Don Airey – klávesista světového formátu

21.června oslavil již své pětašedesáte narozeniny jeden z nejvyhledávanějších a nejuznávanějších klávesových hráčů ve světě rocku Donald Smith „Don“ Airey.

Don Airey se narodil ve východoanglickém Sunderlandu v roce 1948 v hudební rodině. Poprvé jej otec posadil za piáno ve 3 létech a od 7 začal chodit do hudební školy. V pozdějším věku navštěvoval University of Nottingham, kde pokračoval v hudebním vzdělávání. Diplom pak dostal na Royal Northern College of Music, kde studoval klávesové nástroje. Jeho hudebními vzory jsou Frédéric Chopin, Georg Schumann a Sergej Prokofjev.

V roce 1971 se stěhuje do Londýna, kde se přes své známé dostává až k věhlasnému bubeníkovi Cozy Powellovi. V roce 1974 se stává členem jeho doprovodné skupiny Cozy Powell´s Hammer a s ní taky natočí obrovský hit Na Na Na (v Česku jej proslavil Vilda Čok). Tato skladba se udržela 10 týdnů v britské singlové hitparádě.

Donův věhlas začíná pomalu a jistě stoupat k hvězdným výšinám. V roce 1976 se podílí na nahrávání 5. alba Kid´¨s Stuff  britské progrockové skupiny Baby Ruth. Jeho Mooga je možno slyšet např. ve skladbě Sweet, Sweet Surrender. Na natáčení desky se podílí i věhlasný kytarista Bernie Marsden (ex-Whitesnake, UFO), s kterým se znal už z dob Powelových Hammer a baskytarista Neil Murray, s kterým se v budoucnosti nesčetněkrát potkává při různých nahráváních a v různých hudebních seskupeních.  

Během roku 1975 reinkarnoval bubeník Jon Hiseman britskou progrockovou legendu, hrající na pomezi jazzu a roku, skupinu Colosseum. A jelikož z původní sestavy zůstal v kapele jen on sám, dal skupině název Colosseum II. Jako spoluhráče si vybral vynikajícího kytaristu a zpěváka Garyho Moora (ex-Thin Lizzy), baskytaristu Neila Murraye, zpěváka Mikea Starrse (později Lucifer´s Friend, Lake) a Dona Aireye.

Colosseum II natočili celkem 3 kvalitní, ale komerčně ne příliš úspěšná alba Strange New Flesh (1976), Electric Savage (1977) a Wardance (1977). Jenže v srpnu 1978 vyslyší Gary Moore volání svého irského „bratra“ Phila Lynnota a odchází zpět k Thin Lizzy. Na jeho post přichází Aireyův bratr Keith. Ještě před odchodem Garyho stihne skupina Colloseum II nahrát velice kvalitní záznam pro BBC. Live nahrávka se natáčela ve Victoria Palace 1. ledna 1978, kde zněli Colosseum II takto. Když na konci roku 1978 opouští skupinu i Don Airey, Colosseum II se rozpadají. Dona Aireye přetahuje k Ritchiemu Blackmoreovi starý kamarád Cozy Powell.

Skupina Colosseum II měla nemalý vliv na mnoho skupin nastupující heavymetalové vlny. Např. skupina Iron Maiden se nechala hodně inspirovat skladbou Desperado, a to ve skladbě Invaders.

Ještě před nástupem k Blackmoreovu Rainbow, stihne Airey nahrát klávesy na několika deskách význačných hudebních těles. Jeho klavír je slyšet např. na albu Never Say Die!  (1978) skupiny Black Sabbath a to konkrátně ve skladbě Air Dance, kde dostal nebývale hodně prostoru na úkor Iommiho kytary.

Taky se mihnul na nahrávce Don´t Talk Back (1978) zpěváka Jima Raffertyho, jenž je bratr slavnějšího Gerryho. Jeho klávesy je možno taky slyšet na albu progrockových Strife – Back To Thunder (1978), a to konkrétně ve skladbách: Sky, Fool Injected Overlap a Weary Traveller.

V roce 1979 se Airey spojil se svým spolubojovníkem z Colosseum II Gary Moorem, aby mu nahrál klávesy na jeho albu Back On The Streets. Zde si po boku Phila Lynnota za podpory Cozyho Powella zahrál stejnojmennou skladbu Back On The Streets.

Taktéž Cozy Powell využívá služeb Dona Aireye na svém sólovém počinu Over The Top, který vyšel ve stejném roce. Dokonce dal Donovi na tomto albu prostor pro své nápady, a tak krom kláves zde můžeme obdivovat jeho skladatelského umu ve skladbách Killer (na kytaru zde hraje Gary Moore a na baskytaru Jack Bruce z Cream) nebo Over The Top, kde se nechal Airey hodně inspirovat Čajkovským.

První setkání Blackmora a Aireye se uskutečnilo v prosinci 1978 v Ritchieho domě v Connecticutu. Blackmore pozval Dona do pokoje, kde stál klavinet a dal mu nějaké noty od Beethovena a řekl: „Znáš Beethovenovu Ódu na radost?“ Airey odpověděl: „Samozřejmě“. Ještě týž den napsali skladbu Difficult To Cure. Nahrána byla až o pár let později.

Rainbow měli kytaristu, bubeníka a klávesáka. Chyběl jim ale zpěvák, protože James Ronnie Dio dostal padáka, a taky baskytarista. V době příprav nahrávání nového alba se ve skupině vystřídalo několik baskytaristů. Za zmínku určitě stojí Jack Green (Pretty Things), ale basového postu se nakonec chopil Blackmoreův bývalý spoluhráč z Deep Purple Roger Glover, který zároveň dohlížel na nahrávání desky.

O co bolestné bylo sestavování rytmické sekce kapely Rainbow, o to bolestnější bylo hledání nového zpěváka za vyhozivšího Dia. Blackmore dokonce osobně navštívil Gillana, kterého v minulosti vystrnadil z Deep Purple a nabídl mu, zda-li by nechtěl zpívat na novém albu Rainbow. Ze svazku nakonec sešlo. Došlo jen ke společnému hraní v Londýnském klubu Marquee. A tak bylo nakonec testováno na 200 různých zpěváků. Vše se odehrávalo na hradě Château de Pelly ve Francii. Nového zpěváka pak našli náhodou, když Powell pouštěl singly různých skupin a jeden hraný byl i singl Only One Woman (v Česku tuto skladbu nazpívala Lucie Bíla) od kapely Marbles. V této kapele zpíval „nějaký“ Graham Bonnet. Glover Bonneta vyhledal a pozval jej na hrad, aby si zkusil se skupinou zazpívat. A i když svým vzezřením (vypadal spíše jako zpěvák nějaké novoromantické skupiny) Blackmora neoslnil, jeho hlas se mu líbil a Bonnet se tak stal pravoplatným členem nově složené skupiny Rainbow.

Aktuální album Rainbow s názvem Down To Earth vyšlo 28. července 1979. A i když jsou napsáni jako autoři většiny skladeb dvojce Blackmore-Glover, i Airey přispěl svou trochou do mlýna. Bohužel, jako nováček v kapele, „neměl nárok“ na honorář za spoluautorství. Jedna ze skladeb, která se na desce objevila, je i megahit Since You Been Gone, kterou ale napsal Russ Ballard. V Anglii dosáhl tento hit dokonce na 6.místo singlové hitparády. Dalším zdařilým songem byl otvírák All Night Long (ten byl v Anglii dokonce na 5. místě), který zazněl i na 1.ročníku rockového festivalu Monsters of Rock, jenž se uskutečnil 16.srpna 1980 v Doningtonu. Rainbow jako hlavní hvězdu tehdy doprovodili krom jiného Judas Priest, Saxon, Riot nebo Scorpions. Jenže po tomto památném koncertě odešel z kapely Powell a chvíli na to byl vyhozen i zpěvák Bonnet. Jejích místa pak v Rainbow zaujali Američané Bobby Rondinelli (bicí) a Joe Lynn Turner (zpěv).

V takto pozměněné sestavě se skupina pustila do nahrávání nového alba s názvem Difficult To Cure, které vyšlo 3.února 1981. A i když se vinyl natáčel v určité agonii, způsobené změnou zpěváka, ale především nepřítomnosti Cozyho Powella, který byl jakýmsi hnacím motorem Rainbow, deska se stala nejúspěšnější v historii skupiny. Úvodní skladba I Surrender se stala dokonce největším hitem Rainbow v Británii. Blackmore, kterému se opět podařilo uspět s písní Russe Ballarda, skladbou ale nijak nadšený nebyl. O vydání I Surrender usilovali i Praying Mantis (jedna z kapel NWOBHM), jenže přednost dostali Rainbow coby slavnější skupina. Díky tomu vzniklo mezi oběma skupinami jisté nepřátelství. Jako reakci pak Praying Mantis napsali skladbu Cheated, kde si dovolili do Rainbow rýpnout veršem: „...všechny barva duhy zmodraly...“. Konečně i Aireyemu je připsáno spoluatorství v několika skladbách. Jednou z nich je No Release.

Jenže nálada v Rainbow nebyla vůbec ideální. Skupina se zmítala v jakési křeči. Samozřejmě, že největší podíl na všem měl věčně náladový Ritchie Blackmore, ale on byl šéf, tak se mu muselo vše podřizovat. 5.srpna 1981 se skupina po návratu z japonského turné zastavila na skok na Havaji, kde odehrála v Honolulu v Andrews Amphitheatru ještě jeden koncert. Havaj byla nejoblíbenější prázdninová destinace Blackmora. A i když nebyl koncert uveden v oficiálním programu turné, shlédly ho přibližně 4000 nadšených diváků. Skupina tehdy hrála na pronajaté nástroje, což se stalo poprvé a snad i naposledy v historii bandu.

Jenže Blackmore ponechal Aireye po druhé skladbě na pódiu úplně samotného, s tím, že si jde jen opravit zesilovač. Bohužel se už nevrátil. Airey tak hrál asi 30 minut sám, pak to vzdal i on. Když se vrátil na hotel, kapela si v klidu popíjela v hotelovém baru a tvářila se, jako by se nic nestalo. Aireye to tak namíchlo, že si sbalil kufry a skupinu navždy opustil.

Během hraní s Rainbow natáčel Airey i s jinými velkými muzikanty. Jeho klávesového umu využil např. Ozzy Osbourne na albu Blizzard of Ozz z roku 1980, a tak můžeme ještě dnes obdivovat Dona Aireye ve skladbě Mr.Crowley.

Dalšími „zaměstnavateli“ Mr.Aireye se stali Michael Schenker, který využil jeho služeb na svém prvním sólovém albu Michael Schenker Group z roku 1980. Donův „synťák“ je možno obdivovat krom jiného v instrumentální skladbě Into The Arena.

Dále to byl Bernie Marsden a jeho prvotina And About Time Too (1980) či druhý sólový počin Cozyho Powella Tilt z roku 1981. Zde se stejně jako na prvním albu zapsal Airey i jako autor. Ve skladbě The Blister, kterou spolunapsal s Gary Moorem, si vedle Moora i zahrál.

Po odchodu z řad Rainbow se Don Airey přidává na začátku roku 1982 ke koncertní sestavě Ozzyho Osbournea. U Ozzyho zažívá Don opravdový „rock ´n´ roll“ se vším všudy. Bujaré večírky plné drog, alkoholu a gruppies, ale taky vyprodané arény po celém světě. Za jeho působení se v kapele vystřídali 4 kytaristé (nebýt tragické smrti Randyho Rhoadse, tak by to byl určitě jen jeden) a 4 baskytaristé. Na konci roku 1982 (6. prosince) odehrál Ozzy a jeho enkláva skvělý koncert v Kalifornii v Irvine Meadows Amphitheatre. Don Airey zde hraje v mnišském rubáši, aby více vynikla mystičnost jeho kláves. Ještě po 30 létech lze obdivovat atmosféru, jaká tehdy na koncertě panovala.

V roce 1983 nahrává Ozzy Osbourne své třetí album Bark at The Moon a opět je u toho Don Airey. Jeho nejzářnější chvíle přišla ve skladbě Centre of Eternity, kde si vystřihl famózní intro. Největší peckou se ale stává titulní skladba Bark at The Moon, která ve Státech boduje na 12. pozici a na Ostrovech na 21. Ale na konci roku 1983 Don Airey řady „šíleného“ Ozzyho bandu opouští.

Ještě po dobu hraní u Osbournea nahrává Don klávesové party pro svého kamaráda Garyho Moora na jeho studiových albech Corridors of Power (září 1982) a Dirty Fingers (deska vyšla nejprve v roce 1983 v Japonsku a až následující rok ve zbytku světa). Zároveň se stává i členem jeho koncertní sestavy. Na vinylu Dirty Fingers se objevila mimo jiné skladba Nuclear Attack, kterou si Airey vystřihl společně s Moorem 23.května 1983 na festivalu Pinkpop v holandském Landgraafu. 24. a 25. ledna 1983 nahrává Gary Moore Band své dva japonské koncerty a ty následně vydává v Japonsku pod názvem Rockin´ Every Night – Live in Japan 21.května 1983 (v Evropě vyšlo toto live album až v roce 1986!). A ani u toho nesměl chybět Don Airey.

Po odchodu od Ozzyho Osbournea se Airey přidává k hardrockové skupině Alaska, kde hrál na kytaru Bernie Marsden. S tímto bandem pak natočil alba Heart of The Storm (1984) a The Pack (1985). Koncertně si Alaska dala krom jiného i skladbu Secrets.

V létech 1985-87 se objevuje jako nájemný hráč na albech Phenomena od stejnojmenného projektu Phenomena, Run For Cover Garyho Moora, Zeno skupiny Zeno a Soldier of Fortune smečky Thin Lizzy.

Nejvýraznější angažmá dostává Don Airey u Coverdalova bandu Whitesnake. S nimi následně natáčí alba Whitesnake (1987) a Slip of the Tongue (1989). A tak můžeme obdivovat jeho klávesy v nezapomenutelných kouscích jako Here I Go Again, Steel of The Night, Is This Love nebo Now You´re Gone.

Dalšími umělci, kteří využívají služeb Dona Aireye, jsou skupiny Helix, Wild Strawberries, Fastway anebo Jethro Tull.

V roce 1988 se konečně pouští i Airey do nahrávání své první sólové desky. Projekt dostává název K2 a vinyl má podtitul Tales of Triumph and Tragedy. Album je věnované polským horolezcům, kteří v roce 1986 dosáhli druhého nejvyššího vrcholu světa, hory K2 a následně při sestupu z hory jeden z horolezců zahynul. Byl jim Tadeusz Piotrowski a stal se pátou obětí tohoto gigantu. Celému albu dominuje úvodní varhanní intro K2, které skvěle navozuje atmosféru triumfu a tragédie.

V dalších létech se Don Airey opět nechává najímat jako studiový hráč na klávesy. Jeho služeb krom kapel jako Crossbones, Perfect Crime, Jagged Edge nebo Forcefield využívají i Judas Priest, Bruce Dickinson, UFO, Graham Bonnet nebo Brian May (ex-Queen).

Pro Judas Priest nahrál své klávesy na albu Painkiller (1990) a to konkrétně ve skladbě A Touch Of Evil. Pro Dickinsona nahrál klávesy na bonusové verzi alba Tattooed Millionare (originál vyšel v roce 1990, bonusový disk pak u Sony v roce 2002), a to ve skladbě Darkness Be My Friend.

V roce 1994 se Airey připojuje k další britské progrockové legendě Quatermass. Tu založil už v roce 1969 bývalý Blackmoreho spoluhráč, bubeník Mick Underwood (Outlaw), společně s klávesákem Petem Robinsonem a baskytaristou Johnem Gustafsonem (Roxy Music, Ian Gillan Band). Jenže po dvou létech a jednom albu se skupina rozpadá. Reinkarnace nastává v roce 1994, kdy krom Underwooda a Aireye doplňuje skupinu kytarista Bernie Tormé a baskytarista Nick Simpler (ex-Deep Purple). V dalších létech skupina spíše nefunguje než funguje a až v roce 1997 natočí pod názvem Quatermass II album Long Road. Na albu jsou k slyšení i skvělé věci jako titulní Long Road nebo šlapající až do AOR škatulky zapadající skladba River.

Po rozpadu Quatermass II v roce 1999 se Airey pouští do studiové práce pro různé hudební subjekty. Ať už to je Glenn Tipton (Judas Priest), Colin Blunstone (The Alan Parsons Project), skupina The Cage, Olaf Lenk, Eddie Hardin, Micky Moody (ex-Whitesnake), Uli Jon Roth (ex-Scorpions),Company of Snakes, Metalium, Living Loud, Saxon, Wishbone Ash či britští symfoničtí metalisti Ten, s kterými v létech 1999 – 2000 koncertně vystupoval na podporu v roce 2000 vydaného alba Babylon. Aireye si je možno poslechnout např. ve skladbě The Stranger.

Obrat v jeho hudební kariéře nastává v roce 2001, kdy na koncertě skupiny Deep Purple zaskakuje za zraněného Jona Lorda. V průběhu téhož roku se ještě Lord k Deep Purple navrací, ale v následujícím roce oznamuje, že z Deep Purple odchází, protože se chce věnovat svým soukromým hudebním aktivitám. Rozlučkový koncert se uskuteční 14.září 2002 v NEC Aréně v Birminghamu. Airey se symbolicky s Lordem vyměnil před skladbou Perfect Strangers.

Na začátku roku 2003 se Deep Purple zavírají po 5 létech do nahrávacího studia, aby zde stvořili album Bananas, které vychází 9.září téhož roku. Nejhranějšími skladbami z alba se stávají skladby House of Pain a Haunted.

O dva roky později vydávají Deep Purple další studiové album Rapture of The Deep (vychází 1.listopadu 2005). Stejně jako předchůdce Bananas, i Rapture of The Deep sbírá ohlasy u odborné kritiky. Přesto se jej prodalo „jen“ 2500 kopií v USA a 3500 kopií ve Velké Británii během prvního týdne prodeje. Největším a zároveň nejhranějším hitem skupiny se stává skladba Rapture of The Deep. Následně vyráží skupina na celosvětové turné pod názvem Rapture of the Deep tour, přičemž odehrají více jak 500 představení během 6 let. Jeden z koncertů se konal i na památném festivalu Montreux Jazz Festival v roce 2006, kde vystupovali před 80 000 fanoušky.

V následném údobí vydává Don Airey své další sólové alba. V roce 2008 je to A Light In The Sky a v roce 2011 All Out. A tyto alba obsahují mimo jiné skladby Estancia a People In Your Head. Pěvecky mu na desce All Out vypomáhal zpěvák britké skupiny Persian Risk – Carl Sentance. A pro změnu zase Don Airey nahrál klávesy na albu Once A King (2012) této Ostrovní NWOBHM legendy. Dalším význačným hostem na Aireyho poslední sólovce je kytarista Joe Bonamasa.

V letošním roce, přesně 26.dubna, vydávají po dlouhých 8 létech Deep Purple své devatenácté studiové album s názvem Now What?!. Jen během prvního měsíce se stává deska zlatá jak v Rusku (25 000 prodaných nosičů), tak v Polsku (10 000 prodaných nosičů) a na 1. místě se umisťuje na Rakouské, Německé, Norské i České hitparádě. Hitparádové ambice mají skladby Hell To Pay, Vincent Price a All The Time In The World. Vloni zemřelému Jonu Lordovi je věnována skladba Uncommon Man.

A kdy je možno vidět čerstvého pětašedesátníka Dona Aireye v České republice živě? Bude to 4. srpna 2013 ve Slavkově u Brna v zámeckém parku se skupinou Deep Purple. Určitě se je na co těšit.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku