Alice Cooper – mistr horor.

4. února před 64 roky se narodil Vincent Damon Furnier – zpěvák, textař, hudební skladatel, radiový moderátor, herec a milovník golfu. V hudebním světě jej ale každý zná pod uměleckým jménem Alice Cooper, které přijal v roce 1968.

Vincent Furnier se narodil v průmyslovém Detroitu, který leží v severoamerickém státě Michigan, v rodině Ella Mae a Ether Moroni Furnierových. Jeho otec byl kazatelem církve Ježiše Krista a dědeček apoštolem v téže církvi, jenž jedenáctiletý Vincent taky navštěvoval. V těle mu ale koluje krev francouzsko-anglicko-skotsko-irská, která se mísí s krví Siouxů, původními obyvateli Ameriky.

Během dospívání navštěvoval Vincent Washington Elementary School a Nankin Mills Jr. High v Detroitu. V patnácti se i s rodiči přestěhoval do Phenixu (stát Arizona), kde začal chodit na Cortez High School in North Phoenix. Zde se stal členem řádu DeMolay. Krom duchovního světa začal mladý Vincent vnímat i ten hudební. Jeho největším pěveckým vzorem nebyl nikdo menší než „král“ Elvis Presley. A krom něj taky hltal The Rolling Stones, The Kinks, The Yardbirds nebo The Who.

Jako šestnáctiletý zakládá se svými spolužáky rythm ´n´ rollovou skupinu The Earwing, s kterou se zúčastní lokální soutěže talentů. Zde byli nejlepší a tento úspěch je nakopl do další práce. Začali si intenzivněji učit ovládat své hudební nástroje, které nakoupili v místní zastavárně.

Fornierova záliba byla ve sledování hororů. A tak navrhl přejmenování kapely na The Spiders. Hudebně ale zůstali u svého rythm ´n´ rollu. Se svou show vystupovali v oblasti Phenixu, kde se stávali vcelku dost známými. Součásti jejích vystoupení byla velká pavučina, která se rozprostírala přes celé pódium. Během roku 1965 stačili nahrát The Spiders singl se skladbami Don´t Blow Your Mind a Why Don't You Love Me (cover The Blackwells), kde si Furnier zahrál i na harmoniku.

V následujícím roce se The Spiders přejmenovali na The Nazz. V kapele taky nastaly menší personální změny, které se ale nikterak netýkaly Vincenta. Kapela stále častěji vyrážela na koncerty do Los Angeles, kde na ně chodily desítky fanoušků. Z tohoto období pochází i ranná verze skladby Elected, s kterou později Alice Cooper dobýval různé světové singlové hitparády (3. místo v Německu a v Rakousku). Během roku 1967 nahráli The Nazz singl se skladbou Wonder Who's Lovin' Her Now. Na této nahrávce jde cítit náznak ranné psychedelie. Jenže v Americe již existovala jiná skupina z názvem The Nazz, proto navrhl Vincent změnu názvu na Alice Cooper. Sám taky přijal toto umělecké jméno. Vincent později přiznává, že jméno Alice Cooper vzniklo při jedné spiritistické seanci a je to jméno ducha, který se mu při tomto obřadu zjevil. To vše se udalo v roce 1968.

Alice Cooper se začal líčit podle vzoru Bette, jejíž rolí ve filmu What Ever Happened to Baby Jane? se nechal inspirovat. Bette zde nosila zaschlý make-up, měla hluboké, temné, rozmazané stíny pod očima a hrubé, až Brežněvovské obočí. Dalším inspirativním filmem byla Barbarella s Jane Fondovou v hlavní roli. Ve filmu hrála i Anita Pallenberg, která nosila velké černé kožené rukavice. A tak vznikla postava krvelačné, rockové hvězdy jménem Alice Cooper.

Během roku 1969 se Alice Cooper zavírají do nahrávacího studia, aby zde pro label Straight, který vlastnil Frank Zappa, nahráli své debutní album Pretties For You. Deska vychází v srpnu 1969 a ve Státech boduje na 193. pozici. Většího úspěchu ale nezaznamená. Na singlu se pak objeví skladba Reflected.

Alice Cooper začali na svých koncertech používat různé efekty a postavy jak z Hitchcockových hororů. Mezi jinými useknuté hlavy pod gilotinou, zubní psycho scény, krvavé lázně a další. Autorem těchto jevištních efektů byl známý iluzionista James Randi. Zcela náhodou se začal v souvislosti se skupinou Alice Cooper používat pojem „shock rock“. Tento název vznikl díky kuřecímu incidentu na koncertě v Torontu v září 1969. Alice Cooper tehdy vyhodil do vzduchu kuře v domnění, že to odletí někde mimo diváky. Kuře ale dopadlo do první řady, kde zrovna seděli vozíčkáři. A ti v šoku začali rvát ptáka na kusy. Co je na tom skutečně pravdivého, ví jen očití svědkové, ale bulvár se toho chytl a uveřejnil to na svých titulcích. Druhý den po incidentu volal Cooperovi Frank Zappa a vyzvídal, co je pravdy na tom, že na koncertě ukousl kuřeti hlavu a pil jeho krev. Alice Cooper to vše dementoval. Zappa ale Cooperovi poradil, ať to nechá tak, protože to je pro něj ta nejlepší reklama.A ještě ho to nebude nic stát.

Na přelomu roku 1969/70 se Alice Cooper opět zavírají do nahrávacího studia, aby zde nahráli další studiovku Easy Action, která následně vyšla v březnu 1970. Jenže album nijak neoslnilo. A to jak u kritiky, tak u fanoušků bigbeatu, kteří šíleli po In Rock od Párplu a nějaký hororový poděs z Detroitu jim byl ukradený. Na albu Easy Action se objevila mimo jiné i skladba Shoe Salesman.

Na podzim roku 1970 se zavírají Alice Cooper do nahrávacího studia RCA Mid-American Recording Center v Chicagu, aby zde pod vedením Boba Ezrina natočili přelomové album Love It To Death, které následně vychází 12. ledna 1971. Deska obsahuje obrovský hit I'm Eighteen, který ihned katapultoval skupinu Alice Cooper na horní příčky americké hitparády. Turné skupiny k tomuto albu zahrnovalo předstírané souboje a gotické mučení, spojené s popravou na elektrickém křesle. Úspěch kapely byl jednoznačný, načež vycestovali do Evropy. Na jejích koncert přišli fanoušci Eltona Johna a Davida Bowieho. Na základě tohoto úspěchu podepsali Alice Cooper novou, o mnoho lukrativní smlouvu s Warner Bros.

A u Warnerů vydávají Alice Cooper i následující desku Killer, kterou natáčeli opět v Chicagu v RCA studiu. Album vyšlo v listopadu 1971 a bylo stejně jako předešlý počin platinové. Ve Státech dosáhlo na 21. pozici albového žebříčku a v Kanadě dokonce na 11. pozici. Deska obsahuje i Cooperovu skladbu Halo of Flies, která dosáhla první hitparádové desítky v Nizozemí v roce 1972.

Největší úspěch ale kapelu čekal v polovině roku 1972, kdy vydali album School´s Out. Deska dosáhla první příčku v Kanadě a stříbrnou pozici ve Státech, kde se ji prodalo přes milion kopií. Největší hit z alba, skladba School´s Out, bodovala na obou březích Atlantiku. 1. místo na Ostrovech, ve Státech „jen“ 7. pozice. Jenže v Anglii se proti této skladbě postavili rodiče, které zastupovala známá a vlivná sociální aktivistka Mary Whitehouse. Díky jejímu vlivu se podařilo zakázat vysílání oficiálního videa School´s Out na TV stanici BBC. A díky velšskému právníkovi a členovi parlamentu Leo Absenovi, který se proslavil krom boje proti rockovým skupinám taky jako bojovník za práva homosexuálu, dostali Alice Cooper úplný zákaz vystupování ve Spojeném království.

25. února 1973 vydali Alice Cooper album Billion Dollar Babies, které obsadilo první příčku jak ve Státech, tak v Anglii a v Kanadě bylo stříbrné. Albové hity Elected, No More Mr. Nice Guy a Billion Dollar Babies bodovaly snad na všech singlových hitparádách světa. Jako host si ve skladbě Billion Dollar Babies zazpíval známý skotský folk-rockový zpěvák Donovan.

Následné turné po Státech čítalo 64 koncertů v 59 městech po dobu 90 dní. Hrubý příjem z turné byl 20 milionů dolarů, ale samotná skupina Alice Cooper si vydělala jen 4 miliony. Na vystoupeních měl Alice Cooper oblečené šaty, které byly potřísněné falešnou krví, dokonce ji měl i v rozroku. Různé rekvizity, které byly na turné použity, jako prskavky, figuríny, panenky, zrcadla, stroje na bubliny atd., musely vést dva velkotonážní kamiony.

Skupina Alice Cooper byla na vrcholu. Prostě Bob Ezrin uměl jejích show výhodně prodat. A aby se kula ocel, dokud je ještě žhavá, nastupují Alice Cooper ještě během roku 1973 do nahrávacího studia, aby v Hollywoodu a v New Yorku natočili koncepční dílko Muscle of Love. To oficiálně vychází 20. listopadu 1973 a největší úspěch dosáhne v Kanadě, kde skončí na 4. pozici. Skladba Man With the Golden Gun se měla původně objevit ve stejnojmenné sérii Agent 007: James Bond, ale nakonec titulní skladbu pro film Man With the Golden Gun s Rogerem Moorem v hlavní roli nazpívala Liza Minnelli.

Po vydání desky se začaly ve skupině Alice Cooper projevovat obrovské neshody. Nakonec vše vyústilo v rozpad kapely Alice Cooper. Vincent Furnier si ponechal umělecký pseudonym Alice Cooper a odešel na sólovou dráhu. Přestěhoval se do Los Angeles a začal se pravidelně objevovat v televizní show The Snoop Sisters.

Svůj sólový debut vydává Alice Cooper v roce 1975 pod názvem Welcome To My Nightmare. Deska je velice úspěšná. V Kanadě i ve Státech je platinová. Cooper se na ni obklopil velice zdatnými muzikanty. Namátkou: Tony Levin – baskytara (King Crimson, Peter Gabriel atd.), Pentti Glan – bicí (Lou Reed) nebo Dick Wagner – kytara (spolupráce s Kiss, Aerosmith nebo Lou Reed). Největší pecky z alba jsou skladby Only Women Bleed, Department of Youth nebo Welcome to My Nightmare. Po dobu turné měl Alice Cooper obrovské problémy s alkoholem. Během vystoupení ve Vancouveru spadl opilý z pódia na betonovou podlahu a rozbil si hlavu. Fanoušci si mysleli, že je to součásti show. Začali se na něj tlačit a málem jej ušlapali. Naštěstí ochranka dorazila na poslední chvíli a zraněného Coopera odvezla do místní nemocnice. Tam mu rozbitou hlavu zašili a Coopera propustili domů. Problémy s alkoholem ale přetrvávaly nadále.

V následujícím roce vypouští do světa Alice Cooper další řadovku Alice Cooper Goes to Hell. Deska je průměrná a i prodejnost je taky slabá. Největší pecky z alba jsou songy I Never Cry a I'm Always Chasing Rainbows, kterou původně složili Harry Carroll a Joseph McCarthy.

Následné turné Alice Cooper Goes To Hell Tour bylo kompletně zrušené kvůli Cooperové chudokrevnosti.

Následující období nepřináší z hudebního pohledu nic zajímavého. Alice Cooper vydává pravidelně alba jak na běžícím páse, ale jejích úspěšnost je mizivá. Od roku 1977 do roku 1987 vydá celkem 8 alb, která se nikterak nezapsala do historie rockové hudby. V tomto období bojoval Alice Cooper taky ze svou alkoholovou a drogovou závislosti, což ho několikrát dostalo do sanatoria na léčení. Na sklonku 80. let se pokouší Alice Cooper o koncertní comeback a v úporné snaze strhnout a šokovat sám poněkud překračuje hranice, které si v 70. létech osobně vytýčil. Součást evropského turné byla i pódiová show s ženskou figurínou, které na jevišti rozpáral břicho a z něj vytáhl panenku dítěte. Na svou sveřepou snahu prorazit znovu šokem málem doplatil i životem. V dubnu 1988 se takřka oběsil při jedné zkoušce na novou pódiovou show. Tehdy selhalo závěsné zařízení a Alice Cooper zůstal bezmocně viset ve skutečné oprátce několik vteřin, než se podařilo technikům polomrtvého zpěváka vyprostit.

Svůj obrovský comeback si Alice Cooper prožije v roce 1989, kdy vydá velice úspěšné album Trash. Při nahrávání tohoto alba se obklopí velice zajímavými muzikanty jakými jsou Bon Jovi, Richie Sambora, Steve Lukather, Steven Tyler, Joe Perry atd. Taky změnil vydavatele. Od MCA Records, u kterých mu vypršela smlouva, přešel k Epic Records, kteří si svého nového chlebodárce hodně hýčkali. Album vyprodukuje takové hudební skvosty jako Poison, House of Fire, Only My Heart Talkin nebo Bed of Nails. Samotná deska boduje na Ostrovech na 2. pozici stejně jako song Poison. Alice Cooper se s touto nahrávko přesně trefil do vkusu doby. MTV jej hráli dennodenně a rozhlasové stanice mu věnovaly celé speciály.

Ve stejném duchu jako album Trash, se nese i deska Hey Stoopid, která vyšla 2. července 1991. A stejně jak na předchůdci, i zde jsou umístěny rádiové hity jako Hey Stoopid, kde mu pěvecky sekundoval i Ozzy Osbourne a o kytarové party se podělili Joe Satriani a Slash nebo Feed My Frankenstein, kde si pro změnu zahrál na kytaru Steve Vai a na baskytaru Nikki Sixx z Mötley Crüe. Další skladbou z desky je song Wind-Up Toy, kde nahrál kytarové sólo Joe Satriani a na baskytaru zde hrál Hugh McDonald, který spolupracoval mimo jiné s Jonem Bon Jovim.

Své 20. studiové album vydal Alice Cooper 12. července 1994 pod názvem The Last Temptation. Deska už ale nedosáhla úspěchu svých dvou předchůdců, i když jsou zde taky silné skladby jako Lost in America nebo It's Me. Jedna se zde o koncepční dílko, které se zabývá otázkami víry, pokušení, odcizení a frustrace moderního života. Album opět nahrávali ostřílení a ve světě rocku uznávaní muzikanti. Namátkou - Derek Sherinian (Dream Theater), Greg Smith (Blue Öyster Cult, Rainbow atd.), David Uosikkinen (The Hooters), Chris Cornell (Soundgarden, Audioslave) nebo John Purdell (Ozzy Osbourne, Poison, Dream Theater).

V roce 1996 si Alice Cooper zahrál v Londýně v muzikálu Jesus Christ Superstar, kde si vystřihl roli Herodese. Jedna ze skladeb, kterou zpíval, byl i Herod´s Song.

O 4 roky dříve se objevil i ve filmu Wayne's World, kde si zahrál sám sebe.

Další studiové album vydává Alice Cooper 6. června 2000 pod názvem Brutal Planet. Zde již bubnoval ex-Kissák Eric Singer a na kytaru hrál Ryan Roxie, který se proslavil jako spolupracovník Gilbyho Clarka. Na desce se Cooper snažil důkladně zmodernizovat zvuk, čemuž mu dopomáhal producent Bob Marlette (produkoval alba Johna Wettona, Tracy Chapman, Black Sabbath nebo Quiet Riot). Bohužel ne vše se na albu povedlo podle představ. Deska sice zní tvrdě, ale chybí na ni větších nápadů. Za povšimnutí stojí snad jen skladby Brutal Planet a Gimme.

V následujícím létech vydává Alice Cooper další alba, které už se ale nijak extra nezapíší do rockové historie zlatým písmem. Jsou jimi Dragontown (2001), The Eyes of Alice Cooper (2003), Dirty Diamonds (2005), Along Came a Spider (2008), kde si zahrál ve skladbě Wake the Dead na harmoniku Ozzy Osbourne, a zatím poslední studiovka Welcome 2 My Nightmare z září roku 2011. Na posledním albu se objevila i skladba I’ll Bite Your Face Off, která zní hodně jak The Rolling Stones. Kdeže jsou ty zlaté časy z let sedmdesátých a začátku let devadesátých?

Ještě před tím byl 14. března 2011 konečně uveden i s kapelou do Rock ´n´ Rollové síně slávy. A jak řekl Rob Zambie, který jej do síně slávy doprovodil: „Alice Cooper vynalezl rockovou show. Před Alice Cooperem žádná rocková show neexistovala. Alice a jeho spoluhráči byli víc než jen obyčejná kapela. Byli spíš jako gang vraždících tranďáků – v dobrém slova smyslu.“

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku