Greedy Invalid, Interitus, Animals In Town – 22.březen - Sin Club

V sobotu 22. března se konal v příborském Sin Clubu koncert novojičínské gothické partičky Greedy Invalid, kterou doprovodily spřízněné duše Interitus a Animals In Town.

Skupina Greedy Invalid letos slaví 20 let své existence, proto se na přelomu zimy a jara rozhodla vyjet na miniturné, které bude čítat celkem 7 koncertů a turné se rozdělí na dvě části. V první ji bude sekundovat plzeňská gothická smečka Interitus a v druhé gothic-rocková eskadra Tezaura z Brna. Vyzbrojen fototechnikou a diktafonem jsem se jal navštívit jeden z koncertů plánovaného turné. A jelikož Sin Club mám za barákem, tak volba byla jasná. Nebylo teda co řešit, kdy a kde si zpříjemnit sobotní večer.

Celý večer rozjela nepříliš známá, zato docela kvalitní, crossoverová banda Animals In Town z Petřvaldu u Nového Jičína. Tyto „zvířatka“ jsem měl možnost vidět již v létě na 1.ročníku Sin Festu, takže žádné překvápko. Skupina, jejímž hlavním mozkem je basák skupiny Greedy Invalid - Dora, zahrála, i když po tmě, protože světelný park jaksi chyběl, velice slušně.

Bohužel, jak už to na dnešních hudebních akcích regionálního charakteru bývá zvykem, tak účast byla až tristní. Ale ti, co přišli podpořit kulturu, určitě nelitovali, protože večer se vydařil.

Jako druzí vystoupili plzeňáci Interitus. Zde už bylo světla o poznání více, protože barmanka bouchla asi omylem po vypínači s lasery, a tak to po čas koncertu Interitusu vypadalo jak na Dance Party. Chybička se vloudila, naštěstí ne hudebně. Skupina nepřesedlala na dance ani na jiné podobné hudební paskvily. Jen zpěvačky to jaksi moc nedávaly. Mnohdy falešný hlas kazil celkový dojem z vystoupení skupiny.

Hvězda večera (jak se to vezme), skupina Greedy Invalid, to rozjela opět ve velkém stylu. Nehleděli napravo, nalevo, že je přišlo podpořit tak málo fanoušků. Prostě si to užívali, jak kdyby hráli před po strop narvaným klubem.

Zazněly největší pecky skupiny z dob minulých, stejně jak skladby z poslední fošny The End, a nesměly taktéž chybět bonusy v podobě skladeb od skupiny Liquido a HIM. A jen tak mimochodem, na klub byl v sobotu večer hodně slušný zvuk u všech kapel bez vyjímky, za což lze vděčit zvukaři Petrovi Frydeckému.

Před samotným koncertem Greedy Invalid jsem odchytil Smrka – vůdčí osobnost skupiny Greedy Invalid, a položil mu pár otázek z historie i současnosti skupiny. Z krátkého rozhovoru se vyklubalo půlhodinové povídání.  A zde jeho obsah:

Letos slavíte dvacet let od vzniku kapely. Pamatuješ si ještě na své první vystoupení?

Počkej. Musím trochu zapátrat v paměti. Bylo to v Mořkově v kulturáku, a pokud si matně vzpomínám, tak to dělala jičínská kapela Rituál. Pamatuješ na Rituál?

Ten název mi nic neříká.

Se nedivím, protože ti hráli ještě v pravěku a dneska už ta kapela ani neexistuje.

A z tehdejší sestavy si v kapele zůstal už jediný?

Je to tak. Už asi sedm, osm let.

Vaše koncertní začátky jsou spojené s Příborem, nebo se pletu?

Nepleteš. To se ještě toto zařízení jmenovalo Neptun (dneska je to Sin Club pozn. red.) a hráli jsme zde pravidelně dvakrát ročně. To chodilo opravdu hodně lidí. Vždycky tu bylo narváno až po střechu. Pamatuji doby, kdy jsem se nemohl pomalu dostat na pódium. Ale to byly úplně jiné časy. V polovině devadesátých let minulého století prostě ta hudba táhla.

Myslíš, že to, že chodí dneska tak málo lidí je jen problém Příbora nebo je to všude stejné?

Je to akce od akce. Ale co to sledují dlouhodobě, tak poslední rok ta návštěvnost šla rapidně dolů. A není to jen náš problém. Bavím se s mnoha muzikanty a všichni jsou na tom podobně. Ale to je otázka, co je pro koho málo lidí. Mladí sedí povětšinou u kompu. Ti moc nechodí. Ty zajímají úplně jiné věci a to vidíš i na těch návštěvách. Ale bylo to určitě i v minulosti. Za těch dvacet let jsem takové ty vlny zažil už několikrát. Nechci mluvit jako pamětník, protože se tak necítím, ale bylo to tak vždycky. Prostě lidi chodili, pak nechodil nikdo, pak zase začali, teď zase moc nechodí. Těžko říct, jestli se to nějakou tou vlnou zase vrátí zpět. Možná jo, možná už je to konec. Ale jsem optimista.

Včera jste hráli v Ostravě v Chlívu. Jak se ti hrálo?

Hrálo se mi fakt dobře. Měli jsme akci po půl roce, protože přes zimu si dáváme větší pauzu, tak jsem se na to hraní hodně těšil. Moc jsem si to užil, i když bylo míň lidí, než jsem čekal, ale ti co přišli, tak udělali skvělou atmosféru. Takže dobrý. Víš jak to je. Někdy 40 lidí udělá lepší kulisu než 100, kteří tam stojí jak píky a nehnou ani brvou. No a v Ostravě na nás chodí známí, kteří tu atmosféru udělají. Pak jsem se opil a pohoda.

Takže si byl spokojený?

Když prostě pominu tu návštěvu, kdy jsem čekal o nějakých dvacet, třicet lidí více, tak dobrý. A co to dneska je dvacet lidí? Tyto akce jsou tak malé, že když ti nepřijde nějaká partička, tak to hned pocítíš. Ale zase když jsme hráli v Ostravě naposledy, tak přišlo o dvacet fanoušků více, než s čím jsem počítal, takže se to vyrovnalo. Prostě nahoru, dolů. A tak to je celých dvacet let.

Vaše miniturné pak pokračuje dalšími koncerty. Kde ještě budete hrát?

Tak v pátek 4.dubna hrajeme v Praze v Exitusu s Interitusem. Následuje Jihlava v sobotu. Turné pak pokračuje s brněnskou partičkou Tezaura, s kterou hrajeme v Hodoníně, Brně a Bruntále. A abych nezapomněl, tak v sobotu 12. dubna budeme dělat předkapelu Dark Gamballe v M-Clubu ve Valmezu.

Na začátku kariéry si hrál se skupinou Galactic Industry. Jak to tenkrát bylo?

Tak to si trochu vedle. S Galactic Industry jsem nikdy nehrál. Ono to bylo trochu jinak. Georgeho (zpěv a kytara Galactic Industry) jsem našel na inzerát a v naší kapele zpíval asi rok, rok a půl. Jenže jsme se neshodli, jakým směrem by měla skupina jít dále. George chtěl prostě dělat něco jiného než my, tak jsme se rozešli. On si pak založil Galactic Industry a já jsem pokračoval s Greedy Invalid dál. A myslím, že dneska už ani Galactic Industry neexistuje.

Vidíš, tak to jsem se dočetl pěknou blbost.

Jaké je nebo bylo nejhorší období kapely?

Co rok a půl, dva.

Tak to mi vysvětli.

Myslím takové to období krizové. Prostě nadšení střídá zklamání. A už jsme zase u těch vln. Ale nejkrizovější to bylo v období, kdy se měnili zpěváci. První větší krize přišla v době, když byl z kapely vyhozen původní zpěvák Jaly. To bylo hodně špatné. Dokonce jsme řešili, jestli budeme fungovat dál nebo s tím skončíme. Pak přišel George, tak to šlo nahoru. Po jeho odchodu zase krize a teď, kdy už s námi je nějaký ten pátek Vojta, tak je to relativně v pohodě. Vojta je konečně člověk, který mi sedí nejvíce. Jede stejný hudební styl a vnímá hudbu podobně jak já. Umí to a za těch dvanáct, třináct let, co jsme spolu, už víme, co můžeme od sebe čekat.

Když jsem byl mladý, tak jsem byl hodně naivní a představoval jsem si, kam to nedotáhnu. Když se na to podívám zpětně, tak jsem to určitě někam dotáhl, kde to spousta jiných lidi nemá šanci dostat. I když to je úspěch, ale já jsem člověk, který toho chce moc. Moje sny vlastně nezůstaly naplněny, ale když se kouknu kolem sebe, tak to není zase nejhorší. Jsem určitě spokojený s tím, kde jsme, tam už zůstaneme a co bude dál, se uvidí.

V kapele Greedy Invalid se vystřídalo strašně moc muzikantů. V čem vidíš problém?

Problém bude asi v tom, že kapela už funguje dvacet let a negeneruje peníze. Kdyby ty peníze kapela generovala, tak ti lidi v kapele zůstanou. Ale bohužel je to koníček a zábava a dvacet let je v životě člověka strašně dlouhá doba a každý má své zájmy. Nevím, jak fungují ostatní kapely, které netočí tolik jako my. Když se na to podíváš tak, že za dvacet let se v G. I. vystřídalo 22 lidí, tak to je cca. jeden muzikant ročně, což není zas až tak hrůza.

Když to vezmu z pohledu U2 nebo třeba Visacího zámku, kteří hrají už skoro pětatřicet let v původní sestavě, tak je to dost. 

Podívej se na to z jiného pohledu.  My nejsme zas až tak známá kapela. Možná někde na scéně nějakého undergroundu nás pár lidí zná, i když dneska už žádný underground ani neexistuje. Co z toho tedy vyplývá? Kdyby ta skupina vydělávala peníze, tak ti lidi zůstanou. Takhle je to jenom koníček, lidi to po čase omrzí a jdou zase o dům dál.

V loňském roce jste vydali novou fošnu The End. S jakým se setkala ohlasem. Co na ni říkají fanoušci a co odborná kritika, pokud si tedy kritika všimla, že nějaká deska The End „nějaké“ skupiny Greedy Invalid vůbec vyšla.

Za ty roky, co v této branži funguji, pozoruji, že se úplně změnil systém propagace. Před x-léty zde vycházela spousta fanzinů a různých časopisů, kterým jsem rozesílal naše kazety a promo cd a ti lidi o tom psali. Dneska to všechno umřelo a zůstalo to jen na tom internetu. To máš různé webziny a podobně. Tam jsme zaslali promo cd a na ně vyšly recenze. Někde byly velmi, velmi nadšené, někde byly kritické, tak, jak už to bývá.  Ale že by o nás někdo řekl, že je to úplná sračka, tak to ne. Spíše průměr. A od našich fanoušků se mi doneslo, že je naše poslední deska nejdospělejší a nejlepší nahrávka jak zvukově, tak stylově.  A je to i můj názor, že ten náš styl jsme dotáhli k dokonalosti.

Vaše poslední oficiální videoklipy se točily v roce 2007 k albu Dancing Little Flames. Jedná se o klipy Sand Castle a Dancing Little Flames. Od té doby jste natočili 2 alba – Anna a The End. Ale k těmto deskám už se žádné klipy neobjevily. V čem byl problém? Nebyly peníze, vůle?

K desce Anna jsme jeden videoklip natočili. Jedná se ale o poloneoficiální video. Takže se moc nikde neobjevuje. V té době jsme řešili personální změny, odešla nám bubenice a basista, takže na programu dne bylo další fungování kapely a ne natáčení oficiálního videa. Prostě jsem na to neměl vůbec náladu. A to neoficiální video je možné si najít na Youtube, ale já jej nijak nepropagují. No a k desce The End jsme točili klip ke skladbě Neverending. Ale bohužel jsme narazili na člověka, který nás podvedl, který za něj dostal zaplaceno, ale klip už nedodal. No a já se snažím již 5 měsíců z něj dostat zpět peníze nebo klip. Je to bohužel borec tady od nás, kterého znám dvacet let, který točil klipy např. Salamandře. Nevím, jak to vyřeším, protože ty prachy jsem dál jemu a na nový klip peníze nemám. Snažím se mu volat, ale hraje si na mrtvého brouka. Zablokoval si mé telefonní číslo a když mu volám z jiného telefonu, tak mi to hned položí. Smůla je, že nevím ani kde bydlí. Ale já si ho jednou najdu. Pro každou svini se vaří voda.

Teď trochu odbočím. Proč se podle tebe nedokážou ve světě prosadit kapely z České republiky jako jediné z postkomunistické Evropy. Když se koukneš kolem sebe, tak z východního Německa dobyli světová pódia Rammstein, z Polska Behemoth, Vader, z Maďarska Omega, Ektomorf a i Rusi mají Arkonu, která koncertuje po celém světě. A přitom v minulosti jsme měli osobnosti světového formátu. Vzpomenu namátkou Janáčka, Dvořáka, Smetanu atd.

Zde se naskýtá jediná odpověď. Asi nejsme tak dobří. Ale asi to bude o penězích. Pokud ta kapela nenarazí na toho správného člověka, který má dostatečný kapitál, tak se ve světě nemá šanci prosadit. A neplatí to jen o kapelách z bývalého východního bloku. Platí to i o kapelách ze „západu“. Řeknu to zkráceně. Když máš prachy, kontakty a známosti, tak dokážeš všechno, úplně všechno. Samozřejmě nesmíš být úplná lopata, která nic neumí, která hraje úplné sračky. Nesmíš být úplný idiot, ale pokud umíš aspoň trošku hrát a pokud si zajímavý, tak ta šance tam určitě je. Když se koukneš na naší hudební scénu, tak je zde hodně dobrých kapel. Ale ty nemají tolik peněz, aby je mohly investovat v porovnání se světovou scénou.

Vezmi si takový Arakain. Ti tady hrají víc než 30 let, jsou to opravdu vynikající muzikanti. Co ti budu povídat. Co hráč, to talent jak prase, ale vyjedou za hranice Ćeska pět kilometrů a nikdo je nezná.

Přímo se nabízí otázka, proč? Že je tady muzika špatná? To určitě ne. Je to věc managmentu. A ještě jedna maličkost. Zpívají česky. To je velký problém. Ale Rammstein zpívají německy a prosadili se.

Jiří, díky za krátké sesumírování tvého dvacetiletého účinkování na hudební scéně a ať ti daří aspoň tak, jak doposud.

Dík. A užij si koncert.