Jørn Lande – pán svých vlastních představ.

31.května 1968 se narodil v norském Rjukanu jeden z nejvýraznějších hlasů metalové scény posledních let Jørn Lande.

Landeho vášeň k rockové hudbě se začíná datovat někdy na začátek sedmdesátých let minulého století (dle vzpomínek Jørna to bylo někdy kolem roku 1973). Ještě jako hodně malý kluk spíše vnímal než poslouchal Elvise Presley, pohádky a písničky pro děti, jenže zlom nastal v den, kdy jeho otec donesl domu singl se skladbou The Ballroom Blitz od glamrockových Sweet. Tento singl si malý Jørn pouštěl neustále dokola, třeba i v pět hodin ráno, a to na plné koule, až z něj rodiče šíleli. Postupem let začal poslouchat více hardrockové klasiky jako Rainbow, Deep Purple s Coverdalem, Black Sabbath s Diem či Free a Bad Company.

Hudební kariéra Jørna začala v druhé polovině osmdesátých let v lokální hardrockové skupině Hydra. V první polovině devadesátých let pak začal spolupracovat se skupinou Vagabond, kterou v roce 1993 založili ex-členové populární norské glammetalové skupiny TNT Ronni Le Tekrø a Morty Black (vlastním jménem Morten Skaget). Původním zpěvákem Vagabond byl Solli, který do skupiny přišel z bandu Sons Of Angels.

Skupina Vagabond vydala dvě dlouhohrající desky. V roce 1994 album Vagabond, kterého se prodalo jen v Norsku 10 000 kopií, a v následujícím roce A Huge Fan Of Life. Na těchto dvou nosičích se objevily mimo jiné skladby Give From Yourself, Thunderblunder nebo Key To The Rainbow. Jejích hraní ale mělo krátkého trvání. V roce 1996 se reinkarnují TNT s původním zpěvákem Američanem Tony Harnellem, proto už nebyl na Vagabond čas.

V následujícím roce založili bývalí kytaristé legendy Whitesnake Bernie Marsden a Micky Moody skupinu The Snakes. Původně se tento spolek měl jmenovat Saints and Sinners a krom již výše jmenovaných kytaristů v něm měl hrát taky baskytarista Neil Murray a legendární bubeník Cozy Powell. Za mikrofon se měl postavit John West (ex-Royal Hunt, Yngwie Malmsteen, Badlands atd.). Ale tento sen nebyl nikdy naplněn. Na místo toho vznikla skupina The Snakes, kde krom již výše jmenovaných kytaristů ještě hráli Sid Ringsby (ex-TNT) na baskytaru, Willy Bendiksen na bicí a zpěvu se chopil mladý, talentovaný Jørn Lande. Jelikož měli zrovna Whitesnake několikaletou pauzu (1997 – 2002 se kolem této legendy nic moc nedělo), snažili se The Snakes chopit příležitosti a urvat nějaký ten kousek slávy. Na koncertech pak hráli ty největší pecky z Marsdenovské éry u Whitesnake. Fanoušci tak mohli živě slyšet takové skvosty jako Sweet Talker, Ready An´ Willing, Cryin´ In The Rain nebo Lovehunter. Jenže Jørn chtěl víc, než být jen tím, co zpíval s „odpadlíky“ z Whitesnake. Toužil hrát ve velkých halách, mít obrovskou pódiovou show, ale hlavně nahrávat nová alba a ne působit jako nějaký revival.

The Snakes nakonec nahráli jedno studiové album Once Bitten, které vyšlo v srpnu 1998 na labelu Pony Canyon. Deska sice nenabourala albové hitparády, přesto lze s klidem říct, že je hodně našlapaná. Již úvodní Labour Of Love pulzuje přesně podle hardrockového scénáře. Šťavnatý a pořádně hutný rock s moderním zvukem, kterému kytarové duo Marsden-Murray vládnou pevnou rukou. A do toho hutný hlas Landeho. Taktéž následující songy The Danger (The Liar) či All Dressed Up dokáží navodit tu pravou hardrockovou náladu. Bohužel ne stejný názor jako Lande měli ostatní členové bandu. Proto byly na koncertech z této desky hrány skladby jen vyjímečně.

Nespokojený Jørn nakonec kapelu The Snakes na podzim roku 1998 opoustil. Zbytek bandu následně pokračoval dál pod jménem The Company Of Snakes a hráli směs repertoáru skupin Whitesnake a Bad Company. Skupina skončila svou činnost v roce 2004.

V mezičase (rok 1997) založili bývalí členové blackmetalové smečky Nattefall Lars Wiik a Bent Holm temně progresivní metalovou skupinu Mundanus Imperium. Kytary se chopil Petter Thuve a mikrofonu Jørn Lande. Skupina vydala jedno třískladbové EP Ode To The Nightsky, kde ještě Lande nezpíval a jednu dlouhohrající desku The Spectral Spheres Coronation, která vyšla 18.srpna 1998. Album uzavírá symfo-metalová kompozice If The Universe Transformed. Na konci roku 1998 skupina Mundanus Imperium končí.

Lande ale nezůstává dlouho bez práce. Na začátku roku 1999 se spojuje s bubeníkem Johnem Macalusem (ex-TNT, Riot, Yngwie Malmsteen) a kytaristou Tore Østbym (ex-Conception, Kamelot), aby společně založili progresivně metalovou skupinu Ark. A s tímto bandem nazpívá Lande alba Ark (září 1999) a Burn The Sun, které vyšlo 23.března 2001. Na těchto dvou nosičích se objevily mimo jiné i skvělé pecky Can´t Let Go (1999), Singers At The World´s Dawn (1999), Missing You (2001) a Heal The Waters (2001). Během roku 2002 Lande ve skupině Ark končí. V následujícím roce pak skupina přerušuje na 6 let svou činnost.

Pěveckého potenciálu, jakým disponuje Jørn Lande, si nemohl nevšimnout švédský kytarový mág Yngwie Malmsteen, který Landeho angažoval po předešlém vyhazovu zpěváka Marca Boalse v listopadu 2000. Na koncertě si pak Jørn vystříhl mimo jiné pecku Rising Force. Jenže spojení Lande-Malmsteen nemělo dlouhého trvání. 8.dubna 2001 před koncertem v Clevelendu ve státě Ohio se Lande a Malmsteenem vzájemně fyzicky napadli, a tak vše musela řešit místní policie, která od sebe oba kohouty rozdělovala. Následovalo nejen zrušení zbývající části amerického turné, ale i odchod Landeho a Macaluse z doprovodné skupiny Malmsteena. Jørn se tak ocitl úplně bez peněz, protože manažér turné nezajistil dostatek finančních prostředků na krytí nákladů spojených s turné. Lande tak neměl peníze ani na zpáteční letenku do Evropy. Následně byl manažér vyhozen a všechny problémy začala řešit jeho tchýně. K Malmsteenovi se následně navrátil Boals, kterého vzal Yngwie na milost. Ale ani ten s Malmsteenem dlouho nevydržel. Na nahrávání úspěšné desky Attack!! (2002) se podílel Doogie White, kterého do velkého světa showbusinessu dostal Ritchie Blackmore.

Po návratu ze Států se Lande spojil s dánskou progress-metalovou skupinou Beyond Twilight, s kterou natočil album The Devil's Hall of Fame. To oficiálně vyšlo 23.července 2001 na labelu Massacre Records. Deska obsahuje mezi jinými i sedmiminutovou kompozici Crying, kde Lande naplno předvedl své pěvecké schopnosti.

Ještě v témže roce (2001) zakládá ex-Helloweeňák Roland Grapow power metalovou skupinu Masterplan, do které na post zpěváka angažuje již ostříleného Jørna Landeho. V Masterplan se Lande zabydluje až do roku 2006, kdy jako nespokojený sám skupinu opouští. S tímto bandem stihne v tomto období natočit dvě dlouhohrající desky.

20. ledna 2003 vychází mezi metalisty velice ceněná placka Masterplan, na které se objeví i velký hit Enlighten Me. A že si Lande libuje i v pomalejších skladbách, dokazuje song Into The Light. Obrovský pěvecký potenciál Landeho je zde vkusně podpořen Rolandovým melodickým sólem na kytaru, za které by se nemusel stydět ani mistr Joe Satriani. Celé album otvírá šlapající skladba Spirit Never Die.

Další nosič vydávají Masterplan 24.ledna 2005 na labelu AFM Records pod názvem Aeronautics. Deska se velice slušně prodává nejen doma v Německu (39. pozice na albovém žebříčků), ale taky ve Švédsku, kde dosáhne 14.pozici. A skladby jako Back For Me Life nebo následná Wounds jsou hodně často slyšet na rockově lazených rozhlasových stanicích.

11.května 2006 Jørn Lande skupinu Masterplan oficiálně opouští.

Jeho místo zaujímá Američan Mike DiMeo, který se proslavil coby zpěvák amerických Riot. Ve skupině Masterplan vydrží do 11.ledna 2009, kdy oznámí na svých stránkách Myspace, že ve skupině končí.

Od roku 2000 se Jørn Lande takynaplno věnuje svésólové dráze. Až do roku 2012 vydal 9 studiových alb, mezi nimiž jsou dvě cover alba. Na nich dává poctu svým velkým pěveckým vzorům, jakými jsou James Ronnie Dio, David Coverdale, Paul Rodgers, Phil Lynott, Ian Gillan nebo Bryan Adams. A jeho hlas je možno slyšel např. ve skladbách Cold Sweat, Run To You, Perfect Strangers (zde určitě zaujme kytarová instrumentální předehra Devilbird kytaristy Tore Morena. Pro zajímavost, Tore si zahrál na kytaru na albu Tears Of White Roses pardubické skupiny Sebastien ve skladbě Museé Du Satan Rouge), Shame On The Night nebo Straight Through The Heart.

Na cover album Dio z roku 2010 zařadil Jørn i skladbu Song For Ronnie James, kterou věnoval tomuto rockovému fenoménovi.

Studiová alba pak vydává Jørn v jedno až tříletých nepravidelných intervalech. V roce 2000 je to placka Starfire, kterou otvírá titulní Starfire. Na desce je 5 coverů, mezi jinými i slavná purplovka Burn.

V následujícím roce vydává Lande desku Worldchanger. Zde se objeví krom jiných hodně zdařilá pecka Sunset Station. Další studiové album Out To Every Nation, vychází 11.května 2004. A na něm se pro změnu Jørn obklopil baskytaristou Magnusem Rosénem ze švédských HammerFall a Stianem Kristoffersenem s Pagan´s Mind. Na placce se objevuje třeba skladba Rock Spirit. Velkým hitem se stává titulní Out To Every Nation.

V dalších létech pak vydává Jørn Lande alba The Duke (2006), Spirit Black (2009), Lonely Are The Brave (2008) a Bring Heavy Rock To The Land (2012). Na nich jsou ke slyšení mimo jiné songy Are You Ready? (cover Thin Lizzy), Below nebo War Of The World.

Jenže sólová tvorba Jørna, Masterplan, Ark a Beyond Twilight nejsou jediné aktivity neúnavného Landeho.

V roce 2005 dává dohromady prezident italského labelu Frontiers Records Serafino Perugino hvězdnou dvojici Lande/Allen (Russell Allen je zpěvákem americké progress-metalové skupiny Symphony X), která nahrála ještě v témže roce velice kvalitní rockové album The Battle. Všechny skladby pro tuto desku napsal švédský kytarista Magnus Karlsson, který dnes hraje na kytaru v německých Primal Fear. Na bicí hraje v tomto projektu Jaime Salazar (ex-The Flower Kings).

Na The Battle se objevily např. skladby Where Have The Angels Gone nebo Another Battle. A za ně by se nemusel stydět žádný věhlasný melodicko-metalový band.

O dva roky později, 11.května 2007, vychází u Frontiers Records další deska dua Lande/Allen pod názvem The Regente. I na ni jsou skvělé songy jako Master Of Sorrow a When Time Doesn't Heal. A třebaže se ústřední skladatel Karlsson věnoval nespočtu projektům, 2.album už je svou kvalitou o krůček výš než debut The Battle.

Zatím poslední deska hvězdné dvojce Lande/Allen vychází pod názvem The Showdown, 5.listopadu 2010. A jako předešlá alba, obsahuje opět kvalitní melodicko-metalové songy jako Judgment Day nebo The Showdown.

V roce 2007 se Jørn Lande podílel jako host na nahrávání sólového alba ex-uriáše Kena Hensleye Blood On The Highway. Ne desce jej je možno slyšet ve skladbě We´re On Our Way. V následujícím roce natočil Ken Hensley DVD Blood On The Highway, na kterém si Lande zazpíval celkem 7 skladeb, mezi jinými i slavný hit Uriah Heep Easy Living.

Další z hudebních aktivit Landeho je účinkování v metalové opeře Avanatasia po boku Tobiase Sammeta (Edguy). Lande se zde podílel jako zpěvák na 5 albech. Od roku 2007 mohou fanoušci obdivovat jeho hlas na koncertech a na deskách např. ve skladbách The Scarecrow, Promised Land, Stargazers či The Wicked Symphony.

A to není zdaleka konec z výčtu Landeho pěveckých aktivit. V roce 2000 nazpíval album Hourglass amerických melodic-metalových Millenium. Desku otvírá velice svižná Power To Love, kde sice nevyniká tolik Landeho hlas jako na jeho sólových počinech, přesto lze toto album zařadit mezi hodně zdařilé.

V roce 2001 vydává bulharský kytarista a hudební skladatel Nikolo Kotzev rockovou operu Nikolo Kotzev's Nostradamus. A na tento projekt si pozval věhlasné světové muzikanty jako Joe Lynn Turnera (ex-Rainbow), Glenna Hughese (ex-Deep Purple), Doogie Whita a taky Jørna Landeho, který si na albu zazpíval Inquisitora. Jeho hlas je možno slyšet ve skladbě Inquisition.

Jako host si Lande zazpíval taky na albech Episode 3: The Final Surprise (Genius A-Rock Opera), 01011001 (Ayeron) nebo Alloy (Amanda Somerville – Trillium) a dalších.

K těmto všem svým aktivitám je nutno ještě přičíst návrat do skupiny Masterplan v roce 2009 a natočení alba Time To Be King, které vyšlo u AFM Records 21.května 2010. Ústřední skladbou této desky je song Time To Be King, který si Lande taktéž vypůjčil na své nejnovější sólové album Bring Heavy Rock To The Land, které vyšlo v pátek 1.června 2012. A jak sám říká: „Když jsme skládali Time To Be King, začaly se mi hlavou honit jiné a rockovější aranže a já jsem nemohl přestat myslet na to, jak by to s nimi znělo na mém albu. Tak jsem ji tam zařadil.“

Shrnuto. Jørn Lande je hudební nezmar, kterého není možno za žádných okolností opomíjet. 

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku