Randy Castillo – indiánský šaman v Osbourneovic klanu.

Dnes je tomu 10 let, co podlehl zákeřné nemoci mistr bicích Randolpho Francisco Castillo, jehož hvězdná dráha je spojena především s bandem madmana Ozzyho Osbourna.

Randy Castillo se narodil 18.prosince 1950 v půlmilionové Albuquerque, která leží v Novém Mexiku. Jeho matka Winifred byla španělského původu a otec Quock byl napůl Mexičán a napůl americký Indián. Hrál na kytaru ve skupině Los Aquilas (což ve Španělštině znamená Orli) povětšinou na svatbách a různých narozeninových večírcích. A v tomto uskupení hrál na trumpetu i mladý Randy, jejíž základy si osvojoval již jako adolescent. Dechový nástroj ho ale velice rychle omrzel. Nebavily ho ty vyumělkované slavnosti. Chtěl hrát něco jiného, něco svižnějšího a drsnějšího.

V únoru 1964 shlédl v televizi, v pořadu Eda Sullivana, show skupiny Beatles a tento koncert, především ale bubeník Ringo Starr, jej natolik fascinoval, že si vyžebral po otci svou první bubenickou soupravu. Jednalo se o velmi okleštěné stříbrné Ludwigy (přesně podle vzoru Ringa), které měly jen jeden činel, kopák, hi-hatku, šroťák a kotel. Tyto bicí dostal Randy 9. února 1964, což si pomatoval velice přesně, protože ten den se narodila jeho nejmladší sestra. A od tohoto dne mladý Randy dennodenně do této soupravy „mlátil“, až z toho matka šílela. Otec ji uklidňoval, že ho to časem přestane bavit, stejně jako ho přestala bavit i trumpeta. Ale nepřestalo, bohudík. Castillo obdivoval Keitha Moona (The Who), Johna Bonhama (Led Zeppelin), ale především Charlie Wattse z Rolling Stones.

Časem si jeho bezhlavého bušení všimla místní populární skupina The Sheltons, která jej taky angažovala. Skupinu totiž opustil stávající bubeník Toby a The Sheltons si jako náhradu vybrali právě Randyho. Po měsíci byl ale Randy vyhozen, protože Toby si to rozmyslel a do The Sheltons se vrátil, což Randy velice těžce nesl. A tehdy mu byla oporou matka, která jej podpořila v jeho úsilí. Řekla mu, že jednou jim všem nakope prdele. Randy začal navštěvovat učitele bicích nástrojů Nicka Luchettiho, který byl zároveň i majitelem obchodu s bicími soupravami. A Randy se natolik zdokonaloval, že si toho všimla jiná místní rhythm & bluesová skupina Doc Rand and The Purple Blues. S touto skupinou se pak zúčastnil soutěže Battle of The Bands, ve které „nakopali“ všem prdele i bývalým zaměstnavatelům Randyho Castilla, skupině The Sheltons. Pro Castilla to byla ohromná satisfakce. S Doc Rand and The Purple Blues pak ještě v témže roce stihl natočit singl se skladbou I Need A Woman, která se hrála i v místním rádiu. B-strana singlu obsahovala skladbu I Want You (Yeah I Do).

Na škole West Mesa High School, kterou Randy navštěvoval, hrál taky ve školní skupině The Checkers a taktéž v symfonickém orchestru, díky kterému mu bylo umožněno studovat na universitě v Albuquerque. Dostal taky školní stipendium, což ho na škole udrželo celý rok. Jenže po roce to vzdal a vrhl se na profesionální dráhu muzikanta. Jako osmnáctiletého ho angažovali místní The Tabbs. To už začal ve velkém experimentovat s drogami. Jeho další štaci byli rhythm & bluesoví Mudd, s kterými natočil singl The Lights Gonna Shine. A do této kapely si přinesl nejen bubenickou soupravu, ale i zkušenosti s heroinem, kokainem a indiánskými halucinogeny jako meskalin a peyoto. Rána do hlavy a tvrdé přistání na zem přišlo v momentě, kdy frontman skupiny Mudd, Tommy G., zemřel na selhání ledvin, což si Randy dával za vinu, protože Tomma naučit užívat heroin.

Po zániku Mudd se Randy na konci sedmdesátých let připojil k prví rockové smečce s názvem Wumblies (původně se jmenovali Cottonmouth). S nimi pak hrál převážně covery skupin jako Black Sabbath, Led Zeppelin, Yes nebo Jethro Tull. Od Led Zeppelin hráli mimo jiné skladbu Rock ´n´ Roll. Wumblies hráli i svou věc Rainbow and The Rose. S Wumblies jel Randy i své první velké turné po Státech. Skupina tehdy měla 45 minutový program a Randy se stal ihned miláčkem publika ve všech městech, kde hráli. Jenže začátkem roku 1980 se Wumblies rozpadli.

V témže roce se Castillo přidal ke skupině The Offenders (neplést s Italy The Offenders, kteří hrají ska), s kterými natočil své první LP s názvem The Offenders (1980). Kytarista skupiny Tim Pierce ale chtěl se svým bandem dosáhnout větší než lokální úspěch, proto přesvědčil všechny, včetně Castilla, aby se přestěhovali do Los Angeles, kde to hudbou žilo více než v Albuquerque. V L.A. pak bydleli v zatuchlém hotelu společně se šlapkami a transvestity. Randy to ale nemohl přenést přes srdce, proto se raději nastěhoval do pick-upu, kde měl větší „luxus“.

Na začátku roku 1980 vyhlásil konkurz na všechny muzikantské pozice v nově vznikajícím bandu madman Ozzy Osbourne, na který se přihlásil i Randy Castillo. Ozzymu se jeho bubenický um natolik líbil, že jej pozval do druhého kola konkurzu. Bohužel to tehdy Castillo vzhledem k nenadálým okolnostem nestihl. A tak byl do Ozzyho kapely přijat ostřílený Lee Kerslake (ex-Uriah Heep).

Během prázdnin 1980 se Randy seznámil s baskytaristou Michaelem Goodroem, který jej na několik týdnů angažoval do new wave skupiny The Motels, kde zaskakoval na turné s The Cars nemocného bubeníka Briana Glascocka. Na koncertě pak hrál např. hitovku Only The Lonely. Tento band byl ale úplně mimo mísu. Randy tam setrval jen kvůli penězům, aby neumřel hlady. V následujících létech pak střídal bubenické výpomoci v různých losangelských skupinách, mezi nimiž byli např. Stone Fury.

Větší angažmá se Castillovi naskytlo začátkem roku 1984, kdy jej angažovala do svého bandu čarovná Lita Ford. Randy se tak podílel na nahrávání jejího alba Dancin' on The Edge. Slyšet jej je možno např. ve skladbě Gotta Let Go. Castillo se ale nepohodl s managmentem Lity Ford (Šlo o peníze. Jak jinak) a tak si na konci roku 1984 sbalil své škopky a odjel domů do Albuquerque.

Tam si zanedlouho při lyžování zlomil nohu a zrovna v té době zazvonil ve 4 hodiny ráno telefon. Telefonát byl z Los Angeles a na druhém konci byli dva na sračku opilí bubeníci Tommy Lee (Mötley Crüe) a Bobby Blotzer (Ratt) a ti mu dali ke sluchátku jednoho zpěváka, který urgentně sháněl bubeníka. Rozespalý Randy, navíc pod vlivem utišujících léku, vnímal hlas na druhém konci aparátu jen v podvědomí. Neušlo mu ale, že ten chlápek, co s nim mluví, má evropský akcent, a tehdy mu docvaklo, že mluví s Ozzym Osbournem. Ozzy po něm chtěl, ať okamžitě dorazí do L.A. a přidá se k jeho kapele. Rozespalý Randy mu odvětil, že si toho váží, ale že má zlomenou nohu, tak z toho nic nebude. Ozzy řekl, že je mu to u prdele, v jakém je stavu, prostě ho chtěl mít ještě ten den večer v L.A. Randy tedy dorazil a Ozzy ho vzal.

První album Ozzy Osbourna, na kterém bubnoval Randy Castillo, je The Ultimate Sin z roku 1986. Na desce jsou takové pecky jako Shot In The Dark, The Ultimate Sin nebo Never Know Why. Alba se celosvětově prodalo víc než 2 000 000 kopií a Randy se tak ocitl v 1. Heavy metalové lize.

Na dalším albu No Rest for the Wicked z roku 1988 se už Castillo podílel i spoluautorky. Je např. podepsán pod skladbami Crazy Babies nebo Fire In The Sky. V songu Tattooed Dancer si vystřihl i bubenické sólo. Na tomto nosiči se jako debutant představil skvělý kytarista Zakk Wylde.

Největší úspěch na Castilla ale čekal v roce 1991, kdy s Ozzym vydal čtyřikrát platinové album No More Tears. Jako spoluautor je pak podepsán pod takovými hity, jakými jsou No More Tears, Mr. Tinkertrain nebo I Don't Want to Change the World.

V roce 1993 se ještě podílel na live nahrávce Live & Loud a v následujícím roce s Ozzym skončil. Ne však na dlouho. V roce 1995 s Ozzyho bandem vyjel na světové tour k albu Ozzmosis.

To už ale bubnoval v losangelském elktrometalové smečce Red Square Black. S nimi pak vydal v roce 1994 EP Square, na kterém je i song Violent Pause. Na kytaru v této kapele hrál John Lowery, jenž je spíše znám pod pseudonymem John 5. A John 5 byl 6 let dvorním kytaristou Marilyna Mansona. Taky spolupracoval s Robem Halfordem a Davidem Lee Rothem.

V roce 1998 si zabubnoval Randy Castillo ve skladbě I'd Die for You, která se objevila na albu A Letter from Death Row, jenž natočil Bret Michaels, zpěvák skupiny Poison, a v roce 1999 přidal trochu svého bubenického umu ve skladbě Welcome To My Nightmare na tributním albu Humanary Stew: A Tribute To Alice Cooper, které bylo věnované tomuto mistrovi hororu. Skladbu Welcome To My Nightmare nazpíval James Ronnie Dio. Na kytary zde hráli Steve Lukather (Toto) a Bruce Kulick (ex-Kiss).

V témže roce naskočil Randy Castillo do glammetalové legendy Mötley Crüe, kde nahradil nespokojeného Tommyho Lee. Ten krom toho, že řešil neustále problémy se svou ex-manželkou Pamelou Anderson, věnoval se taky svému projektu Methods of Mayhem. Největší problém ale Lee určitě měl se zpěvákem Vince Neilem a s alkoholem.

A tak Castillo stačil nahrát s Mötley Crüe desku New Tattoo (2000). Spoluautorsky se na albu podílel jen ve skladbě Punched In the Teeth By Love (na tomto videu ale bubnuje Samantha Maloney, jinak bubenice skupiny Hole). Album New Tattoo je ale považované za jedno z nejslabších v historii Mötley Crüe. Randyho s Mötley Crüe je možno vidět např. ve skladbě Home Sweet Home.

V létě roku 2000 praskl Randymu při koncertě v Cat Clubu v Hollywoodu žaludeční vřed. Hrál zde se svou novou kapelou Azul. Po koncertě byl neprodleně odvezen do nemocnice, kde se dozvěděl, že stačilo 15 minut, a už by dýchal trávu od kořínků. Sotva se uzdravil, přišla další rána z čistého nebe. Při holení objevil pod čelisti malou bulku. Ta se za týden zvětšila do velikosti golfového míčku. Byl mu diagnostikován zhoubný nádor v mízních uzlinách. Když mu ho vyřízli, byl už velký jak tenisák.

Randy se okamžitě podrobil radioterapii a chemoterapii. Během této léčby se vrhl na malování obrazů, které následně prodával v dražbách, aby měl z čeho financovat nákladnou léčbu. V srpnu 2001 uveřejnil Randy na svém oficiálním webu zprávu, že podle doktorů už je z nejhoršího venku. Pustil se opět do hraní. Dokonce dal spolu s Mike Inezem (ex-Ozzy Osbourne, Alice In Chains) dohromady novou kapelu, která hledala už jen zpěváka.

Bohužel, v březnu 2002 se nemoc vrátila. 26.března 2002 ve věku 51 let Randy Castillo umírá.

Jak napsal jeden fanoušek: „Bůh potřeboval asi bubeníka.“

Na jeho pohřbu kopla Sharon Osbourne do koulí bývalého baskytaristu Ozzyho Osbourna Phila Soussana. Důvodem budiž spor o prachy za autorská práva ke skladbě Shot In the Dark. Na to se už ale Randy Castillo díval z nebe…

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku