Jeff Waters – thrash metal s jazzovou příchuti.

Dnešním oslavencem je čerstvý pětačtyřicátník Jeffrey Bruce Waters, kytarista, zpěvák a hudební skladatel, jehož hudební kariéra je spojena s kanadskou thrashmetalovou legendou Annihilator.

Jeff Waters se narodil v šestsettisícovém North Yorku, který je součásti Toronta. Jeho dětství a současnost jsou ale spojené s Ottawou, kde se i s rodiči přestěhoval a kde dnes bydlí.

Jeffovy hudební začátky sahají až do počátku 70. let minulého století, kdy jako sedmiletý navštěvoval uměleckou školu, kde se učil klasickou kytaru. Jeho učitel kytary byl despotický tyran, na kterého Jeff vzpomíná jako na křiklouna, který v hodinách vyhuloval jednu cigaretu za druhou. Proto jako 12-ti letý „utíká“ k jazzové kytaře, aby se „uřvaného“ učitele zbavil. Později však přiznává, že právě tento učitel mu dal nejvíce, co se techniky a hraní na kytaru týče.

Na střední škole pak hrál v různých kapelách převážně převzatý materiál od různých metalových smeček jako Judas Priest, Slayer, Metallica, Exodus a Van Halen. V roce 1984 pak zakládá společně s Batesem, Malekem a Davem Scottem skupinu Annihilator. S nimi i nahrává o rok později první demo Welcome To Your Death, které otvírá instrumentální skladba Crystal Ann. Další demo Phantasmagoria, které vychází v následujícím roce, již nazpívá Jeff sám. Taktéž zde nahrává všechny basové a kytarové linky. Demo obsahuje i skladbu Phantasmagoria, která vyšla oficiálně až na albu v roce 1990.

V roce 1988 ještě vychází jedno demo, které už ale předznamenává debut Annihilator, album Alice In Hell (1989). Na albu už zpívá Randy Rampage, který přišel k Annihilator z punkových D.O.A. Bicí zde obsluhuje Ray Hartmann. Ostatní nástroje nahrává Jeff sám. Alba se prodalo víc než 200 000 kusů a stalo se jedno z nejúspěšnějších v historií Annihilator. Titulní skladbu Alison Hell mají Annihilator na koncertním playlistu dodnes. Taktéž skladbu W.T.Y.D. je možno ještě dnes slyšet živě.

Kytarového umu na debutu si všimne i thrashová ikona Dave Mustaine, který Jeffovi nabídne místo kytaristy ve své domovské kapele Megadeth. Jeff ale odmítá, protože chce tvořit svobodně a hrát dva egocentrici v jedné kapele by určitě nedělalo dobrotu. Do Megadeth pak nastoupí Marty Friedman s amerických Hawaii.

12. září 1990 pak vydávají Annihilator album Never, Neverland. Kapela však doznala personálního zemětřesení. Rampageho nahradí za mikrofonem Američan Coburn Pharr. Waters přijímá do bandu taky druhého kytaristu a baskytaristu. Celé album otvírá skladba Fun Palace. Za povšimnutí stojí i titulní Never Neverland.

Na další album si musí fanoušci Annihilator počkat tři roky. V mezičase je z kapely vyhozen Coburn Pharr. Důvod je jeho nadřazenost jako Amíka nad Kanaďany a pohrdání jimi. A tak se mikrofonu chopí Aaron Randall. Album Set The World On Fire vychází 24. srpna 1993. Za bicí usedá ostřílený Mike Mangini (Extreme, Steve Vai) a basy se krom kytary opět chopí Jeff osobně. Album se dočká jako celek ze strany fanoušků thrashe velkého nepochopení, i když v Japonsku dosahuje deska nebývalého úspěchu. Celé album otvírá řízná Set The World On Fire. Další skladby už by se ale hodily spíše pro fanoušky Bryana Adamse než do fonotéky nabroušeného metalisty.

Následné tři alba už odzpívá Jeff Waters raději sám a i všechny nástroje krom bicích si obslouží osobně. Za bicí usedá Randy Black. Nabubnuje alba King of The Kill (1994) a Refresh the Demon (1996). Na desku Remains (1997) si nahraje bicí Jeff sám. Sice jsou elektronické a znějí jak od nějaké industriální smečky z minulého století, ale jsou tam. Z tohoto období zaujmou skladby The Box (1994), Syn. Kill 1, A Man Called Nothing (1996) a Dead Wrong (1997). Posledně jmenovaná je až podezřele podobná skladbě Walk od Pantery.

Album Criteria For A Black Widow z roku 1999 už nahrávají staří známí. Randy Rampage – zpěv, Ray Hartmann – bicí a Jeff Waters – baskytara, kytary. Album je návratem k prvopočátku a fanoušky je přijaté s nadšením, což potvrzuje i slušná prodejnost. Za povšimnutí stojí určitě skladby Nothing Left, Back To The Palace nebo ve zběsilém tempu tepající Sonic Homicide. Skupina vyjíždí na světové turné společně s Američany Overkill. V polovině tour ale zpěvák Randy Rampage v opilosti fyzicky napadne Jeffa Waterse, proto je nekompromisně vyhozen nejen z tourbusu, ale i z kapely. Tour pak dozpívá Jeff sám.

Následující alba Carnival Diablos (2001) a Waking The Fury (2002) už nazpívá Joe Comeau, který hrál na kytaru právě v Overkill. Na albu Carnival Diablos zazní i zajímavá instrumentálka Liquid Oval. Jeff si totiž libuje v kompozicích, kde vyniká jeho kytarový um.

V létě 2002 přijímá Jeff Waters nabídku od progressmetalové legendy Savatage. Se skupinou odehraje několik koncertů a taky letní festivaly. Ve Wackenu si se Savatage vystřihne mimo jiné skladbu Edge of Thorns a ve Španělsku na festivalu Rock Machina třeba hitovou Hall of the Mountain King. Savatage však po těchto koncertech končí.

Po tomto intermezzu tak přichází opět čas na Annihilator. Z kapely odchází Comeau, kterého nahrazuje zpěvák a kytarista Dave Padden. A tato změna se vidí jako dlouhodobá, protože Padden již načal 8 sezónu hraní v Annihilator.

Nová etapa Annihilator napočala deskou All For You, která vychází 22. května 2004. Titulní All For You sice zní trochu jak nu-metaloví Linkin Park, ale následná Dr.Psycho už rozjíždí naplno řežbu v podání Annihilator.

8.listopadu 2005 vychází album Schizo Deluxe. Další řadovka, která nijak nevybočuje z thrashového tempa. Důkazem toho je skladba Pride.

Deska Metal z roku 2007 je výjimečná tím, že si na ni zahrálo hned několik špičkových muzikantů. Namátkou Jeff Loomis (Nevermore), Danko Jones, Angela Gossow (Arch Enemy), Alexi Laiho (Children of Bodom) nebo Corey Beaulieu (Trivium). A tyto muzikanty je možno slyšet ve skladbách Clown Parade, Time Bomb, Downright Dominace a Kicked.

Zatím poslední řadovka Annihilator vychází 17.května 2010. Má prozaický název Annihilator. Celé album otvírá skladba s popovější melodickou linkou The Trend. Ale již následná Coward nenechává nikoho na pochybách, že poslouchá thrash metal a ne nějaké popové hledače mrtvol. Desku uzavírá cover Van Halen Romeo Delight.

Jeff Waters je vyhledávaným muzikantem a za svou bohatou hudební kariéru se objevil na nespočtu albech různých muzikantů. Namátkou – After Forever, Destruction nebo řečtí Memoriam. V roce 2005 se podílí na projektu Roadrunner United. Zde si zahrál mimo jiné ve skladbě The Dagger ve společnosti takových muzikantů, jako jsou Robert Flynn (Machine Head), Howard Jones (Killswitch Engage), Christian Olde Wolbers (Fear Factory) atd. Ve skladbě Independent se chopí mikrofonu Max Cavalera (ex-Sepultura, Soulfly, Cavalera Conspiracy).

Jeff Waters se objevuje i na hudebních veletrzích, kde s oblibou předvádí svou milovanou kytaru Gibson Flying-V.

Takže v budoucnu se je určitě na co těšit, protože Jeff Waters určitě ještě neřekl v hudbě poslední slovo…