Keith Emerson – trochu opomíjený virtuóz.

Před 68 roky, 2.listopadu 1944 se narodil hráč na klávesové nástroje a hudební skladatel Keith Noel Emerson. V hudebním světě se proslavil jako člen superskupiny Emerson, Lake & Palmer.

Keith Emerson se narodil v anglickém městě Todmorden, které leží v metropolitním hrabství West Yorkshire. Dětství pak prožívá na jihu Anglie v přímořském letovisku Worthing. Zde taky začíná vstřebávat první vlivy klasické hudby. Ale ne jen klasici jej v mládí ovlivňovali. Hodně času věnuje taktéž poslechu jazzové hudby, přičemž nemalý vliv na něj měl známý americký jazzový varhaník Jack McDuff. V patnácti létech si pořídil na splátky své první varhany Hammond L-100, jejíž specifický zvuk jej očaroval na celý život (a nejen jeho).

V první polovině 60. let minulého století založil skupinu Keith Emerson Trio, která ale neměla většího úspěchu. Následně začíná vystupovat se skupinou John Brown's Bodies, s kterou nahrál mimo jiné skladbu Out Of My Mind. V polovině 60. let následně zakotvil jako klávesista v rhythm´n´bluesové skupině Gary Farr & The T-Bones. Jenže v tomto bandu nemohl naplno předvést své hráčské umění, proto se poohlížel po něčem zajímavějším.

V polovině roku 1966, když pobýval ve Francii, se náhodou ocitl na koncertě celkem známé skupiny V.I.P.´s. Kapela mu nabídla, aby si s nimi zahrál. Keith tehdy vytvořil na hammondkách nějaké výbuchy a zvuk kulometu. Všichni tím byli nadšení, a tak se stal Emerson koncertním klávesákem skupiny V.I.P.´s, kde působil rok. V roce 1967 se V.I.P.´s přejmenovali na Spooky Tooth. Ve skupině V.I.P.´s se Keith Emerson setkává i se známým kytaristou Lutherem Grosvenorem, který pod pseudonymem Ariel Bender vystupoval v létech 1973-74 s hodně populární skupinou Mott the Hoople (kdo by neznal Bowieho hit All the Young Dudes, který dostali na 3.místo britské hitparády).

Po odchodu z V.I.P.´s se Emerson přidává k černé zpěvačce P.P.Arnold (vlastním jménem Patricia Ann Cole), kterou doprovází společně s kytaristou Davidem O´Listem, baskytaristou Lee Jacksonem a bubeníkem Brianem Davisonem. Jak už to ale bývá, ani s touto skvělou zpěvačkou se Keith Emerson necítil plně doceněn. A tak ještě během roku 1967 zakládá společně s ostatními doprovodnými muzikanty psychedelicko-progresivní skupinu The Nice.

Během prosince téhož roku vydávají The Nice svůj debut The Thoughts of Emerlist Davjack. Na tomto albu se objevila i skvělá skladba Rondo, u které se nechal Emerson inspirovat skladbou Blue Rondo à la Turk od jazzového pianisty Davea Brubecka. Skladbu Rondo hraje Keith Emerson s menšími obměnami dodnes. Jen už se trochu zklidnil. Nebičuje při ni baskytaristu bičem, neskáče po klávesách jak opičák a nehraje na hammondky z druhé strany.

Na podzim roku 1968 opouští The Nice kytarista David O´List a skupina se zeštíhluje na trio. V této sestavě nahrává druhé album Ars Longa Vita Brevis, které vychází v listopadu 1968. Na tomto albu se objevila i skladba, jejíž motiv si Emerson vypůjčil u věhlasného finského hudebního skladatele Jeana Sibeliuse. Jedná se o kompozici Intermezzo From the Karelia Suite.

22. a 23. prosince 1968 se v Praze uskutečnil 2.beatový festival. A jako hlavní hvězda se na tomto dlouho dopředu vyprodaném festivalu představili krom české beatové špičky (Apollobeat, Primitives Group, Blue Effect, Matadors, Blues Five atd.) i britští psychedelici The Nice, v čele s varhaníkem Keithem Emersonem. Pro československé bigbeatové nadšence to byl neopakovatelný hudební zážitek. V zemi, kterou dočasně „ochraňovaly“ tanky Varšavského paktu, se to zdálo jako sen. Jenže sen neměl dlouhého trvání. Následující rok již komunističtí pohlaváři festival nepovolili.

Skupina The Nice ale žila svým životem dál nehledě na nějakou okupaci Československa. V září 1969 vydávají další album Nice (Everything As Nice As Mother Makes It ). Na tomto vinylu se mimo jiné objevila i skladba Hang On To A Dream od amerického folkového skladatele Tima Hardina. Emerson zde umně song přepracoval, a tak jen stěží někdo pozná, že se původně jednalo o folkovou baladu.

Na rok 1970 přichystali pro své fanoušky The Nice další zářez s názvem Five Bridges. Na tomto albu si už muzikanti nedělali těžkou hlavu s vlastními nápady. Ne, že by se zde žádné neobjevily. The Five Bridges Suite (part1 a part 2), která zdobí první stranu desky, je od autorské dvojce Emerson/Jackson, ale většina skladeb na druhé straně vinylu už pochází z péra takových věhlasných skladatelů, jakými jsou Bach, Čajkovskij, Sibelius nebo Dylan.

A právě v tomto údobí už byla cítit uvnitř kapely vyčerpanost. Emersonovi a ostatním již došly nápady a neměli ani chuť nové vymýšlet. A tak se The Nice v dubnu 1970 rozpadají.

Během dubna následujícího roku ještě firma Charisma vydá „posmrné“ album Elegy, aby vyždímala z fanoušků poslední penny, a to už bude na dlouhé roky vše. Jak už ale ve světě showbussinesu bývá zvykem, nikdy neříkej nikdy. V roce 1973 se The Nice dávají opět do kupy, ale na klávesy už hraje Patrick Moraz. Ale ani ten nevydržel v The Nice dlouho. V roce 1974 dostává lano od Yes, kterého se chopí pevně, jenže dvouletou misi mu překazí navrátivší Rick Wakeman.

Keith Emerson mezitím přemýšlí, co dál. Nabídne dokonce spolupráci Jimimu Hendrixovi, ale Hendrix dříve než stačí na nabídku kývnout, tak umře, načež se Keith spojí s baskytaristou a kytaristou Gregem Lakem a bicmenem Carlem Palmerem. Společně založí superskupinu Emerson, Lake & Palmer. Všichni muzikanti byli uznávanými instrumentalisty. Emersenova historie již byla popsána. Greg Lake nasbíral své zkušenosti v kapele King Crimson a Carl Palmer v Atomic Rooster.

Svou premiéru si ELP odbyli v Guild Hall v Plymothu 23.srpna 1970. Do konce roku 1970 pak ještě stihli odehrát 21 vystoupení a podívali se do takových evropských destinací, jakými jsou Vídeň, Paříž, Mnichov nebo Londýn. Jen Praha tam jaksi chyběla. Proč asi? A takto zněli ELP na koncertě v roce 1970.

Albový debut Emerson, Lake & Palmer vydali ELP v říjnu 1970. Krom autorských skladeb, se na tomto nosiči objevily i skladby od světových klasiků, jakými jsou Béla Bartók, Leoš Janáček nebo Sebastian Bach. Za všechny možno zmínit skladbu The Barbarian, pro niž se stala vzorem skladba Allegro Barbaro od Bély Bartóka.

V dubnu následujícího roku vyrážejí ELP na tour do Států, kde odehrají 10 koncertů. Ihned po návratu z USA se na pultech obchodů objevuje druhé album Tarkus (14.června 1971). Deska se zabydluje na 1. pozici albového žebříčků ve Velké Britanii a na 9. pozici ve Státech, kde taktéž obdrží zlatý punc. První stranu vinylu ozdobí 21 minutová suita Tarkus, která vypráví o osudu imaginárního netvora Tarkus. Skladba je autorskou prací dvojce Emerson/Lake.

Ještě v témže roce (listopad 1971) vydávají ELP koncertní album Pictures At An Exhibition, jenž bylo nahrané 26.března 1971 v Newcastle City Hall. Jako závěrečná se zde objevila skladba Nutrocker, kteréžto byl inspirací Čajkovského Louskáček.

Další „hitparádově“ úspěšné album Trilogy vychází 6.července 1972. Deska opět dosahuje první desítky jak na Ostrovech, tak ve Státech. Největší ohlas z alba získala skladba From The Beginning, kterou později přepracovali američtí Dokken a taky skupina Marsyas, která ji nazvala Studená koupel.

Čtvrté studiové album ELP vychází pod názvem Brain Salad Surgery 19.listopadu 1973. Deska už není tak úspěšná jako její předešlé počiny. Jako by jednotlivým muzikantům docházely síly. Dokonce samotný Emerson přiznal před nahráváním alba, že mu chybí nápady. Mezi zdařilejší je možno považovat skladbu Karn Evil 9: 1st Impression, Pt. 2., i když určitá prázdnota je z ni cítit.

Naštěstí (pro vydavatele) skupina stále cítí, že má co říct svým fanouškům, tak vydává v roce 1974 koncertní šestialbum Welcome Back, My Friends, To the Show That Never Ends... Ladies and Gentlemen, Emerson, Lake & Palmer, které ale ani zdaleka nenaplnilo očekávání, i když…, co se pohledu na hitparádu týče, tak dosáhlo nejvyšší pozice na americkém žebříčků.

Následovala tříletá pauza, ve které si muzikanti od sebe na čas odpočinuli. Po čtyřletém koncertním kolotoči už toho měli fakt plné zuby.

Do studia se ELP opět zavřeli na konci roku 1976, aby zde natočili dvojalbum Works Volume 1. Deska následně vychází 17.března 1977. A strana 1. vinylu obsahuje jednu skladbu Piano Concerto No. 1., kterou nahrál Emerson společně s Londýnskou Filharmonii. Jenže Keith se v ni nechal až příliš inspirovat svými velkými vzory. Je zde slyšet něco z Bartóka, něco ze Stavinského, Gershwina, Prokofieva, Rachmaninova či Strausse. B strana 1. vinylu je pak plně v režii Grega Lakea. A stranu 2. vinylu zase obhospodařuje Carl Palmer a B strana 2.vinylu už je společným dílem celé skupiny.

Ještě v témže roce stihnou ELP vydat druhý díl Works Volume 2. Deska je už o poznání stravitelnější i pro méně náročné posluchače. Obsahuje 12 skladeb a je to směsice ragtime, blues, jazzu, funky a popcountry. Skladby byly nahrané v létech 1973-76 a již se nevešly na žádné album. Tak se skupina rozhodla vydat je na samostatném vinylu. Proto se zde objevila např. skladba Brain Salad Surgery, která se měla původně objevit na stejnojmenném albu, ale nějak se skupině nehodila do konceptu.

18.listopadu 1978 vydávají ELP další, v pořadí již 8.studiové album Love Beach. Deska však ani zdaleka nesplnila očekávání. Jako by se jednotlivým muzikantům ani nechtělo již nic společného točit. Chyběly nápady, větší invence, kterou v minulosti Emerson i Lake oplývali. Jen při pohledu na obal vinylu si každý fanoušek klepe na čelo. ELP v rozevlátých košilích alá Bee Gees? Album obsahuje mimo jiné i dvacetiminutovou suitu Memoirs Of An Officer And A Gentleman (Part 1, part 2), ve které je použit motiv z Chopinové Etudy Opus 10 No.1 C dur. Jak samotní členové ELP později přiznali, deska byla vydaná jen proto, aby zavřeli vydavatelské firmě, u které se upsali krví, hubu.

V následujícím roce se Emerson, Lake & Palmer rozcházejí. Zatímco o Lakeovi a Palmerovi bylo po rozchodu aspoň trochu slyšet, Keith Emerson se stáhl do ústraní a začal tvořit filmovou hudbu. Na trhu se objevilo několik desek s jeho filmovou hudbou, jichž si povětšinou ani kritika nevšimla. V roce 1980 to byla hudba k horroru Inferno a o rok později k akčnímu filmu Noční dravci se Sylvesterem Stallonem v hlavní roli.

V roce 1984 pak napsal hudbu k béčkovému filmu Smrtící spona a ke kanadsko-americkému dramatu Best Revenge. V roce 1989 se jeho hudba objevila v horroru Svatyně a o 5 let později v 26 dílném animovaném seriálu Iron Man. O deset let později si jej ještě vyhlédli čínští filmaři, kteří si nechali od něj napsat hudbu pro film Gojira: Fainaru uộzu. A to je na poli filmové hudby vše.

Někdy kolem roku 1983 přinesly noviny zajímavou zprávu, že Keith Emerson se dal dohromady s baskytaristou Jackem Brucem (ex-Cream) a bubeníkem Simonem Phillipsem (nabubnoval několik alb skupin Toto nebo The Who, ale taky desku Sin After Sin od Judas Priest). Jenže všechny snahy pohřbily neúnosné finanční požadavky jednotlivých muzikantů, především však jejích manažérů a vydavatelských firem, u kterých byli muzikanti upsaní „krví“. A tak se v roce 1990 Emerson spojil s baskytaristou Johnem Entwistlem (ex-The Who), kytaristy Joe Walsem (Eagles) a Jeffem Baxterem (ex-Doobie Brothers), zpěvákem Rickem Livingstonem a bubeníkem Simonem Phillipsem, načež stvořili superskupinu The Best. Jenže i tento projekt měl jepičí život. Jedna z nahrávek, která se dochovala z jejích společného koncertu, je Amerika.

Skupině The Best ale předcházelo opětovné spojení Keitha Emersona a Grega Lakea. Oba pak oslovili během roku 1985 Carla Palmera, zda by nechtěl opět obnovit ELP. Jenže Carl Palmer zažíval slávu v artrockové Asii, kterou se mu nechtělo opustit. Emerson a Lake tedy oslovili rockové bubeníka Cozyho Powella a ten na nabídku kývl. Mohla se tak nadále používat zkratka ELP, i když muzikanti si k ni přidali ještě dvojku.

Své debutové a jediné album vydali ELP 2 v roce 1986 po názvem Emerson, Lake & Powell. Po vydání alba absolvovala skupina ještě turné po americkém kontinentě. 17.října 1986 koncertovali ELP 2 v Fox Theatre v Detroitu. Jenže na konci roku 1986 se muzikanti rozchází. Jak řekl sám Emerson: „Skvělá skupina, ale finanční katastrofa“.

Po rozpadu ELP 2 začíná Emerson lovit mladé, nadějné muzikanty ve slunné Kalifornií. Bohužel nic kloudného neuloví. O jeho zoufalství a neschopnosti najít pevné hudební zakotvení svědčí to, že přistoupil v roce 1988 na spolupráci se skladatelem Robertem Berrym, průměrným zpěvákem a basistou a společně s navrátivším Carlem Palmerem založili skupinu 3 (Emerson, Berry & Palmer). Skupina vydala jedno album To The Power Of Three. To se umístilo na 97.místě amerického albového žebříčku. Skupina odehrála 6 koncertů ve Státech. 14.dubna 1988 odehráli koncert v New Yorku v ne zcela zaplněné hale The Ritz. Zde se prezentovali mimo jiné skladbou Rondo – Amerika. Ještě před prázdninami roku 1988 skupina 3 končí. Pro Emersona to bylo obrovské zklamání. Dokonce se poprvé po mnoha létech ocitl úplně bez smlouvy.

A tak nezbývá Emersonovi než přemluvit své bývalé parťáky, aby opět utvořili společný team. Comeback skupiny Emerson, Lake & Palmer se uskuteční během roku 1991. V roce 1992 pak vydá skupina ELP album Black Moon. 12.června 1992 rozjíždí skupina celosvětové tour, které s menšími přestávkami zakončí 5.dubna 1993 v Buenos Aires. Během turné je pořízen v Londýně i videozáznam, který se pak objevil na trhu pod názvem Live at the Royal Albert Hall. Koncert byl nahrán 3.října 1992 v Royal Albert Hall.

27.září 1994 vydávají ELP své poslední studiové album In The Hot Seat. Jenže Palmer a Emerson mají nemalé zdravotní problémy, tudíž skupina nevyráží na plánované turné. Palmer trpí syndromem karpálního tunelu, v jehož důsledku nemůže plně hýbat jednou rukou a Keith Emerson je léčen pro opakované stresové poruchy. Celosvětové turné se rozjíždí až v srpnu 1996. Jenže skupina už nehraje ve velkých halách pro tisíce lidí, ale v malých sálech pro 500 a méně fanoušků. 31.srpna 1998 odehraje skupina ELP v San Diegu poslední koncert. Po koncertě si jde každý svou cestou.

Po roce 2000 už vychází jen nespočty výběrů a různých koncertních záznamů jako např. A Time And A Place (2010), High Voltage (2010) nebo Live at the Mar Y Sol Festival '72 (2011).

Skupina ELP si ale taky vysloužila pověst „nejhloupější skupiny na světě“. Mezi hudebními fanoušky dokonce koloval vtip: „Jak se píše domýšlivý na tři písmena? ELP“. Jeden hudební novinář o nich řekl: „Tihle kluci jsou tak hloupí jako jejích nejnáročnější fanoušci“.

To nic nemění na skutečnosti, že Keith Emerson je brilantní klávesový hráč, kterému ale občas docházely nápady, proto velice rád vykrádal světové klasické skladatele. Když si poslechl Emersonův klavírní koncert opravdový znalec vážné hudby, došel hodně rychle k názoru, že jinak než samožerská slátanina se to nazvat nedá.

Nehledě k této kritice, Keith Emerson i ve svých osmašedesáti létech neustále koncertuje. I když už jen sklízí drobečky ze své slávy. Dnes má kapelu Keith Emerson Band, ve které spojil své síly s kytaristou a zpěvákem Marcem Bonillou (ex-David Coverdale, Glenn Hughes atd.) a s nim taky vydal 28.března 2011 live album Moscow. Záznam koncertu byl uskutečněn 26.srpna 2008 v Dom Kino Theatre v Moskvě. Tuto desku otvírá skladba Karn Evil 9: 1st Impression, Pt. 2. V září 2011 pak společně natočili desku Three Fates Project, kde oprášili za pomoci renomovaného dirigenta Terje Mikkelsena klasické pecky skupiny ELP, které oblékli do orchestrálního kabátu.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku