Proč nechodí Ostraváci na Stodolní ulici?

V těchto dnech se krom sestřelení malajsijského letadla na Ukrajině hovoří taky hodně o Stodolní ulici, kde byl ve čtvrtek nad ránem brutálně zmlácen zpěvák Michal Hrůza.

Nechci, ani nebudu zde polemizovat nad tím, jak a proč k incidentu došlo. Nebyl jsem u toho, tudíž nevím, jak se celý konflikt odehrál. Vyšetření celé události ať provede Policie ČR, která má pomáhat a chránit. A taky je za to placena z našich daní.

Chci se zde ale pozastavit nad tím, kam to tato „slavná“ ulice dotáhla. Dřivé narození si tuto ulici ještě pamatují jako městskou část, kde i ve dne byla tma. Za komoušů zde bydlela hodně silná romská komunita a slušný člověk se do této, dnes opět nechvalně známé ulice, bál vstoupit za bílého dne, natož pak v noci. Po revoluci, v roce 1989, se zde ale začaly dít velké věci. Romští obyvatelé byli postupně vystěhováni a polozdevastované domy odkoupili za zbytkové ceny různí spekulanti s nemovitostmi a začali je opravovat. Taky zde začaly vznikat, nezávisle na sobě, ve sklepních a přízemních prostorách, malé kluby, které začali ve velkém navštěvovat fanoušci undergroundové kultury. Mezi prvními to byl klub Černý pavouk, kde se několikrát do měsíce konaly koncerty začínajících i známějších hudebních souborů. Dalším známým klubem, kde se konaly koncerty, byl klub U Krokodýla a taky Boomerang. Zde jsem byl několikrát, třeba na maďarských Ektomorf nebo amerických rap metalistéch Stuck Mojo.

Od roku 2000 začaly na Stodolní ulici růst kluby, puby, bary a různé restaurace jak houby po dešti. Kolik jich v dobách největší slávy na této ulici bylo přesně, nevím, ale zcela určitě se toto číslo blížilo stovce. A v těchto klubech se krom hudebních koncertů pořádaly i různé výstavy a vernisáže známých i zcela neznámých umělců. Ve dne byl v této ulici normální městský ruch, ale jakmile se setmělo, tak to zde začalo opravdu žít. Na ulici najednou vyrostly stánky s různým občerstvením, na každém rohu se něco grilovalo a po ulici chodily davy lidí jak v prvomájovém průvodu.

Dokonce se zde hrálo mnohokrát i na ulici před samotnými kluby. Jeden takový koncert se odehrál i v červnu 2001, kdy před Krokodýlem hrál Kosťův blues band. Pamětníci zde určitě poznali známého ostravského bluesmana Pepu Streichla. Na elektrickou kytaru v tomto bandu hrál Tomáš Černý z Rock ´n´ Roll Bandu Marcela Woodmana.

Jenže postupem let začala nezávislou kulturní scénu vytlačovat laciná podbízivá kultura a čistě rockové kluby to začaly jeden po druhém balit. To už město Ostrava investovalo do projektu Stodolní nemalý peníz. Opravily se zde za několik milionů korun chodníky a cesta, město taktéž nechalo opravit podchod pod tratí a taky zde začal zastavovat vlak ve zcela nové stanici - Stodolní.

Ale na místo toho, aby zde chodili fanoušci za kulturou a volnočasovou zábavou, tak se zde začali stahovat ze všech koutů Evropy čorkaři, smažky, prostitutky, rvačkychtiví náckové, Albánci, Poláci obchodující s amfetaminem, Rusáci, kapsáři a další zakomplexovaní bezmozci, kteří si právě na Stodolní chodí léčit své mindráky. Dnes je v nočních hodinách tato ulice jedna z nejnebezpečnějších v České republice! A normální Ostravák do této ulice po setmění ani nepáchne. Za zábavou chodí rodilí Ostraváci jinde (samozřejmě, že se najdou výjimky). Kdo tedy tuto ulici navštěvuje? Dospívající mládež a lidé, kteří v Ostravě nebydlí, kteří zde přijedou třeba na nějaké obchodní jednání z Prahy nebo umělci, kteří odehráli v Ostravě koncert. A taky sportovní fanoušci jiných klubů než Baníku Ostrava.

Včera mi vyprávěl jeden dobrý kamarád příběh, který se mu stal v noci ze středy na čtvrtek právě na Stodolní. Shodou okolností to bylo v době, kdy tam „pařili“ i umělci z „Colorsů“ včetně Michala Hrůzy. Do firmy za ním přijeli obchodní partneři, kteří s jeho podnikem spolupracují. No a večer chtěli ti, přes den „slušňáci“, někde za zábavou. Kamarád jim nabídl klidné posezení ve své hospodě. Jenže pánové manažeři o nějaké klidné místo nestáli ani omylem. I k nim do Čech se doneslo, jak to žije na Stodolní, tak to chtěli zažít na vlastní kůži. A tak se kamarád rozhodl, že je tedy na Stodolní doprovodí. Zábava prý probíhala v rámci norem až do doby, kdy přecházeli kolem druhé hodiny ranní z jednoho podniku do druhého. Najednou je na ulici zastavili dva viditelně zfetovaní magoři, kteří chtěli za každou cenu vyvolat rvačku. Kamarád má hodně slušnou postavu, v osmdesátých létech byl dokonce vícemistr republiky v boxu v těžké váze. Jenže už má své roky a v žádném případě nestál o žádný konflikt. Raději si těch sjetých bezmozků vůbec nevšímal a svižnějším krokem odešel. A určitě udělal dobře. Kdoví, co by se stalo, kdyby se s nimi dal do křížků. Mohl skončit třeba taky na JIPce v nemocnici na Fifejdách. Ale to jen spekuluji.

Bohužel, takové štěstí už neměl zpěvák Michal Hrůza, který narazil na podobné magory, kteří chodí na Stodolní ulici jen vyprovokovat rvačky.

A co na to říká PČR? Nic. Ta už chodí jen sbírat „mrtvoly“. Krimoši se jim smějí do xichtu a policisté raději zapadnou do nějakého rychlého občerstvení na polévku, aby náhodou nepřišli k nějaké úhoně. V těchto dnech probíhá v Ostravě festival Colours of Ostrava, tak se na Stodolní ve větším počtu konečně policisté ukazují. Ale co bude až Colours skončí? Bude se na Stodolní zase ve velkém kšeftovat s drogami? Budou tam bezmozci vyvolávat rvačky? Budou tam šlapky veřejně nabízet své služby?

Co ještě horšího než těžký úraz Michala Hrůzy otevře policii konečně oči? Ale ne jen jedno oko, aby tím druhým přehlíželi kriminalitu na Stodolní ve velkém. Ale obě, aby všechny ty živly skončili tam, kde patří.

Doporučuji všem přespolním hudebním fandům, kteří navštíví Ostravu, aby se raději obloukem vyhnuli Stodolní ulici a zašli si třeba do klubu Barrak na pořádný bigbít nebo do Hudebního Bazaru. Stodolní není opravdu bezpečná a Ostraváci to ví, proto tam nechodí!