Tony Iommi – vynálezce kovových riffů.

19. února 1948 se narodil kytarista a hudební skladatel Francis Anthony Melby "Tony" Iommi. Co by kytarista skupiny Black Sabbath je už navždy zapsán jako průkopník hudebního stylu zvaný Heavy Metal.

Tony Iommi se narodil v Astonu, což je periférie Birminghamu, v rodině italských imigrantů. Po absolvování povinné školní docházky se vyučil opravářem psacích strojů, ale nebylo mu dáno, aby se tímto zaměstnáním živil. Již od mládí tíhnul k muzice. V patnácti zakládá Iommi první bluesovou kapelu The Rest. V kapele tehdy bubnoval bubeník jménem Terry, kterého na minišňůře v severní části Anglie v Carlisle vystřídá Bill Ward. U mikrofonu tehdy stal Chris Smith, který hrál ještě v jiné birminghamské skupině The Method Five. V lednu roku 1968 se skupina přejmenovává na Mythology. Skupina ale existovala jen necelých sedm měsíců. V květnu 1968 navštívila jejích zkušebnu policie a našla zde semínka konopí. Členové kapely dostávají pokutu 15 liber a dvouletou podmínku. 13. července po vystoupení v Sillothu ukončuje skupina činnost. V té době hrála v Birminghamu jiná, ne příliš známa skupina Rare Breed, ve které zpíval chlapík, který si říkal Ozzy Gig. Na doprovodnou kytaru tam hrál Terry Geezer Butler. A členové těchto dvou blues-jazzových formací se společně setkávají ve skupině The Polka Tulk Blues Band. Skupina tehdy působila jako sextet. Název vznikl podle místního pakistánského obchodu s oblečením, který se jmenoval Polka Tulk Trading Company. Po několika vystoupeních v Carlisle se skupina zeštíhluje na kvarteto. A taktéž zeštíhluje název na Polka Tulk. Baskytary se chopí Geezer Butler. I když žádnou ani nevlastnil a nikdy na ni nehrál, uvolněný post mu byl přidělen. Po několika koncertech se skupina Polka Tulk přejmenovává v září 1968 na Earth a pokračuje v provozování bluesových standardů typu Dust My Blues a podobných tříakordových čísel. V prosinci 1968 však odchází Tony Iommi do věhlasných Jethro Tull jako náhrada za kytaristu Micka Abrahamse. Hraní v kapele, která má kapelníka, ho ale nebavilo. Objeví se na skok ve filmu The Rolling Stones Rock and Roll Cirkus, kde si s Jethro Tull zahrál skladbu A Song for Jeffrey. S Tull stihne odehrát ještě jeden koncert a skupinu opouští, aby se vrátil do „svobodných“ Earth.

Kvůli duplicitě s jinou anglickou skupinou Earth se Iommi a jeho band přejmenovávají v srpnu 1969 na výstižnější Black Sabbath.

A tak se začíná psát historie nejvlivnější rockové skupiny začátku 70. let minulého století. Skupiny, kterou netvořili žádní hudební géniové, ale chlapíci, kteří se hudby chopili spíše jako výzvy než jako poslání. I když trochu „božího“ poslání v tom určitě bylo. Když vezmu v potaz, že Ozzy Osbourne není žádný světový pěvec, Geezer Butler je spíše „akordový“ kytarista než baskytarista, bubeník Bill Ward neumí držet rytmus a složitější přechody mu dělají problémy dodnes a levoruký Tony Iommi má amputované konečky prstů na pravé ruce, je vlastně zázrak, že tato partička to dotáhla tam, kde to dotáhla.

Iommi přišel o poslední články prstů na pravé ruce ještě v době, kdy pracoval jako svářeč v továrně. Tehdy nepřišel do práce střihač plechů, tak si jej musel Iommi ustřihnout sám. Asi měl ten stroj špatný spínač, protože sepnul v nesprávný okamžik, a když Tony vytáhl ruku z pod nůžek, byl bez konečků prstů. Stalo se to právě v den, kdy měl se svoji tehdejší kapelou (bylo to ještě před vznikem Black Sabbath) jet na koncert do Německa. A tak uvažoval o tom, že nadobro skončí s hraním. Kamarád z práce mu však pustil desku belgického cikánského kytarového maestra Django Reinhardta, který hrál jen se dvěma prsty. A tak se Iommi chopil nástroje a začal odnova. Na konečky prstů si nasadil malé umělohmotné náprstky, které mu měly nahradit chybějící články, a s těmi i hrál.

Iommy si taktéž podladil kytaru o malou tercii z E na Cis, aby nebyl vyvíjen takový tlak na amputované prsty. Totéž provedl se svou basou i Geezer Butler. A tak vlastně vznikl hutný a temný zvuk, který později inspiroval nespočet rock-metalových kapel na celém světě.

Název skupiny Black Sabbath vymyslel Geezer Butler, kterého inspiroval italský horror z roku 1963 Black Sabbath od režiséra Mirio Bava. Sabbathi měli tehdy zkušebnu naproti kina, kde se zrovna tento horror hrál a Geezer se podivoval nad tím, proč lidi utrácejí peníze za to, aby se báli. A tak navrhl tento název pro kapelu. Existují však i jiné verze pro vznik názvu kapely, ale samotní členové kapely už si na vše přesně nepamatují.

Kapela vytřásala publiku mozky z hlav na lokálních koncertech a začínala být známa i mimo okolí Birminghamu. Vzhled kapely však mnohé děsil. Muzikanti chodili zarostlí, nemytí a ve špinavých hadrech. Hudebníci z jiných kapel zase nosili podle vzoru Beatles obleky a byli vymydlení jak baroví seladoni.

V pátek 13. února 1970 vydávají Black Sabbath své debutní album Black Sabbath. Deska byla natočena za 48 hodin a rozpočet na natáčení byl něco mezi 400 a 600 librami.

Skladatelsky se na albu podíleli všichni členové kapely. Skladby vznikaly většinou společným jamováním, ale Tony Iommi byl jakýmsi hnacím motorem, který vymýšlel základní riffy. Asi měsíc před vydáním alba vychází sedmipalcová deska se skladbami Evil Woman (Don´t Play Your Games With Me), což je cover od skupiny Crow, a Wicked World. Singl nijak neoslnil, přesto slušně naleštil runway pro vycházející debut. eLPíčko otvírá temná Black Sabbath. Následuje The Wizard, kde si na foukací harmoniku zahrál Ozzy Osbourne. Většina textů je o černé magií. Výjimkou není ani skladba N.I.B., která je o Luciferovi.

Protože debutní deska dosáhla celkem slušného úspěchu, pouští se ještě v témže roce Sabbathi do nahrávání dalšího alba. To vychází 18. září téhož roku a dostává název Paranoid. Album má v Anglii nebývalý úspěch. Dosáhne 1. místa na hitparádovém žebříčku. Je několikrát platinové a do dnešního dne se jej prodá několik milionů kusů. Přesto jim hudební kritici opovrhují. Celé album se stává metalovým klenotem a skladby jako War Pigs, Iron Man, Paranoid nebo Electric Funeral se stávají pomyslnými kapitolami v učebnici Heavy Metalu.

Rok 1971 přináší další skvělé dílko v podání skupiny Black Sabbath. Tim dílem je deska Master of Reality. Album otvírá skladba Sweet Leaf. Kašel na začátku skladby má na svědomí Tony Iommi. Těsně před natáčením si potáhl z fajfky marihuanu a když se začalo natáčet, tak začal dusivě kašlat. Kapele se to líbilo, tak to na nahrávce nechali. Chtěli tím vlastně lidem říct, že marihuana a hašiš jim jsou bližší, než by si kdo myslel.

V Československu se této skladbě říkalo „Kašek tuberáků“. Samozřejmě, jako celá západní kultura, byla skupina Black Sabbath v této socialistické zemi neoficiálně zakázaná.

Další skladby z alba, které určitě stojí za poslech, jsou Children of the Grave nebo Into the Void.

Následující rok vychází další album, nazvané prozaicky Vol.4. Původně se měla deska jmenovat Snowblind, ale vydavatelské firmě se to nelíbilo, tak musela kapela název změnit na nic neříkající Vol.4. Deska byla natáčená v Los Angeles ve studiu Roberta Planta, ale domíchávání proběhlo v Anglii. Sound nové desky je opět naprosto přirozený, ale o poznání masivnější, písně silné a invenční. Balada Changes vychází i singlově. Na piano a mellotron zde hraje Tony Iommi. Ve skladbě Snowblind, která pojednává o kokainu, je slyšet i smyčcový kvartet.

V té době už členové Sabbathu disponovali slušným jměním, proto se zabydleli v luxusní čtvrti v L.A. v Beverly Hills. Tony, jako automobilový fanda, utrácel peníze za luxusní auta. Jeho garáž se plnila vozy jako Ferrari, Lamborghini nebo Rolls-Royce (Ten si ostatně pořídili všichni).

Po vydání 4. alba však přichází na kapelu krize. Nikdo přesně neví jak dál. Dochází nápady a členové skupiny jsou unaveni z neustalého koncertování, ale hlavně z nadměrného užívání drog a alkoholu.

Další album vychází až na konci roku 1973. Dostává název Sabbath Bloody Sabbath. S ohledem na celkové duševní i fyzické vyčerpání muzikantů, nahrávají Black Sabbath velice kvalitní album, které dosahuje přední příčky hitparád na celém světě a prodejnost přesahuje taktéž milion prodaných nosičů. Skladby jako Sabbath Bloody Sabbath, A National Acrobat nebo Sabbra Cadabra (zde v podání Metallicy) jsou bezpochyby klenoty v metalové šperkovnici. Jako speciální host se na albu objeví syntezátorový mistr Rick Wackeman se skupiny Yes, který dal albu místy kosmický sound.

Jistým mezníkem v tvorbě Black Sabbath se stává album Sabotage, které vychází 28. července 1975. Přímočarý masivní kytarový sound se tu výrazně rozšiřuje o sborové party, orchestrální aranžmá, ale především tu ještě více prostoru získávají akustické kytarové mezihry podkládané jazzovými harmoniemi. I když vnitřní tření v kapele je stále markantnější, album Sabotage je dalším skvělým počinem v historii Black Sabbath. Skladby jako Symptom of the Universe nebo Supertzar jsou bezpochyby perly.

Další album vychází v roce 1976 a má název Technical Ecstasy. Deska je spíše průměrným dílkem v historii Black Sabbath. Za povšimnutí určitě stojí singlové skladby Rock ´n´ Roll Doctor nebo Dirty Women. Především ale balada She´s Gone, kterou do češtiny přezpívala Marie Rottrová na skvělý Nohavicův text.

Bohužel konflikty v kapele vrcholí. Ozzy Osbourne uprostřed nahrávání další desky opouští Sabbathy. Skupina si hledá náhradu. Když už je napsán nový materiál, Ozzy si rozmyslí svůj odchod a rozhodne se pokračovat. Nově napsané skladby však odmítá, proto se narychlo píši nové. A v těchto porodních bolestech vychází taky v roce 1978 průměrné dílko Never Say Die! Deska nemá vyložené hitovky, a tak aspoň potěší příznivce kovových riffů titulní Never Say Die! anebo A Hard Road.

11. prosince 1978 odehraje v Albuquerque v Novém Mexiku skupina Black Sabbath poslední koncert s Ozzym Osbournem (v budoucnu bylo ale několik re-unionu). A v lednu nasledjícího roku je Ozzy Osbourne definitivně se skupiny Black Sabbath vyhozen. Na jeho místo přichází malý velký muž Ronnie James Dio. Začíná se psát nová historie Sabbathů. Jen pro zajímavost. S nápadem aby za Ozzyho zpíval R.J.Dio, přišla Sharon Osbourne, budoucí manželka Ozzyho Osbourna, která tuto myšlenku vnukla svému otci Donu Ardenovi, který byl v té době manažerem skupiny Black Sabbath. (Byl taky považován za „Kmotra hudebního průmyslu“. Jeho nezákonné praktiky jsou všeobecně známé každému).

Na přelomu roku 1979-1980 začíná nahrávání desky Heaven And Hell, která vychází 25.dubna 1980. Stává se jednou z nejúspěšnějších v historií skupiny Black Sabbath a dodnes je považována za nedůležitější album v historii Heavy Metalu. I když ze strany Ozzyho docházelo k posměškům, že Dio jej nikdy nemůže nahradit (je to trochu jak v manželství), opak byl pravdou. Dio dodal Sabbathům novou energii a po textové stránce posunul kapelu o kus dál. A tak to byli opět Black Sabbath, kteří stáli u zrodu N.W.O.B.H.M. (Nová vlna britského Heavy Metalu).

Album Heaven And Hell není vyloženě koncepční dílko, ale jako jednolitý celek jej je možno považovat. Za připomínku určitě stojí skladby Heaven And Hell, Neon Knights nebo Die Young.

Následovník „Nebe a pekla“ vychází 4. listopadu 1981 a má název Mob Rules. Desku otvírá řízná Turn Up The Night. Je zde i ponurá The Sign of the Southern Gross, která jako by byla pokračováním „nebeského“ příběhu. Ve skupině už bubnuje natrvalo i bubeník Vinny Appice, který nahradil alkoholem a drogami zdecimovaného Billa Warda.

Ve skupině však začínají opět rozpory, které vyvrcholí vyhazovem Dia z Black Sabbath v listopadu 1982. Dio se sebou stáhne i Vinnyho a založí vlastní band.

Začíná nová, nezáviděníhodná etapa pro Black Sabbath. Na konci roku 1983 sice vychází nové album Born Again s Ianem Gillanem za mikrofonem, prodejnost je však mizivá. I když s odstupem času je třeba říct, že Born Again je dost nedoceněná deska a je asi nejtvrdší v historií Black Sabbath. Fanoušci už asi neskousli stále personální rošády na postech zpěváků. Skladby jako Stonehenge a Disturbing the Priest udávají ještě dodnes směr temnému metalu.

Komerční neúspěch Born Again zapříčinil pomalý pád skupiny Black Sabbath. Tony Iommi začíná vystupovat sólově. Další album sice vychází pod značkou Black Sabbath a má název Seventh Star, ale to jen na tlak Dona Ardena, který vycítil pod značkou Black Sabbath větší šustění peněz než pod značkou Iommi. Album nazpíval ostřílený Glenn Hughes. Za bicí usedl Eric Singer (ex-Kiss) a na basu hrál Dave Spitz (bratr Dana Spitze z Anthrax). Sám Iommi později přiznává, že bylo chybou vydat Seventh Star pod značkou Black Sabbath.

Následný Sabbathovský počin vychází v roce 1987. Dostává název Eternal Idol. Za mikrofon se postaví Tony Martin se skupiny The Alliance. Podobné to je i s albem Headless Cross (1989), kde už ale bubnoval světoběžník Cozy Powell. Taktéž album z roku 1990 – TYR, je výhradním dílkem Tonyho Iommiho. Zpěv stále Tony Martin, ale na basu už zde hraje Neil Murray, který deset let tvrdil muziku ve Whitesnake. Z tohoto pětiletého nepříliš zajímavého období zaujmou skladby No Stranger To Love (1986), The Shining (1987), Headless Cross (1989), Devil and Daughter (1989) a Feels Good To Me (1990).

22. června 1992 vychází album Dehumanizer. V té době se spekuluje nad možným návratem Ozzyho Osbourna do Black Sabbath. Desku však nazpívá navrátivši Ronnie James Dio. Baskytary se chopí opět Geezer Butler a za bicí usedá Vinny Appice. I když fošna obsahuje hitové kousky jako TV Crimes nebo Time Machine, která se objevila na soundtracku k filmu Wayne´s World, celkově působí hudební počin dost nesourodě a bez nápadu. Následné tour Dio znechuceně opouští.

A tak další alba nazpívá opět Tony Martin. V roce 1994 to je Cross Purposed a v roce 1995 Forbidden, jež je zároveň posledním regulérním albem skupiny Black Sabbath.

Reunion s Ozzym se uskuteční v roce 1997. A k tomuto návratu vychází 20.října 1998 i sumarizační album Reunion se 2 novinkami Psycho Man a Selling My Soul.

Nezůstane však jen u tohoto krátkého návratu. Další setkání na jednom pódiu se dají očekávat. V roce 2004 to vypadá s comebackem slibně. Sabbathi odehrají v původní sestavě i jeden koncert v Praze. Po tomto tour Black Sabbath de facto přestává existovat, i když Sharon Osbourne jako majitelka práv na název Black Sabbath (smlouvu dostala od svého otce Dona Ardena jako svatební dar) oficiálně Black Sabbath ještě neumrtvila.

V roce 2006 se dávají do kupy staří „Sabbaťáci“ z éry Mob Rules. Jelikož nesmí používat značku Black Sabbath, dají si název Heaven And Hell. A tak kromě Tonyho Iommiho, hraje ve skupině ještě Geezer Butler na baskytaru, Vinny Appice na bicí a zpěvu se shostí opět Ronnie James Dio. Skupina objíždí světová pódia a sklízí nebývalý úspěch. V roce 2009 vydávají album The Devil You Know. Album je hodnoceno velice pozitivně a celosvětově dosahuje na přední příčky hitparád. Za zmínku určitě stojí skladby Fear, Follow the Tears nebo Bible Black z tohoto alba.

16. května 2010 Ronnie James Dio umírá na rakovinu žaludku. A tak končí jedna legenda, která se neodmyslitelně zapsala do metalové historie.

Krom toho, že se Tony Iommi za svou hudební kariéru podílel jako host na nespočtu albech, např. skupina Cathedral a skladba Utopian Blaster nebo Diamond Head a Starcrossed (Lovers of the Night), zahrál si i se skupinou Queen skladbu I Want It All na vzpomínkovém koncertě na Fredyho Mercuryho v roce 1992 na Wembley stadioně.

Důležitou kapitolou v Iommiho hudební historii jsou i vlastní sólové projekty. V roce 1996 natáčí Iommi společně s Glennem Hughesem bluesrockové album The 1996 DEP Sessions. Deska však zůstává jen na páscích. Není vydaná. Na konci 90. let však někdo nahrávku ze studia zcizí a zveřejní ji na internetu. Proto se v roce 2004 rozhodne Iommi toto album vydat oficiálně. Album otvírá skladba Gone následována baladickou From Another World.

V roce 2000 pak vychází album Iommi. Na této sólovce se pěvecky podílí mnoho zvučných jmen hudebního světa. Namátkou Skin (Skunk Anansie), Henry Rollins,  David Grohl (Foo Fighters), Peter Steele (Type O Negative), Ozzy Osbourne, Billy Idol atd. Skladba Goodbye Lament (D. Grohl) se dokonce prosadila i singlově.

Fanoušci old school hard rocku jsou pak jistě potěšeni dalším sólovým počinem Fused pánů Iommi/Hughes, který vychází na labelu Sancuary 11. července 2005. Opět je zde typický soulový hlas Hughese, kterého doprovází nekompromisní a agresivní kytara Tonyho Iommiho. Album otvírá skladba Dopamine. Zajímavá je i skladba Deep Inside A Shell.

A co lze čekat od čerstvého třiašedesátnika? Určitě hudbu, a to pěkně říznou…