Mark Kendall – pohnutá žraločí historie.

29. dubna 1957 se narodil kytarista, zpěvák, hudební skladatel, ale především zakládající člen blues-rockové skupiny Great White – Mark Kendall.

Mark se narodil v kalifornském městě Loma Linda. Pochází z muzikantské rodiny. Jeho dědeček si již jako třináctiletý zahrál na klavír ve slavné Carnegie Hall, otec hrál v jazzové kapele na trubku a matka byla jazzová zpěvačka. V domě, kde bydleli, byla neustále slyšet nějaká živá muzika. A tato „domácí škola“ mu dala cit pro hudbu. Jako devítiletý tajně sledoval v sousedství v garáži místní kapelu, jak zkouší rhythm & bluesové standardy. Jejích baskytarista hrál zuby a mladého Marka to fascinovalo. Tehdy si uvědomil, že chce být taky muzikantem. Požádal tedy otce, zda-li by mu nekoupil taky kytaru. Jeho prvním hudebním nástrojem se tak stala akustická kytara Kay, kterou mu otec koupil k narozeninám v místním bazaru. Následující Vánoce mu Santa Klaus „přivezl na sobím spřežení“ elektrickou kytaru a elektronkový zesilovač. A jako bonus dostal tři vinyly, aby se měl kde inspirovat. Byly jimi Hendrixova prvotina Are You Experienced, Disraeli Gears od Cream a Strange Days od Doors. Jak se později ukázalo, byly tyto desky hodně důležité pro jeho hudební vývoj.

Krom hudby se mladý Mark věnoval velmi intenzivně baseballu. Stal se dokonce profesionálním hráčem a jako člen prvního univerzitního týmu s ním slavil i úspěchy. Jenže vleklé zdravotní problémy ruky mu nedovolovaly věnovat se nadále tomuto sportu. Proto opouští sportovní prostředí a je rozhodnut naplno se věnovat hudbě.

V sedmnácti létech se stěhuje za prací do West Covina. Zde se dostává do místní kapely Zzyzx, která hrála krom převzatého repertoáru slavných kapel taky několik vlastních věci. Jelikož neměla skupina stálého zpěváka, rozhodl se někdy na konci roku 1978 Kendall oslovit mladého nadějného zpěváka Jacka Russella, který zpíval ve středoškolském souboru Riff Raff. Spolu následně založili kapelu Highway, kterou později přejmenovali na Livewire a ještě později na Wires. Pod tímto názvem ale odehráli jen jeden koncert, aby se nakonec rozpadli. V roce 1979 byl Jack Russell zatčen za střelbu při zpackaném loupežném přepadení a za tento přečin „vyfasoval“ 8 let natvrdo. Kendall tak začal opět od nuly. Měl sice kapelu s názvem Dante Fox, kterou stihl založit s Russellem, ale neměl muzikanty. Zlanařil tedy nadějného baskytaristu ze San Diega – Dona Costu (později se objevil jako koncertní basák v doprovodné kapele Ozzyho Osbournea) a taky hodně uznávaného bubeníka Tonyho Richardse (ten byl mimo jiné u vzniku kapely W.A.S.P.). Na pěvecký post vyhlásila kapela konkurz, do kterého se přihlásil taky šestnáctiletý ztřeštěný pošuk John Bush (Armored Saint, Anthrax). Kapela nakonec vybrala zpěvačku Lisu Baker. Ta s kapelou Dante Fox vystupovala po dobu 6 měsíců v oblasti Orange County a Los Angeles než se nechala přetáhnout do kapely Xciter, s kterou koncertoval v okolí L.A. fenomenální kytarista George Lynch (ex-Dokken). Na Lisin post tak naskočil Butch Say, jehož vzorem byl Rob Halford z Judas Priest. Mezitím byl po odsezených 18 měsících propuštěn na podmínku Jack Russell. Kapela se rozhodla, že Saye vyhodí a na pěvecký post přijmou „napraveného synka“ Russella.

Svůj koncertní debut s Dante Fox po návratu z lochu si Jack Russell odbyl v nightclubu The Troubadour v West Hollywoodu. To už v kapele bubnoval Gary Holland (Dokken, Blue Cheer), který v roce 1981 nahradil Richardse. Během roku 1982 opustil band Dante Fox taky baskytarista Don Costa, který přijal lukrativní nabídku jet turné s Ozzy Osbournem a na jeho místo přichází Lorne Black. Ještě v témže roce se Dante Fox přejmenovávají na Great White (velký bílý žralok).

V následujícím roce vydávají Great White své první pětiskladbové EP s názvem Out Of The Night, jež produkoval Don Dokken. Titulní skladba z tohoto EP Out Of The Night se pak objevila na albovém debutu Great White, který vyšel v roce 1984 u nadnárodního labelu EMI.

Na rozdíl od všech tehdy se rozjíždějících formací, které podlehly glamrockové módě, chtěli Great White hned od začátku něco jiného. Žádná cingrlátka, šátky a skandály (i když vlasové módě nemohli nepodlehnout), ale jen poctivá hardrocková muzika se silným bluesovým nádechem. Skupina dávala již od začátku přednost silným instrumentálním výkonům před pěstováním image. Jejích muzika také byla vždy plná citů a pocitů a nepostrádala duši, která je pro blues-rock tak nutná.

Albová prvotina Great White z roku 1984 byla v roce 1999 remastrována a znovu vydána na CD u francouzského labelu Axe Killer pod názvem Stick It. Toto cedéčko obsahuje i 5 bonusů, mezi jinými i otřepanou „hendrixovinu“ Red House, kterou si na koncertě v Santa Monice 26. ledna 1990 s Great White zahráli Slash a  Duff McKagan (Guns ´n´ Roses).

Po vydání alba Great White vyráží skupina na pětiměsíční turné po Státech, kde doprovází Judas Priest, a po Evropě, kde pro změnu předskakují Whitesnake. Jenže label EMI není spokojen s prodejem eLPíčka, proto již neobnovuje s Great White smlouvu. Ti se proto „upisují“ nezávislému labelu Telegraph Records a o něco později firmě Capitol, kterou stejně v roce 2001 EMI zcela pohltí.

Pod křídly Capitolu a pod dohledem producentské dvojce Wyn Davis a Alan Niven, vydávají v březnu 1986 Great White vinyl Shot in the Dark. Album nějak extra neboduje, přesto obsahuje pár skvělých songů, které hraje skupina dodnes. Jedním z nich je i cover skupiny The Angels – Face the Day. Po vydání desky vyráží skupina na koncertní turné se spřátelenými Dokken.

Obrat nastává v roce 1987, kdy „žraloci“ vydávají nosič Once Bitten. Deska dosáhne 23. pozici na albové hitparádě ve Státech, kde se ji prodá přes 2 miliony kopií. Největšími hity z alba se stávají skladby Rock Me a Save Your Love. Následuje celosvětové turné a jedna zastávka se uskuteční i v Schweinfurtu 27.srpna 1988 na festivalu Monsters of Rock, kde odehrají Great White čtyřicetiminutový koncert. A takto zněli Great White v New Yorku 2.února 1988 v The Ritz.

Skupina je rozjetá. Úspěch střídá úspěch. Vyprodané velké sály po celých Státech. Proto skupina nelení a s roční přestávkou vydává další přelomové album ...Twice Shy (1989). Prodej opět přesáhne dvoumilionovou hranici a dvakrát platinové se stane jak v USA, tak v Kanadě. Singlovou hitparádu okupují hned 4 skladby - Once Bitten, Twice Shy, The Angel Song, Mista Bone a House of Broken Love. Následuje veleúspěšné světové turné ve společnosti Ratt a Tesla, jehož vyvrcholením bylo vystoupení v londýnském Marquee klubu, coby hlavní hvězdy večera. Třešničkou na dortu úspěchu byla nominace na cenu Grammy v kategorii Nejlepší hardrocková kapela za předělávku Once Bitten, Twice Shy od Iana Huntera. Cenu jim nakonec vyfoukli Living Colour.

V březnu 1990 vyrážejí Great White vůbec poprvé do Japonska. V Zemi vycházejícího slunce slaví obrovský úspěch a tato zámořská destinace je pak drží nad vodou i v dalších létech, kdy nebyl v Americe o skupinu již takový zájem.

Od září do listopadu 1990 se skupina opět zavírá do nahrávacího studia na Redondo Beach v Kalifornií, kde nahraje své další studiové album Hooked. To následně vychází 26. února 1991 s obálkou od Hugha Syma (maloval mimo jiné obaly kapelám Rush, Whitesnake nebo Alice Cooper). Deska je sice „zlatá“, ale její prodej už nepřesáhne milionovou hranici. Přesto jsou koncertě ke slyšení skladby jako Call It Rock n´ Roll nebo Desert Moon. Následuje společné turné s německými Scorpions po Evropě a Japonsku. Jenže přímo z tour je Mark převezen do nemocnice z vážnými žaludečními problémy. Jeho hospitalizace trvá tři týdny. Na jeho místě zaskakuje Al Pitrelli (ex-Asia, Savatage, Megadeth).

Další studiové album vydávají Great White pod názvem Psycho City 14. září 1992. Bohužel, prodej alba je hodně slabý. Samotná skupina začíná pomalu vyklízet své těžce nabyté pozice. V hitparádě má sice toto album 2 želízka, a to skladby Big Goodbye a Old Rose Motel, ale o skupinu jako takovou už přestává být zájem. Proto přichází krok, který asi každý tušil. Firma Capitol již nenabídne skupině další kontrakt. A tak se Great White upisují labelu Zoo Entertainment, u kterého vydávají v květnu 1994 album Sail Away. Deska se však umístila jen na 168. místě albového žebříčku ve Státech a singl Sail Away na 9. Pro firmu nezajímavá investice.

Proto dochází u dalšího alba opět ke změně labelu. Tentokrát to je Imago. Pod křídly Imago vydávají Great White desku Let It Rock (1996). Jenže opět žádná sláva. A tak nezbývá než opět vyměnit vydavatele. Tentokrát to je Portrait. A pod tímto labelem vydává skupina další „tuctové“ album Can´t Get There from Here (1999). Opět „jen“ 192. pozice na albovém žebříčků a 8. na singlovém s písní Rollin´ Stoned. Následuje celkem úspěšné turné ve společnosti kapel Ratt, Poison a L.A.Guns.

Jenže 20. ledna 2000 oznamuje Mark Kendall, že opouští skupinu Great White. Na jeho místo nastupuje kytarista Ty Longley. Další rána přichází 5. listopadu 2001, kdy oznámí druhý zakládající člen Jack Russell, že Great White končí úplně. Poslední koncert skupiny se uskuteční 31.prosince 2001 v Galaxy Theatre v Santa Ana (stát Kalifornie). Koncertu se zúčastní i odchodivší kytarista Mark Kendall a taky baskytarista Sean McNabb. Celý koncertní záznam je zapsán na disku Thank You...Goodnight!.

Na konci roku 2002 osloví Jack Russell Marka Kendalla, zda-li by nechtěl oživit zašlou slávu Great White. Důvodem budiž nezájem o Russellův sólový projekt. A jelikož ani Kendall neměl příliš úspěch se svým projektem, „Bílý žralok“ ožil. Skupina vystupovala pod názvem Great White featuring Jack Russell & Mark Kendall. Skupinu ještě posílil kytarista Ty Longley, klávesista Yuko Tamura, bubeník Eric Powers, kterého vystřídal v červenci 2003 Derrick Pontier a baskytarista Dave Filice.

Nejčernější den v historii skupiny Great White a jeden z nejtragičtějších dnů v novodobé historii Spojených států.

Ve výše uvedené sestavě vystupovala skupina i památného 21.února 2003 v klubu The Station ve West Warwicku ve státě Rhode Island na východním pobřeží Spojených států. Great White rozjížděli svůj koncert skladbou Desert Moon doprovázeni pyrotechnickou show. Fontány odpálil tour manažér Daniel Biechele. Na neštěstí stěny klubu, včetně stropu, byly pobité protihlukovým molitanem, který byl extrémně hořlavý. Molitan během několika sekund vzplál a oheň se začal šířit neuvěřitelnou rychlostí. Během 5 a půl minuty byl v plamenech celý klub, ve kterém bylo 462 lidí, tudíž o 60 více než bylo povoleno! V klubu nastala nekontrolovatelná panika, i když zpočátku odcházeli návštěvníci vcelku spořádaně. Jenže oheň se šířil takovou rychlosti, že z klubu, ač měl 3 východy, lidi nestačili vyjít. Při nastále tlačenici přišla spousta lidí o život. Mnoho z nich bylo nalezeno mrtvých u vchodu do klubu. Další umírali na následky popálenin a po nadýchání se splodin. Tragédie si vyžádala celkem 100 mrtvých včetně kytaristy skupiny Tye Longleyho. A i když viníci byli označeni a následně nepodmínečně odsouzeni, stovku zmařených životů už to nevrátí. Zde je autentické video z celého požárů!!!

Od této tragické události se skupina Great White rozhodla, že již nikdy nebude hrát na koncertě skladbu Desert Moon. A jak šel čas, skupina své rozhodnutí přehodnotila a dnes tuto skladbu opět hraje.

Skupina Great White rozjela 5 měsíců po požárů sérii benefičních koncertů, kdy na začátku každého vystoupení přednesla motlitbu za mrtvé. Výtěžek z koncertů byl věnován Fondu rodinám pozůstalých.

V roce 2005 vydává Mark Kendall své první sólové album Two Point Zero (2.0).

V roce 2007, po dlouhých 8 létech, vydávají Great White své desáté studiové album pod názvem Back to the Rhythm. Na albu spojili opět své síly Kendall a Russell, aby vytvořili 12 zbrusu nových songů. A i když deska není vyloženě špatná, fanoušci ji ne zcela přijali. Dle mnohých ji chybí energie. Příkladem budiž závěrečná balada Just Yesterday.

A ani následné album Rising z roku 2009 neudělalo do světa díru. Během následujícího roku skupinu opouští ze zdravotních důvodů zpěvák Jack Russell a na jeho místo nastupuje ex-zpěvák Warrant Jani Lane. V květnu 2012 pak vydávají Great White 12. studiové album Elation, na kterém už ale zpívá Terry Illous.

V prosinci 2011 oznamuje Jack Russell, že zakládá skupinu Jack Russell´s Great White. Takže dneska vlastně existují 2 skupiny Great White...aby se v tom čert vyznal. 

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku