Eddie Van Halen – Paganini mezi kytaristy.

Již před osmapadesáti roky, 26. ledna 1955, se narodil kytarový inovátor a virtuóz Edward Lodewijk "Eddie" Van Halen. Kytarista, jenž svou hrou ovlivnil nejednoho světového hráče na tento hudební nástroj.

Eddie Van Halen se narodil ve stošedesátitisícovém holandském Nijmegenu jako syn klarinetisty, saxofonisty a pianisty Jana Van Halena (v Holandsku se živil jako cirkusový muzikant) a Eugenie Van Halen, jenž pocházela z Indonésie a v jejímž těle koluje holandsko-indonéská krev. Eddieho druhé jméno Lodewijk je odvozené od jména slavného německého hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena (v Holandsku se Ludwig píše jako Lodewijk). A v této tradici pokračoval i Eddie, který dal svému synovi jméno Wolfgang.

Ještě v Holandsku začal Eddie i se svým o dva roky starším bratrem Alexem chodit na hodiny klavíru ke starému ruskému učitelovi, který neuměl ani slovo anglicky, o holandštině pomalu ani netušil, že existuje, dokonce neznal ani jejich křestní jména, ale za každý falešný tón je nelítostně káral. Eddie nenáviděl to nezáživné drilování stupnic a hudebních postupů, a tak místo cvičení klasických skladeb raději improvizoval a klasické skladby hrál po svém. Ke konci studií na hudební škole si už vymýšlel různé důvody, jen aby nemusel chodit do hodin k „ruskému tyranovi“. Krom klavíru chodil mladý Eddie i do houslí, ale jak sám přiznává: „Po pravdě řečeno, spíš jsem se kolem houslí jen tak poflakoval a moc mě to nebavilo.“

V polovině 60. let minulého století se rodina Van Halenů stěhuje do Spojených států, do Pasadeny, která leží na jihu Los Angeles a jak s oblibou cituje Eddie jejích začátky, jediný rodinný majetek čítal 25$ v hotovosti a staré piano. Na lodní lístky si museli vydělat hraním v lodním orchestře.

Doma v Pasadeně měla vanhalenovic family krom piana a dalších hudebních nástrojů taky bicí soupravu, na kterou začal mladý Eddie neúnavně cvičit. S Alexem, který hrál na kytaru, založili dokonce domácí band. Jenže Alex začal potajnu, když Eddie roznášel denní tisk, na jeho bicí soupravu bubnovat. A na oplátku, v době kdy nebyl doma Alex, hrál Eddie na jeho akustickou kytaru. Když Eddie časem usoudil, že Alex je lepší bubeník než on, navrhnul mu stálou výměnu, na kterou jeho bratr přistoupil (naštěstí).

V roce 1971 založili bratři Van Halenové společně s baskytaristou Dennisem Travisem skupinu The Trojan Rubber Company. Eddie Van Halen krom kytary v tomto bandu ještě zpíval. To už vlastnil taky svou první čtyřsnímačovou elektrickou kytaru Teisco Del Ray, kterou si pořídil za 70$. Po roce zkoušení a nesmělém hraní ve školní jídelně pasadenské Hamilton Elementary School skupinu The Trojan Rubber Company Dennis Travis opouští a na jeho místo nastupuje baskytarista Mark Stone. Skupina se taktéž přejmenovala na Genesis, netušic, že ve Velké Británii již existuje soubor se stejným názvem, jenž byl ale již mnohem slavnější než začínající muzikanti z Kalifornie. Aparaturu si skupina pronajímala od ztřeštěného chlapíka z Pasadeny jménem David Lee Roth. Ten tak moc toužil být ve vanhalenovic klanu zpěvákem, až se Eddie s Alexem rozhodli přijmout jej do skupiny. Hlavním důvodem ale nebyl jeho zpěv, ale to, že vlastnil P.A. system a bratři Van Halenové chtěli ušetřit. Tou dobou se skupina rozhodla přejmenovat na Mammoth, protože Britové Genesis už byli světovou hudební veličinou a mladíci z Pasadeny nechtěli být jen jejích klony. Následně skupinu opouští basák Mark Stone a na jeho místo přichází potomek polských imigrantů Michael Anthony (mimochodem, Anthonyho babička pochází z Česka). Na konci roku 1974 se Mammoth přejmenují na Van Halen. Samotní bratří Van Halenové sice propagovali název Rat Salad podle stejnojmenné skladby skupiny Black Sabbath, ale David Lee Roth vycítil, že název Van Halen bude vystižnější.

A tak se začíná psát historie jedné z nejvlivnějších skupin světového rocku. Skupiny, jejíž hlavním poznávacím znakem byla a je excelentní hra kytaristy Eddie Van Halena. Eddie je průkopníkem kytarové techniky nazývané hammering a zároveň je jedinečným vzorem celého zástupu kytaristů osmdesátých a devadesátých let, ať už metalových, rockových nebo jednoduše rock ´n´ rollových.

V polovině sedmdesátých let hrála skupina Van Halen v klubech v Pasadeně a v Hollywoodu pro pár desítek skalních fanoušků. Nepohrnuli dokonce ani vystoupením na korbě kamionu nebo v koupelně. Muzikanti si sami malovali a vylepovali plakáty. Kdo by si tenkrát pomyslel, že na konci sedmdesátých let už na ně bude chodit několik tisíc nadšených fans. Zásadní zlom v jejích kariéře nastal v roce 1976, kdy si je přišel na doporučení Rodneye Bingenheimera, „dydžeje“ z klubu Gazzarri´s, osobně poslechnout do klubu Starwood Gene Simmons (baskytarista Kiss) a ten jim taky okamžitě nabídl nahrávání dema ve studiu v New Yorku. Desetiskladbové demo Zero následně vzniklo v témže roce a nadšený Simmons se jej snažil nabízet snad u všech vydavatelských firem po celé Americe. Jenže neuspěl. Van Halen tak měli natočené snad nejdražší demo, o které ale neměl nikdo zájem.

Naštěstí nezájem ze strany vydavatelů netrval dlouho. Během roku 1977 navštívil v Hollywoodu jeden koncert skupiny Van Halen pracovník firmy Warner Bros Mo Ostin, kterého doprovázel známý producent Ted Templeman (spolupracoval m.j. s The Doobie Brother a Little Feat) a jemu se skupina Van Halen natolik líbila, že jim okamžitě nabídl kontrakt na dlouhohrající desku. V září a říjnu 1977 nahráli následně Van Halen 26 skladeb pro Warner Bros a demo dostalo název Warner Brother Demos.

Debutové album skupiny Van Halen vychází 10. února 1978 pod názvem Van Halen. Jenom ve Státech se vinylu prodá na 10 000 000 kopií, celosvětově pak ještě o milion více. V době, kdy pravověrná rocková muzika prožívá tuhou krizi, kdy hardrockoví veteráni vydávají slaboučké odvary svých počátečních alb a nová generace metalu zatím dříme někde po sklepeních, přichází dělová petarda v podobě debutu skupiny Van Halen. Kytara „jakéhosi“ Eddie Van Halena na ni kucká, piští, bublá, houpe se na té nejhlubší páce a zvoní bezpočtem flažoletů. Vše lze shrnout jedním slovem: „Nářez“. Už otvírák Runnin´ With The Devil dává tušit, že se nejedná o jen tak obyčejný výkřik do tmy. Následuje mistrovská procházka po Eddieho pražci jeho Ibanezy Destroyer v instrumentální explozi Eruption. Singlové ambice má i další song Ain't Talkin' 'Bout Love. Druhou stranu eLPíčka otvírá další kytarovka Jamie's Cryin.

Následující fošna Van Halen II. z roku 1979 už sice nedosahuje takové prodejnosti jako debut Van Halen I., přesto se ji jen ve Státech prodá více než 5 000 000 kopií. Na tamní albové hitparádě skončí na 6.pozici. Mezi albové hudební skvosty lze zařadit skladby Dance the Night Away a Beautiful Girls, jenž se umístily v první stovce americké singlové hitparády.

Třetí album vydávají Van Halen 26. března 1980 pod názvem Women and Children First. Opět 6. pozice na albové hitparádě a prodejnost přesáhne 3 miliony prodaných nosičů jenom ve Státech. Vinyl Women and Children First je nejsyrovější album v historii Van Halen. Lze o něm s klidem říct, že skupina na něm dozrála jako víno a přitom neupadla do rutiny. Skladby jako And the Cradle Will Rock... nebo Everybody Wants Some!! to jen dokazují. Poprvé v historii není na albu ani jediný cover, ve kterých si skupina i její fanoušci vždy libovali.

Deska z roku 1981 Fair Warning sice dosahuje na americké albové hitparádě lepší pozice než její předchůdci, přesto jako by se skupina trochu zklidnila. Na rozdíl od nejrůznějších ekvilibristik a divokých vypalovaček na starších halenovských deskách, drží se Fair Warning dost při zemi. Je to taková solidní deska s devíti solidními rockovými písničkami. Nic míň, ale nic víc. Přesto všechno jsou v rockových rádiích čas od času k slyšení skladby jako So This Is Love?, Mean Street, Push Comes To Shove nebo Unchained.

Další, spíše průměrný vinyl, vydávají Van Halen 14. dubna 1982. Deska dostává název Diver Down. Z alba je cítit, že Eddiemu a spol. dochází nápady. Kritici nenechali na tomto vinylu niť suchou. Především skupině vyčítali, že až 5 skladeb z dvanácti jen předělali a ze zbylých 7 jsou 3 krátké instrumentálky, kde se sice Eddie prezentuje jako výtečný kytarista, ale fans chtějí nářez se vším všudy. Přesto všechno se desky jen ve Státech prodalo přes 4 miliony kopií a v americké albové hitparádě se vinyl udržel úctyhodných 65 týdnů! Po vydání alba následovalo severoamerické tour, které čítalo 90 plánovaných zastávek (2 koncerty byly zrušené). Jedna show se odehrála 11. října 1982 v Capital Centre v Landoveru, stát Maryland. Většina koncertů byla beznadějně vyprodána, proto se ve stejných halách konaly i 3 koncerty za sebou během tří dnů. Příkladem budiž koncerty v Inglewoodu nebo ve Worcesteru. Celé Hide Your Sheep Tour se pak přesunulo do jižní Ameriky a zakončené bylo velkolepým koncertem na US Festivalu nedaleko DeVore u San Bernardina 29. května 1983, kde vystoupili Van Halen po boku Judas Priest, Quiet Riot, Mötley Crüe, Ozzy Osbourne, Triumph a Scorpions. Jejích koncert vidělo neuvěřitelných 375 000 diváků!

Krom hraní se svým domovským souborem, stává se Eddie i velice žádaným hostem-kytaristou na studiových albech mnohých muzikantů. V roce 1978 je slyšet jeho kytara na debutu americké popové zpěvačky Nicolette Larson, konkrétně ve skladbě Can't Get Away From You.

14. února 1983 vydává Michael Jackson jeden ze svých nejúspěšnějších singlů Beat It. (celosvětově se jej prodalo přes 5 000 000 kopií a samotné album Thriller, kde je skladba umístěna, se prodalo přes 50 000 000 kopií). Skladbu Beat It nahráli členové skupiny Toto – Steve Lukather (kytara), Steve Porcaro (syntezátor) a Jeff Porcaro (bicí). Sólo v této skladbě přenechal Lukather Eddiemu Van Halenovi. Dle kytarových znalců se jedná o jedno z nejzdařilejších kytarových sól vůbec.

Krom pozvánky na natáčení alba Thriller od Steve Lukathera, dostává Eddie taky nabídku (kterou ale na naléhání bratra Alexe z pochopitelných důvodů odmítá) od Gene Simmonse nahradit ve skupině Kiss alkoholem zničeného Ace Frehleye. Krom Eddieho tuto nabídku dostali taky Doug Aldrich (Whitesnake), Richie Sambora (Bon Jovi) a Yngwie Malmsteen. Nakonec v Kiss na dva roky zakotvil Vinnie Vincent.

Jako host se Eddie objevuje taky na hudebním veletrhu NAMM v Los Angeles. Zde si zajamoval se Stevem Stevensem (kytara Billy Idol).

Rok 1984 se stává nejúspěšnějším rokem kariéry skupiny Van Halen. 9. ledna 1984 vydají své vůbec nejprodávanější album 1984. To bylo natočené již ve vlastním studiu 5150 Studios v Hollywoodu na podzim roku 1983. Deska se stává jen ve Státech 10 krát platinová a celosvětově se ji prodá více než 12 000 000 kopií! 18. ledna téhož roku pak vyrážejí Van Halen na 1984 Tour po Severní Americe, kde odehrají až do 16.července téhož roku 103 koncertů. V srpnu následně cestují za oceán do Evropy, kde odehrají 5 koncertů ze sedmi plánovaných. Turné je předčasně ukončené z důvodů neshody mezi bratry Van Halenovými a Davidem Lee Rothem. Celá evropská mise započala 18.srpna 1984 v Anglii na festivalu v Doningtonu, kde si Van Halen zahráli po boku AC/DC, Ozzy Osbourne, Mötley Crüe, Accept, Gary Moore a Y & T. Na koncertě mimo jiné zazněla i novinka Hot For Teacher. V Německu, kde odehráli koncerty 1. a 2. září a kde skupinu Y & T vystřídal soubor Dio, zazněla i hitovka Jump. Ta se umístila na samém vrcholu americké i kanadské singlové hitparády. V Anglii dosáhla 7. pozice a v hitparádě se udržela třináct týdnů. Je to nejlepší umístění, jaké kdy na Ostrovech se singlem skupina Van Halen dosáhla.

Po odchodu Davida Lee Rotha z Van Halen chtěl Eddie změnu, proto oslovil americkou zpěvačku Patty Smyth ze skupiny Scandal, zda by nepřijala post zpěvačky ve Van Halen. Ta však odmítla. Kdoví, jakým směrem by se kariéra skupiny Van Halen ubírala, kdyby Patty na nabídku kývla. Náhoda tomu ale chtěla jinak. Když jednou navštívil Eddie autoservis se svým porouchaným autem, uviděl tam tento milovník aut nádherné Ferrari, které mu učarovalo, a když se ptal po majiteli, zjistil, že patří jeho kolegovi z branže, zpěvákovi Sammy Hagarovi. Nelenil, vzal si na Sammyho číslo a domluvil si s ním posezení u drinku. Prvotní nezávazné povídaní o autech skončilo u hudby (jak jinak, když se sejdou dva rockeři, tak se přece nebudou bavit o svých motýlích sbírkách). A za několik dní již stál Sammy Hagar za mikrofonem ve vanhalenovic zkušebně. Nezávazná zkouška se protáhla na dlouhé desetileté působení v této legendární skupině.

Svůj koncertní debut s Van Halen si Sammy Hagar odbyl 27. března 1986 na koncertě v Shreveportu v Hirsch Memorial Coliseum. To už měli Van Halen na světě své další studiové album 5150, které vyšlo o 3 dny dříve, 24. března 1986. Fošna se nahrávala od listopadu 1985 do ledna 1986 v rodinném studiu 5150 Studios v Hollywoodu. Producentského žezla se chopil krom jiného i Mick Jones ze skupiny Foreigner. Prodejnost alba dosáhla celosvětově sedmimilionovou hranici a ve Státech se deska dostala na samotný vrchol hitparády. Zajímavostí je, že se s ročním zpožděním objevila oficiálně i v licenci Supraphonu jako vůbec první a jediné album této skupiny vydané v socialistickém Československu.

Sammy Hagar a Van Halen odehráli v roce 1986 taky jeden z koncertů 27. srpna v Veterans Memorial Coliseum v New Havenu a celá tato show je zaznamenána na prvním oficiálním videu skupiny Van Halen, které dostalo název Live Without A Net. Video oficiálně vyšlo o rok později na VHS videokazetě a 14.září 2004 na DVD.

V září roku 1987 se Van Halen opět zavírají do nahrávacího studia 5151 Studios, aby zde až do dubna 1988 nahrávali další studiové album OU812. To oficiálně vychází 24. května 1988 a jeho prodejnost opět přesáhne čtyřmilionovou hranici. Ve Státech je oceněné čtyřmi platinovými puncy a stejně jako předešlý počin, i tato deska dosáhne na samotný vrchol albové hitparády. V Anglii dosáhne „jen“ na 16. pozici a v první stovce se udrží 12 týdnů. Hitové a zároveň rádiové ambice si plní skladby Black and Blue, When It´s Love a Finish What Ya Started.

V roce 1989 se Eddie Van Halen podílel jako studiový hráč a spoluproducent na nahrávání sólového debutu vynikajícího kytaristy Steve Lukathera (Toto). Toto album dostalo název Lukather a Eddieho kytaru je možno slyšet např. ve skladbě Twist The Knife.

V roce 1993 se Eddie nepřímo podepsal jako spoluautor pod songem Evil Eye skupiny Black Sabbath. Oficiálně není sice nikde jako spoluautor uveden, ale Tony Martin, který toto album nazpíval, tuto informaci několikrát oficiálně potvrdil. Důvod, proč není Eddie Van Halen u skladby uveden jako spoluautor, je čistě obchodní. Eddie měl podepsanou smlouvu u Warner Bros Records a ta mu přímo zakazovala podílet se bez jejích svolení na nahrávání jakéhokoliv cizího alba.

17. června 1991 vydávají Van Halen další, ve Státech třikrát platinové, album For Unlawful Carnal Knowledge (s oblibou se používá zkratka F.U.C.K.). Deska dokonce získala cenu Grammy Award za rok 1991 jako Nejlepší hardrockový počin. Van Halen porazili i takové velikány jako AC/DC nebo Guns ´n´ Roses. Co se rádiových hitů týče, tak na nosiči jich je hned několik. Nejúspěšnější se stávají Poundcake (1. místo), Right Now (2. místo), Runaround (1. místo) a Top of The World (1. místo), ve kterém vypomohl svým zpěvem i Steve Lukather.

Od května do září 1994 se Van Halen opět zavírají do nahrávacího studia v Hollywoodu (některé nástroje se nahrávaly ve studiu Little Mountain Sound Studios ve Vancouveru), aby zde nahráli další nosič Balance, který následně vychází 24. ledna 1995. Původně se deska měla jmenovat Club, ale vzhledem k nastalé situaci (náhlá smrt manažéra skupiny Eda Lefflera), se rozhodli „vanhalenovci“ použít název Balance. O albu lze říct, že je asi nejměkčí, co kdy Van Halen vyprodukovali. Třikrát platinová deska ve Spojených státech a v Kanadě, to vše podpořené 1.místem na albovém žebříčku v U.S.A. Radiový a televizní úspěch se skladbami Amsterdam, Can't Stop Lovin' You, Not Enough (zde si opět zazpíval Steve Lukather) a samozřejmě asi nejdůležitější a hodně osobní skladba z desky Feeling. Následné celosvětové turné  s názvem Ambulance Tour začíná 11. března 1995 v Pensacole, stát Florida a končí 5. listopadu téhož roku v Neal S. Blaisdell Center na Havaji. Během tour se Van Halen podívali i do Evropy, kde doprovázeli skupinu Bon Jovi, a 30. června si zahráli v Dánsku na Roskilde festivalu. V setlistu měli mimo jiné i pecku Runaround. Po další severoamerické misi, kdy odehráli i dva koncerty v Molson Amphitheatre v Torontu ve dnech 18. a 19. srpna 1995, zamířili Van Halen i do Japonska, kde odehráli 7 koncertů před vesměs vyprodanými halami.

22. září 1995 si na Illinois Memorial Stadium Eddie Van Halen zahrál společně se Sammy Hagarem na dobročinné akci Farm Aid skladbu Rock And Roll od Led Zeppelin.

V roce 1996 (17. listopadu) spojili své síly Steve Lukather, Billy Sheehan, Eddie Van Halen a Pat Thorpey (bicí Mr.Big), aby zahráli v Chicagu v Riviera Theatre na benefičním koncertě věnovanému skvělému kytaristovi Jasonu Beckerovi. U Jasona byla diagnostikována Amyotrofická laterální skleróza, nemoc známa též pod názvem Lou Gehrigova choroba. Nemoc způsobuje degeneraci a ztrátu mozkových a spinálních motoneuronů, tj. buněk centrální nervové soustavy, které ovládají vůlí ovlivnitelné svalové pohyby. Kvůli tomu dochází k postupné svalové slabosti až atrofií. Během roku 1996 ztratil Becker schopnost mluvit a dnes komunikuje jen očima.

Ještě v roce 1996 natočil režisér Jan de Bont veleúspěšný film Twister s Helen Hunt a Billem Paxtonem v hlavní roli a jelikož se film natáčel pod hlavičkou Warner Bros, nebylo už daleko k tomu, aby se hudby k tomuto filmu zhostil samotný Eddie Van Halen. Na soundtracku k Twisteru jsou následně použité skladby Humans Being a Respect The Wind z péra Eddieho. Jenže právě natáčení skladby Humans Being zadalo velký problém, který skončil vyhazovem Sammyho Hagara z Van Halen. A o co tehdy šlo? Znovu oženěný Sammy Hagar trval na tom, že kapela má píseň natočit v Los Angeles a základ mu poslat do jeho studia na Havaji, aby ji tam nazpíval a byl při tom nablízku své těhotné manželce. Eddie ze Sammyho návrhem nesouhlasil a trval na tom, že Hagar musí přiletět do L.A. Ten se objevil ve studiu na pouhé dvě hodiny. Prohlásil, že musí za svou ženou na Havaj a zase zmizel. Když rozčarovaný zbytek kapely zjistil, že šlo o pouhý výmysl a žena je s ním v L.A., nahromaděné napětí explodovalo a Hagar dostal padáka.

Po odchodu Hagara z Van Halen uvažovali zbylí členové opět o Davidovi Lee Rothovi jako o zpěvákovi. Dokonce s nim natočili i 2 nové skladby Can't Get This Stuff No More a Me Wise Magic, které následně vyšly na výběrovce Best of Volume I., jenž se kupodivu velice dobře prodávala. Něco kolem 4 milionů prodaných nosičů celosvětově a první pozice na albových žebříčcích v U.S.A. a Kanadě vypovídá za vše. Jenže Rothovi a Eddieho manažéři se nedohodli, a tak k opětovnému svazku nedošlo.

Proto skupina Van Halen hledala dál. Jedním z dalších adeptů byl i Mitch Malloy, který si ve studiu 5150 v L.A. vystřihl se skupinou Van Halen i song Panama. Jenže ke svazku opět nedošlo. Manažér skupiny Van Halen Ray Danniels, jenž je švagrem Alexe Van Halena, Malloye „nedoporučil“, a i když Eddiemu se Mitch hodně zamlouval a bral to už jako hotovou věc, že s nimi bude zpívat, poslední slovo měl Danniels, který mezi tím dotlačil do skupiny Garyho Cheronea, ex-zpěváka skupiny Extreme.

S Cheronem natočili Van Halen průměrné album Van Halen III., které vyšlo 17. března 1998, jehož prodejnost byla hodně slabá. Totéž platilo o návštěvnosti na koncertech ve Státech a v Kanadě. Fanoušci Garyho nepřijali jako plnohodnotného člena Van Halen. Po vydání desky vyráží Van Halen na celosvětové turné III Tour, které startuje 12. března 1998 v Hollywoodu. Následně cestuje skupina k protinožcům, kde odehraje sérii deseti koncertů. 20. dubna 1998 mají Van Halen premiéru v Sydney Entertainment Centre v Austrálii, kde se v plné parádě předvede před zaplněnou arénou novic Gary Cherone. Po australské misi následuje americká, na kterou navazuje evropská. Jenže v Evropě odehrají Van Halen jen 6 koncertů (jeden ve Finsku a pět v Německu) a už zase „utíkají“ do Ameriky. Celosvětové turné končí koncertem v japonské Jokohamě 2. listopadu 1998. Celkem vzato bylo turné neúspěšné. V následujícím roce Gary Cherone skupinu Van Halen opouští.

Během roku 1998 se Eddie opět vydává do nahrávacího studia, aby přispěl svou trochou do mlýna na soundracku k filmu The Legend of 1900 (nejlepší scéna z tohoto filmu je souboj klavíristů). Přesněji, nahrál kytarové sólo do skladby Lost Boys Calling, kterou na nosiči prezentuje Roger Waters (Pink Floyd).

Ke všemu se začaly projevovat obrovské zdravotní problémy mistra Eddieho. Nejprve prodělal zdravotní problémy s kyčlemi a záhy poté se svět dozvěděl, že Eddie bojuje s rakovinou. Kapela přerušila činnost, stáhla se do ústraní a Eddie Van Halen do péče lékařů. K tomu všemu přibyla jeho závislost na alkoholu a rozpad manželství s herečkou Valerii Bartinelli. Během let 1999 – 2004 se Eddie objevuje na veřejnosti jen sporadicky. Občas jej je možno vidět na hudebním veletrhu NAMM v Los Angeles, kde předvádí různé nástroje a aparáty. V roce 2003 jej mohli návštěvníci veletrhu vidět totálně opilého na stánku Peavey, kde měl prezentovat signovanou kytaru Wolfgang. A jak píše jeden z účastníků tohoto semináře: „Eddie přišel na seminář o dvě a půl hodiny později, po příchodu pil v zákulisí jedno víno za druhým a vlastníkům firmy Peavey jen vztekle nadával, že všichni jsou v prdeli krom něj.“ Na základě tohoto incidentu se firma Peavey rozhodla s Eddiem smlouvu nepodepsat a výrobu podpisových kytar Wolfgang zastavila.

Opět živo kolem skupiny Van Halen nastalo na jaře roku 2004. Skupina ohlásila návrat na koncertní pódia a vydání „bestofky“. Ta vychází 20. července 2004 pod názvem The Best of Both Worlds. Na výběrovce jsou krom starších skladeb z Roth/Hagarovského období i tři novinky, které nazpíval Samma Hagar. A s Hagarem vyráží skupina i na letní turné, které dostává název Van Halen Summer Tour 2004. Jenže koncerty se uskuteční až na jednu výjimku (13. září 2004 hráli Van Halen v Portoriku) jen v Severní Americe. Po tour Hagar skupinu Van Halen opět opouští. Tentokrát to vypadá, že již nadobro. Van Halen opět přerušují činnost.

V tomto období natočí Eddie dvě instrumentální skladby Rise a Catherine, prvně jmenovaná se pak objevuje v pornografickém snímku Sacred Sin.

Reunion Van Halen nastává na začátku roku 2007. Nejprve je ze skupiny vyhozen baskytarista Michael Anthony, kterého nahrazuje Eddieho syn Wolfgang a posléze se po 22 létech oficiálně navrací do Van Halen zpěvák David Lee Roth. S ním taky skupina odehraje od září 2007 do července 2008 sérii šestasedmdesáti z původních sto jedna naplánovaných koncertů. Všechny jsou odehrané v Severní Americe.

3. února 2012 vydávají Van Halen po dlouhých čtrnácti létech dvanácté studiové album s názvem A Different Kind of Truth. Deska boduje na 2. pozici americké albové hitparády, v Anglii je na 6. a v České republice na 9. pozici. Největším hitem z desky se stává skladba Tattoo. Dva dny po vydání alba, vyrážejí Van Halen na turné s názvem Viva La Van Halen Tour. Původně měli Van Halen odehrát 91 koncertů po Severní Americe a Japonsku, nakonec bylo 36 zrušeno z důvodu Eddieho hospitalizace, jenž měl divertikulitidu (zánět tlustého střeva). Takto zněli Van Halen 22. února 2012 v Indianapolis a takto 15. března téhož roku v Montrealu v Bell Centre.

Doufám, že se skupiny Van Halen dočkáme taky někdy i v České republice. Ale vzhledem k nechuti Eddieho a Davida cestovat mimo hranice Spojených států zdá se tato představa spíše utopická.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku