Havířovské městské slavnosti 2014.

 Minulý víkend se v Havířově na ragbyovém hřišti v areálu městské sportovní haly Havířov konaly jako už tradičně první zářijový víkend, Havířovské městské slavnosti, které každoročně navštíví několik desítek tisíc návštěvníků.

Letošní datum vyšlo na 5. až 7. září. A byly to asi nejslunnější dny za poslední měsíc. Seznam skupin a interpretů, kteří letos v Havířově vystupovali, byl opět hodně kvalitní i přes symbolické vstupné 100 Kč (respektive 50) na den. Na české poměry až neuvěřitelné. Marně přemýšlím, které město v Čechách nebo na Moravě má tak hudebně bohaté slavnosti. Asi žádné. Havířov je prostě unikát. Kam se na ně hrabe Ostrava, Brno nebo hlavní město Praha?

Zajímavostí je taky to, že na slavnostech vystupují jak popové hvězdy, tak metalové skupiny, které fanoušci popu vůbec neposlouchají a naopak. Už vidím, jak by padesátiletá fanynka Karla Gotta šla pařit na Saxon, a třicetiletý fanoušek Iron Maiden šel do kotle na Bonnie Tyler. Ale v Havířově se všichni nějak tolerují a navzájem si nenadávají nebo se nenapadají. Když hraje skupina nebo interpret z jiného soudku, tak prostě fanoušci vyklidí pozice v kotli a jdou na pivo nebo na kolotoče.

Letos se na slavnostech konečně čepoval Radegast, což snad všichni kvitovali s nadšením.

Dalším důvodem, proč funguje vzájemná symbióza mezi hudebními fanoušky různých žánrů, je, že v rodině bývá povětšinou jeden člen ulítlý do rocku (metalu) a ten druhý zase do komerčního mainstreamu. Společně by se na koncertě asi těžko potkali, ale v Havířově byli spolu. No není to krásné?

Páteční program odstartovala valašská legenda Mňaga a Žďorp. A na to, že bylo teprve šest hodin odpoledne, už bylo na stadionu celkem dost rušno.

Následovala havířovská kapela Nebe, o které jde poslední dobou stále více slyšet. Mě tato hudba nechává chladným, proto jsem využil návštěvu občerstvovacích zařízení.

Skupina Nebe má ale hodně oddaných fanoušků, což bylo vidět pod pódiem.

Dalším bandem, o kterém nebylo poslední dobou moc slyšet a který lákal na slavnosti, byl Divokej Bill.

Tento soubor lze s klidem zařadit k mainstreamovým. Pro mne stejná kategorie jako Nebe. Neposlouchám je. To nic nemění na tom, že tato parta hudebníků své obdivovatele má. Viděl jsem to na place. Bylo plno.

Tak jsem raději šel ještě něco zobnout, protože závěr večera bude velký. Jenže na langoše byla asi hodinová fronta

a cukrovinky k pivu se moc nehodí. Dal jsem si tedy kebab hned v prvním stánku, ale větší hnus jsem v životě nejedl. Za 85 Kč samé zelí v pita chlebě. Masa 3 kousky, které abych hledal lupou, ale zeleniny asi půl kila. Už nikdy si na slavnostech nedám kebab! Ještě doma jsem to kvasící zelí cítil.

Po Divokém Billovi už ale přišly na řadu „metly“. Plac pod pódiem se obměnil. Náctileté fanynky šly na Pepsi a metaloví hroziči se natlačili do předních řad. Pódium teď patřilo souboru Iron Maiden Revival. Tato skupina, hrající jen covery skupiny Iron Maiden, pojala své vystoupení opravdu poctivě. Připravili se na něj nejen hudebně, ale i pódiová prezentace byla ucházející. Ale ruku na srdce. Měla by v prime time hrát revivalová skupina? Dle mne určitě ne. V tento nejlepší čas by měl vystupovat interpret hrající originální repertoár. A nemusela by to být zrovna zahraniční hvězda. Klidně by zde mohli zahrát třeba Citroni, kteří by se zde skvěle hodili.

Hvězda pátečního večera – holandská symphonic metalová skupina Within Temptation v čele s charismatickou Sharon den Adel. Skvělá volba. Jejích vystoupení byla jiná liga. Na koncert se přišlo podívat 13 000 fanoušků.

Zvukově to sice místy bylo nevyvážené, ale stačilo poodejít o deset metrů blíže ke zvukařům a zvuk byl ideální. Within Tempation zahráli jak své největší pecky jako Mother Earth, Ice Queen, Faster či Sinéad, tak skladby z posledního alba Hydra jako Paradise (What About Us?), Let Us Burn nebo Covered By Roses. Duety, které na desce Hydra jsou, zpívala Sharon živě sama a sparingpartneři se pak objevili na obrovské celoplošné LED obrazovce. A tak bylo možno vidět Howarda Jonese (Killswitch Engage), Tarju Turunen nebo Xzibita (rapper a herec, znám z pořadu Pimp My Ride) přes celou obrazovku za hudebníky.

Sobotní program jsem odstartoval vystoupením Mekyho Žbirky.

A i Miro má svůj početný zástup obdivovatelů, což bylo vidět přímo na zadní LEDce

nebo pod pódiem.

V mezičase jsem stihl navštívit Radegastovo doupě, kde teklo pivo proudem. Schválně by mě zajímalo, kolik beček piva se za ty 3 dny vyčepovalo.

Po Žbirkovi přišla na řadu zpěvačka, jejíž hity zná určitě každý. Velšská pěvule Bonnie Tyler. Její vystoupení bylo mimořádné. Marně pátrám v paměti, kdy naposledy vystupovala Bonnie Tyler v České republice. Bylo to snad před 20 léty v Ostravě a v Praze, ale to je hodně dávno, že?

A Bonnie nezklamala. Byla opravdu skvělá. A aby ne, když má kolem sebe vynikající muzikanty a šuplík plný hitů. Nezazněla sice hitovka Islands (s Mike Oldfieldem), ale zazněly takové skvosty jako It´s A Heartache, Bitterblue, Total Eclipse of The Heart nebo Have You Ever Seen the Rain? (cover skupiny Creedence Clearwater Revival).

Sestřih z koncertu Bonnie Tyler je pak možno vidět a slyšet zde.

Pozdně večerní čas patřil heavy metalové legendě Saxon. Tato skupina stála u toho, když se začala psát historie NWOBHM. Začátky Saxonu sahají až do roku 1976, kdy ještě jako Son of a Bitch objížděli malé kluby po celé Anglii, kde dělali předskokany punkrockovým skupinám jako The Clash nebo Sex Pistols. Jenže doba se hodně změnila. Punkrock zůstal v klubech a Heavy Metal začal vyprodávat stadiony.

A Saxon naplnil areál i v Havířově. Podle oficiálního vyjádření přišlo v sobotu na slavnosti 20 000 návštěvníků. Netvrdím, že všichni přišli na Saxon, ale kotel byl plný.

Saxon zahráli mnoho nesmrtelných heavymetalových pecek jako Crusader, Motorcycle Man, Denim And Leather, Princess of The Night nebo Wheels of Steel. Jejích koncert byl pro většinu osazenstva zážitek. Ač mě tam trochu chyběly kytary bývalých členů Grahama Olivera a Stevea Dawsona, a taky hitovka Broken Heroes, nakonec jsem byl spokojen.

Závěr sobotního večera obstarala finská rocková partička Lordi.

Tento band, jenž vystupuje v gumových maskách, je v Česku hodně frekventovaný. Ruku na srdce. Kdyby neměli ty masky, byli by vůbec zajímaví? Hudebně taková lepší zabávovka. No, ale, co už. I Lordi mají své fanoušky a i Lordi mají šuplík plný hitů, který na koncertě otevřeli dokořán.

Neděle byla čistě Česká. Prvním bandem, který jsem shlédl, byla domácí Periferic. A Periferic mě příjemně překvapili. Ač je moderátorka uvedla jako postgrungeový soubor, já slyšel čistý grunge hodně podobný Nirvaně. Když jsem zavřel oči, tak jsem si říkal, je to Cobain, není to Cobain? No, byli opravdu dobří. Na závěr jako bych slyšel zase Rage Agaist The Machine.

První nedělní hvězda, která se představila, byl Škwor (Annu K. jsem nestihl). Jejích mainstreamový set bavil hodně diváků.

Zazněly snad všechny hity, kterými skupina disponuje. Na nedělní odpoledne to ušlo.

Po Škworech přišla řada na další „skoro“ domácí soubor Inner Empire, jenž jsem měl možnost již vidět na festivalu Masters of Rock 2014. Muzikanti se snažili, ale hudebně nijak speciálně nezaujali. Zpěvačka neměla evidentně svůj den, protože ji to občas intonačně ujelo.

Naštěstí vše zachránila havířovská psychedelická banda Fossil. Skupina, hrající styl někde mezi Frankem Zappou a Plasticy, byla opravdová bomba slavností! To jsem teda nečekal. Už názvy skladeb jako Ich bin Ládin, Don Pichot de la Anča aneb boj s větrnými klíny, Ras Putin, Tatér z Tatier nebo Vychcaný pomočník hovoří samy za sebe. Tento soubor hraje maximálně 4 krát do roka, takže vidět je naživo, byla opravdová rarita, která stojí za to.

Závěr večera a celých slavností patřil nitrianské veselé partičce Horkýže Slíže.

Velice důstojné a stylové zakončení slavností.

A koncert Slížů sledovalo 12 000 fanoušků!

Letošní Havířovské slavnosti se opravdu vyvedly. Vyšlo počasí a i výběr kapel byl více než slušný. Pořadatel akce zvedl laťku zase o něco výše, ale pořád je možnost jí překonat. Čistota uvnitř areálu a vonící mobilní toalety i s toaletním papírem jsou samozřejmostí!

V areálu jsem potkal hodně známých, ale taky mnoho Poláků a Slováků, kteří neváhali cestovat i více než 200 km do Havířova. Problém možná měli někteří s ubytováním, protože pořadatel neorganizuje žádný kemp ani nenabízí žádné ubytovací kapacity, což by se do budoucna mohlo zlepšit. Jestliže v pátek i v sobotu jsou takové hudební skvosty, tak fanoušci nepojedou přece 200 km domů, aby zase druhý den cestovali zpět. A spát někde v parku pod stromem? Jak by se na to tvářila městská policie?

Jsem zvědav, čím nás překvapí Havířov příští rok.