Jiří Ručka

Našel jsem vhodného kandidáta na prezidenta ČR.

3. 02. 2016 18:29:00
Před nějakým časem se mě redaktorka v jednom diskusním pořadu v Českém rozhlase, který byl vysílán na začátku letošního roku, zeptala, koho bych si představoval jako kandidáta na prezidenta České republiky.

Poněvadž se za dva roky bude konat druhá přímá volba prezidenta ČR, chtěla paní z rozhlasu vědět, jestli už mám nějakého svého favorita na prezidentský úřad.

Tehdy jsem neznal odpověď. Otázka mě očividně zaskočila nepřipraveného. Nedovedl jsem si totiž představit na této pozici žádnou žijící osobu, žádného politika i nepolitika, který by měl tak významnou funkci zastávat a tím pádem reprezentovat Českou republiku nejen u nás, ale hlavně ve světě.

Musím se ale přiznat, že mi tato myšlenka nedala spát. Nahlodávala mě jak červ přezrálé jablko. Kudy jsem chodil, tudy jsem přemýšlel, jestli u nás vůbec existuje někdo takový, koho bych šel volit, aniž bych aspoň na vteřinu zaváhal, jestli mu dát svůj hlas nebo ne.

Když se podívám, koho dnes máme za prezidenta, tak se mi chce zvracet. Alkoholik, hulvát, lhář, samolibý egoista a především buran ze čtvrté cenové skupiny, trpící částečnou (nebo trvalou?) stařeckou demencí. Takový je Miloš Zeman z mého pohledu. Někomu to možná vyhovuje, že máme takovou figurku v čele státu, mě to však uráží.

Náš prezident by měl být především nadstranický, což M.Z. očividně není. Měl by důstojně reprezentovat Českou republiku po celém světě. Měl by být ve světě uznávanou osobností. Měl by být finančně nezávislý na prezidentském platu. O tom, že by měl plynule hovořit aspoň dvěma světovými jazyky, beru jako samozřejmost. Většina občanů České republiky by si jej měla vážit za to, co dokázal. Měl by být pracovitý, pomáhat a radit méně zkušeným. Neustále na sobě makat. Pravicoví i levicoví politici by před ním měli smeknout pokaždé, když se s ním setkají. Měl by být populární jak ve Spojených státech, tak v Rusku, případně v Japonsku, Číně, Korei nebo v Itálii.

Vypadá to jako čtení ze sci-fi románu, ale napadá mě jen jedna osoba, která splňuje všechny tyto kritéria. A tou je Jaromír Jágr. Jarda sice není profesionální politik, ale kolik dnešních profesionálních politiků má vystudovanou politologii? V parlamentu sedí nejeden herec, zpěvák či sportovec, kteří do toho skočili rovnýma nohama. A plavou. Někteří sice jen splývají s davem, ale plavou.

Jarda Jágr stejně jako dnešní hlava státu řekne občas nějaký bonmot, ale nikoho tím neuráží, spíše si „střílí“ sám ze sebe, což se o Milošovi říct nedá. Ten by nejraději postřílel všechny kolem sebe kalašnikovem. Jarda je nekuřák a určitě taky nezřízeně nekonzumuje alkoholické nápoje, čímž by nehrozilo ustavičné fópa jako například při odemykání korunovačních klenotů, kdy málem ke koruně, žezlu a jablku přibyla i šavle. Taky by při mezistátních návštěvách nepřiváděl do rozpaků hostitelé, kdy museli tito narychlo kupovat popelníky, ač sami nekuřáci.

Ruský prezident Putin by se na Jardu tolik nevytahoval. Na kluzišti by jej Jágr „zašlápl“ jak otravnou havěť. A nepomohli by mu ani Fetisov s Burem. S Barackem by si Jarda mohl zahrát třeba basketbal, a věřím, že i zde by neměl bývalý basketbalista Obama jednoznačně navrch. Při mezistátních návštěvách by Jarda obdarovával hostitele svou originál podepsanou hokejkou, čímž by ušetřila státní kasa a hostitele by to určitě více potěšilo než nějaká láhev karlovarské Becherovky.

Jenže...jenže má toužebná myšlenka se mi na 99,99 % jistojistě nesplní. Jarda Jágr o kandidatuře neuvažuje ani ve snu. A tak bude na výběr někde mezi Zemanem, Škromachem, Pospíšilem, Diensbierem či Berwid-Buquoyem. Ruku na srdce. To jsme na tom tak špatně, že nemáme nikoho vhodnějšího?

Autor: Jiří Ručka | karma: 25.31 | přečteno: 2039 ×
Poslední články autora