Graham Oliver – nekompromisní kytarový dříč

Přesně před jedenašedesáti roky – 6.července 1952, se narodil kytarista, jenž se neodkladně zapsal do historie Nové vlny britského Heavy Metalu. Jako člen skupiny Saxon byl u toho, když se začaly psát první řádky tohoto hudebního směru.

Graham Oliver se narodil v Mexborough v Jižním Yorkshiru. Dětství ale prožívá v sedmdesátitisícovém Burnsley. Zde taky na začátku sedmdesátých let minulého století zakládá se stejně smýšlejícím baskytaristou Stevem „Doddy“ Dawsonem skupinu Blue Condition. Skupinu ještě doplnili kytarista a zpěvák Steve Firth a bubeník John Walker. Začátky nebyly lehké, stejně jako u desítky souborů podobného ražení. Byly doby, kdy to chtěl Graham zabalit, ale nakonec se jim poštěstilo hrát jako support skupiny Cozy Powell´s Hammer. Dokonce někdy kolem roku 1972 nahrála skupina Blue Condition v SRT Studios v Cambridge i své první demo nahrávky. Jenže přetrvávající zlá finanční situace se podepsala na chodu skupiny. Během roku 1975 skupinu opouští Steve Firth a John Walker. Blue Condition si najdou náhradu mezi známými. Mikrofonu se na čas chopí Al Dodd a za bubenickou stopičku usedá David Ward. Jenže ani Dodd ve skupině nevydrží natrvalo. Oliver s Dawsonem chtějí pokračovat dál, proto osloví zpěváka skupiny Coast, Biffa Byforda, zda-li by se nechtěl připojit k nově vznikající skupině Sob. Jelikož Coast byli ve stejné finanční žumpě, Byford souhlasil. Své hraní v Sob ale podmiňoval tím, že si sebou vezme do bandu kytaristu z Coast Paula Quinna. Skupina se taky přejmenovala na S.O.B. a posléze na Son Of A Bitch.

V této sestavě pak objížděli Son Of A Bitch malé kluby po celé Anglii. Hráli společně s The Clash, Sex Pistols nebo Joe Jacksonem (původně punkový zpěvák, který se ale později proslavil jako novoromantik se skladbou Steppin´ Out). Nastávaly paradoxní situace, kdy Son Of A Bitch hráli svůj hardrockový repertoár pro klub plný punkerů. Ale jejích hudba byla stejně energická jak hudba všech těch punkerů, proto se to nějak slučovalo dohromady.

Během roku 1976 se naskytla skupině Son Of A Bitch možnost předskakovat souborům jako Ian Gillan Band nebo Heavy Metal Kids, což znamená, že je ostřílení rockeři začali brát konečně vážně. V tom čase měl menší nehodu Graham Oliver, při které přišel o kousek palce na levé ruce. Ale ani toto pro kytaristu zásadní zranění, jej neodradilo od dalšího hraní. V druhé polovině roku 1976 se skupina zavřela do Tapestry Studios, aby zde pořídila své první dema. Věhlas skupiny Son Of A Bitch se začal šířit vzduchem jak epidemie, až se jejích demo nahrávky dostaly k Petemu Hintonovi z EMI Records. Ten se jel osobně podívat na jeden z jejích vyhlášených koncertu do Barnsley a hudbou a energii skupiny byl natolik unesen, že jim nabídl okamžitou spolupráci. Jenže nastal menší problém. Hinton byl v mezičase z EMI vyhozen. Naštěstí se jeho novým zaměstnavatelem stal francouzský label Carrere Records, který se sice doposud orientoval výhradně na diskotékovou hudbu, ale na doporučení Hintona se skupinou Son Of A Bitch podepsal na konci roku 1978 nahrávací smlouvu. Vedení Carrere Records ale mělo jednu podmínku. Byla ji změna názvu. A tak se Son Of A Bitch přejmenovali na Saxon. To už se Saxon bubnoval Peter Gill, bývalý bubeník doprovodného bandu Garyho Glittera, jenž nahradil nespokojeného Davida Warda.

Na začátku roku 1979 se Saxon zavírají pod vedením producenta Johna Verity do nahrávacího studia Livingston Recording Studios v Barnetu, aby zde natočili své debutové album Saxon, které vychází 21.května 1979. Deska se sice nestala přelomovou v historii skupiny Saxon a ani v historii britského Heavy Metalu, přesto se díky ni skupina zařadila do tzv. 1.vlny NWOBHM (Nová vlna britského Heavy Metalu) a to po bok takových kapel jako Iron Maiden, Samson, Tygers of Pan Tang, Tank, Diamond Head a dalších. Živě na koncertech hráli v pozdějším období z tohoto vinylu jen minimum skladeb. Byli jimi Frozen Rainbow a Militia Guard.

Po vydání debutního alba následovalo koncertní turné, které vyvrcholilo v londýnské hale Hammersmith Odeon, kde v listopadu a v prosinci 1979 předskakovali Saxon Lemmyho partě Motörhead. Na těchto londýnských koncertech již zazněly i novinkové skladby z připravovaného alba Wheels of Steel. Poznávacím znakem skupiny Saxon se tou dobou stává obrovská ocelová orlice, která byla součásti koncertní show bandu.

Nové album se natáčelo v londýnském studiu Ramport Studios během února 1980 a na jeho nahrávání dohlížel samotný Pete Hinton. Vinyl Wheels of Steel, jenž se objevil na pultech obchodů 5.května 1980, se umístil na 5. pozici britského albového žebříčku, což je nejlepší pozice v historii skupiny Saxon. Deska obsahuje „nesmrtelné“ klasiky jako Motorcycle Man, Wheels of Steel nebo 747 (Strangers In The Night).

Následuje koncertní šňůra, která zahrnuje hraní na festivalu Loch Lomond ve Skotsku nebo na 1. ročníku festivalu Monsters of Rock v Doningtonu, kde si zahráli po boku kapel Judas Priest, Scorpions nebo Rainbow.

A aby toho nebylo málo, tak ještě v témže roce vydávají Saxon svou třetí studiovou desku Strong Arm of The Law. Ta vychází 1.září. A i tento vinyl obsahuje klenoty jako Heavy Metal Thunder, Strong Arm Of The Law nebo Dallas 1 PM, která popisuje události v Dallasu, kdy byl zavražděn americký prezident John F. Kennedy.

Během roku 1981 se Saxon pouštějí do nahrávání alba Denim and Leather. To vznikalo ve studiích Aquarius Studios (Ženeva) a ve švédském Polar Studios, jenž spoluvlastnila skupina ABBA. Vinyl Denim and Leather vychází 5.října 1981 a opět se zapíše do historie skupiny mezi nejúspěšnější alba. Na Ostrovech je v první desítce albové hitparády a za prodej více než 60 000 nosičů dostává stříbrnou desku. Album se blýskne takovými peckami jako Princess of the Night, Denim and Leather, Never Surrender nebo And The Bands Played On. V té době si přivodil zranění ruky bubeník Peter Gill (po vyzdravění si to namířil do Motörhead), a proto musel skupinu Saxon opustit. Na jeho post nastoupil ex-bubeník skupin Krakatoa (v tomto bandu hrál s manažérem Saxon – Davidem Poxonem) a Toyah - Nigel Glockler.

V květnu 1982 vydávají Saxon své první oficiální koncertní album s názvem The Eagle Has Landed. Záznam je pořízen během evropského turné v roce 1981. Deska se stává bestsellerem, na albové hitparádě je na 5. pozici a dodnes je považována za jedno z nejlepších koncertních alb v historii Heavy Metalu.

Další studiové album již nahrávají Saxon ve Státech v Axis Sound Studios. Deska pod názvem Power & The Glory vychází 21.března 1983. I když není tento vinyl přelomový v historii skupiny, přesto byl o 20 let později zařazen na 376. místo časopisu Rock Hard v kategorii The 500 Greatest Rock & Metal Albums of All Time. Mezi nejzdařilejší songy z alba lze zařadit skladby Power & The Glory a Nightmare. Takto to hrálo skupině Saxon na koncertě v Nottinghamu v roce 1983.

Před natáčením další desky změnili Saxon label. Na začátku roku 1984 podepisují smlouvu s nadnárodním gigantem EMI Records. Natáčet tentokrát letí do slunné Kalifornie do věhlasného Sound City Studios, kde tráví první měsíce roku 1984. Album Crusader následně vychází 16.dubna 1984. Celosvětově se alba prodalo na 2 000 000 kopií, což posunulo skupinu zase o krůček blíž ke hvězdám. Už titulní Crusader dává tušit, že Saxon díky angažování producenta Kevina Beamishe (produkoval alba skupin REO Speedwagon nebo Lionheart) chtějí oslovit širší hudební masu. Na desce se nachází i cover skupiny Sweet – Set Me Free.

V následujících létech vydávají Saxon alba Innocence In No Excuse (1985), Rock The Nations (1986) a Destiny (1988). Jenže v tomto období již popularita skupiny začíná pomalu ustupovat. Přesto se na těchto nosičích objevují hudební skvosty jako Broken Heroes, Everybody Up (tento song si vypůjčili tvůrci italského horroru Demons), Rockin´ Again, Rock 'n' Roll Gypsy, Waiting for the Night, Ride Like the Wind (cover Christophera Crosse) nebo I Can't Wait Anymore.

Pro Saxon nastává těžké období. Světem vládne grunge a o Heavy Metal není mezi fanoušky zájem. Přesto se skupina drží svého stylu a nepodléhá módním trendům. K pohodě v Saxon nepřispívají ani personální změny. Kapelu opustil zakládající člen Steve Dawson a na jeho postě se natrvalo zabydlel až Nibbs Carter, který nahradil koncertní záskok Paula Johnsona. Z 10.prosince 1990 pochází koncertní záznam z kolínského Music Hall.

Taktéž za bicími se děly menší změny. V létech 1987/88 koncertoval se skupinou Nigel Durham.

Další album Solid Ball of Rock vydávají Saxon 4.února 1991. Deska je návratem do času vydání alba Power & The Glory. Jenže již není společným dílem skupiny jak v létech minulých. Graham Oliver se spoluautorsky podílel jen na 2 skladbách. Jsou jimi Requiem (We Will Remember) a Ain't Gonna Take It.

Asi nejslabší deska v historií Saxon vychází 18. května 1992 pod názvem Forever Free. Toto album je dílem zpěváka Biffa Byforda, který se podepsal pod všemi songy (krom jednoho coveru) a album taky produkoval.

Během roku 1995 začíná nahrávání další studiové desky skupiny Saxon – Dogs of War. Ta vychází 14. srpna 1995. Jenže nahrávání se již nezúčastní kytarista Graham Oliver, i když je v bookletu napsán. Jeho párty nahrává producent Rainer Hänsel. Oliver byl totiž ze Saxon vyhozen, protože se snažil za zády skupiny prodat koncertní záznam z Doningtonu 80´. Na jeho kytarový post nastupuje Doug Scarratt.

Po odchodu ze Saxon reinkarnuje Oliver skupinu Son Of A Bitch. Na pěvecký post angažuje zpěváka skupiny Thunderhead, Teda Bulleta. Skupina vydá v roce 1996 album Victim You. Syrové metalové album, kde krom titulní Victim You lahodí metalovému uchu i baladická I Still Care nebo na řízných Oliverových riffech stavěný otvírák Bitch Of A Place To Be.

V roce 1999 registrují dva bývalí členové skupiny Saxon Graham Oliver a Steven Dawson název Saxon jako ochrannou známku. A pod tímto staronovým názvem začínají objíždět koncertní pódia. Jenže Biff Byford si to nenechává líbit a dává vše k soudu. Nejvyšší soud rozhodl 25. února 2003 takto: „Značku Saxon smí používat výhradně Biff Byford“. Poražená strana si musela změnit název na Oliver/Dawson Saxon (ODS).

Takto si dali ODS skladbu Wheels of Steel. Stadiony pro tisíce návštěvníků vyměnili i za takové „králikárny“, kde hrají pro pár desítek fanoušků. Ale jejích hudba má stále koule.

14.srpna 2001 vydává Graham Oliver své první (a zatím jediné) sólové album End Of An Era. Oliver dává na tomto nosiči na odiv Jimiho Hendrixe a nahraje zde jeho skladby Can You See Me a Sippin´ Wine. Z vlastního šuplíku se na tomto albu objevila skladba Ode To A Wild Blue Angel.

První a prozatím jediné studiové album vydává skupina Oliver/Dawson Saxon 27.února 2012 pod názvem Motorbiker. Pěvecké party nazpíval John Ward, bývalý zpěvák glammetalových Madam X. Krom jiného se na desce objeví i skladba Whippin Boy. Jenže koncertě se skupina stále hlásí k odkazu Saxon. Na oficiálním DVD Rock Has Landed – It´s Alive z roku 2002 si nezapomněli připomenou Saxon mimo jiné ve skladbě 747 (Strangers In The Night). Celkem je na tomto DVD 9 skladeb z 12 z doby, kdy Oliver a Dawson „hoblovali“ struny u Saxon.

Graham Oliver je bezpochyby skvělý kytarista s citem pro chytlavý riff. Proto je škoda, že momentálně hraje v jakési pomyslné 3.lize.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku