Till Lindemann – když „východ“ dobývá „západ“.

Padesát jedna let oslavil 4. ledna 2014 německý zpěvák, bubeník, herec, básník a pyrotechnik, frontman východoněmeckého Neue Deutsche Härte sextetu Rammstein – Till Lindemann.

Lindemann se narodil v Lipsku, ale vyrůstal ve vesnici Wendisch-Rambow mezi Schwerinem a Wismarem. Jeho otec byl dětský básník a jeho matka novinářka a spisovatelka. Zároveň pracovala jako vedoucí kulturního oddělení v 1 Radio MV (NDR).

V jedenácti letech začíná Till chodit do sportovní školy Empor Rostock Sport Club, kde se věnoval plavání. V roce 1978 byl dokonce účastníkem plaveckého ME juniorů ve Florencii, kde skončil na 11. místě v závodě na 1500 m volným způsobem. Sedmý byl pak v závodě na 400 m volným způsobem (čas 4 minuty 17 vteřin a 58 setin). Byl dokonce zařazen do užšího výběru pro Olympijské hry 1980, které se konaly v Moskvě. Ale kvůli zranění, které si přivodil v roce 1979, s kariérou vrcholového sportovce skončil. Začal se učit na koláře, později dělal košikáře, ale pracoval i jako technik v galerii nebo jako pomocný dělník na stavbách. Jenže ani jedno zaměstnání budoucího muzikanta nebavilo.

Na začátku osmdesátých let minulého století se Lindemann stává bubeníkem punkrockové skupiny First Arsch, s kterou vydává album Saddle Up. Na desce se ve společnosti dalších čtrnácti skladeb objevuje i šlapající song SKA(T). Ve First Arsch se Till setkává s Paulem Landersem a Richardem Kruspem. Další punková kapela, která je důležitou součásti v hudebním životě Tilla, je Feeling B. Skupina vznikla v roce 1983 a vydala 3 alba. Zakládajícími členy jsou Paul Landers a Christian Lorenz. V roce 1990 se ke skupině připojuje Christoph Schneider. Na albu Hea Hoa Hoa Hea Hea Hoa (vyšlo u východoněmeckého vydavatelství Amiga v roce 1989) je i skladba Lied von der Jugend Unruhevollen (autory skladby jsou Alexandra Pachmutova a Lev Ošanin), kterou na desce Till nazpíval a nabubnoval. O několik let později tuto skladbu dokonce zařadili Rammstein do svého playlistu, a to 19.listopadu 2001, kdy ji zahráli živě na koncertě v St.Petersburgu v rámci Mutter Tour.

Někdy kolem roku 1993 se skupina Feeling B rozpadá. Christoph Schneider se společně s Richardem Kruspem (ten se mezi tím vrátil do Berlína po nevydařeném angažmá ve skupině Orgasm Death Gimmicks) a Oliverem Riedelem ze skupiny Inchtabokatables začínají scházet a zkoušet v komplexu bývalé fabriky ve východním Berlíně. Skupina ale stále neměla zpěváka, načež si Kruspe vzpomněl na svého bývalého parťáka z First Arsch Tilla Lindemanna. A tak vzniklo kvarteto, které ještě nemělo název. To se však mělo brzy změnit. Skupina se pojmenovala podle vesničky Ramstein, poblíž které se nacházela americká vojenská základna. 28.srpna 1988 tam došlo k velkému neštěstí. Při přehlídce vojenského letectva se zřítilo letadlo z italské formace (trojbarevná šipka), přičemž zahynulo 70 lidí, 346 diváků utrpělo těžké zranění (povětšinou způsobené explozí a následným požárem) a stovky dalších bylo zraněno lehce. Ke jménu přidali ještě jedno „m“, aby se název více hodil k jejích hudebnímu cítění. A jak se záhy ukázalo, jméno dokonale sedlo k osobitému stylu formace, pojícímu v sobě agresivitu, strojově-pochodovou rytmiku, temnou romantiku a černý smysl pro humor.

V roce 1994 se Rammstein přihlašují do hudební soutěže v Berlíně, kterou taky vyhrají, což jim umožní natočit své první osmiskladbové demo Rammstein. Vydání se ujali Motor Music, který celou soutěž zároveň zaštiťoval. Demo obsahovalo i takové kousky jako Rammstein nebo Seemann, jenž se objevily i na debutu Herzeleid. Natáčení už byli přítomní i Christian Lorenz a Paul Landers, kteří se ke skupině přidali průběžně.

Své první řadové album začali Rammstein nahrávat na jaře roku 1995 v Polar Studios (spoluvlastníky byla skupina Abba) ve Stockholmu. Deska vyšla 29.září 1995 a dostala název Herzeleid. Producentského žezla se ujal Jacob Hellner, jenž už měl bohaté zkušenosti s natáčením alb švédských crossoveristů Clawfinger, kterým Rammstein v počátcích své kariéry dělali na koncertech support. Deska Herzeleid se okamžitě dostala do německých albových žebříčků a udržela se tam až do vydání druhého dlouhohrajícího alba kapely Sehnsucht o dva roky později.

Jenže zbytek Evropy ani Amerika nejevili o Rammstein přílišný zájem. To vše se mělo změnit díky filmu Lost Highway od renomovaného režiséra Davida Lynche. Skupině tentokrát přála náhoda. Když dělali své první video, nevěděli jak začít, tak se obrátili na lidi od filmu. Svoji nahrávku s velmi vypjatou žádostí o klip poslali Lynchovi, Rodriguezovi (režie Desperado, Od soumraku do úsvitu atd.), Tarantinovi a Stephenu Kingovi. Lynch jim odpověděl a přizval je k natáčení Lost Highway, i když už měl film roztočený. V příběhu jim nechal jejích identitu, což skupině prospělo a celosvětově ji nakoplo. Na soundtracku k filmu se pak objevily skladby Rammstein a Heirate mich.

Druhé album Sehnsucht vyšlo 25.srpna 1997 a tentokrát se natáčelo v Temple Studios na Maltě. Produkce desky se opět ujal Hellner. Deska se ihned po vydání dostala na 1. místo na albovém žebříčku v Německu a Rakousku. Ve Švýcarsku bodovala na bronzovém stupínku. Jako host si na desce zazpívala německá zpěvačka Bobo (vl.jménem Christiane Herbold). Singlového úspěchu dosáhly skladby Engel (ta se objevila i na soundtracku k filmu Mortal Kombat: Annihilation) a Du hast. Následné turné vyprodávalo haly pro třicet tisíc fans a jako bonus získala skupina cenu Viva Comet jako nejlepší koncertní kapela a byla nominována na evropskou hudební cenu MTV v kategorii nejlepší rocková kapela. Ameriku si Rammstein definitivně získali díky účasti na soundtracku k první části kultovního sci-fi Matrix. Zde se objevila skladba Du hast. A jak to vypadalo na koncertech, vypovídá i první oficiální živá nahrávka skupiny Live Aus Berlin, která vyšla 31. srpna 1999.

V roce 1999 byli Rammstein poprvé nominování na cenu Grammy v kategorii nejlepší metalový výkon za píseň Du hast. Cenu nakonec získala Metallica za skladbu Better Than You. Podruhé to bylo v roce 2006 za skladbu Mein Teil.

V mezičase se však objevily i první kritické hlasy a přehnané obavy, zdali se nejedná o fašisticky orientovanou skupinu. Důvod k tomu zavdala především temná až militaristická image kapely a záběry z propagandistického filmu Olympia od Leni Riefenstahlové, které Rammstein použili ve videoklipu Stripped (cover od Depeche Mode). Našli se i tací, kterým vadila nejen němčina, ale i samotné texty kapely, zaměřující se během prvních let především na zvrácenosti v mezilidských vztazích a na domácí násilí.

Třetí studiové album s názvem Mutter odjeli Rammstein natáčet do francouzského studia Studio Miraval (během roku 2000). Deska vyšla 2 dubna 2001 a opět bodovala na nejvyšším stupínku nejen v Rakousku a Německu, ale tentokrát i ve Švýcarsku. Ve Švédsku byla stříbrná a v Dánsku na 4. stupínku. Singlového úspěchu dosahují skladby Sonne, Links 2-3-4 a Mutter. Následuje celosvětové turné, pro které si Rammstein připravili spanilou ohnivou show, která sice polekala publikum na koncertech, ale o to víc zaujala režiséra thrilleru xXx – Roba Cohena, který použil záběry z pražského koncertu ve svém filmu. Jednalo se o skladbu Feuer Frei. Hudba Rammstein se objevovala i v dalších filmech. V Resident Evil to byla skladba Halleluja, ve Strach.com zas Sonne a speciálně pro snímek Lilja upravil německý skladatel Torsten Rasche do symfonické podoby kompozici Mein Herz brennt.

V roce 2002 obdrží Rammstein cenu Echo jako nejlepší nu-metalová (i když nu-metal nehrají!) kapela a cenu MTV jako nejlepší německá kapela. Tillovi se navíc splní sen a v listopadu 2002 vydá svou básnickou sbírku Messer.

Skupina má nadále našlápnuto do hvězdných výšin. V létech 2003/04 dává dohromady materiál pro téměř 2 dlouhohrající desky. V roce 2004 vyjde první z nich: Reise, Reise, kterou si Rammstein podmaní skoro celou Evropu. Už nejsou na vrcholu jen v Německu, v Rakousku a ve Švýcarsku, ale i ve Finsku. Ve zbytku Evropy pak bodují v první desítce (kromě konzervativní Anglie). Mezi nejsilnější momenty na desce lze bez diskuzí zařadit skladbu Moscau, která je zpívaná částečně v ruštině a angličtině, dále Amerika, kterou skupina natočí jak v německé, tak v anglické verzi. V neposlední řadě za zmínku určitě stojí i skladby Mein Teil, Ohne Dich nebo Keine Lust.

Na nástupci Rosenrot, který vyšel 28.října 2005, se dokonce objeví celá skladba ve španělštině. Je ji Te quiero puta!. Na hitparádách ale bodují: Benzin, Rosenrot a Mann gegen Mann. Po vydání Rosenrotu nevyráží Rammstein na žádné turné. Přesto vydávají 17.listopadu 2006 koncertní DVD dvojdisc Völkerball.

Na další studiové album si musí fanoušci počkat dlouhé 3 roky. To vychází 16. Října 2009 a dostává název Liebe ist für alle da. Skupina na desce opět nezapomene provokovat. Ke skladbě Pussy nahrají Rammstein video, které je cenzurované. Přesto se tento song dostane jako jediný na samotný vrchol singlové hitparády v Německu.

V následujících létech skupina intenzivně koncertuje, nový materiál je však v nedohlednu. 12.listopadu 2011 odehrají Rammstein velkolepé představení v Praze, 10.února 2012 zase v Moskvě a 1.srpna 2013 na Open Air festivalu ve Wackenu, čímž taky zakončili Wir halten das Tempo Tour.

Till Lindemann ve volných chvílích vůbec nezahálí. V roce 2000 si zazpíval s východoněmeckou legendou Puhdys skladbu Wut Will Nicht Sterben a v roce 2007 si vystřihl song Helden na albu Worlds Cellide skupiny Apocalyptica (cover Davida Bowieho).

Skupina Rammstein představuje v hudebním světě určitou raritu. Není mnoho podobných souborů, které od svého založení do dnešních dnů hrají v původním složení. Určitě by se tyto skupiny daly spočítat na prstech jedné ruky. Mezi ty nejznámější patří Irové U2 a Texasané ZZ Top. V Česku je to snad jen Visací zámek. 

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku