Devin Townsend – šílený kejklíř

5.května 1972 se narodil kanadský multiinstrumentalista, producent a hudební skladatel, obdivovatel Franka Zappy a Igora Stravinského – Devin Garrett Townsend.

Devin Townsend se narodil poblíž Vancouveru, v šedesáti tisícovém New Westminsteru. Prvním hudebním nástrojem, na který se učil hrát, bylo banjo. To mu bylo 5 let. Ve dvanácti přesedlal na akustickou kytaru, kterou později vyměnil za elektrickou. Jako školou povinný to zkoušel v mnoha kapelách, které se zaměřovaly na metal. V osmnácti založil skupinu Grey Skies. Ale skupina měla jen „garážový“ úspěch.

V roce 1993 se přidává k lokální skupině Caustic Thought, kde se připojuje k triu Simon-Scribner-White. To už měl i svůj vlastní projekt s názvem Noisescapes. S tímto projektem nahrává své první demo Promise, které rozesílá do všemožných nahrávacích společností. Jednou z nich byl i label Relativity Records. Aby si dema někdo vůbec všiml, tak jej do společnosti Relativity poslal zabalené v „posraných“ trenýrkách. A efekt to mělo. Zástupce společnosti si demo poslechl a Devina doporučil Stevemu Vaiovi, který tou dobou nahrával v jejích studiu své 3. studiové album Sex & Religion. Townsendův zpěv je pak možno slyšet např. ve skladbách Pig a Just Cartilage (tato skladba se objevila jako bonus jen v Japonsku). Deska měla vcelku slušný úspěch a Devina si díky ni všimli i jiní muzikanti a různí promotéři. Steve Vai si Townsenda natolik oblíbil, že jej vzal i na následné turné Sex & Religion Tour, kde si Devin zazpíval např. ve skladbě Still My Bleeding Heart.

Ještě na začátku roku 1994 spolupracuje Townsend s kanadskou industriální partičkou Front Line Assembly, s kterou natočí alba Millennium (deska vychází v říjnu 1994) a v následujícím roce Hard Wired. Devinovu kytaru je možno slyšet např. ve skladbách Division Of Mind a Vigilante. Později je dokonce požádán, aby s Front Line Assembly vyjel na turné. A jak sám Devin říká: „Turné bylo fajn, ale dvě hodiny omílat pět akordů stále dokola mě už za chvíli přestalo bavit.“ Dodnes jsou Devin Townsend a Rhys Fulberg (tehdejší člen skupiny – programátor) dobří přátelé, ale hrát živě už by spolu nemohli.

Po ukončení spolupráce s Front Line Assembly a Stevem Vaiem se Townsend na čas připojuje k powerpunkovým The Wildhearts, s kterými odjíždí během roku 1994 na tour po Evropě. Zde už hraje i na kytaru. Jedna ze zastávek se uskutečnila i na festivalu v Readingu. Vidět jej je možno mimo jiné v postpunkových peckách Everlone a Nothing Ever Changes. Se skupinou The Wildhearts se Devin po tour rozloučil, ale jejích spolupráce pokračovala i v budoucnosti. V roce 1997 si zazpíval na b-straně singlu Urge, a to ve skladbě Kill Me To Death.

Po návratu z Evropy dostává nabídku jít zpívat do skupiny G/Z/R, což je druhý band Geezera Butlera (baskytara Black Sabbath). Nabídku mu ale předhazuje nahrávací společnost a ne Butler. Townsend nakonec na naléhání labelu odjíždí do nahrávacího studia, aby skouknul, na čem že to ex-sabbaťák dělá. Jenže hudební styl, který Butler prezentoval, se mu nelíbil, proto angažmá odmítl. Později se dozvěděl, že ho Geezer pěkně pomluvil, tak mu zavolal a jen velice krátce mu řekl: „Fuck you!“. Desku nakonec nazpíval Burton C.Bell z Fear Factory.

Ještě jako člen koncertní sestavy The Wildhearts, začíná Townsend během roku 1994 spolupracovat s Jasonem Newstedem, baskytaristou skupiny Metallica. Společně pak utvoří jam band pod názvem IR8. Townsend v tomto projektu hraje na kytaru, Newsted na baskytaru a taky zde zpívá. Na bicí v tomto seskupení bubnuje Tom Hunting (Exodus). V tomto projektu vydrží Devin hrát jen do konce roku 1994. V následujícím roce jej vystřídá Andreas Kisser (Sepultura). Přesto stačí Townsend s IR8 natočit několik skladeb, které ale nemohly oficiálně vyjít, protože Newsted byl smluvně vázán u Metallicy. Oficiálního vydání se dočkaly tři skladby až na kompilaci Sexoturica, která vyšla v roce 2003 (to už Newsted nebyl členem Metallicy). Jsou to songy Back On Black, Nothing a Colossus.

Ještě během evropského turné s The Wildhearts začíná Townsend natáčet skladby pro projekt Strapping Young Lad, který vzešel z bandy Caustic Thought. Albový debut Strapping Young Lad Heavy as a Really Heavy Thing vychází 4.dubna 1995. Deska je směsice extrémního metalu a industriálu. Nejzdařilejšími kousky z alba jsou skladby S.Y.L. (skladbu otvírá intro, které namluvil sám Devin ještě jako malý kluk. Tehdy to nahrávala jeho matka a Devin záznam po létech vyhrabal ze skříně) a In the Rainy Season, které přežily koncertní playlist až do konce existence souboru.

V březnu 1996 vydává Devin Townsend své první koncepční sólové album Punky Brüster – Cooked on Phonics, které vychází na vlastním labelu HevyDevy Records. Desku otvírá brutální až coreově-punková sedmiminutová parodie Recipe for Bait, jenž následuje čistě punková Fake Punk.

Ještě na konci roku 1996 se Devin a jeho partička Strapping Young Lad zavírají do nahrávacího studia, aby zde stvořili asi nejlepší a nejuznávanější album tohoto extrémního spolku. Deska dostává název City a vychází 11.února 1997. Album nabubnoval ostřílený Gene Hoglan (ex-Testament, Death, Fear Factory, Dark Angel). Deska obsahuje „vypečené“ palby jako Detox, Oh My Fucking God, AAA nebo hodně nabroušený otvírák Velvet Kevorkian.

Po vydání tohoto přelomového alba se Devin pouští do dalšího sólového projektu pod názvem Ocean Machine: Biochem, který uzře světlo světa v červenci téhož roku jako deska City. Townsend se protentokrát obklopil méně známými muzikanty, aby vytvořil směs progrocku, hard rocku a ambientu. Jen v prvním týdnu se alba v Japonsku (zde jej distribuovala Sony Records) prodalo víc než 12 000 kopií. Na albu jsou mimo jiné skladby Seventh Wave nebo Life, které má ve svém koncertním playlistu i dnes.

Během roku 1997 byl Devin Townsend hospitalizován na psychiatrickém oddělení s maniodepresivní psychózou (v Česku se s ní léčil např. Petr Muk, který zemřel 24. května 2010). Paradoxně díky této duševní nemoci pochopil, proč píše hudbu o dvou rozdílných hudebních stylech.

Začátkem června 1998 vydá Townsend nejprve koncertní desku No Sleep 'till Bedtime s partičkou Strapping Young Lad (koncertní záznam byl uskutečněn 12.října 1997 v Melbourne) a o pět měsíců později svůj třetí sólový počin Infinity. Deska se opět velice dobře prodávala hlavně v Japonsku. Devin si protentokrát odskočil nahrávat ke svému kamarádovi do Red Stripe Studios na Burnaby, aby zde vytvořil hodně zajímavé dílko plné krkolomných hudebních „přemetů“. Od extrémních poloh přes progmetal až po jazz. No, kdo jiný v hudebním světě by se odvážil pro takové experimenty? Desku otvírá symfonicko-kytarové intro Truth, které pozvolna přechází do „filmové hudby“ Christeen, ve které si vokály zazpívali Devinovi rodiče a sestra.

Během roku 1999 Devin načas „vypnul“, aby se na začátku tisíciletí pustil opět do tvrdé práce. Znovu se spojil s Jasonem Newstedem, s kterým vytvořil několik skladeb v projektu Fizzicist. Skladby měly být tvrdší než nahrávky Strapping Young Lad, jenže Newsted byl stále smluvně vázán u Metallicy. Když se o bočním projektu jejích basisty dozvěděli Hetfield a Ulrich, tak řvali jak pominutí. Jamese Hetfielda to vytočilo až do nepříčetnosti. Proto Newsted z projektu Fizzicist raději vycouval a Townsend jej začal živit sám. Album s názvem Physicist následně vyšlo 26. června 2000. Toto progress-deathmetalové album otvírá šlapající pecka Namaste, dále jsou na desce krom jiného extrémní kousky Death nebo Devoid.

Na následujícím albu Terria (2001) Devin hodně zklidnil své extrémní emoce a vydal hodně pohodové dílo, kterým chtěl vzdát poctu Kanadě, zemi mnoha specifik, která je vlastně o to nenápadnější, oč je větší. Za vše hovoří skladba Mountain, která se houpe na vlnách progresu a ambientu.

Během následujícího roku taky hodně koncertuje skupina Strapping Young Lad a na této šňůře vznikají nové nahrávky pro nadcházející album, které vychází 11.února 2003. Deska dostává název Strapping Young Lad a ve Státech se umisťuje na 97.pozici albového žebříčku. Nosič otvírá opět našlapaná palba Consequence, po níž následuje další extrémní skladba Relentless. Jenže Townsend nedal na albu ze sebe vše, co v něm hřímalo. Myšlenkami už byl u svého nového projektu, který dostal název The Devin Townsend Band.

Se skupinou The Devin Townsend Band vydává Devin dvě alba. V roce 2003 to je nosič Accelerated Evolution a v roce 2006 Synchestra. Na těchto deskách se objevily mimo jiné skladby Vampira, Slow Me Down nebo Gaia.

Zcela ambientní alba vydává Devin Townsend v roce 2004 a 2006 pod názvem Devlab a The Hummer. The Hummer se skládá z nízkofrekvenčních zvuků, které jsou promíchané s flétnou, pípáním Morseovy abecedy a zvuky oceánu. Toto dílo lze považovat za plně meditativní. Deska nebyla určena pro maloobchodní síť, ale byla uvolněna pro stažení na internetu.

Na jedné straně meditační hudba, na straně druhé extrémně-industriální metal se skupinou Strapping Young Lad. S nimi pak Devin vydává v létech2005 a 2006 alba Alien a The New Black. Jenže v květnu 2007 se skupina Strapping Young Lad rozpadá. Devin Townsend se chce nadále věnovat svým sólovým projektům a rodině. A takto to hrálo skupině Strapping Young Lad v roce 2006 na Download festivalu.

27. května 2007 vypouští Devin své prozatím poslední dílko pod hlavičkou Devin Townsend. Rocková opera dostává název Ziltoid the Omniscient a pojednává o vesmírné postavičce Ziltoidovi, která přišla na Zem pro černou kávu, díky které může cestovat v čase. Na tomto nosiči se nacházejí např. skladby Ziltoidia Attaxx!!!, By Your Command nebo Planet Smasher. Tato deska je první, na které nahrál všechny nástroje Devin úplně sám, včetně automatického bubeníka, přičemž použil program, který vytvořil švédský bubeník skupiny Meshuggah Tomas Haake. Desku si taky sám produkoval.

V roce 2008 prochází Devin Townsend totální očistou. Vzdává se nadměrného pití alkoholu a kouření marihuany a zkouší „žít“ bez těchto zabijáků osobnosti. Taky se mu narodilo dítě, čímž dostává novou motivaci pro život. Začíná se vyrovnávat s antropofobií, kterou trpí. Během tohoto období napsal přes 60 nových písní, které si v hlavě katalogizoval podle nálad a následně je zformoval do tetralogie, která dle jeho slov odráží čtyři aspekty jeho povahy. A zatímco opustil bezbřehý egoismus, posílil na druhé straně sebereflexivitu své tvorby.

Od roku 2009 začíná vydávat své dílo pod „značkou“ Devin Townsend Project.

První v řadě je meditativní deska Ki, která vychází 22. května 2009. Album má celkem slušný ohlas. Tak např. v Anglii se umisťuje na 22. místě tamního indie albového žebříčku a ve Finsku na 26. Mezi skladbami, které se na tomto nosiči objevily, jsou Coast, Heaven´s End nebo Gato.

Dalším dílem, které vychází v rámci tetralogie, je album Addicted. To se objevuje na pultech obchodů 17. listopadu 2009. Tentokrát se jedná o první Townsendové album, na které se dá i rytmicky pohybovat. Skladby jako Bend It Like Bender!, Supercrush! nebo Awake!!. Jako host si na desce zazpívala Anneke van Giersbergen (ex-The Gathering).

Jako třetí v pořadí nahrává Townsend asi největší „šílenost“ z plánované tetralogie. Deska má název Deconstruction a vychází 20. června 2011. Jako hosté se na desce objevily takové osobnosti jako Floor Jansen (ex-After Forever, Nightwish), Joe Duplantier (Gojira, Cavalera Conspiracy), Mikael Åkerfeldt (Opeth, Katatonia), Paul Masvidal (ex-Death, Cynic), Fredrik Thordendal (Meshuggah) a taky Pražská filharmonie. Pilotní skladbou pro hudební stanice se stává song Juular. A určitě taky zaujme jedenáctiminutová kompozice Planet Of The Apes, ve které si na desce zazpíval i Tommy Giles Rogers ze skupiny Between the Buried and Me.

Poslední počinem z tetralogie je skoro relaxační album Ghost, jež se objevuje na pultech 20. června 2011. Ghost je zdlouhavou kolekcí velice tlumených skladeb, které mají společného více s hudbou do výtahů než ambientem. Townsend zde operuje v jakémsi kýčovitém vzduchoprázdnu, kde se potkává kuňkání žab a šplouchání vlnek s ethno píšťalkami. Zaujmou zde určitě skladby Texada a Infinite Ocean.

18. července 2012 vydává Devin Townsend se svým projektem devítidiskové živé album By a Thread – Live in London 2011. Nebyl by to Devin, kdyby nepřišel s něčím bláznivým, originálním a megalomanským. Mezi 10. – 13. listopadem 2011 odehrál Townsend 4 nezapomenutelné koncerty pro hrstků fanoušků a každý z těchto večerů snímalo několik kamer a vzniklý záznam posloužil pro dosud nejobsáhlejší dílo nejen v Devinově diskografii. Celý koncertní set otvírá projekt Ki, následuje Addicted, kde si jako host zazpívala Anneke van Giersbergen, dále pokračuje Deconstruction a vše ukončí poslední večer s albem Ghost.

Zatím posledním vydaným nosičem Devina Townsenda je deska Epicloud, která vyšla 18. září 2012. Devin vytvořil nahrávku, kde prim hrají v maximální míře vokály (jako host se zde objevuje opět Anneke van Giersbergen), zatímco hudba je takřka podružná. Spojit metalový gospel alá Enya a bombastické spirituály, nebát se rozmáchnout do impozantních oblak a výšek, tak to nemůže stvořit nikdo jiný než Devin Townsend – „hudební génius přelomu tisíciletí“. Za poslech určitě stojí skladby (to neznamená, že celá deska není poslouchatelná – naopak) Lucky Animals, True North anebo Where We Belong.

V současnosti má Devin rozpracovaných několik alb. Ať je to pokračování Ziltoida, Ghosta nebo již skoro hotové album Casualties of Cool, které by mělo vyjít ještě letos.

A kromě nahrávání vlastních věcí, je Townsend plodný na poli producentském. Za svou dvacetiletou hudební kariéru produkoval na tři desítky alb skupin jako Soilwork, Zimmers Hole, Gwar, Stuck Mojo nebo Lamb of God.

Českým fanouškům se Devin Townsend představí 12. července 2013 na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku