Igor Cavalera – pralesní rytmy v rukou metalového drtiče.

Před dvaačtyřiceti roky - 4.září 1970, se narodil brazilský tlučmistr Igor Graziano Cavalera, jenž se zapsal do světa metalu coby spoluzakládající člen brazilské thrash metalové legendy Sepultura.

Rodištěm Igora Cavalery je brazilská, víc než dvoumilionová metropole regionu Minas Gerias, město Belo Horizonte. V tomto městě je v lednu běžně více než 35°C a jedničkou pro místní obyvatelstvo je fotbal a samba a žádný Heavy Metal a jemu podobné hudební styly.

V Belo Horizonte ale existuje čtvrť Santa Teresa, kde se v 70-tých létech minulého století po večerech poslouchal rock a kde vystupovaly v klubu Clube da Esquina různé regionální rockové bandy. Tyto skupiny míchaly místní folklór, jazz a bossa novu s americkými hudebními vlivy. A do tohoto prostředí se na začátku 80-tých let přestěhovali sourozenci Max a Igor Cavalerovi. V té době už ulítávali na takových kapelách jako Iron Maiden a Judas Priest, které později vystřídali Venom, Slayer a Hellhammer.

Igorovo nesmělé bubnování začíná v době, kdy mu bylo něco kolem 5 a 6 roky. Bubny jej v tomto období zajímaly jako takové, o rockové muzice tehdy neměl ani páru. Později si „sestavil“ svůj první bubenický „set“, který tvořil jeden malý záklaďák, šlapák používal k dalšímu bubnu na sambu a posledním kouskem byly levné činely, které přidržovaly násady od koštěte. Velký vliv na jeho bubenické začátky měl otec Graziano Cavalera, který byl diplomat, ale své hochy brával na fotbalové mače místního fotbalového klubu Sociedade Palmeiras, kde bouchal do velkého bubnu. Dodnes jsou bratři Cavalerové velkými fanoušky tohoto klubu. Jenže v roce 1979 zemřel na srdeční příhodu a po jeho smrti se rodina přestěhovala k babičce do čtvrti poblíž Santa Teresy.

V roce 1981 navštívili Cavalerovci svůj vůbec první velký koncert. Na stadionu v městě Morumbi tehdy vystupovali Queen se svým programem The Game. Na koncert je vzal jejích „rockem ujetý“ strýček Sinval. Po koncertě si mladý Igor napevno předsevzal, že bude rockový bubeník.

Bohužel matka a babička byly zásadně proti jejích hudebnímu řádění. Proto matka oba Cavalerovce zapsala na vojenskou akademii Colégio Tiradentes da Polícia Militar. Jenže místo aby je na akademii „převychovali“, tak se snažili Max a Igor „převychovat“ školu. Skoro každý den byli už ve 3 hodiny odpoledne sťatí pod obraz boží, neustále vyvolávali rvačky a jen tak z nudy šli třeba zdemolovat náhrobky na místním hřbitově. Po dvou létech tak dosáhli svého. Oba je ze školy vyhodili.

Po odchodu z akademie se opětovně naplno pustili do hraní. Igor a Max se seznámili s basákem Paulem Jr. (vlastním jménem Paulo Xisto Pinto Junior), který jim poskytl na čas ke zkoušení garáž. Garáž byla sice posun dopředu, ale o útulném hnízdečku se nedalo vůbec mluvit. Všude hromada špíny, potkani se zde běžně procházeli za denního světla a muzikanti museli neustále dávat pozor na strop, který hrozil, že jim co nevidět spadne na hlavy. Dalšími členy v nově vznikající kapele byli zpěvák Wagner „Antichrist“ Lamourier a kytarista Roberto UFO. Neméně důležitým členem skupiny byl další bubeník Beto Pinga. V bandu už sice bubnoval Igor Cavalera, ale Beto Pinga měl na rozdíl od Igora kompletní bicí soupravu. Skupina tedy měla plán, že s Betem budou zkoušet covery různých skupin a po zkoušce zasedne za soupravu Igor, který bude bubnovat s bandem vlastní věci. Beto s tím ale moc nesouhlasil. Po měsíci si sbalil své škopky a šel o dům dál. Více než bubnování ho zajímal rum.

Po ročním intenzivním zkoušení se muzikanti rozhodli, že by nebylo na škodu, kdyby se jejích bezejmenný band nějak jmenoval. První návrh byl Tropa de Choque, jako vzpomínka na vojenské roky. Nakonec zvítězil Maxův návrh Sepultura. Tehdy si přeložil text skladby Dancing On Your Grave od legendy Motörhead. Tam má slovo „sepultura“ význam navozující ekvivalent hrobu či pohřbu.  

21. dubna 1984 si Igor poprvé v životě zahrál na klasickou bicí soupravu, která patřila bubeníkovi Helinhovi z Overdose. S touto kapelou pak sdíleli několik měsíců společnou zkušebnu. Svůj koncertní debut si Sepultura odbyla 4.prosince 1984 právě po boku spřátelených Overdose. Bohužel koncert odehráli v neúplné sestavě. Paulo Jr. byl na prázdninách a Roberta nepustila na koncert máma.

Během roku 1985 se konal v Brazílii první festival Rock In Rio, což posunulo metalové hnutí v této zemi zase o kousek dál. O dva měsíce později se konal v Bela Horizonte v klubu Ideal lokální rockový festival, na kterém vystoupili Metal Massacre, Sagrado Inferno, Sarcófago a Sepultura.

Chvíli na to ale ze skupiny odchází zpěvák Wagner „Antichrist“ Lamourier, a tak se musel pěveckého postu zhostit Max Cavalera. Wagnera pak následuje kytarista Roberto, kterému dělali neustále problémy rodiče, zvláště matka mu všemožně zakazovala hraní. Roberto to ještě zkoušel ve skupinách Sagrado Inferno a Sarcófago, následně pak „pověsil kytaru na hřebík“. Na jeho místo v Sepultuře na čas nastoupil Júlio César Vieira Franco. Ale ani ten se v bandu příliš neohřál. „Vyvoleným“ se stal až kytarista Jairo Guedes, který před tím hrál v kapelách Mantas a Black Mass.

Ještě během roku 1985 podepisuje Sepultura svůj první kontrakt na nahrávání s nezávislou vydavatelskou firmou Cogumelo Records. K podepsání smlouvy došlo vlastně náhodou. Jeden pracovník firmy Cogumelo, která vlastnila mimo jiné síť obchodů s hudebninami, shlédl jeden jejích skandální koncert. Sepultura tehdy hrála na placu nedaleko náboženského centra a Max tehdy zařval do mikrofonu, ať si každý pobožný člověk strčí ptáka do prdele! Rozhořčený náboženský vůdce to moc těžce nesl a rozhodl se se svými „ovečkami“ dát neznabohům za vyučenou. Následně vypukla bitka, která přerostla v davový běs. A díky tomuto přístupu dostala Sepultura šanci. V Brazílii bylo určitě daleko více lepších kapel, ale Cogumelo hledali něco skandálního.

Prvním albovým počinem Sepultury byl split Bestial Devastation, na kterém se spolupodíleli s kámoši Overdose, jejíchž část se jmenovala Século XX. Na EP se Sepultura představila 5 skladbami, krom jiného i songem The Curse. Celá jejích hudební část byla nahrána za 2 dny. Deska se nahrávala ve studiu J.G.Estudios v Belo Horizonte, kde jinak nahrávaly brazilské soubory hrající sambu a bossa novu. Pracovníci studia ani nevěděli, co je to thrash/black metal a tak jim Igor pustil nahrávku skupiny Venom, aby byli aspoň trochu v obraze. Igor si tehdy nechával říkat Skullcrusher a za utržený honorář si koupil své první opravdové bicí!

Následně začala Sepultura brázdit se svým hudebním programem okolí Bela Horizonte a Sao Paula. Jenže na koncerty nejezdili v tourbusu nebo aspoň v nějakém minibusu jako jejích hudební soukmenovci ve Státech. Putovali na koncerty v přeplněných dálkových autobusech, kde jim společnost dělali špinaví rolníci a trhovci s taškami a klecemi plnými slepic, hus a kačen.

Na začátku roku 1986 se debutní split Bestial Devastation dostal do rukou hudebním publicistům z časopisu Kerrang! a o Sepultuře se začalo mluvit v celé metalové komunitě. V polovině roku 1986 ukončili Cavalerovci pro ně nepodstatné aktivity jako školu a zaměstnání (pracovali jako pomocná síla v baru u své matky, před tím ještě v továrně, kde se šily boty) a naplno se věnovali hudbě.

Během srpna 1986 se zavírají opět do studia, tentokrát do Estudio Vice Versa v Sao Paulo, kde už byly o poznání lepší podmínky a kde už zvukař někdy slyšel o Slayer. Zde natočili své první dlouhohrající album Morbid Visions, které vyšlo 10.listopadu 1986. Album obsahuje mimo jiné i pecku Troops of Doom.

Na začátku roku 1987 odchází z Sepultury kytarista Jairo Guedz, který se chce věnovat své rodině a taky chce hrát muziku o mnoho klidnější. Nutno připomenout, že v roce 1986 natočil Jairo (tehdy si říkal Tormentor) s bratry Cavalerovými a Sílvio „SDN“ Gomesem pětiskladbové demo Guerrilha, které mělo celkovou délku stopáže 6:32! Projekt měl název Guerrilha.

Na uvolněný kytarový post přichází Andreas Kisser, který před tím brázdil vody v lokálních Pestilence (neplést s holandskými deathmetalisty Pestilence) a Esfinge. A v této obměněné sestavě nastupuje Sepultura během srpna 1987 opět do nahrávacího studia J.G.Estudios, aby zde natočila další našlapané album Schizophrenia. To oficiálně vychází 30. října 1987. Deska obsahuje např. skladby From The Past Comes The Storms nebo To The Wall.

V Evropě se vydání desky chopila vydavatelská firma Shark Records. Jenže nelegálně. A tak po následné soudní tahanici musela vrátit všechen zisk.

Opravdovou smlouvu s nadnárodním hudebním labelem podepsala Sepultura až následně. Nejprve vycestoval Max Cavalera do New Yorku, odkud se ale vrátil s nepořízenou. Pracovník firmy Roadrunner Monte Conner věděl, že skupina má potenciál, ale nechtěl riskovat s neznámou brazilskou partičkou. Nakonec si to rozmyslel a do Brazílie poslal smlouvu na sedm alb!

S Roadrunnerem v zádech se pustila Sepultura v polovině prosince 1988 do nahrávání novinkového alba, které dostalo název Beneath The Remains. Deska se nahrávala v již lepším studiu Nas Nuvens v Rio de Janeiro a vyšla 5.září 1989. Muzikanti nahrávali od 8 hodin večer do 5 hodin ráno. Producentského žezla se chopil dnes respektovaný producent Scott Burns (Obituary, Napalm Death, Deicide, Death, Cannibal Corpse atd.). Přes den měla zamluvené studio pomprocková skupina Wander Taffo. Ta nahrávala své album Wander Taffo a jedna se skladeb, která se na desce objevila, byla i Homenagem.

Vinyl Beneath The Remains zdobí dvě nesmrtelné pecky. Titulní Beneath The Remains a Inner Self, kterou hraje Sepultura koncertně dodnes. Dalším nesmrtelným songem z tohoto alba je Slaves Of Pain.

Díky úspěchu s deskou Beneath The Remains, která se stala dokonce dle hudebních kritiků metalovým albem roku, vyráží Sepultura na své první evropské turné jako suport německých thrasherů Sodom. Turné ale nebylo zdaleka tak idylické. Vzájemná nevraživost mezi členy skupin Sodom a Sepultura doprovázela celou koncertní štaci, která čítala na 25 zastávek. Max s Igorem nadávali členům Sodom do nacistů a ti na oplátku dělali vše proto, aby Brazilci už nikdy nechtěli do Evropy. Vše vyvrcholilo tím, když se „sodomákům“ vymočil Max na zavazadla. Po německé misi ještě stihne Sepultura objet Spojené státy, kde hrají po boku Faith Of Fear.

Po návratu domů do Brazílie začaly první roztržky mezi bratry Cavalerovými. Igor si našel přítelkyni Moniku, která byla zubařkou a začal s ní žít normálním rodinným životem, zatímco Max se oddával alkoholu, lehkým drogám a holkám.

Na začátku roku 1990 potkala na jednom koncertě Sepultura americkou manažerku Glorii Bujnowskou. Ta podepisuje se skupinou smlouvu a stává se jejích manažerkou. Následně jim zajišťuje hraní na obrovských festivalech jakými jsou např. Dynamo Open Air nebo Rock Hard – Open Air v Lichtenfelsu (Německo). Taky zajistí Sepultuře hraní ve slavném Marquee Clubu v Londýně.

Během srpna 1990 se Sepultura zavírá opět do nahrávacího studia, tentokrát ale do Morrisound Recording na Floridě a to hlavně z důvodu, aby to měl k nim blíže producent Burns. Zde natočí další nesmrtelné dílko Arise. To vychází 20.března 1991. Deska se dočká obrovského ohlasu mezi metalovými stoupenci. Nesmrtelné songy jako Arise, Dead Embryonic Cells či cover Motörhead Orgasmatron zdobí každou koncertní zastávku. Následuje velice úspěšné celosvětové turné, které čítá 220 koncertů v 39 zemích světa. Mezi jinými jsou to Japonsko, Austrálie, Indonésie, ale i Polsko, Maďarsko a poprvé taky Česká republika. Koncert se konal 16.června 1991 v Havířově. Po návratu do rodné Brazílie odehraje Sepultura bezplatný koncert v Sao Paulo na prostranství Charles Muller Square. Na koncert se přišlo podívat více než 40 000 fanoušků. V rozvášněném davu však došlo k potyčkám a jeden fanoušek byl zavražděn. Domácí organizátoři se najednou k Sepultuře obrátili zády. Média na nich nenechala nit suchou, přibalila k tomu nějaké ty „jedna paní povídala“ a skupina měla v Brazílii po ptákach.

Vyhnanci si jedou spravit chuť do méně rozvášněného Holandska na Dynamo Open Air. Jenže při následném „sportování“ na vodních lyžích si Andreas Kisser natřikrát zláme ruku a je vymalováno. Dokonce hrozí i zrušení společného koncertování s modlami Motörhead. Trn z paty pak Sepultuře vytrhne Silvio Gofletti z brazilské skupiny Korzus, který se naučí za 48 hodin celý playlist Sepultury a 6 naplánovaných koncertů odehraje.

Během roku 1992 vydá Sepultura minialbum Third World Posse, na kterém se objeví i cover Dead Kennedys Drug Me a následně začíná s prácemi na novince Chaos A.D. Ta vychází 2.září 1993. Deska je zprvu fanoušky odmítaná, ale s postupem času lze říct, že se jedná o jedno z nejkvalitnějších děl skupiny Sepultura. Deska je „opuncována“ zlatem nejen ve Státech, ale i v Anglii a Austrálii. Skladby jako Refuse/Resist, Territory nebo Slave New World se stávají nesmrtelnými. Následuje, jak jinak, světové turné, které Sepulturu tentokrát zaválo i do metalově exotických končin jakými je Rusko. Na tomto koncertě je zhlédlo na 40 000 diváků. Agentury ale neuvedly, kolik z nich bylo policistů a vojáků. Za svou velkou čest dodnes Sepultura považuje hraní na legendárním festivalu Monsters of Rock v anglickém Doningtonu 4.června 1994, kde si zahráli po boku Aerosmith, Pantery, Biohazard a Extreme.

Další nesmrtelné album plánuje Sepultura vydat na konci roku 1995. Jenže začátek nahrávání se neustále oddaloval a skupina se nakonec dostala do studia až v době, když už měla být deska dávno na pultech. Důvodů pro odklad bylo několik. Max Cavalera si v mezičase odskočil ke svému bočnímu projektu Nailbomb, na kterém mu s bicími vypomáhal i Igor a taky se protáhlo živé nahrávání u domorodých Indiánů z kmene Xavante. Výsledek ale stojí za to. Album Roots vyšlo 20.února 1996 a dodnes je považováno za nejlepší desku v historii skupiny Sepultura. Zlatou deskou se stává hned v 7 světových destinacích. 2. místo na rakouském albovém žebříčků, 3. na australském a 4. na prestižním anglickém hovoří za vše. Taky prodejnost přesáhl do dnešních dnů milion prodaných nosičů celosvětově. Co víc si přát. Sepultura je na vrcholu. Skladby jako Roots Bloody Roots, Attitude nebo Ratamahatta zdobí skupinu každé koncertní vystoupení dodnes.

Plány pro následné světové turné byly velkolepé. Skupina vyjíždí na štaci a jednou ze zastávek je i vyhlášený Donington. Sepultura dorazila na festival už o den dříve, aby si řádně užila atmosféry. Hodinu po jejich příjezdu ale volala Andreasovi jeho manželka Patricie, že syn manažérky Glorie Danny Wells zemřel při autonehodě. Tuto nepříjemnou zprávu tehdy Andreas Glorii a Maxovi oznámil ihned po telefonátu. Max, který byl již nějaký ten rok Gloriiným manželem, ihned s Glorii odcestoval do Státu. Kapela si udělala krátkou schůzku a rozhodla se koncert zrušit. Naléhání fanoušků ale bylo tak silné, že se Sepultura rozhodla poprvé vystoupit bez Maxe. Andreas se chopil mikrofonu a za pomoci několika přátel z ostatních kapel koncert odehráli. Zklamaní, vytřeštění fanoušci však situaci pochopili a kapelu maximálně podpořili. Když se několikatisícový dav na minutu utišil, aby uctil nebohého Dannyho, mělo trio v očích slzy. Dodnes se autonehoda řádně nevyřešila. Podle Glorie se jednalo o vraždu. Na Dannyho měla spadeno místní mafie.

Po návratu Maxe na koncertní podia už to ale nebyl ten starý „srandista“ Max Cavalera. V šatně působil uzavřeně, na koncerty cestoval se svou rodinou odděleně od ostatních členů a doprovodu Sepultury.

Vše vyvrcholilo 16.prosince 1996, kdy Andreas, Igor a Paulo Jr. předali Glorii dopis, v němž uvedli, že už více nestojí o její manažerské služby. Vše vysvětlovali tím, že Glorie upřednostňuje více svého manžela Maxe před ostatními členy kapely. Na plánovaná interwia posílala povětšinou jeho. Max se taky objevoval více než ostatní na titulcích různých metalových periodik po celém světě, za což taky vyinkasoval nemalé částky.

Jenže nastal ten nejhorší scénář. Max se postavil za svou manželku-manažerku Glorii a Sepulturu opustil. Od toho dne dokonce nepromluvil se svým bratrem Igorem dlouhých 10 let.

Pro Sepulturu nastalo nové období. Nejprve museli najít náhradu za odchodivšího zpěváka Maxe Cavaleru. Na čas se sice chopil mikrofonu Andreas Kisser, ale trpěla tím zase kytara. Proto vyhlásila Sepultura konkurz na pěvecký post. Na ten se přihlásilo několik stovek zájemců. Nakonec na skupinu udělal největší dojem Američan Derrick Green, který zpíval v hardcoreové smečce Outface.

S novou posilou se pustila Sepultura naplno do práce. Nový materiál nenechal na sebe dlouho čekat. 6.října 1998 vydává skupina desku Against, která se celkem slušně prodávala nejen ve Státech (zde se do dnešního dne prodalo víc než 130 000 kopií tohoto alba), ale i na starém kontinentě a v Austrálii. Největší pecky z alba jsou skladby Agains, Choke a Tribus.

První koncert na podporu alba Agains si Sepultura vystřihla v rodné Brazílii na velké dobročinné akci Noise Against Hunger (hlukem proti hladu). „Rozcvičit“ se jeli do několika kalifornských klubů, kde vystupovali pod krycím názvem Troops Of Doom. Jako hosté si s kapelou tehdy zahrál mimo jiné Mike Patton (Faith No More) a taky Jason Newsted z Metallicy.

Další zářez vydává Sepultura 20.března 2001 pod názvem Nation. Na tomto albu se Igor Cavalera blýskl jako autor ve 13 skladbách. Za zmínku určitě stojí „otvírák“ Sepulnation či „pralesní“ Uma Cura.

V roce 2003 pak vydala Sepultura dvě alba. Prví, plné coverů světových skupin jako U2 nebo Metallica vychází 4.března 2003 pod názvem Revolusongs. Regulérní řadové album Roorback následně vychází 27.května. Desku lze s klidem zařadit mezi to lepší, co skupina po odchodu Maxe nahrála. Otvíračka Come Back Alive šlape jak za starých dobrých časů. Na desce je i první ploužák v historii skupiny – skladba Bottomed Out, kterou ale hraje Sepultura koncertně jen vyjmečně.

V dalších dvou létech se skupina věnovala převážně koncertní činnosti. 4. června 2004 si např. zahrála na monstr festivalu Rock In Rio v Lisabonu, kde jim sekundovala Metallica, Incubus a Slipknot.

Během roku 2005 se pouští Sepultura do nahrávání další řadové desky. Ta vychází 13.března 2006 pod názvem Dante XXI. Igor Cavalera se i tentokrát podílel autorsky na absolutní většině skladeb. Ve skladbě Convicted In Life rozjíždí Igor vražedné tempo. Jako za mlada. Na světle božím se konečně objevilo dílko, které koresponduje s tím pravým odkazem Sepultury druhé poloviny let osmdesátých a začátku let devadesátých.

Ještě před vydáním alba oznamuje Igor Cavalera všem zúčastněným, že nevyjede na následné tour s kapelou Sepultura, protože si chce odpočinout a taky se chce věnovat své rodině. Stále ale zůstává členem Sepultury. Na koncertech jej zastupuje skvělý bubeník Roy Mayorga (ex-Soulfly, ex-Ozzy Osbourne, Stone Sour). Jenže v červnu téhož roku již Igor oznamuje definitivní odchod ze Sepultury.

Na konci roku 2006 pak Igor volá bráchovi Maxovi, že by se s nim chtěl sejít. A tak se po 10 létech opět setkávají dvě legendy brazilského thrash metalu. Bratři spolu vytvoří projekt Inflikted, do kterého ještě přiberou skvělého kytaristu Marca Rizza (ex-Ill Niňo, Soulfly) a Josepha Duplantiera – kytaristu a zpěváka francouzských thrasherů Gojira, který v Inflikted hrál na baskytaru. Z původního projektu Inflikted se nakonec díky ochranné známce na jméno vyklubal název Cavalera Conspiracy.

Svůj albový debut vydávají Cavalera Conspiracy 24.března 2008 pod názvem Inflikted. Deska obsahuje nabušený materiál, který fanoušky Cavalerovic klanu nikterak nepřekvapil. Thrash metal okořeněný deathem a hardcorem. Skladby jako Inflikted nebo Sanctuary vypovídají za vše.

Po vydání desky vyjíždí skupina na sérií koncertů. Vystoupí i na takových monstr akcích, jakými jsou Nova Rock v Rakousku nebo Rock im Park v Nurembergu.

Ještě na začátku roku 2010 se Cavalera Conspiracy zavírají do nahrávacího studia The Liar v L.A., aby zde natočili materiál pro následovníka Inflikted. Deska dostává název Blunt Force Trauma a vychází se zpožděním až 29.března 2011. Album otvírá pořádně ostrý nářez v podání skladby Warlord. Ve skladbě Lynch Mob se zase blýsknul zpěvák Roger Miret z kapely Agnostic Front.

Krom thrashe si Igor odskočil v roce 2005 i do hip-hopových vod. Svým bubenickým přídělem se podílel na albu death rappera Necra The Circle of Tyrants. Ve skladbě Necrotura Explicit je mimo něj ještě možno slyšet kytaru Alexe Skolnicka (ex-Savatage, Testament).

Igor Cavalera je jeden z nejoriginálnějších bubeníků, jenž brázdí vody thrash/groove metalu. Do svého bubnování vkládá jihoamerický folklór, čímž ho obohacuje o nové a zajímavé prvky. Ve svých dvaačtyřiceti létech toho má ještě opravdu hodně před sebou.

Další odkazy:

 Interaktivní encyklopedie rocku