Jimmy Page – od blues k hardrocku.

Právě dnes se dožívá 67 let kytarová legenda, která stála u kolébky hardrocku, a která nemalou měrou ovlivnila pozdější rockové generace. Oslavencem je James Patrick „Jimmy“ Page.

Jimmy se narodil v západní části Londýna, v Hestonu. První kytaru dostal ve 11 létech a jako kytarový samouk si již od mládí utvářel svůj vlastní styl hraní na tento hudební nástroj. Už jako 13-ti letý se objeví v Huw Wheldon Show v BBC TV. Zde si zahraje s kapelou skladby Mama Don't Want To Skiffle Anymore a In Them Ol' Cottonfields Back Home od černého bluesmana Lead Bellyho, kterou později zpopularizoval Johnny Cash.

V patnácti létech si pořizuje svou první elektrickou kytaru Futurama Grazioso, která se vyráběla v bývalém Československu a byla to kopie Fendera Telecastera.

Díky svému talentu a nenapodobitelnému stylu na sebe upozornil už jako středoškolák, kdy se zúčastňoval různých jam sessions. Mladý Jimmy si však zvolil ve svých začátcích opačnou cestu hraní než jiní britští muzikanti. Začal hrát jako studiový hráč a je možno jej slyšet na deskách takových hudebních veličin té doby, jako byli The Who, The Kinks, Van Morrison, Joe Cocker, Rolling Stones nebo The Shadows, s kterými si zahrál skladbu Diamonds. Svůj první singl se skladbami She Just Satisfied a Keep Moving vydává v únoru 1965. V červnu 1966 nastupuje na uvolněný post baskytaristy do slavných The Yardbirds. Na sólovou kytaru zde hraje legendární Jeff Beck. Jako baskytaristu jej je možno slyšet třeba ve skladbě Train Kept A-Rollin od Tiny Brodshawa, kterou v roce 1965 předělali právě The Yardbirds. A s nimi si zahrál třeba i skladbu Shapes of Things (už jako kytarista), kterou v roce 1974 předělali do tvrdší podoby Nazareth. V září 1966 odchází z The Yardbirds Jeff Beck, a tak se sólové kytary chopí právě Jimmy Page. Na jeho post přechází druhý kytarista Chris Dreja. S The Yardbirds natočí Jimmy Page jedno řadové album Little Games, které vychází 24.července 1967. Na albu se Page podílel např. skladbou White Summer. S The Yardbird hrál i skladbu Dazed and Confused, která ale vyšla až na debutu Led Zeppelinu v roce 1969.

V létě 1968 odchází z The Yardbirds všichni členové, až na Jimmiho Pagea, který k sobě hledá schopné muzikanty. Mikrofonu se chopí mladý, ale talentovaný Robert Plant, za bicí usedá John „Bonzo“ Bonham a na baskytaru a klávesy přichází hrát John Paul Jones. V říjnu 1968 se The Yardbirds přejmenovávají na Led Zeppelin a tak se začíná psát historie jedné z nejvlivnějších rockových skupin.

Dvanáctiletá kariéra kapely Led Zeppelin pak Jimmymu Pageovi poskytla nejen neskutečnou popularitu, věhlas, slávu a bohatství, ale možnost vytvářet a přetvářet vlastní muzikantský styl a v pravém slova smyslu tím ovlivňovat hudební dění své doby. Krok za krokem na jednotlivých albech Led Zeppelin je možno pozorovat přerod od původních bluesových kořenů a syrového hardrockového soundu k meditativnějším plochám i semknutějším tvarům, které už posléze neformulovaly jenom generaci rockovou, ale učili se na ní i budoucí popoví hudebníci let osmdesátých a devadesátých. Všeobecný přínos Led Zeppelin je neoddiskutovatelný, ale současně mnohokrát zhodnocený, i ze všech stran rozebraný a popsaný.

Jimmy Page jako obrovský skladatelský talent se podílí na většině skladeb, které Led Zeppelin vydávají. Na debutním albu Zeppelinů je podepsán pod 7 skladbami z 9. A z jeho hudebního šuplíku vypadly takové poklady jako Babe I'm Gonna Leave You, Black Mountain Side, kterou na koncertě spojil se starší skladbou z dob The Yardbirds, s instrumentální White Summer nebo Your Time Is Gonna Come. A samozřejmě již dříve hranou Dazed and Confused.

Na druhém albu je zapsán skladatelsky již pod všemi tituly. Zde je možno připomenout skladby Ramble On, Bring It On Home nebo Thank You.

3. album Zeppelinů otvírá řízná Immigrant Song, kterou si o pár let později dal Page na jednom koncertě i s Aerosmith. Druhou stranu LP desky otvírá tradicionál Gallows Pole, kterou Page s Plantem velice zajímavě přepracovali.

Na 4. albu skupiny Led Zeppelin se objeví nejhranější rocková balada všech dob, skladba Stairway to Heaven. Skladbu napsal Jimmy Page (kdo jiný). Z alba samotného se stává v průběhu let nejprodávanější heavymetalové album všech dob. Za zmínku určitě stojí i překrásná balada Going To California.

V roce 1973 vydávají Led Zeppelin album Houses of the Holy, které je opět plně ve skladatelské réžii Jimmyho Pagea. Album otvírá The Song Remains the Same, podle které bylo později pojmenované live album z roku 1976. Následuje The Rain Song a Over The Hills and Far Away. Co skladba, to skvost.

Další perlou v diskografií Led Zeppelin je 16 krát platinové album Physical Graffiti. Na tomto dvoualbu je krom skladeb The Rover, Houses of the Holy i orientálně laděná hitovka Kashmir, která se v přepracované podobě objevila i ve filmu Godzilla (1998) od Rolanda Emmericha. Skladbu narapoval Puff Daddy a v klipu se objeví i samotný Page.

Další album Presence z roku 1976 je kompletně dílem skladatelské dvojce Page-Plant (krom titulu Royal Orleans). Album otvírá skladba Achilles Last Stand. Následující For Your Life si Zeppelini vystřihli i na poslední comebackovém koncertě v roce 2007.

V témže roce vydávají Zeppelini oficiální živák The Song Remains the Same a o tři roky později vychází album In Through the Out Door. Na tomto albu se skladatelsky podepsal Page např. pod skladbami Hot Dog nebo In The Evening.

Po smrti Bonhama vychází ještě v roce 1982 album Coda, kde jsou mimo jiné Pageovy skladby We´re Gonna Groove, Ozone Baby nebo Poor Tom.

A tak je kapitola s názvem Led Zeppelin uzavřena. 4. prosince 1980 prohlašují zbylí členové skupiny konec a každý si jde nyní svou vlastní cestou. Nešťastná smrt Bonhama zasáhne nemilosrdně každého zbylého člena skupiny. Do nejhlubší psychické krize se ale dostává právě Jimmy Page. Jeho rozpoložení umocňuje fakt, že nešťastná událost se stala právě v jeho domě, ale i skutečnost, že už dlouho předtím se jeho osobnost začala propadat do hlubokých duševních problémů. Page byl již několik let zcela závislý na heroinu, i když si svou závislost plně neuvědomuje. Dlouhodobá únava spojena s drogami a alkoholem těžce narušovala Pageovu psychiku, která se projevovala čím dál hlubším zájmem o okultní vědy a dlouhými stavy duševní i fyzické nečinnosti, při kterých se Page zavíral ve svých hotelových pokojích za okny trvale zatemněnými tmavými závěsy.

V roce 1981 však přijímá nabídku režiséra Michaela Winnera, aby zkomponoval hudbu pro druhé pokračování filmu Death Wish s Ch.Bronsonem v hlavní roli. Hudba k tomuto akčnímu filmu je dokončena počátkem roku 1982 a režisér je z ní natolik nadšen, že ji použije i pro další dějství Death Wish III. Ve filmu se objevila i skladba Who´s To Blame, kterou si s Pageem zazpíval Paul Rodgers (ex-Free, Bad Company, Queen). A právě s Rodgersem zakládá Page v roce 1984 superskupinu The Firm. Kromě nich hraje v bandu i bubeník Chris Slade (ex-AC/DC, Uriah Heep, Asia, Gary Numan atd.) a Tony Franklin (ex-Planet-X, Lana Lane, Quiet Riot, Tony MacAlpine atd.). Skupina The Firm vydá dvě alba The Firm (1985) a Mean Business (1986), ale po návratu z amerického turné v roce 1986 se rozpadá. Spojení Rogers-Page není životaschopné. Toto seskupení si je možno připomenout ve skladbách Live In Peace a Closer.

V roce 1983 okusil Page i trochu klasiky a to v podobě skladby Prelude No.4 in E minor, Op.28 od Frédérica Chopina.

Mezitím opět kulminují dohady o možném znovuobnovení činnosti Led Zeppelin, přiživené vystoupením osiřelého tria s hostujícím bubeníkem Philem Collinsem na benefičním koncertě Live Aid v roce 1985. Na tomto koncertě si skupina mimo jiné zahrála i skladbu Rock ´n´ Roll z alba Led Zeppelin IV. Bohužel zůstane jen u tohoto jediného koncertu.

Ještě v roce 1985 spolupracuje Jimmy Page s folkářem Royem Harperem a jako host se objeví na albu Whatewer Happened To Jugula a společně s Royem si zahraje píseň Hangman. Za zajímavost určitě stojí i další spolupracující muzikant David Gilmour (Pink Floyd).

19. června 1988 vydává Jimmy Page další sólové album Outrider. Na albu spolupracuje s takovými zpěváky, jako jsou John Miles (ex-Alan Parson Project, Tina Turner, Bryan Adams), s kterým si dal skladbu Wasting My Time, Robertem Plantem, s kterým nahrál skladbu The Only One a bluesmanem Chrisem Farlowem (ex-Atomic Rooster, Colosseum), s kterým si vystřihli čistokrevné blues Prison Blues.

Další velmi zajímavé spojení vznikne v roce 1991. Page se spojí s Davidem Coverdalem (ex-Deep Purple, Whitesnake). V roce 1993 vydá seskupení i album Coverdale and Page, které si i velmi dobře vede v žebříčcích hitparád na obou březích Atlantiku. Na albu se objeví i velice zajímavé skladby Pride And Joy a Over Now. Bohužel skupina má jepičí život. Vše shoří na obrovské zaneprázdněností obou protagonistů projektu.

A tak se rok na to Jimmy Page spojí se svým starým známým Robertem Plantem, aby natočili a vydali album No Quarter (1994). Obklopují se řadou etnických hudebníků a album, podpořené i videoverzí, strhuje neuvěřitelnou přesvědčivostí a silou. Navíc přesvědčivě koresponduje i s hudební atmosférou začátku devadesátých let minulého století a k nadšeným staromilcům se přidávají i nové zástupy mladé generace, pro které bylo doposud jméno Led Zeppelin jen zaprášená legenda na polici fotrovy fonotéky. Album otvírá skladba Nobody´s Fault but Mine z alba Presence. Je zde i skladba The Battle of Evermore z alba Led Zeppelin IV.

V roce 1998 vydávají další počin, a to fošnu Walking into Clarksdale. Deska je poctou černým bluesmanům, kteří na sklonku dvacátých a počátku třicátých let minulého století obývali malé městečko Clarksdale v mississippské deltě a mimoděk z něj vytvořili centrum syrové naturální bluesové muziky. I když je deska co se prodejnosti týče, v celku úspěšná, v řadách zeppelinomilců nezanechává nějak zvlášť hluboký zářez.

O to zajímavější je spojení Jimmyho Pagea s jížany Black Crowes, s kterými natočil Page v roce 2000 živé album, na kterém se objevily zeppelinovské standardy jako Lemon Song nebo You Shook Me.

Jimmy Page byl uveden dvakrát do rock ´n´ rollové síně slávy. V roce 1992 jako člen skupiny The Yardbirds a v roce 1995 Led Zeppelin.

10. prosince roku 2007 se uskutečnil v londýnské O2 aréně vzpomínkový koncert skupiny Led Zeppelin, věnovaný vzpomínce na spoluzakladatele Atlantic Records Ahmeta Ertegüna. Trojici muzikantů doplnil Bonzův syn Jason Bonham. O koncert byl tak obrovský zájem, že se o vstupenky losovalo. Bohužel tento comeback zatím nemá pokračování.

V roce 2008 produkoval Jimmy Page dokumentární film It Might Get Loud věnovaný historií elektrické kytary. V dokumentu vystoupili krom Jimmyho taky The Edge (U2) a Jack White (The White Stripes). Na závěr si zahráli společně skladbu The Weight od kapely The Band (doprovodná skupina Boba Dylana).

Jako host se Jimmy Page objevil i na koncertě Jeffa Becka, kde si s ním zahrál skladby Bolero a Immigrant Song. A supergroup, kterou kromě Pagea tvořila ještě Metallica, Jeff Beck a Rolling Stones, si zahrála skladbu Train Kept A Rollin´. A ještě jedna starší věc. Layla od Claptona a společné vystoupení s Jimmym Pageem a Jeffem Beckem…a jako přídavek Stairway To Heaven v podání Claptona, Becka a Pagea.

A na závěr jedna zdařilá reklama na skupinu snů, kterou na jednom pódiu utváří Elvis Presley, Jimmy Page, Keith Moon (The Who), Noel Gallagher (Oasis), Sheryl Crow, Marvin Gaye a Stevie Wonder. Bohužel klip je fake.

…a takový je dnešní oslavenec Jimmy Page.