Axel Rudi Pell – konzervativní kytarový dříč.

Před čtyřiapadesáti roky se narodil kytarista, hudební skladatel, producent a novinář Axel Rudi Pell, který se díky své neúnavné píli a typické germánské tvrdohlavosti vypracoval mezi jednoho z nejuznávanějších kytaristů světa.

Axel Rudi Pell se narodil 27. června 1960 v Bochumi. Část dětství ale prožil ve Wattenscheidu nedaleko Bochumi. Již od mládí tíhnul k rockové klasice. Mezi jeho nejoblíbenější alba patří In Rock a Made In Japan od Deep Purple a taky Rising od skupiny Rainbow. A právě tyto desky v něm vyryly nejhlubší brázdu, která se s ním táhne celý život. A kytarista Ritchie Blackmore, který na obou albech exceluje, se stal jeho celoživotním idolem.

V roce 1981 spoluzakládá Axel Rudi Pell metalovou formaci Sinner, která podle vzoru britských kapel hrajících NWOBHM, hraje „dřevní“ heavymetal s příměsí německých hardrockových vlivů. První demáč (dnes je tato nahrávka prakticky nesehnatelná) natáčí tento soubor v roce 1982. Nosič obsahuje 3 kousky, z nichž 2 se následně objevily na debutním albu Steeler a skladba Call Her Princess dokonce na debutu souboru Axla Rudi Pella, na desce Wild Obsession z roku 1989.

V Německu ale existoval soubor stejného jména, proto se Pell a spol. rozhodli v roce 1983 přejmenovat na Steeler. Pod stejným názvem už sice existoval soubor ve Spojených státech, kde hrál na kytaru další fenomenální kytarista Yngwie Malmsteen, ale to německým mladíkům očividně nevadilo. Pod značkou Steeler vychází skupině v roce 1984 album Steeler. Krom již výše zmíněné skladby Call Her Princess, obsahuje album např. otvírák Chains Are Broken. Typické řezané kytary snažící se hrát co nejrychleji, anglicky zpívané texty, v nichž je hodně slyšet německá tvrdost a šlapající bicí v thrashovém zběsilém tempu.

Druhé album vydávají Steeler v následujícím roce pod názvem Rulin´ The Earth. Desku otvírá intro The Resolution, jenž následuje opět řezaná rychlojízda Ruling The Earth. Díru do světa s tímto vinylem skupina sice neudělala, ale i toto album je dnes hodně ceněné. 

Během roku 1985 začal Axel Rudi Pell spolupracovat na projektu X-Mas Project. Jeho kytaru je možno slyšet na EP Bangin´ Round The X-Mas Tree (1985) a to konkrétně ve skladbě Jingle Bells. Krom Pella na projektu spolupracovaly takové esa německého metalu jako Sabina Classen, Peavy (Rage), Jörg Michael (ex-Saxon, Running Wild, Startovarius, Axel Rudi Pell atd.), Frank Fricke (ex-Living Death, Mekong Delta) a další.

Asi nejúspěšnější album vydávají Steeler v roce 1986 pod názvem Strike Back. Skupina absolvuje turné nejen po Německu, ale i po dalších evropských zemích. A takto zněli Steeler koncertně ve skladbě Night After Night.

Čtvrté album Undercover Animal vydávají Steeler 1.února 1988, a i když se deska celkem dobře prodává, uvnitř skupiny začínají bobtnat dlouhodobé neshody. Band ještě vyráží na společné turné s britskými Saxon, ale po jeho ukončení Axel Rudi Pell Steeler opouští. Na jeho post pak nastupuje kytarista s českými kořeny Vítek Špaček. Na albu se objevila krom jiného i balada The Deeper The Night, ke které byl natočen i videoklip.

V roce 1989 Steeler ukončí svou činnost. Zajímavostí určitě je další kariéra zpěváka Petera Burtze. Ten nastoupil jako šéfredaktor do hudebního časopisu Metal Hammer, se kterým už spolupracoval i Axel Rudi Pell, který se věnoval krom hudby i novinařině. V létech 1986 – 1993 přispíval Pell do tohoto časopisu svými postřehy pod pseudonymy Winfried Kuhl a Dirk Schreiber. Nejprve jako novinář na volné noze a od roku 1988 na plný úvazek jako editor obrázků. Když byl Metal Hammer v roce 1993 prodán do Švýcarska, tak spolupráci s tímto hudebním periodikem ukončil.

Po odchodu ze Steeler se Axel Rudi Pell obklopí protřelými muzikantskými esy a rozjede projekt pod svým jménem. Do kapely naláká bývalého frontmana skupiny Teda Nugenta – Charlieho Huhna, na bicí stoličku usadí již dříve zmiňovaného Jörga Michaela a basu svěří starému známému Volkerovi Krawczakovi (ex-Steeler) nebo Thomasovi „Bodo“ Smuszynskému, který už měl zkušenosti z působení v souboru UDO (později hrál např. v Running Wild).

Debut Wild Obsession vychází 1. prosince 1989 a obsahuje směsici heavyrockových skladeb okořeněných špetkou metalu, srdcervoucích balad a kytarovek z ranku guitar heroes. Desku otvírá šlapající Wild Cat. Baladickou část zastupuje song Broken Heart.

Další album vydává Axel Rudi Pell 1. května 1991 pod názvem Nasty Reputation. To už ale ve skupině zpíval Rob Rock (ex-Impelliterri, M.A.R.S., Warrior atd.), který nahradil Huhna. Axel si totiž vždycky potrpěl na americké zpěváky, proto lovil výhradně v zámořských vodách. Pronikavější Robův hlas přinesl desce více ostrosti, která prvnímu albu chyběla. Již otvírák I Will Survive dává tušit, že se pojede pořádným sešupem, což dokazuje i song Fighting The Law. Baladickou část zastupuje párplovský cover When A Blind Man Cries, kde Rob Rock předvede určitě to nejlepší, co v něm dřímá. Jenže deska nevychází zrovna ve vhodnou dobu. Heavy metal je na ústupu, proto tento počin nijak výrazně neosloví širokou veřejnost.

Bohužel ani Rob Rock nevydrží déle než na jedno album u německého kytarového vizionáře Pella a na konci roku 1991 soubor opouští. A tak Axel Rudi Pell znovu nahazuje sítě, aby ulovil další velkou rybu jménem Jeff Scott Soto. A že nebyl Soto žádné ořezávátko, dokazuje jeho muzikantský životopis. Spolupráce s Malmsteenem na, do té doby, 2 albech stojí každopádně za povšimnutí.

Jeff Scott Soto nahrál se souborem Axel Rudi Pell celkem 4 studiová alba a jedno koncertní  - Made In Germany, které vyšlo 1. května 1995. Ze studiových alb to jsou Eternal Prisoner (1992), Between The Walls (1994), Black Moon Pyramid (1996) a Magic (1997). Hlas Sota je možno slyšet např. ve skladbách Cry Of the Gypsy, ve starší Nasty Reputation nebo v Long Time.

V mezičase, během roku 1995, se Axel Rudi Pell stane součásti „pivního“ souboru Tom Angelripper (později se band přejmenoval na Onkel  Tom Angelripper). Zde doprovázel na kytaru právě Angelrippera (jeho civilní jméno je Thomas Such), jenž současně hraje a zpívá v německé thrashové legendě Sodom. Názvy skladeb skupiny Tom Angelripper jako Na Hawaii není žádné pivo, Alkohol jako poslední slovo nebo Delirium nepotřebují dalšího komentáře.

To nic neměnilo na tom, že se Axel plně soustředil na svůj projekt Axel Rudi Pell, ale jak už to u velkých kytaristů a velkých zpěváků bývá zvykem, po čase si začnou lézt na nervy. Zvlášť dlouhotrvající turné jsou jakousi rozbuškou, která náhle exploduje a rozmetá na kusy všechny svazky, které se po několik let utvářely. Příkladů je v hudební branži nespočet. A nejinak tomu bylo i mezi Pellem a Sotem. Jestliže se na albech Eternal Prisoner , Between The Walls a Black Moon Pyramid podílel Soto jako textař, na Magice už jej Axel Rudi Pell k této činnosti nepustil. A tak si Soto během roku 1997 sbalil svůj mikrofon a odešel se naplno věnovat zpívání do své domovské skupiny Talisman, již byl pořád součásti.

A Axel Rudi Pell opět vytahoval sítě, aby ulovil nějako velkou pěveckou rybu. Vzpomněl si na kapelu Hardline, kde na začátku devadesátých let zpíval Johnny Gioeli. Skupina sice vydala jen jedno album, ale Pellovi se hlas Gioeliho natolik líbil, že se rozhodl tohoto zpěváka s výjimečným hlasovým fondem vyhledat. Gioeli se totiž po neúspěchu debutu Double Eclipse (1992) rozhodl opustit hudební branži. Pro zajímavost - v roce 1999 se skupina Hardline dala opět do kupy, v roce 2002 vydala album II. a začala opět koncertovat. Další desky pak vyšly v létech 2009 a 2012. Na bicí v tomto souboru hraje Mike Terrana, ale o něm až později.

Johnny Gioeli se stal oficiálně členem Pellova spolku na začátku roku 1998 a hned se s ním pustil do nahrávání nové desky. Ta vyšla 21. září 1998 pod názvem Oceans Of Time. A jak už to bývá zvykem, s novým členem přichází i nový svěží vítr, který oživuje již trochu opotřebovaný stroj jménem Axel  Rudi Pell. Z desky Oceans Of Time stojí za poslech skladby Carousel nebo překrásná devítiminutová baladická kytarovka Ashes From The Oath.

V následujícím roce pak Axel Rudi Pell vydá výběr balad na albu The Ballads II., kterážto deska vyšla jako pokračování úspěšného počinu The Ballads z roku 1993. Jelikož si Pell libuje právě v baladách a různých výběrech, vydává desky podobného ražení i v létech 2004 a 2011. Jedná se o počiny The Ballads III. a The Ballads IV.

K řadovým albům se soubor Axel Rudi Pell navrací v roce 2000, kdy vydá už osmou řadovku The Masquarade Ball. Na nahrávání se již podílela nová, výrazná bubenická akvizice – Mike Terrana, která dala nové desce více hardrockového cítění. Skladby jako Earls of Black či The Masquarade Ball hovoří určitě za vše, i když celkově se album The Masquarade Ball veze na poklidnější vlně. A v tomto duchu je i song The Temple of The Holy.

V dalších létech pak chrlí soubor Axel Rudi Pell s neskonalou pravidelností jedno album za druhým. Až se v tom méně znalý fanoušek skupiny začíná pomalu ztrácet. V roce 2002 vydá skupina výtečnou řadovku Shadow Zone, která boduje na 22. pozici albového žebříčku v Německu. Na tomto CD stojí určitě za zmínku epická balada Live For The King, kde vyniká jak Pellův kytarový feeling, tak především Gioeliho zpěv.

Na základě úspěchu desky Shadow Zone se rozhodne Axel Rudi Pell vydat 21.října 2002 koncertní záznam Knights Live (CD 2). Koncert byl natáčen 5. května 2002 v Bochumi.

Další řadová deska Kings And Queens z roku 2004 už se nezdá být tak vláčná jak minulé počiny. Větší agresi i řízu kytar určitě přispěl i Charlie Bauerfeind (m.j. Blind Guardian, Helloween atd.), který desku spoluprodukoval. Stačí si poslechnout skladby Cold Heaven nebo Strong As A Rock.

V roce 2006 vydává Axel Rudi Pell album Mystica, v roce 2007 album plné coverů - Diamonds Unlocked a v následujícím roce Tales of the Crown, kde zaujme titulní skladba Tales of the Crown.

23. dubna 2010 vychází deska The Crest, která opět boduje na evropských albových žebříčcích. Hodně vydařená skladba Devil Zone zazněla i ve Vizovicích v roce 2010 při jejích koncertě na festivalu Masters of Rock.

Následující album Circle of The Oath vydává soubor Axel Rudi Pell v březnu 2012 a zatím poslední počin z dílny Axel Rudi Pell je deska Into The Storm, která vychází 17. ledna 2014 v Německu a o 3 dny později pak ve zbytku Evropy. Na albu se objevuje i song Long Way To Go, ke kterému natočila skupina videoklip. Největší změna ale nastává na bubenické stoličce. Za škopky usedá ostřílený veterán Bobby Rondinelli, který svého času držel svým přesným úderem rytmiku právě u Rainbow, tj. ve skupině, kterou Axel tak obdivuje. A tak si může konečně Pell zahrát na koncertě svou oblíbenou The Temple of The King i s originálními bicími, které svého času doprovázely Mr. Blackmoora na koncertních pódiích.

Axel Rudi Pell zůstal už jako jeden z mála velkých kytaristů, jenž má stále chuť do skládaní a nahrávání nových a nových desek. Což je dobře, protože v budoucnu nás určitě ještě odmění nejedním zajímavým titulem. A pokud by měl někdo chuť jít se podívat na tohoto kytarového dříče živě, tak má v České republice hned dvě možnosti. 27. září 2014 bude tento band vystupovat v Masters of Rock Café ve Zlíně a následující den ve Storm Clubu v Praze.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku