Jiří Schelinger – rockér, kterému nepřála doba ani režim.

Dnes je tomu přesně 29 let, kdy skončila tragicky největší osobnost československého hardrocku 70-tých a počátku 80-tých let minulého století.

Ještě jako školou povinný jsem si do sešitu z ruštiny místo slovíček v azbuce psal české texty písní jako Jahody mražený nebo Nám se líbí. Ještě jako školou povinný jsem volal do redakce Pionýrské stezky, abych mohl položit pár „duchaplných“ otázek Jirkovi Schelingerovi, který na ně v redakci přes telefon vzorným pionýrům odpovídal. A když mé „inteligentní“ otázky potom v daném časopise i s odpověďmi vyšly, tak jsem se s tím všude chlubil, jak bych mluvil se samotným Ježíšem. Taktéž jsem každý rok posílal svůj hlas do ankety Zlatý slavík Jirkovi Schelingerovi. Ale bohužel od roku 1981 jej soudruzi svazáci v Mladém světě vyškrtli z listiny. Že prý zde můžou být zařazeni jen ti živí. To jsem jaksi nechápal, protože tam byly zařazeny takové „skvosty“ československé pop music jako Josef Zíma, Milan Chladil a Karol Konárik a ti byli,  pokud já vím, hudebně mrtví již od narození.

Bohužel jsem nestihl žádné Schelingerovo živé vystoupení. Nejblíže jsem tomu měl na začátku 80-tých let ve Starém Městě u Frýdku-Místku, které ale bohužel skončilo dříve než začalo. Státní Bezpečnost jej předčasně ukončila, protože na tento koncert přišly snad všechny máničky z kraje, a jelikož koncert byl u příležitosti Dožínkových slavností a soudružky dojnice, traktoristky, přehazovačky sena, soudružky ošetřovatelky a já nevím jaké ještě soudružky, se ve společnosti „chlupatých“ individuí bály a proto požádaly soudruhy v uniformách o ochranu. Nevím, co z toho za sankce měla kapela, ale od tohoto koncertu nekoncertu už o žádných big beatových slavnostech ve Frýdku-Místku a okolí nebylo ani vidu ani slechu na pěkně dlouhou dobu.

Jirka Schelinger se narodil 6.března 1951 v obci Bousov nedaleko Čáslavi v rodině učitele hudby. Po otci taky podědil hudební nadání.

Záhy se rodina přestěhovala do pražských Nuslí, kde Schelinger místo klasické kytary, kterou jej učil otec,  pomalu vplouval do světa big beatu. Prvním Schelingerovým vzorem byl kytarista Rolling Stones Brian Jones, který paradoxně stejně jak Schelinger zemřel tragickou smrtí utonutím . Dodnes se ale spekuluje, že byl Jones zavražděn.

První Schelingerovou skupinou byli Nothing But Nothing, kterou s kamarády založil ještě na základní škole. Po základce se šel učit na instalatéra, kde však vydržel jen rok. Chtěl se věnovat hudbě naplno, a tak mu byl nějaký výuční list instalatéra k ničemu. V té době se taky dostal do vazební věznice za neplacení faktur za jídlo, které skupina konzumovala na zkouškách. Aby se co nejdříve odtud dostal ven, tak se na radu svých zkušených spoluvězňů pokusil o demonstrativní sebevraždu. Dostal se tak do Bohnic na psychinu, což mu paradoxně domohlo k tomu, že dostal modrou knížku a nemusel na vojnu.

Po krátkém angažmá v Divadle Jiřího Wolkera, hraní ve Smaragdu a Happy Five, dostal lano od Karla Šípa, aby nastoupil na post zpěváka do skupiny Faraon. Kromě barového repertoáru nahrál se skupinou Faraon několik singlů jako René, já a Rudolf anebo Dráty pletací, ale hlavně nejznámější baladu české populární hudby - Holubí dům. Ani to ho však ve skupině neudrželo a v listopadu 1973 odešel do skupiny Františka Ringo Čecha, kde kromě Schelingera ještě zpíval Viktor Sodoma. Na kytaru zde hrál Olda Říha (Katapult). Skupina měla dvě tváře tvorby. Na jednu stranu produkovala normalizační sračky typu Sim sala bim nebo Moudrý strýček Véna a na druhou hrála covery od Black Sabbath, Carlose Santany, Christie, Status Quo a Neila Younga. A právě toto byla promýšlená strategie F.R.Čecha. Uchlácholit nehudební masu nevkusným popem, ale v tichosti do ní pumpovat tvrdý rock.

V roce 1975 vychází první LP Báječní muži, na kterém se podílel i Jiří Schelinger.Tuto desku zčásti nazpíval Jiří Schelinger a zčásti ještě Viktor Sodoma. Celé album otvírá cover Black Sabbath Into the Void, kterou do češtiny pod názvem Báječní muži přetextoval F.R.Čech (kdo jiný). Taktéž skladba S pomocí přátel, kde je cítit jednoznačný rukopis Oldy Říhy, je v rockovém kabátě. Ale na desce nejsou jen hardrockové standardy, jak by si někdo po poslechu titulní skladby mohl myslet. Je zde i řada bubblegumových písní jako Namále mám (cover Beatles – Don´t Pass Me By) nebo Dělám Hú.

V roce 1975 vychází ještě další dvě LP. Desku Nemám hlas jako zvon již zcela nazpíval Jiří Schelinger. Album otvírá cover od Status Quo – Mean Mean Girl. Na desce je i sabbathovská pecka A National Acrobat, v češtině Metro, dobrý den. Do češtiny obě přetextoval opět F.R.Čech. První jako skladbu Miminko.

Další bezejmenné album, kterému se mezi fanoušky podle obalu začalo říkat „Ovoce z naší zahrádky“, otvírá bubblegumovská Já se mám. Ale na desce jsou i takové skvosty jako Ptají se lidé nebo Léto s tebou. Samozřejmě zde nesměla chybět nějaká estrádní odrhovačka typu Švihák lázeňský.

V roce 1976 vychází singl s mega hitem Šípková Růženka - purpleovská balada Soldier of Fortune, která zlidověla nejen v Anglií.

První zcela rockové album z autorské dílny Schelinger-Čech-Stárek vychází na jaře 1977 a má název Hrrr na ně. Album obsahuje kromě jiného takové skvosty jako píseň Kartágo nebo Lucrezia Borgia. Album lze jednoznačně zařadit mezi klenoty české rockové tvorby.

Když jsem v polovině 80-tých let hrál v jedné místní skupině, tak právě z desky Hrrr na ně jsme převzali do repertoáru skladbu Kdo ví? Byl to vlastně jeden ze dvou coverů, který jsme hráli. Druhý byl United od Judas Priest.

Ještě v roce 1977 je uveden do kin film Což takhle dát si špenát, jehož ústřední píseň nazpíval právě Jiří Schelinger. A kromě tohoto filmu si zahrál ve filmech Romance za korunu (1975), z kterého pochází rocková skladba Hudba radost dává, a Trhák (1980).

Schelinger se samozřejmě objevuje i v různých televizních estrádách, do kterých ho tlačí F.R.Čech. V jedné silvestrovské si zahrál na pódiu společně s H.Vondráčkovou, V.Špinarovou a P.Černockou skladbu Tak nehraj dál, což je cover od ELO Don´t Bring Me Down. Na celém neživém hraní Schelingera & Co je zajímavé, jak Vondráčková „zvládá“ bubnování s takovými „jehlami“ na nohách.

V roce 1979 vychází přemýšlivější, více akustičtější album Nám se líbí. Kromě titulní odpalovačky Nám se líbí (Celý klip je socialistický paskvil, ale Bobinka na konci klipu je fakt skvělá), zazní na albu více hlouběji postavené skladby. Jako by na album přecházela Schelingerova životní změna. Právě v té době se totiž Schelinger seznamuje se společenstvím Regula Pragensis, které pořádá nejrůznější happeningy, zajímá se o historií, kulturu, duchovní život, jedná se o jakýsi nenásilný pokus o necírkevní řád.

V roce 1979 vychází singl se skladbami Znám tisíc důvodů a Neskutečná, u které je poznat značný vliv sabbatovské Sabbath Bloody Sabbath. V polovině roku 1980 odchází ze skupiny unavený F.R.Čech a skupina se přejmenovává na Skupinu Jiřího Schelingera. Kromě Čecha odchází ze skupiny i bubeník Stárek ke Katapultu a na jeho místo přichází Josef Havlíček a taky jako doprovodný kytarista Milan Schelinger.

Takto nově poskládaná skupina zkouší skladby pro připravovanou desku Zemětřesení, která měla být už opět ryze rocková. Hodně napovídal i na konci roku 1980 vydaný singl se skladbami Sen a Alchymista. V meziobdobí vyšly ještě singly s hitovkami jako Lupič Willy, Jahody mražený, Jsem prý blázen jen. Na plánovaném albu Zemětřesení se měly objevit rockové skladby jako titulní Zemětřesení, Poslední (Maratón), Stavros Niarchos nebo Strážci majáku.

Projekt Zemětřesení byl nakonec zrealizován až v roce 1993 jako pocta Jirkovi Schelingerovi. V projektu hráli Miloš Dodo Doležal – kytara, Aleš Brichta – zpěv, Vlasta Henych – bass a Štěpán Smetáček – bicí. Skupina hrála na koncertě i skladbu Šípková Růženka. Ale to předbíhám.

Přišel osudný 13. duben 1981. Jiří Schelinger odjíždí do Bratislavy na natáčení pro Československou televizi. Odjíždí sám bez kapely, což je dost divné, protože všude jezdil s kapelou. Večer po natáčení odchází do restaurace U Františkánů, kde povečeří s pracovníky televize a pak si přesedá k mladé dvojici. Dívku zná z dřívější doby jako „muzikantskou Lidušku“. K této skupince později přisedá neznámý muž, který se údajně jmenuje Husák (nemá nic společného s tehdejším prezidentem ČSSR). A ten taky vyprovokuje sázku a následný skok do Dunaje. Husák skok z mostu přežije. Schelinger ne.

Jednalo se o promyšlenou konspiraci StB nebo jen frajeřinu? Proč se nechal J.Schelinger vyprovokovat? Ke skupince, která šla ke Starému mostu, se přidává ještě další neznámý muž. Ale ani on ani Husák nebyli policií nikdy vyslýchání. Jakou roli vlastně sehráli tito dva muži v celém případu? Nebyli to nastrčení agenti StB? Shelingerova zvýšující se popularita se moc soudruhům nehodila do krámu. A o osudném dni se v médiích ani nikde jinde nesmělo taky moc mluvit. Proč? Jaké důležité informace týkající se případu Schelinger skartovala StB po 17.listopadu 1989?

Tělo Jiřího Schelingera bylo nalezeno až po měsíci ve slepém rameni řeky u obce Bodíky. Ale bylo to vůbec tělo Jiřího Schelingera? Totožnost těla nebyla nikdy určena žádným rodinným příslušníkem ani blízkým člověkem. Důvod? Vysoký stupeň rozkladu. Dle vyjádření bratra Milana Schelingera je zde v tomto případě i mnoho rozporů. Např. v pitevní zprávě ze soudního lékařství v Bratislavě bylo napsáno, že nalezené mrtvé tělo má krční mandle, i když Jiří Schelinger měl krční mandle vytržené. Taky nesouhlasila barva očí a délka těla o 5 cm.

Nebylo tělo Jiří Schelingera vytaženo z Dunaje až později v Maďarsku a uloženo do hrobu jako neznámý muž?

Jiří Schelinger už ale navždy zůstane legendou československého hardrocku.