Jak si český stát vychovává nové a nové gamblery.

„To snad není možné, co ta kráva u té přepážky dělá? Ona snad kupuje celou Poštu?“ slyším skoro denně na poště od netrpělivých zákazníků pošty.

A netrpělivost je jistě oprávněna. Jediná pošta pro deset tisíc obyvatel a na ni otevřené jen dvě okénka. Fronta až k cukrárně, která je o dva bloky dál, což poštovní úřednice evidentně nechává v klidu. Mají své interní předpisy, které musí plnit, jinak by nebyly prémie a jejích hladová děcka by chodila do školy jen v hadrech ze sekáče.

Paní Novotná si přišla jen pro důchod, ale poštovní úřednice paní Sikorová ji hned vnucuje hromadu časopisů. Paní Novotná se chytne a kupuje si Chvilku pro tebe. Co kdyby se dozvěděla něco nového, pikantního o její oblíbené herečce? Jenže úřednici to evidentně nestačí. Začíná nabízet „výhodné“ životní pojištěni. Paní Novotná tentokrát odolává. Vysvětluje paní Sikorové, že už má životní pojištění u jiné pojišťovny.

Poštovní úřednice to ale nevzdává. Přejde na osvědčené stírací losy: „A co si koupit nějaký los? Máme tu nové Rentiéry, dokonce Hyper Rentiéra jen za 100 Kč. A když vyhrajete, můžete dostávat až sto tisíc měsíčně. No, k důchodu by to nemuselo být špatné, že paní Novotná?“ Paní Novotná neodolá. Minule, když byla zaplatit popelnice, taky neodolala a vyhrála 500 Kč. Proč ne, když je tento týden v plusu. Vezme čtyři stokorunové losy Hyper Rentiér a dva losy Čtyřlístek pro své vnoučata. „Víte, paní Sikorová, náš dvouletý Matýsek ty losy velice rád stírá. Tak mu udělám radost. A sedmiletá vnučka Adélka sbírá i ty nevyhrávající. Už jich má celou krabici od bot“ odpovídá rozjařená paní Novotná.

Ale ve frontě už to začíná vřít. Jozef Kováč, který bydlí přes půl města na ubytovně, ale trvalý pobyt má na Městském úřadě, začíná hlasitě povykovat: “Hlavne nám to nevykup, bába! Ja chcem taky rentu.“

I on se dočká. Za 10 minut je na řadě. A bere to jak to visí. Pěkně od shora. Teď to odskáčou neviňátka ve frontě za ním. Pán Kováč bral socku, tak ji hned vrazí do „výherních“ stíracích losů. „A paní Novotná, dajtě mi ich teraz dvacať. Ať to para tlačí.“ Když už mu zatrhli hraní na automatech, protože dluží na sociálním a zdravotním pojištění přes čtvrt milionů a na pokutách v dopravních prostředcích i s penále a úroky přes dvě stě tisíc, tak se ukájí aspoň na poště.

Vezme losy a posadí se na místo pro klienty pošty. Z kapsy vytáhne zahnědlou desetikorunu pro štěstí a stírá a stírá a stírá. „Sláva, mám 200 korun“ jásá Jozef Kováč. Sice do losu vrazil dva litry, ale aspoň něco má zpět. Jde si koupit dva plasťáky do Penny, aby mohl oslavit malý úspěch.

Tak nějak podobně to chodí na všech poštách v České republice. Poštovní úřednice musí nabízet zákazníkům losy, aby měly prémie. Jelikož je Česká pošta státní podnik, nabízí tyto služby vlastně český stát. A tak dělá vědomě z občanů gamblery a tváří se u toho jak samaritán. A nepozastaví se před ničím. Je mu jedno, že rodiče a prarodiče kupují tyto losy svým nezletilým ratolestem a učí je už od mládí sázet a riskovat. Je mu jedno, že občané v insolvenci nadále sází. Hlavně zisk.

Paradoxní je, že český stát omezil zadluženým občanům hraní automatů, ale na druhou stranu jim umožňuje beztrestně kupovat losy ve státem vlastněném zařízení. Dokonce je k tomu nabádá.

Pak se lidi nesmí divit, že čekají na poště třeba i hodinu jenom proto, že si nějaká paní Novotná a nějaký pán Kováč 15 minut vybírají losy. A to si jdou tito čekající občané vyzvednout jen balík z e-shopu nebo zaplatit inkaso za plyn.