světově uznávané kapely Helloween, aby zde nahradil kytaristu Kaie Hansena, který musel být „odejít“ ze svého mateřského bandu z důvodu rostoucího napětí mezi ním a Michaelem Weikathem.

V Helloweenu pak tráví dlouhých 12 let. Svůj křest ohněm si odbude Grapow 3.dubna 1989 na americké části Keeper Of The Seven Keyes Part II Tour. Podílí se na nahrávání 6 řadových alb Helloweenu, 2 live deskách a nespočtu různých kompilacích, mezi nimiž nechybí ani album složené ze samých coverů pod názvem Metal Jukebox (1999). Zde se mezi jinými objeví i předělávka slavných Holanďanů Focus, skladba Hocus Pocus nebo White Room od neméně slavných Cream.

První vinyl, na kterém se Grapow zapsal coby kytarista Helloween, je Pink Bubbles Go Ape (1991). Jeho skladatelský rukopis je možno slyšet ve skladbách The Chance nebo Someone's Crying.  Album lze zařadit mezi průměrné tituly v historii tohoto bandu.

Dalším „Grapowským“ zářezem s Helloweenem je deska Chameleon (1993). Jedná se o nejkontroverznější album v historii „Dyní“. Skupina jako by vybočila z nastaveného směru. Na více než polovině skladeb se zde podíleli Kiske a Grapow. Proto není divu, že Michael Weikath, co by nepsaný šéf Helloweenu, tento počin přímo nesnáší. Dle mnohých je však tato deska nedoceněná a mnohými citovaná jako nadčasová. Roland dodal na toto eLPíčko ještě skladby I Don't Wanna Cry No More nebo Step Out of Hell.

V roce 1994 pak vychází z dílny Helloween další průměrné dílko Master Of the Rings. Vydání alba předchází dramatická výměna na postu zpěváka. Kiskeho střídá Andi Deris z kapely Pink Cream 69. Bohužel Deris nebyl a není lepším zpěvákem než Kiske, ale Weikath už nemohl Kiskeho snést, proto si vzal na pomoc Grapowa, který mu dopomohl Michaela vyštvat z Helloweenu. V několika rozhovorech v následujících létech pak Roland přiznává, že bylo chybou stát na straně Weikatha proti Kiskemu. Byl však „mladé, nezkušené“ ucho, tak se přidal na stranu mocnějšího. Roland Grapow tentokrát dostává na Master Of the Rings méně skladatelského prostoru než v minulosti. Ale i tak je zapsán pod hitovou Mr. Ego (Take Me Down) nebo pod instrumentální Grapowski's Malmsuite 1001, která se objevila jako bonus na japonské edici.

Na desce The Time Of the Oath z roku 1996 už je Grapow zapsán jen pod jedním titulem. Ten napsal společně s Andi Derisem a je to titulní skladba The Time of the Oath.

Proto se mírně frustrovaný Grapow zavírá do Crazy Cat Studia, aby zde natočil a pod labelem Snapper Music vydal své první sólové dílko The Four Seasons of Life. Na pomoc mu zde přišli "Helloweeňáci" Kusch a Grosskopf a taky třeba Axel Rudi Pell a Ralf Scheppers (ex – Gamma Ray, Primal Fear). Na albu se blýsknou mimo jiné svižná The Winner či instrumentálka Dedicated To…?

Helloween však taky nelení. V roce 1998 vydávají placku Better Than Raw, která z historického pohledu jen vyplní řadu alb této německé legendy. A co se autorství skladeb týče, tak Grapow zde nezanechal ani jeden zářez. Částečně za to může rok před tím vydaná sólovka The Four Seasons of Life, na které se Roland skladatelsky vyšťavil, částečně začínající neshody mezi ním a Andi Derisem. Ten začíná pomalu a jistě přebírat veškerou kontrolu nad děním kolem i mimo kapelu Helloween. Hlavně se stará o finanční chod spojený se značkou Helloween.

A tak Roland Grapow nelení a ještě v následujícím roce vydá své druhé sólové album pod názvem Kaleidoscope. Na pomoc si zde pozve věhlasné muzikanty jakými jsou zpěvák Michael Vescera (ex-Loudness, ex-Yngwie Malmsteen), baskytarista Barry Sparks (ex-Dokken, Yngwie Malmsteen, UFO, Ted Nugent atd.) anebo bubeník Mike Terrana (ex-snad všechno). Album otvírá svižná Walk on Fire, kterou následuje houpavá Under the Same Sun. I když album nijak neoslní hudební kritiky a do své fonotéky si jej pořídí opravdu jen ti skalní fanoušci Grapowa, nedá se o něm říct, že je vyloženě špatné. Jen možná nevyšlo v tu správnou dobu.

Dyně ale taky nespí. Další, v pořadí 10. album Helloween, vychází 5. prosince 2000 (když pominu cover album Metal Jukebox) a dostává název The Dark Ride. A stejně jak je temný název desky, tak i do temna se začínají stahovat mračna nad mileniovým uskupením Helloweenu. Sice již opět dostal Roland větší prostor pro své nápady, ale svou nespokojenost s účinkováním v tomto bandu dává stále více najevo. Grapow se zde krom jiného podepsal pod titulem The Dark Ride. To je však už jen labutí píseň. Na začátku roku 2001, když se jelo Dark Ride Tour, oznámí Roland Grapow zbytku bandu, že si spolu s bubeníkem Uli Kuschem chtějí udělat boční projekt. Deris s Weikathem proti tomuto záměru zprvu nic nenamítali, ale když se turné dojelo, dostali oba padáka.

A tak osloví „svobodný“ Grapow zpěváka Russella Allena ze skupiny Symphony X, zda-li by nechtěl zpívat v jeho „zatím“ bezejmenném projektu. Dokonce s ním v roce 2001 natočili i jedno demo. Allen je však velice vytížený muzikant. Krom Symphony X ještě zpíval v několika rockových operách, proto nabídku odmítá. Roland tedy osloví norskou pěveckou akvizici Jørna Landeho, který byl sice taky na roztrhání, ale na dlouhodobou nabídku kývl. Vznikl tak band plný silných osobností. Krom Kusche a Landeho, zlanaří Roland ještě baskytaristu Jan-Sören Eckerta (ex-Iron Savior, později Running Wild) a mistra kláves Axela Mackenrotta (ex-Gamma Ray, později Megadeth). Soubor dostává jméno Masterplan a zařadí se do německé powermetalové lajny vedle Helloweenu, Freedom Call, Gamma Ray, Primal Fear a dalších.

Své debutové album Masterplan vydávají Masterplan 20. ledna 2003. Deska se velice dobře prodává nejen na domácí německé půdě, ale především v Japonsku, kde za ni obdrží kapela mnoho pochvalných referencí. Jako host si na desce ve skladbě Heroes zazpíval i Michael Kiske. Krom ni ale album obsahuje velice silné kompozice jako Enlighten Me, Crawling From Hell či Kind Hearted Light.

To už ale Roland Grapow bydlí na Slovensku ve Zvolenské Slatině, kde ze svou slovenskou přítelkyni buduje dům s nahrávacím studiem (a i když se později rozešli, Grapow si Slovensko natolik oblíbil, že zde již zůstal).

Další placka Masterplan vychází v roce 2005 a má název Aeronautics. Velice silné album, které tentokrát boduje hlavně ve Švédsku. Nejhranější skladbou z desky se stává skladba Back For My Life. Na rockově laděných radiích je k slyšení i několikrát týdně a klip k této skladbě je možno vidět i na hudebních kanálech v metalových speciálech.

Bohužel hvězdná sestava Masterplan nevydrží pospolu dlouho. Nejprve kapelu opustí Jørn, kterého následuje Uli Kusch. Odchod Landeho Grapowa příliš nepřekvapil. Věděl, že je hudebně vytížen na 200 % a už to přestával zvládat, ale odchod Uliho byla pro Rolanda rána z čistého nebe. Nebyl to totiž jen skvělý bubeník, ale především vynikající skladatel, který má cit pro silnou melodii. A tak se Grapow opět poohlíží po nových spoluhráčích. Za mikrofon se postaví Mike DiMeo z amerických Riot a za bicí usedá starý známý Mike Terrana.

V tomto novém uskupení vydají Masterplan 23. února 2007 album MK II. Vydání cedéčka předchází v lednu vydané EP Lost and Gone. Ruskou edici alba obohatí Masterplan o dva bonusy (takže už i „balšaja ojčizna“ si žádá něco extra). Jedním z nich je i japonský bonus Dying Just To Live.

Od roku 2008 však začínají nemalé zdravotní problémy Rolanda Grapowa se zánětem šlach v zápěstí. Nemůže tak naplno hrát na kytaru, což ho eliminuje hlavně při živých vystoupeních. Proto jsou plánované koncerty pro roky 2008-2010 zrušené.

Jedna dobrá zpráva ale přece jen z tábora Masterplan přichází. Do bandu se v roce 2009 navrací ztracený syn Jørn Lande. A s ním vydají Grapow a spol. v roce 2010 album Time To Be King. Deska, k niž natáčí Masterplan i oficiální klip Time To Be King, se prodává velice dobře i v Česku.

Dobrá duše Českého a Slovenského rocku.

Dnes už ve Zvolenské Slatině naplno funguje nahrávací studio Grapow studios, kde jezdí natáčet muzikanti nejen ze Slovenska, ale i z Čech a Moravy. Pro tyto země je jeho studio něco jako zjevení. Mladí rockeři tak mají možnost nahrávat ve špičkovém studiu, které mají pod nosem. Roland zde nepůsobí jenom jako majitel studia, ale kapelám, které zde natáčejí, jejích dílka i produkuje. Jeho rady, jako světem protřelého muzikanta, jsou k nezaplacení. Občas si i zahraje v nějakém tom songu na kytaru. A tak jej je možno slyšet např. na albu Návaz od skupiny Silent Stream of Godless Elegy, kde si vystříhl menší sólíčko.

Spolupracuje taky se Zuzanou Smatanovou a skupinou Elán a to hlavně díky Henry Tóthovi, který v Elánu hraje. Dále v Grapow studios nahrávali např. God Defamer z Púchova, Absolut, Rumburax, MadDogX, Eagleheart, Sebastien, X-Core a mnoho dalších.

Na rok 2012 chystá Masterplan vydání nového alba. A pokud se Rolandův zdravotní stav zlepší, určitě opět vyrazí se svým bandem na turné, kde tyto ale i starší songy předvede v plné parádě. V budoucnu je tedy na co se těšit.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku