Láďa Padrůněk – smutný příběh velkého muzikanta.

Letos by se dožil šedesáti let jeden z nejrespektovanějších baskytaristů Československé hudební scény - Vladimír Padrůněk.

Láďa Padrůněk se narodil 17.února 1952 v Praze. Od dětství projevoval hudební nadání a tak jej rodiče nechali zapsat na Lidovou školu umění, kde absolvoval první cyklus hry na housle. Nějaký čas zkoušel elektrickou kytaru, ale jako čtrnáctiletý objevil baskytaru, na kterou se začal intenzivně učit hrát. Jeho první významnější angažmá představovala skupina Colour Images rock ´n´ rollového nadšence Pavla Sedláčka.

V létech 1969/70 zakotvil v bluesově orientovaném Exitu, kde krom něj ještě působili Luboš Andršt (později Jazz Q, Framus Five), Jiří Tomek (později Bohemia, Pražský výběr, Horký Dech Jany Koubkové), Jiří Kysela, Slávek Janda (dnes Abraxas) a Tolja Kohout (později Matadors, Katapult).

Andršt po několika měsících odešel do Jazz Q Martina Kratochvíla a Exit nějakou dobu existoval dál, než dostal Padrůněk v roce 1971 lano od Kratochvíla do Jazz Q taky. Mladý baskytarista nosil dlouhé vlasy, choval se spontánně a žil hudbou na 100 %. Hodiny dokázal cvičit na čtyři struny a vymýšlet zajímavé basové linky a neobvyklé postupy při hře. Podařilo se mu svou bigbítovou orientaci „ukrýt“ v oficiálně povoleném jazzu, i když Jazz Q používali většinou rockový nástrojový inventář a vedle improvizovaného jazzu hráli hlavně blues, kořeněný rockem. Padrůněk se začal brzy projevovat i jako skladatel. S Jazz Q natočil v letech 1972 a 1973 dvě alba. Pozorovatelna a Symbiosis.

Deska Pozorovatelna se začala nahrávat během roku 1972 v pražském studiu v Břevnově. Jenže samotné album pak vyšlo skoro o rok později (což bylo samozřejmě nepochopitelné a trestuhodné, ale v tehdejších poměrech vlastně normální), kdy už nebyl Padrůněk oficiálně členem skupiny. Jako spoluautor se Láďa podílel na skladbách Trifid a Pori 72.

Ani ne o rok později pak vyšlo LP Symbiosis, které už bylo okořeněné zpěvem anglické zpěvačky Joan Duggan. Od skupiny již před nahráváním odešel Luboš Andršt, a tak se stálým kytaristou bandu stává František Francl. Desku otvírá skladba From Dark The Light, jenž je společným dílem Kratochvíla a Padrůňka.

Skladby Jazz Q zaujaly nejen odbornou kritiku, ale i náročnější posluchače a tak se nezřídka stávalo, že během koncertních vystoupení se vedle klávesisty Kratochvíla, anglické zpěvačky Joan Duggan a kytaristů Luboše Andršta a později Františka Francla stával i Láďa Padrůněk koncertní hvězdou aplaudovanou diváky ve stoje. V tomto období hráli Jazz Q koncertně i skladbu Až se ucho utrhne…, která ale nikdy nevyšla na žádném oficiálním albu.

Jazz Q začali taky jezdit hrát i do zahraničí, jenomže bohužel bez Padrůňka, neboť tomu byl odebrán pas. Jeho otec, Stanislav Padrůněk, byl totiž prvním náměstkem ministra vnitra Josefa Pavla v době srpnových událostí roku 1968, a podílel se na prohlášení odsuzujícím okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. Z funkce byl odstraněn během následných čistek a tento stín padl i na Láďu Padrůňka. Dost ho to poznamenalo a v podstatě zahořkl, protože neměl dost síly, aby prohlédl systém nástrojů komunistické moci. Celou záležitost bral hrozně osobně a nechápal, čím se provinil. Zahraniční koncertní štace pak za něj odehrávali náhradní baskytaristé, kteří nebyli komunistům trnem v oku.

A i když byl pro Padrůňka zákaz hodně frustrující, nikdy neztrácel smysl pro humor. Kapely musely tehdy chodit dvakrát ročně na povinné školení Pražského kulturního střediska. Každý věděl, že je to divadélko pro aparatčíky, ale pokud chtěl hrát profesionálně, tak to musel přetrpět. Na seminářích přednášeli krom ředitele PKS i jemu loajální umělci, jako Pavlína Filipovská nebo strýček Jedlička, kteří muzikantům vykládali, jak a co mají hrát a co je to socialistické umění. Jednou na závěr ten stranický ředitel povídá: „… a komu se to nelíbí, s tím se mazlit nebudeme a přeřadíme ho do pracovního procesu - protože zatímco vy si tady klidně hrajete, dělnická třída na vás musí tvrdě pracovat!“

Pár dní na to se Jazz Q vraceli takhle k ránu z nějakého fesťáku domů. Andršt, Padrůněk, a Kratochvíl řídil. Když vjížděli do Prahy, svítalo a bylo tak půl sedmé ráno. Stáli zrovna na červené a vedle nich byla rozkopaná silnice. Několik dělníků přestalo pracovat, opírali se o lopaty a koukali na ně co jsou zač. „Mániček“ s kytarami ve VW brouku tehda moc nejezdilo. Padrůněk najednou sroloval okénko, vystrčil tu svou chlupatou hlavu ven a zavolal: „No co koukáte? Vy si tady klidně kopete a my na vás musíme po nocích hrát!“ Hned začaly lítat kameny. Kratochvíl to nakopnul a projel na červenou.

Během roku 1973 dostali Andršt a Padrůněk lákavou nabídku postavit novou rockovou kapelu se zbytky tehdy rozpadlého Flamenga - s Jaroslavem „Erno“ Šedivým a Ivanem Khuntem. Jazz Q si drželo jazzovou linii a oni měli chuť si v těch temných dobách pořádně zařvat. Tak vznikl hardrockový Energit. Na jejích playlistu se objevily i skladby Paprsek ranního slunce a Freedom.

Avšak jak houstla normalizace, stahovala se mračna i nad Energitem a přišel zákaz vystupování z důvodu negativního vlivu na publikum, ve kterém údajně vzbuzovali „nízké pudy“. Erno a Ivan Khunt emigrovali do Dánska, a ačkoli se povedlo Energit oživit ještě v roce 1974 s Toljou Kohoutem a Vláďou Mišíkem, už to nebylo ono.

 Když Andršt skupinu přeorientoval více jazzovým směrem, Padrůněk a Mišík odešli, aby se na sklonku roku 1974 stali členy skupiny Etc…, kde krom nich ještě byli kytaristé Jiří Jelínek (zemřel v roce 1977) a Petr Pokorný a houslista Jan Hrubý.

S Etc… se Padrůněk podílel na nahrávání albového klenotu Etc…, který je ale všude znám pod názvem Stříhali dohola malého chlapečka. Toto album vyšlo v roce 1976. Padrůňkova basa je pak slyšet např. ve skladbách Obelisk, Jednohubky nebo Syn Daidalův, kde se objevila i kytara Oty Petřiny.

V mezičase společně s Mišíkem a písničkáři Vladimírem Mertou a Petrem Kalandrou vystupoval i v akustickém projektu Čundrgrunt. 

Pro Padrůňka nyní nastává období, kdy se stává vyhledávaným studiovým hráčem. V roce 1977 se objevila jeho baskytara na albu Generace skupiny C&K Vocal. Slyšet jej je možno ve skladbě Lásko, lásko…

Svou další trochou do mlýna přispěl na debutním albu Vladimíra Merty – Vladimír Merta (1978). Toto album se stalo hodně nedostatkovým artiklem. Kdo neměl známého (nejlépe rodinného příslušníka) v hudebninách, tak se k němu neměl šanci dostat. Nejprocítěnější skladbou z celé desky je určitě Astrolog. Padrůňka je pak možno slyšet v songu Začouzené sklíčko.

Láďa vždycky spíše tíhnul k elektrické hudbě, kde mohl emocionálně vyjádřit mimořádné muzikantské schopnosti. Přijal i nabídku kytaristy, skladatele a aranžéra Oty Petřiny jako baskytarista na jeho sólovém projektu Super-robot, natáčeném v lednu 1976 a v červenci 1977 v Mozarteu. Deska pak vyšla v následujícím roce. Padrůňkova basa je slyšet např. ve skladbách Já nejsem já nebo Super–robot. Jako host se na desce mihnul i Jan Neckář na klávesy.

Další studiovou výpomocnou ruku (basu) přidal Padrůněk na desce Motorest, tenkrát ještě rockové zpěvačky Petry Janů.

A Petra Janů nebyla jediná zpěvačka, která využila služeb basového mistra Ládi Padrůňka. O jeho služby projevila zájem i popová stálice „od červené řeky“ Helena Vondráčková, i když zprostředkovaně přes Martina Kratochvíla. V roce 1978 natočila tato popstar pro ni trochu nezvyklé album Paprsky. A na této desce je i skladba Paprsky, kde je jasně slyšet Padrůňkova basová linka.

Na jaře roku 1978 přijal Padrůněk nabídku Martina Kratochvíla, aby opět nastoupil do Jazz Q. Ze skupinou pak natočil v roce 1979 album Hodokvas. Deska obsahuje krom jiného i skladby Pralesní píseň a Šerosvit. Dokonce se podařil i zázrak. Soudruzi mu povolili vyjet koncertovat do Itálie!

Jenže jeho až příliš kladný vztah k alkoholu a drogám mu ničil jeho slibně se rozjíždějící hudební kariéru. A tak byl kvůli přibývajícím excesům v srpnu roku 1980 z Jazz Q vyhozen.

V červnu roku 1980 se ještě podílel na nahrávání první a jediné u nás vydané dlouhohrající desky zpěvačky Jany Kratochvílové – Jana Kratochvílová. Jeho basa tvrdí muziku ve skladbě Trailer BX60. Na kytaru v této skladbě hraje Michal Pavlíček z Pražského výběru.

Osmdesátá léta se pro něho stala noční můrou. Šikanování totalitním režimem neustávalo. V roce 1981 se na 4 měsíce stal baskytaristou Abraxasu Slávka Jandy. Slávek Janda tenkrát netušil, proč je Padrůněk najednou k mání, ale brzy to pochopil. Padrůněk pil před zkouškami, koncerty i během nich a v opilosti zapomínal co má hrát. Vizáží připomínal vetchého starce, ač mu bylo pouhých děvetadvacet. Od roku 1982 byl tři roky v péči lékařů. Jak hovořila daná zpráva, nikdy se nepotvrdilo, ale ani nevyvrátilo, že Padrůněk onemocněl roztroušenou sklerózou. Jeho zdravotní stav se bohužel příliš nelepšil. 

V roce 1986 kytarista a skladatel Martin Koubek přizval legendárního baskytaristu do nově formované hardrockové skupiny Dux (od roku 1985 Moby Dick). Padrůněk zůstal členem skupiny až do roku 1988, dále už nebylo možné jeho členství prodlužovat. Lidsky mimořádně cítící Koubek se stal pro Padrůňka téměř opatrovníkem, ale poté už všechny snahy byly marné. Ze zdravotních důvodů byl zařazen do invalidního důchodu. Rockovými příznivci byl vnímán v pražských hospodách jako figurka, které častokrát někdo zaplatil skleničku.

Mimořádně nadaný a originální hudebník ukončil svou zoufalou pozemskou pouť 30. srpna 1991 ve věku třiceti devíti let. Lze se jen dohadovat, do jaké míry byl obětí komunismu. Mohl sice vykonávat profesi, kterou miloval, a perzekuce se ho nedotýkaly tak ostře, jako mnoha jiných, ale podle Martina Kratochvíla byl zcela jednoznačně mučedníkem zločinného režimu.

Skupina Tři sestry na něj vzpomíná ve skladbě Pumpa, kde se zpívá: „Láďa Padrůněk se krčí u lahváčů | hůl ho podpírá“

Zdroje: časopis Muzikus, Rock.cz

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku