Derek Trotson + Jammy Jack, 26.ledna 2014 – Kopřivnice, Robinson.

V neděli 26. ledna se konal v kopřivnickém baru Robinson koncert londýnské progresivní rapcore-dirge smečky Derek Trotson, které předskakovala domácí partička Jammy Jack.

Jammy Jack, jehož ústřední postavou je kytarová legenda Andonis Civopulos, předvedli čtyřicetiminutový set, do kterého vtěsnali šest skladeb z progresivního ranku od Toto přes Bonamassu až po Lukathera. Jammy Jack hrají v Robinsonu poměrně často, přesto je na jejích vystoupeních vždy plno. Je to až s podivem, protože v dnešní moderní době dávají lidi spíše přednost televizi a domácímu pohodlí než kultuře. Jammy Jack jsou však výjimkou, což bylo vidět i v neděli večer. Díky nim někteří oželeli i milovaný seriál Doktoři z počátků a šli si vyslechnout „Doktory múz“.

Skupina Jammy Jack ale není jenom Andonis Civopulos. Jeho kytaře sekunduje perfektně šlapající rytmika a do detailu propracované vokály. Velkou devízou skupiny je zpěvák Láďa Lysek, který je vedle Civoše další ikonou v kapele.

Po třicetiminutové pauze, nutné k přestavbě bicí soupravy, se představilo londýnské instrumentální trio Derek Trotson. Jejích hudba byla pro některé posluchače hodně těžce stravitelná, přesto, až na pár výjimek, se návštěvníkům líbila. Precizní výkon bubeníka Daniela Puchera, jehož těžko pochopitelné protirytmy ne každý dával, uváděl do transu nejen jeho (zvláště Arné byl v transu celý večer). Kytarista Nick Linnik taky nezůstával pozadu. Jeho jazzem okořeněné kytarové sóla jako by vypadly z hmatníku Roberta Frippa (King Crimson).

Třetím do party byl český baskytarista Marek Bero Haruštiak, jehož mohli domácí fanoušci znát např. ze skupiny Krucipüsk, kde působil v létech 2008-12. Před tím hrál ještě ve skupinách Dymytry, Victoria, Chameleon nebo Five O´Clock Tea.  A jak bylo vidět na jeho hře, česká škola se ve světě určitě neztratí.

V pauze mezi jednotlivými vystoupeními jsem položil pár otázek Andonisovi Civopulosovi, který nedávno oslavil kulaté jubileum a který chystá na tento čtvrtek velký narozeninový koncert v porubském klubu Garáž.

Jak se ti dneska hrálo?

Super. Tady v Robinsonu je pokaždé skvělé publikum, které hudbě rozumí a umí ocenit kvalitu. A je to vidět hlavně na návštěvnosti, protože je tu vždycky plno. A před plným sálem, který hltá každý tón, se hraje vždycky dobře.

Vzpomeneš si na své hudební začátky?

To mi bylo asi 10 let, kdy mi otec koupil buzuki (pozn. řecký strunný drnkací nástroj) a na ten jsem se začal učit. Moje první kapela byla na základní škole v Karviné, kde jsem hrál na baskytaru. Byli jsme tam totiž tři kytaristi a ani jeden basák. Tak to zbylo na mně.

Pamatuješ si na svou první kytaru, kterou sis koupil nebo kterou si dostal?

To víš, že si pamatuji. Byla to Jolana Alexandra za 2 700 Kč, což byly tenkrát obrovské peníze. Ta Alexandra byla česká kopie kytary Gibson ES 335, jen ty snímače vůbec nehrály.

Jaké byly tvé hudební vzory?

Zkraje to byli určitě Beatles. Obdivoval jsem a dodnes obdivuji George Harrisona. Dále Rolling Stones, Jimmi Page, Jimi Hendrix, Jeff Beck, Ritchie Blackmore, Tony Ackerman. Později pak Steve Lukather, Al DiMeola a Eddie Van Halen.

První známější kapely, se kterými si hrál, byly Admirals a Strakatý máslo?

Asi jo. V Admirals hrál můj brácha na basu a jelikož neměli bubeníka, tak jsem tam nějaký čas dokonce bubnoval. Na kytaru jsem hrál až ve Strakatým máslu. S touto kapelou jsme dokonce hráli na 3. Beatfestivalu v Praze v roce 1971.

Na vojně si byl kde?

Na vojně jsem byl v Košicích. Tam jsem byl zařazen jako chemik, tudíž bylo hodně času na cvičení. Vytvořili jsme tam takovou super partičku hudebních nadšenců, přičemž jsme poslouchali Jethro Tull, Focus a podobné kapelky. Byla to zase jiná škola. Když jsem se vrátil z vojny domů, tak jsem dostal nabídku od Ivo Pavlíka.

Někde jsem se dočetl, že ještě než si odešel hrát k Pavlíkovi, tak si hrál ve Valašském Meziříčí v baru.

Po vojně jsem se hudebně asi půl roku rozkoukával, až jsem dostal nabídku jít hrát na bicí do barové kapely v Apollu (pozn. hotel ve Valašském Meziříčí). K tomu se váže i jedna taková historka. Jednou se na naší produkci objevil kytarista Luboš Andršť. O přestávce jsem za ním přišel a začal mu vysvětlovat, že nejsem vůbec bubeník, že to není ono, že jsem kytarista. On mi odpověděl: „prosím tě, vždyť ty si z té kapely nejlepší.“

Po hraní v Apollu si ještě hrál nějakou dobu v hotelu Imperiál?

Během roku 1975 jsem dostal lano jít hrát na kytaru do Imperiálu. Hrál jsem tam asi 2 měsíce, než mě objevil Zdeněk Mann, který zpíval u Ivoše Pavlíka. Kapela tenkrát sháněla kytaristu a Zdeněk byl natolik nadšen mou hrou, že mne doporučil Ivošovi. Věrka (pozn.Špinarová) s Ivošem se pak na mne přišli podívat a dali mi nabídku, jestli bych s nimi nechtěl hrát. Byl jsem tehdy rozklepaný jak ratlík. To víš, Věra i Ivoš byli pojem v hudební branži.

Jak dlouho si v té kapele vydržel?

Dvanáct let. Nejprve to byl Ivo Pavlík Orchestra, potom I.P.O. a když se Ivoš s Věrkou rozkmotřili, tak jsme přibrali nového klávesáka a přejmenovali se na Speciál. Kolem roku 1983 se ke skupině přidal Petr Němec a Speciál výrazně přitvrdil. V roce 1987 se skupina rozpadla. Na všechny začala působit neskutečná ponorka. To víš, po těch létech.

V roce 1980 si dokonce hrál se Špinarovou v Rusku, když se tam konaly Letní olympijské hry. Jaká tam byla atmosféra, když tu olympiádu celý západ bojkotoval? Ptám se, protože se teď blíží Zimní olympiáda v Soči a opět tam jsou obrovské problémy.

My jsme tu olympiádu nějak nevnímali. To šlo mimo nás. Byli jsme tam proto, abychom hráli, a to jsme taky dělali. Pamatuji si, že jsme strašně cestovali. Hráli jsme na různých konzulátech a ve velkých sálech. Někdy i 2 koncerty denně pro 3000 lidí. A to jsme neměli žádný PA systém jako mají kapely dneska. Dovedeš si to vůbec představit, co to bylo?

Na Bratislavské lyře v roce 1980 jste posbírali s I.P.O. mnoho ohlasů. Dokonce jste „převálcovali“ maďarskou legendu Locomotiv GT. Věra Špinarová byla vyhlášena jako nejlepší zpěvačka a o tobě se mluvilo jako o nejlepším kytaristovi, který na Lyře vystupoval. Jenže po návratu domů jste plně nezúročili, co jste v Bratislavě zaseli. V čem byl problém?

Nevím. Těžko se na to odpovídá. Možná to bylo v tom, že jsme se neodstěhovali do Prahy, i když tu ta možnost byla. Ale určitou dobu jsme z Lyry těžili. Nabídek na hraní jsme měli hodně.

Když si skončil se Speciálem, tak si se nějak vytratil. Kde si hrál, že tě nebylo vidět?

Rok jsem se snažil dát dohromady novou kapelu, ale byl problém sehnat kvalitního zpěváka. Víš, jaké to je se zpěváky na Ostravsku. Nedostatkové zboží. Pak jsem dostal nabídku jít hrát do zahraničí a tu jsem přijal.

Kdy ses vrátil do Česka?

To bylo někdy kolem roku 2004. Dostal jsem nabídku natočit desku Věrce. Napsal jsem asi 10 skladeb a Věrka si 5 vybrala a některé dokonce dneska hraje na koncertech. Taky jsem dostal nabídku od Petra Šišky, abychom založili Legendy (pozn. Legendy se vrací), a s touto kapelou letos oslavíme již 10 let.

Ve čtvrtek 30.ledna se bude konat v Garáži koncert na oslavu tvých 60. narozenin. Jak dlouho bude koncert trvat a kdo tam bude vystupovat? Tedy kromě tebe.

Koncert bude trvat asi 2 hodiny. Celou akci začne Jammy Jack, co si tady vlastně dneska slyšel. Potom si zazpívá Markéta Konvičková, s kterou jsem spolupracoval. Dále vystoupí Marek of Phil Collins Band, což je revival Phila Collinse. S touto kapelou taky občas vystupují, když mám čas. Jinak se v kapele střídám s kytaristou Filipem Macečkem. Pak vystoupí Legendy a vše završí vystoupení Speciálu, kde s námi vystoupí Dan Mrozek, který zazpívá jednu věc od Věrky, což myslím bude hodně zajímavé. Následovat bude vystoupení Speciálu a Petra Němce, který si s kapelou zazpívá klasiky jako Samuraj, Štěstí není na prodej atd. A finále bude patřit Věrce Špinarové, která si zazpívá pět skladeb. Jednu bude mít jako duet s Petrem Bendem. Závěrem pak zazní hitovka Koukej kamaráde, kdy na pódium nastoupí všichni interpreti a společně si zazpívají.

Tak to bude super koncert, o jakém se bude určitě dlouho mluvit. Takže ti přeji, ať vše proběhne podle plánu a snad se zase brzy uvidíme.

Díky. Jdu si poslechnout Derek Trotson. Jsem na ně zvědav. Při zvukovce jim to slušně šlapalo.