Tommy Bolin – americký hippie ve službách britské královské koruny.

Dnes uplynulo přesně 35 let od smrti kytaristy, zpěváka a hudebního skladatele Thomase Richarda Bolina, kterého zná hudební rocková veřejnost především jako kytaristu skupiny Deep Purple, v niž nahradil v roce 1975 „nenahraditelného“ Ritchie Blackmora.

Tommy Bolin se narodil 1. srpna 1951 v osmdesáti tisícovém Sioux City, ve státě Iowa v USA v švédsko-sýrijské rodině. Jako pětiletého jej vzal jeho otec na koncert Elvise Presleye a tento hudební zážitek jej poznamenal na celý život. Od útlého mládí se učil hrát na klavír a na bicí, ale ve 13 přesedlal na kytaru a už u ni zůstal. Jelikož v jeho okolí nebydlel žádný učitel kytary, který by chápal jeho muzikantské představy, učil se na kytaru sám. Jeho „učiteli“ byli Carl Perkins, jehož Blue Suede Shoes proslavil Elvis Presley, Rolling Stones, ale především Jimi Hendrix, jejíchž desky si nakoupil a podle kterých se učil akordy a kytarová sóla.

První skupina, kterou založil ještě na základní škole v Sioux City, se jmenovala Miserlous. Ta ale neměla dlouhého trvání. Po roce hledání sebe sama Bolin band rozpustil, aby se následně v roce 1964 přidal ke spolku Denny & The Triumphs. Tento band se v roce 1965 přejmenovává na Patch Blue. To už mladý Bolin navštěvoval High School in Sioux City, kde ale chodil z nutnosti. Nechal si narůst dlouhé vlasy a začal vyznávat hnutí hippie. To se samozřejmě nelíbilo konzervativnímu učitelskému sboru. Proto byl ředitelem školy vyzván, aby se ostříhal a začal se oblékat „slušněji“. Rebelujícího Bolina jeho „doporučení“ nezajímalo, proto byl v roce 1967 ze školy vyhozen.

Přestěhoval se tedy do Denveru, kde to více žilo a kde lidi nehleděli přes prsty na nějaké dlouhovlasé hippíky. Zde bydlel u Brada Millera (kytarista Patch Blue) a jeho ženy. Společné soužití ale vydrželo jen 6 měsíců. Pak byl z bytu vyhozen na ulici. A tak spal nějaký čas po parcích na lavičkách. Na jídlo si vydělával hraním v ulicích Larimeru a v nočních klubech. Začal taky hrát ve skupině American Standard s kterou ale odehrál v létech 67/68 jen sedm koncertů. Počátkem roku 1968 se skupina rozpadá. Poslední koncert odehráli American Standard 14. února 1968.

Během roku 1968 se přidává Tommy ke skupině Zephyr, jejíž základy se rodily již v roce 1967 v Aspenu. Základní kámen tehdy položili manželé Candy a David Givensovi ve skupině Brown Sugar. V roce 1968 pak dali dohromady v Boulderu, stát Colorado, skupinu Zephyr. Tento band už hrál na vysoké profesionální úrovni. Krom Givensových hrál v bandu na bicí Robbie Chamberlin, kterého v roce 1970 nahradil Bobby Berg. Klávesy obsluhoval John Faris.

Se skupinou Zephyr vydal Bolin dvě studiové a jedno koncertní album. Vinyl Zephyr vychází u labelu One Way v roce 1969. Na desce se objevila i skladba Cross the River. Svůj druhý albový počin vydávají Zephyr v roce 1971 pod názvem Going Back to Colorado. To už měli podepsanou profesionální smlouvu u Warner Bros. V roce 1973 pak vydávají Zephyr koncertní album Live at Arts Bar & Grill, kde se objevila mimo jiné i skladba Goin Home. To už ale Tommy Bolin skupinu Zephyr dávno opustil.

V roce 1972 zakládá s dalším ex-Zephyr muzikantem Bobby Bergem skupinu Energy. Soubor se v tomto projektu ubírá více k přímočarému rocku. Krom Berga zpívá ve skupině i starý známý Jeff Cook, který s Bolinem hrál už v minulosti ve skupině American Standard. Ještě v roce 1972 začínají Energy pracovat v Electric Lady Studios v New York City na svém debutním albu, které ale vyjde až v roce 1999 pod názvem Energy. Na desce se krom jiného objeví i hardrocková instrumentální kompozice Naked Edge. Živě je možno Energy vidět v klipu z roku 1972, kde si zahráli v Superstar Clubu v Colorado Springs. Flétnista skupiny Energy Jeremy Steig pak Bolina seznámil s fenomenálním jazzovým bubeníkem Billy Cobhamem, který se proslavil coby člen legendárních Mahavishnu Orchestra. Cobham ihned rozpoznal v Bolinovi obrovský talent, proto neváhal přizvat jej na natáčení svého debutu. Bolin se tak ocitl ve společnosti takových ostřílených a uznávaných muzikantů, jakými jsou Jan Hammer (ex- Mahavishnu Orchestra), Ron Carter (ex-Miles Davis, Herbie Hancock) nebo Lee Sklar (namátkou: Phil Collins, The Doors, Steve Lukather, Sammy Hagar a stovka dalších). Cobhamův debut dostal název Spectrum a vyšel 1. října 1973. Album bylo vyhlášené jako Nejlepší jazzové album roku 1973. Jednou ze skladeb z této desky, kterou Bolin převzal do svého koncertního repertoáru, byl kousek Stratus.

Jako host se Bolin objevil v roce 1975 na albu Mind Transplant jazzového bubeníka Alphonse Mouzona (Miles Davis, Al DiMeola atd.). Deska však nijak extra neoslnila. Zajímavostí je, že album se nahrávalo jen 5 dní v prosinci 1974! Na dnešní poměry neskutečné. Viz. Guns ´n´ Roses.

V roce 1966 zakládají Jim Fox, Tom Kriss, Ronnie Silverman, Phil Giallombardo a Greg Grandillo rockovou skupinu James Gang. V roce 1968 do skupiny naskakuje kytarista Joe Walsch. Ten ale v roce 1971 odchází do skupiny Barnstorm a později do Eagles a na jeho místo nastupuje kytarista Dominic Troiano. A toho v roce 1973 střídá talentovaný Tommy Bolin.

Bolin si se skupinou James Gang udělá mezinárodní jméno. Najednou se o něm začíná mluvit i v Evropě. S Bolinem vydají James Gang alba Bang (1973) a Miami (1974). Bolin se zde představil nejen jako excelentní kytarista, ale i jako zdatný skladatel. Tommyho um je možno slyšet např. ve skladbách Standing In The Rain a Devil Is Singing Our Song, na kterých se taktéž podílel autorsky. Na konci roku 1974 ale nespokojený Bolin z James Gang odchází.

V roce 1975 se Bolin pouští do nahrávání svého prvního sólového počinu. Nahrávání probíhalo v Sound City Studio v Kalifornii. Ve vedlejším studiu zrovna nahrávali svůj debut Kanaďané Moxy. Ti ale měli problém s kytaristy, kteří přicházeli a zase odcházeli, aniž by natočili jediný tón. A tak byl Tommy požádán, zda-li by nebyl ochoten na jejích debutním albu natočit kytary. Tommy souhlasil, a tak jej je možno slyšet na albu Moxy např. ve skladbě Moon Rider.

Sólový debut Bolina vychází 17. listopadu 1975 pod názvem Teaser. Jako hosty si na nahrávání Tommy pozve takové veličiny hudebního světa, jakými jsou Jan Hammer, Jeff Porcaro (Toto), Phil Collins, Prairie Prince (Journey) a Glenn Hughes, který si zazpíval finální verš ve skladbě Dreamer. Ze smluvních důvodů ale není uveden na bookletu alba. Krom této skladby jsou na desce i další skvělé kousky jako People, People, Wild Dogs nebo závěrečný grandiózní song Lotus.

Vydání alba Teaser ale není nejdůležitější milník v životě Tommyho Bolina. Ten na něj čeká za oceánem v Mecce rockové hudby ve Velké Británii. Skupinu Deep Purple opustil v dubnu 1975 Ritchie Blackmore, věčně nespokojený a problémový kytarista, který byl pro většinu fanoušků tohoto bandu modlou. Ritchie chtěl hrát svou kytarovou muziku a ne žádné funky-soulové „sračky“, které v "Párplech" prosazovali Hughes a Coverdale. A tak si Blackmore založil svou skupinu Rainbow (původně se jmenovala Ritchie Blackmore's Rainbow), do které zlanařil členy skupiny Elf. V této skupině zpíval malý velký muž Ronnie James Dio.

Osiřelým Deep Purple nezbývalo, než si najít za Blackmora náhradu. A tak dostal každý z členů skupiny za úkol někoho navrhnout. Kytaristu Tommyho Bolina navrhl David Coverdale, který jej znal ještě z působení v James Gang a taky z alba Spectrum, které miloval. A byl to právě Coverdale, který přesvědčil Jona Lorda, aby zvedl telefon a Bolina zavolal a osobně jej pozval na konkurz na post kytaristy. V mezičase s Párply zkoušel anglický kytarový virtuóz Clem Clemson (Humble Pie, Colosseum), ale Lordovi nějak neseděl. Proto, ač nerad, povolal americkou posilu.

Oficiálním členem Deep Purple se Tommy Bolin stává v květnu 1975. Od 3. srpna do 1. září 1975 se pak podílí na nahrávání novinkového alba Come Taste The Band, které vychází 10. října téhož roku. Již od začátku se Bolin podílel nejen na hraní, ale i na zpěvu a na skládání songů. Je spoluautorem skladeb Comin' Home (zde nahrál i baskytaru), Gettin' Tighter, Love Child a dalších. Největším hitem z tohoto alba je ale skladba You Keep On Moving od autorské dvojce Coverdale/Hughes. 8. listopadu 1975 pak vyrážejí Párpli na několika měsíční turné. První koncert odehrají Deep Purple v International Center Arena na Hawaii. Odtud pak cestují na Nový Zéland a do Austrálie, kde jenom v Sydney odehrají v Hordern Pavilion Arena tři po sobě vyprodané koncerty. V prosinci je pak čeká Indonésie, Japonsko a Hong Kong, kde ale Bolin kvůli zdravotní indispozici nehrál. Důvodem byla jeho závislost na heroinu a jeho problémy s levou rukou. Nebyl schopen hrát na kytaru. Tyto problémy nastaly již na Japonské misi, kterou jakž takž dokončil.

V lednu 1976 se Deep Purple stěhují do Státu, kde odehrají až do března 33 koncertů. Zde již byl Bolin v pořádku, a tak se mohl předvést před domácím publikem v plné parádě. Od 11. března se Deep Purple představí v Anglií, kde odehrají 6 koncertů. 12. a 13. března předvedou svou show na vyprodaném stadioně ve Wembley. Britské publik však Bolina nepřijme. To jej natolik zlomí, že ještě během turné je rozhodnut Párply opustit. To se už ale odpočítávaly poslední hodiny celého ansáblu. Poslední koncert odehrají Deep Purple 15. března 1976 v Empire Theatre v Liverpoolu. Oficiální konec pak oznámí v červenci 1976.

Z Velké Británie Tommy Bolin doslova uteče domů do Států, kde se za 6 týdnů představí se svým novým souborem The Tommy Bolin Band. 28. dubna 1976 má premiéru v La Paloma Theater v Encinitas v Kalifornii. V doprovodném bandu se představilo mnoho zdatných muzikantů mezi jinými Mark Stern (Vanilla Fudge, Alice Cooper), Narada Michael Walden (Jeff Beck, Whitney Houston, Al Jarreau atd.) anebo taky jeho bratr Johnnie Bolin, který ale nebyl tak zručný muzikant jako Tommy.

V září 1976 pak vydal Bolin svou druhou sólovou desku Private Eyes. Na jejím nahrávání se podílel mimo jiné i skvělý bubeník Carmine Appice (Rod Steward, Vanilla Fudge, Paul Stanley atd.) a taky Bobbye Hall (Leo Sayer, Pink Floyd, Lynyrd Skynyrd atd.). Deska už ale nebyla tak úspěšná jako prvotina Teaser. Jako celek působí album dost vlažně. Snad jen skladba Post Toastee trochu vyplave z heroinového oparu.

Turné na podporu alba rozjíždí The Tommy Bolin Band 19. září 1976 v Albany Palace Theatre v Alabamě. Stačil však odehrát jen 35 vystoupení. Poslední koncert se konal 3. prosince 1976 v Jai Alai Fronton v Miami. Zde předskakoval Jeffu Beckovi. Po vystoupení pak krátce zapózoval fotografům v backstagei a odjel se svou dívkou do hotelu v Miami Beach.

Na hotelu pak rozjel jinou show. Ta obsahovala kombinaci heroinu, alkoholu a prášků, následkem čehož pak upadl do komatu. Jeho dívka dostala strach, že to vše bude vyšetřovat policie. Proto raději nezavolala pohotovost. V ráno 4. prosince ale viděla, že jeho stav je hodně vážný, a proto již záchranku zavolala. Bylo už ale pozdě. Lékař už mohl jen konstatovat smrt. Tommymu Bolinovi bylo 25 let. O 6 dní později byl pohřben v rodném Sioux City.

S odstupem let lze s klidem říct, že Tommy Bolin byl obrovský talent, který svou první velkou šanci nezvládl, ale kdoví, co by jej čekalo v následných létech, kdy by určitě vyzrál ve světovou kytarovou persónu.

A takový byl Tommy Bolin…

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku