Graham Bonnet – antirocker ve světě rockových mistrů.

Na světě není asi moc bývalých popových zpěváků, kteří spolupracovali s těmi největšími kytarovými mágy, jaké lze jen vzpomenout. Ať už je to Ritchie Blackmore, Yngwie Malmsteen, Bob Kulick, Chris Impellitteri, Steve Vai nebo Michael Schenker, tak s těmi všemi koncertoval a točil desky popem odkojený Graham Bonnet. 

Bonnet se narodil v předvečer Štědrého dne  (23.12.) roku 1947 v patnáctitisícovém (dnes cca. 20 tisíc obyvatel) přímořském východoanglickém letovisku Skegness, které leží v okrsku Lincolnshire. Jeho hudební kariéra měla prudký vzestup díky působení v populárním britsko-australském duetu The Marbles, ve kterém krom něj hrál ještě jeho bratranec Trevor Gordon. The Marbles dobyli britskou hitparádu v roce 1968 s hitem Only One Woman (u nás jej přezpívala Lucie Bílá pod názvem Zpíváš mi requiem). Autory skladby jsou bratři Gibbové (Bee Gees), s kterými Gordon intenzivně spolupracoval již od roku 1964.

Svoji kariéru hudebníka začínal Bonnet v Joe Roth Orchestra, aby se poté přidal ke Skyliners. Jako osmnáctiletý zakládá popsoulový soubor The Blue Sect, jenže právě o dva roky mladší Gordon jej přemluví, aby spojili své síly v rodinné skupině. A tak na konci roku 1967 vzniká nejprve soubor  The Graham Bonnet Set, který se následně přejmenoval na The Marbles. S prvním singlem Only One Woman doplachtili The Marbles až na 5. místo (2. Listopadu ´68) britského žebříčku (na  Novém Zélandu a v Jihoafrické republice byl tento song na samém vrcholu).  Za sebou nechali i takový hity jako Hey Jude od Beatles nebo Sunshine Of Your Love od Cream.  B-strana singlu obsahovala skladbu By The Light Of The Burning Candle.

V roce 1970 vydávají The Marbles jediné LP pod názvem The Marbles. Deska obsahovala 12 skladeb, které povětšinou napsali bratří Gibbové. Ale jeden autorský počin prosadil na album i Bonnet a to skladbu Little Laughing Girl. Deska byla vydaná  v obrovských „křečích“. První strana vinylu byla ještě profesionálně zmixována, ale na druhou stranu se dostaly jen demo verze. Nebyl totiž čas ani vůle na konečnou úpravu. Skupina již fakticky neexistovala. Jenže ani urychlené vydání už skupinu nezachránilo. Po rozpadu The Marbles vydává Gordon sólové album Alphabet. Tento vinyl obsahoval i 2 skladby, které ještě nahráli The Marbles, a to Elizabeth Johnson a Daytime. Bohužel, deska moc neoslnila, a tak se Gordon rozhodl úplně opustit hudební průmysl. Umírá 9. ledna 2013 ve věku 64 let.

Bonnet svět showbusinessu neopustil. Začal zpívat reklamní jingly pro televizi. Ale finančně nad vodou jej držela jeho tehdejší přítelkyně, britská herečka a zpěvačka, Adrienne Posta. Na jaře 1972 se Bonnet zúčastnil konkurzu na post zpěváka do ELO, ale skupina krom zpěváka hledala i baskytaristu, a tak, ač pěvecky Graham uspěl, musel tuto nabídku odmítnout. V dalších létech vydává Bonnet jen singly. V roce 1975 se objevuje jako herec v britské komedii Three of All, kde si zahrál zpěváka Billy Beethovena  ve fiktivní skupině. Ve filmu řekl jen 2 slova. Tou dobou nastupuje jako baskytarista do skupiny Southern Comfort.

V roce 1977 vydává Bonnet své první sólové album pod názvem Graham Bonnet. Deska se velice dobře prodává především v Austrálii. Cover It's All Over Now, Baby Blue od Boba Dylana, který se na vinylu objevil, se dokonce dostal do australského singlového žebříčku. V následujícím roce pak ještě zabodoval cover od Bee Gees Warm Ride.

V říjnu 1978 vydává Bonnet své druhé sólové album pod názvem No Bad Habits (deska vyšla jen v Holandsku a na Novém Zélandu, v Anglii až v roce 2011!!! ). Desku nabubnoval Mick Underwood, který hrával v šedesátých létech s Ritchie Blackmorem ve skupině The Outlaws. Prodejnost však byla mnohem slabší.

Když během roku 1978 opouští řady věhlasných Rainbow zpěvák James Ronnie Dio (důvodem odchodu byla komunikativní zeď mezi Diem a Blackmorem), zůstává tento hardrockový klenot dlouhé měsíce bez jeho nástupce. Blackmore dokonce osobně navštívil svého rivala Gillana, aby mu nabídl trvalou spolupráci, ale ke „sňatku“ nedošlo. A tak skupina intenzivně hledala Diova nástupce. Jedním z adeptů na post zpěváka byl i Pete Goalby ze skupiny Trapeze, který stejně jako desítky před ním a desítky po něm neuspěl.

Nového zpěváka našli Rainbow jen náhodou, díky jedné z Powellových (Cozy Powell – bubeník Rainbow v létech 1977-80) hádanek, kterými si zbytek skupiny krátil čas při nahrávání nového alba, jenž se nahrávalo na hradě Château de Pelly ve Francii. Cozy tenkrát hrál oblíbenou hru: „Uhádni singl!“. Pouštěl ostatním různé skladby, kterých měl na svých páscích stovky, a ostatní hádali, kdo skladbu hraje. Jednou takhle poslouchali Only One Woman od The Marbles. Najednou se všichni začali zajímat, kde je jejích zpěvákovi konec. A tak dostal Roger Glover (zatím manažer Rainbow, později právoplatný baskytarista) za úkol sehnat přes své známé zpěváka The Marbles, kterým byl Graham Bonnet.

Než přijel Bonnet na konkurz, tak měl za úkol poslechnout si všechna alba skupiny Rainbow a naučit se Mistreated. To byla jeho zkušební píseň. Na zkoušku dorazil Graham opravdu dobře připraven, protože jakmile zazpíval první tóny Mistreated, tak Blackmore zvedl hlavu a zvolal: „To je on!“. Jenže Bonnet po obdržení nabídky zprvu váhal. Nebyl si vůbec jistý, jestli chce takovou hudbu zpívat. Neznal Rainbow, neznal Deep Purple a už vůbec nic mu neříkalo jméno Ritchie Blackmore. Nabídku nakonec přijal a dodnes si myslí, že to byl jeden z jeho nejlepších životních kroků.

S Bonnetem za mikrofonem se muzikanti pustili naplno do nahrávání novinkového alba Down To Earth. A i když vznikalo v bolestech, dočkalo se po uvedení na trh 28.července 1979 většího uznání než dřívější desky Rainbow. Bylo komerčněji orientované, jak si ostatně Blackmore předsevzal, na čemž měl nemalou zásluhu Glover. Jako první singl vyšla píseň Russe Ballarda Since You Been Gone, která se v britské hitparádě dostala až na 6.pozici. Za oceánem bodovala na 57. místě, což bylo poprvé, kdy se v USA dostali Rainbow do první stovky. Jenže některé fanoušky i členy kapely posun ke komerčnímu zvuku zklamal. Hlavně Cozy Powell z toho nebyl dvakrát nadšen.

V září 1979 vyráží Rainbow i s Bonnetem za mikrofonem na několikaměsíční turné po Státech coby předkapela Blue Öyster Cult. Nebylo to ale nejšťastnější turné. Ačkoli kapela byla ve špičkové formě, Blackmore měl nemalé finanční problémy, čímž dával svou otrávenost hodně hlasitě najevo. Vše vyvrcholilo rvačkou mezi Aireym a Blackmorem v Richfield Coliseum v Clevelandu přímo při koncertě. Další nepříjemnost přímo na stagei se odehrála 11. listopadu v Long Beach aréně. Přímo na koncertě si při Blackmoreovu sólu Bonnet s bohorovným klidem sedl na Marshalla a obscénními posunky komentoval kytaristovy strunné onanie. Kdyby neměl v sobě už skoro láhev whisky, tak by si to v životě nedovolil. Tentokrát to ale přepískl. Blackmore chtěl ihned ukončit koncert, což si nakonec nechal naštěstí vymluvit. Ale napětí mezi ním a Bonnetem se stupňovalo.

V lednu následujícího roku pak vyráží Rainbow dobýt Evropu.  Odehrají skvělé koncerty ve Švédsku, Dánsku, Německu, Belgii, Holandsku, Francii, Švýcarsku, Anglii, Skotsku a Walesu. V květnu odcestují na krátké turné do Japonska a po návratu zahrají jako hlavní hvězda na festivalu The Monsters of Rock v Donnington Park. Koncert se odehrál 16. Srpna 1980 a Rainbow na něm zahráli 17 skladeb. Koncert v Donningtonu byl ale poslední pro Cozyho Powella v řadách Rainbow. Cozy nesouhlasil se směřováním kapely ke komerčnějšímu soundu a raději Rainbow dobrovolně opustil, než aby se nadále trápil.

Pro Bonneta byl Donnington nepochybně vrcholem spolupráce s Rainbow a zároveň jejím vhodným zakončením, neboť i on krátce po festivalu kapelu opouští. Odešel totiž jeho největší spojenec Cozy a tak už nestal nikdo na jeho straně v boji proti permanentně nespokojenému Blackmoreovi. Ten mu nemohl odpustit jeho krátké vlasy a při každé příležitosti mu to dával patřičně najevo. A jelikož Rainbow byla kapela Ritchiho, musel společnou „loď“ opustit Graham.

Po odchodu z Rainbow se Bonnet pouští do nahrávání své 3 sólové desky, která vychází pod názvem Line-Up v listopadu 1981. Desku mu pomáhali natáčet samé velké hudební esa. Bicí Cozy Powell, klávesy Jon Lord a kytary Micky Moody (Whitesnake).

V následujícím roce osloví Bonneta další věhlasný kytarista, a to Michael Schenker, který jej angažuje na nahrávání třetího alba své skupiny Michael Schenker Group. Deska dostává název Assault Attack a vychází v říjnu 1982. Jelikož Schenker jako Němec nemá příliš smysl pro psaní textů v angličtině, napsal všechny texty na Assault Attack právě Bonnet. Jednou ze skladeb, která se na vinylu objevila, byl i song Dancer. Ale jak už to mezi muzikanty bývá, nikdy nemají daleko k drogám a alkoholu. Vše vyvrcholilo v průběhu koncertu v Sheffieldu na podzim 1982. Totálně zlitý Bonnet nebyl schopen ani chodit, natož pak zpívat, a tak jej Schenker přímo před patnáctitisící fanoušky nakopal do prdele. Až potom se odhodlal Bonnet z pódia odpotácet. Po turné jej Schenker vyhodil.

Bonnet se ale nechystal pověsit svou rockerskou kariéru na hřebík. Rozhodne se založit vlastní rockový band Alcatrazz, do které najme švédského kytarového virtuóza Yngwie Malmsteena. S ním pak natočí album No Parole from Rock 'n' Roll (deska vyjde 15. Října 1983). V roce 1984 odehrají Alcatrazz i s Malmsteenem sérií koncertů v Japonsku a záznam jednoho z nich, který se konal 28. ledna v Nakano Sun Plaza v Tokyu, pak vyšel pod titulem Alcatrazz Metallic live ´84. Zkrácený záznam se pak objevil na vinylu pod názvem Live Sentence.

Na následném studiovém albu skupiny Alcatrazz, které vyšlo pod názvem Disturbing The Peace 22. března 1985, už hrál na kytaru Steve Vai, americký kytarový mág, který své zkušenosti sbíral u Franka Zappy. Produkce desky se ujal věhlasný Eddie Kramer (m.j. Kiss, Hendrix, Anthrax atd.). Deska obsahuje i v rádiích hranou pecku God Blessed Video. Bohužel, MTV ji víceméně ignorovala. V Tokyu (kde jinde…) pak byl pořízen další koncertní záznam, který se pak objevil na tamním trhu pod názvem Power Live.

Třetí a zároveň poslední studiové album skupiny Alcatrazz, vyšlo pod názvem Dangerous Games v září 1986. To už ve skupině hrál na kytaru Danny Johnson.  Zajímavostí je, že manažerkou souboru byla v té době Wendy Gaxiola, což je vlastně Wendy Dio, vdova po J.R.Diovi. Na desce se objevila i předělávka The Marbles Only One Woman. Během roku 1987 se Alcatrazz rozpadají.

O dva roky později se Bonnet objeví jako zpěvák v souboru Impellitteri, kterému šéfoval další vynikající kytarový virtuóz Chris Impellitteri. S tímto bandem pak natočil debutové album Stand In Line, které vyšlo ve stejném roce. Na desce se krom jiného objevila i titulní pecka Stand In Line, kterou Bonnet taky otextoval. Další skladba, na které se autorsky Graham podílel, byl song Tonight I Fly. V roce 1990 pak Bonnet soubor opouští, aby se k němu vrátil o deset let později. To už měli Impellitteri na svém kontě 6 studiových alb. 21. března 2002 vychází skupině Impellitteri 7. studiové album System X, které nazpíval Graham Bonnet. Na nosiči se objevila i skladba Perfect Crime.

V létech 1989 – 91 nazpíval Bonnet dvě alba příležitostného bandu Forcefield. Toto hardrockové uskupení tvořené jedinými stálými členy a to Rayem Fenwickem a Cozy Powellem vydalo 4 studiová alba a na každém se obklopilo jinými věhlasnými muzikanty. Graham Bonnet nazpíval desky Forcefield III – To Oz And Back z roku 1989 a Forcefield IV – Let The Wild Run Free z roku 1990. Na nahrávání se ještě podíleli mimo jiné Bernie Marsden (ex-UFO, Whitesnake, Alaska), Nicky Moody (ex-Whitesnake, David Coverdale), Don Airey, Mario Parga a další. Na desce Forcefield IV se objevila krom jiného i skladba Ball Of Confusion.

4. prosince 1991 vydává Bonnet své další studiové album pod názvem Here Comes The Night.

V roce 1993 nazpíval Graham album další supergroup Blackthorne, kterou vytvořil Bob Kulick (ex-Kiss, Meat Loaf, W.A.S.P. atd.). Krom něj a Bonneta v něm ještě hráli Frankie Banali (ex-W.A.S.P., Quiet Riot) a Chuck Wright (ex-Quiet Riot, House of Lords).

V dalších létech pak vydává Bonnet studiová alba The Day I Went Mad (1997) a Underground (2001).  Jako zpěvák se objevil i na desce Heavy Metal Anthem (2001) japonské metalové smečky Anthem, s kterými dokonce rok koncertoval po Japonsku. Na albu se krom jiného objevila i skladba Mr.Genius.

Dalším souborem v kariéře Grahama Bonneta je Taz Taylor Band. S touto skupinou koncertuje s přestávkami od roku 2006 dodnes a s nimi nahrál i desku Welcome To America! (2006). A takto mu to (ne)zpívalo v roce 2008 v Music Hall v Praze. V podobném duchu vyzněla i skladba Desert Song (MSG) o rok dříve v Glasgow.

Od roku 2007 zpívá Bonnet ještě ve skupině Alcatrazz feat. Graham Bonnet. Háček je v tom, že existuje ještě jeden Alcatrazz, který tvoří zbylí členové původní sestavy a ti se s Bonnetem soudí za neoprávněné užívaní jména Alcatrazz. A aby toho nebylo málo, tak vystupuje Bonnet od roku 2009 se skupinou Savage Paradise. Takto zněli v roce 2009 na NAMM v Los Angeles s Dylanovou skladbou Baby Blue.

Ač už má Graham Bonnet požehnaný věk (66 let), je na hudebním poli ještě hodně aktivní. Pevně věřím, že mu to ještě pár let vydrží.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku