Arthur Brown – britská psychedelie z nejvyšších pater.

Jeden z nejvýznamnějších představitelů britské psychedelické scény a undergroundu z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let minulého století,  Arthur Wilton Brown, oslaví 24. června již své 72. narozeniny. Brown se proslavil především ve skupinách The Crazy World of Arthur Brown a Kingdom Come. 

Arthur Brown se narodil v roce 1942 v přímořském městě Whitby, které leží v anglickém hrabství Yorkshire. Po absolvování Roundhay Grammar School v Leedsu pokračuje ve studiu na University of London a University of Reading, kde zdárně dokončí studia filozofie a práva. Jenže již od mládí tíhne více k hudbě a k divadlu. Ještě během studii v Readingu zakládá skupinu Blues And Brown, ve které zpívá. V roce 1966 se na čas stěhuje do Paříže, kde navštěvuje divadelní školu. Během tohoto období natočí dvě skladby pro film La Curée (The Kill), který na námět románu Emila Zoly natočil režisér Roger Vadim (jeho první ženou byla Brigitte Bardot a třetí Jane Fonda). Na konci roku 1966 se Brown vrací do Londýna, kde se přidává k R&B/Soul/Ska bandu The Ramong Sound na post zpěváka. Důvodem, proč byl do kapely přijat, byl více než prozaický. Hlavní zpěvák a mozek kapely Ramong Morrison musel na 6 měsíců do vězení. Zajímavostí je taky to, že skupina měla druhého (doprovodného) zpěváka, jimž byl bývalý profesionální boxer Clem Curtis. Soubor taky zároveň změnil název na The Foundations.

Po odchodu z The Ramong Sound (The Foundations) zakládá Arthur Brown ještě během roku 1967 psychedelickou skupinu The Crazy World of Arthur Brown. Dalšími členy kapely byli pianista a hráč na hammondky Vincent Grane (později Atomic Rooster), bubeník Drachen Theaker a baskytarista Sean Nicholas Greenwood. Brown si získal velice brzy uznání mezi laickou i odbornou veřejností a to především díky jeho opernímu barytonu. Jeho hlasový rozsah byl 4 oktávy! Stejným rozsahem se mohl pochlubit třeba Michael Jackson. A takový Freddie Mercury měl hlasový rozsah „jen“ 3 a půl oktávy.

Ještě během roku 1967 nahrávají The Crazy World of Arthur Brown první singl, na kterém se objevily skladby Devil´s Grip a Give Him A Flower. Singl vyšel u Track Records, jehož vlastníkem byl známý producent a manažer skupiny The Who - Kim Lambert. Zajímavostí je, že první nahrávka u nově vzniklého labelu Track Records byla skladba Purple Haze od Jimiho Hendrixe. Během prvních devíti měsíců existence měli Track Records sedm nahrávek v britské Top 10. Byli jimi krom Hendrixovy Hey Joe taky hity od John´s Children (první kapela Marca Bolana, ex-T.Rex), The Crazy World of Arthur Brown a samozřejmě The Who.

Brown používal během svých vystoupeních hořící kovovou helmu, čímž se nejednou dostal do hodně nebezpečné situace, kdy mu šlo opravdu o život. Při jednom z prvních vystoupení na Windsor Festival v roce 1967 měl ještě na hlavě kovový cedník namočený v metanolu, který hořel. Jenže metanol mu začal přes cedník téct i po hlavě a Brown začal najednou hořet. Naštěstí si hořícího Browna včas všimli dva přítomní fanoušci, kteří mu na hlavu nalili svá piva, čímž jej zachránili od vážnějších popálenin. Planoucí hlava se pak stala symbolem jeho koncertních show.

Při jiném vystoupení v Itálii zase vystupoval úplně nahý, jen s „hořící hlavou“. Za tyto obscénnosti byl pak zatčen a deportován z Itálie zpět do Anglie. Brown se ale proslavil především svým make-upem, čímž inspiroval v pozdějších létech nejednu světovou hudební hvězdu. Jeho make-upem se inspiroval např. Alice Cooper, Marilyn Manson, King Diamond a taky skupina Kiss, která scény s otevřeným ohněm a make-upem vyšperkovala až k absolutní dokonalosti. A díky make-upu se Kiss proslavili. Kdo z fanoušků Kiss, ale i Coopera dneska vlastně ví, kdo stojí za jejích obrovským úspěchem? Asi nikdo.

Skupina The Crazy World of Arthur Brown vydala jen jedno studiové album. To vyšlo u Track Records v září 1968 pod názvem The Crazy World of Arthur Brown. Desku produkoval Kit Lambert a největším hitem se stala skladba Fire, která doputovala na Ostrovech a v Kanadě až na samotný vrchol tamní hitparády. Ve Státech si ji fanoušci hýčkali na stříbrném podnose a v Německu na bronzovém. Singlu se prodalo více než milion kopií, za což dostali The Crazy World of Arthur Brown zlatou desku.

Ještě během roku 1968 opouští skupinu bubeník Drachen Theaker a na jeho post přichází Carl Palmer, který se později proslavil jako zakládající člen skupiny Atomic Rooster a taky člen slavného tria Emerson, Lake & Palmer. Od osmdesátých let pak s menšími přestávkami hraje ve skupině Asia.

Během turné po Státech v červnu 1969 se skupina The Crazy World of Arthur Brown fakticky rozpadá. Palmer a Crane zakládají Atomic Rooster, Greenwood společně s Heninghem (ten v The Crazy World of Arthur Brown nahradil v průběhu roku 1969 Cranea) vytvoří progresivně-rockovou skupinu Khan a Arthur Brown zakládá psychedelicko-progresivní band Kingdom Come (neplést se stejnojmenným americkým heavyrockovým souborem, v jehož čele stojí Lenny Wolf).

Skupina Kingdom Come existovala v létech 1970-74. Během tohoto údobí natočil soubor tři ne příliš komerčně úspěšná alba. V roce 1971 to byl vinyl Galactic Zoo Dossier, na kterém jsou krom jiného i skladby Internal Messenger a procítěná Sunrise. V červnu 1971 si Kingdom Come zahráli před 12 000 fanoušky na 2. ročníku festivalu v Glastonbury. Část koncertu Kingdom Come z Glastonbury 1971 se objevila ve filmu Glastonbury Fayre, kde krom Brownovy smečky vystupovali např. David Bowie, Hawkwind, Traffic nebo Joan Baez (ti ale na filmovém pásu nejsou zachyceni).

V roce 1972 vydávají Kingdom Come osmiskladbový vinyl Kingdom Come. Album otvírá psychedelická kompozice Water, která ale nedozná většího pochopení u širšího posluchačstva.

Třetí album s názvem Journey vydávají Kingdom Come v roce 1973 a dle kritiky se jedná o nejzdařilejší kousek, i když skladby z tohoto nosiče si opět našly cestu jen k úzké skupince fanoušků. Album nenabubnoval bubeník, ale automat Bentley Rhythm Ace, který obsluhoval klávesista Victor Peraino nebo sám Brown. Historicky je to zřejmě první rockové album, které je celé natočené s automatickým bubeníkem. Desku otvírá psychedelická Time Captives. V trochu svižnějším tempu a s poslouchatelnější melodickou linkou je závěrečná Come Alive.

K rozpadu Kingdom Come přispělo několik nepříznivých faktorů. Hlavním problémem byla slabá prodejnost alb, které si kupovali jen ti nejvěrnější fanoušci skupiny. Dalším kamenem úrazu byly časté personální změny v kapele a v neposlední řadě za koncem kapely mohli i hudební kritici, kteří nepěli přílišnou chválu na adresu skupiny. Z dnešního pohledu lze říct, že neprávem. Na svou dobu byla hudba Kingdom Come hodně nadčasová. Bohužel, managment kapely ji neuměl dobře prodat.

Od roku 1975 začíná Arthur Brown vydávat sólová alba a koncertuje se svým sólovým projektem. Upustí od depresivní psychedelie a začíná točit melodičtější desky. Ještě v roce 1975 stačí vydat svůj první sólový počin Dance. S nahráváním mu vypomáhali vesměs bývalí spoluhráči z předešlých hudebních projektů, ale taky třeba dívčí vokální trio Thunderthighs, které spolupracovalo např. s Lou Reedem nebo skupinou Mott the Hoople. Vinyl Dance otvírá typická taneční diskotéková hopsačka We've Got To Get Out Of This Place. Následná Helen With The Sun už evokuje k rockovějšímu feelingu, přesto deska neboří hranice prodejnosti.

Další album s názvem Chisholm In My Bosom vydává Brown v roce 1977. Na nahrávání mu zde vypomáhali např. bubeník Steve Holley (spolupracoval krom jiného s Eltonem Johnem nebo skupinou Wings) či doprovodný vokalista, rodák ze Severní Rhodesie, Mutt Lange (ten se proslavil především jako producent nesmrtelných alb Highway To Hell a Back In Black od AC/DC nebo Hysteria a Pyromania od Def Leppard). Nejhranější skladbou z tohoto alba se stává skladba I Put A Spell On You, která se už ale objevila na debutu skupiny The Crazy World of Arthur Brown. Takže nic nového pod sluncem. Jen exhumace vlastní tvorby.

Společně s Vincentem Cranem pak vydává v roce 1980 progrockovou desku Faster Then The Speed Of Light. Krom jiného se na desce objevila i skladba Come And Join The Fun. O dva roky později vychází další sólovka Speaknotech a ještě v témže roce synth-popový pokus Requiem. Na tomto albu se nachází i song Busha Busha (The Last Man Of Earth).

V roce 1988 se dá Arthur Brown do spolku s Jimmym Carl Blackem (bývalý bubenik Zappova spolku Mothers of Invention) a natočí společné dílko Brown, Black & Blue. Deska plná coverů od hudebních osobností jakými byli Elvis Presley (skladba Hound Dog) nebo Sonny Boy Williamson II. (bluesový standard Help Me) je spíše takovou poctou hudebním legendám.

V témže roce pak vychází deska Strangelands, což bylo již v roce 1969 nahrané druhé album skupiny The Crazy World of Arthur Brown. Toto „posmrtné“ album obsahuje krom jiného i skladbu All Over The Country. A jelikož si album našlo své posluchače, rozhodne se Arthur Brown v roce 1999 oživit značku The Crazy World of Arthur Brown. Dá dohromady akustickou skupinu, kterou tvořili baskytarista a čelista Stan Adler a Malcolm Mortimore (ex-Gentle Giant) a vyrazí na společné turné s Timem Rosem.  A nezůstane jen u koncertování. V roce 2000 vydá Brown pod značkou The Crazy World of Arthur Brown desku Tantric Lover (zde je i skladba The Bridge) a v roce 2003 album Vampire Suite. Toto album už ale nahrávali úplně jiní muzikanti. Bicí obsluhoval známý bubeník Mark Brzezicki (ex-Big Country, Procol Harum, The Cult).

Během roku 2007 vydává Arthur Brown pod značkou The Amazing World of Arthur Brown album The Voice of Love. Jedná se o sumarizační desku, kde se objevily skladby z let minulých jako song The Voice of Love. Album je akustické a má blíže k folku než k psychedelii. Arthur si na nahrávání pozval několik zajímavých hostů. Se zpěvem a kytarou mu vypomáhal Rick Patten, s kterým už spolupracoval na začátku millenia, ale taky kytarista Dick Taylor, jenž rozjížděl svou hudební kariéru u Rolling Stones na začátku šedesátých let minulého století jako baskytarista.

S Rickem Pattenem pak natočí v roce 2012 album The Magic Hat. Této desky bylo vydáno jen 200 ks a součásti de-luxe balení byl i stejnojmenný třicetistránkový komiks, jenž nakreslil známý komiksový kreslíř Matt Howarth na námět Arthura Browna a Chrissie Batese.

Právě v těchto dnech dokončuje Arthur Brown finální mix nejnovějšího hudebního počinu Zim Zam Zim, který měl vyjít již v minulém roce. Deska vyjde opět jen v limitovaném nákladu a prodávat se bude výhradně na koncertech nebo přes oficiální stránky Arthura Browna. Takže v budoucnu se bude určitě jednat o velice ceněný sběratelský kousek.

Arthur Brown je nejen skvělý muzikant, ale i vyhledávaný herec. Již v roce 1998 se objevil v klipu Bruce Dickinsona Killing Floor, kde si zahrál Satana a o osm let později v klipu britských glamrockerů The Darkness Is It Just Me?, kde si zahrál oddávajícího kněze.

Krom nahrávání vlastních skladeb, spolupracoval Brown s mnoha hudebními velikány. V roce 1976 přidal trochu svého hudebního umu na debutním albu Tales of Mystery and Imagination Edgar Allan Poe souboru The Alan Parsons Project. Jeho vokál je možno slyšet ve skladbě The Tell-Tale Heart. O tři roky později je pak slyšet jeho hlas na sólovém space music projektu Klause Schulze (ex-Tangerine Dream) Dune. Konkrétně pak v šestadvaceti minutové kompozici Shadows of Ignorance. V sedmdesátých létech pak ještě spolupracoval se skupinou Hawkwind.

V dalším desetiletí si jej pozvali na nahrávání svých alb např. Bruce Dickinson nebo Judge Smith (zakládající člen skupiny Van der Graaf Generator).

Je jen škoda, že tvorba Arthura Browna je hodně opomíjená. A to nejen v České republice, ale i doma, v Anglii. Přitom dílo tohoto skvělého umělce stojí určitě za hlubší poznání.

Poctu tomuto jedinečnému hudebníkovi dal i samotný kmotr shock rocku Alice Cooper, když jej pozval na své vystoupení a společně s ním si zazpíval největší Brownův hit Fire.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku