David Gilmour – z náhradníka veličina.

Dnes je tomu přesně 65 let, kdy se narodil kytarista, zpěvák, hudební skladatel, producent a držitel Řádu britského impéria v hodnosti Commander David Jon Gilmour. Do podvědomí široké veřejnosti se zapsal především jako člen legendární progress rockové skupiny Pink Floyd.

David Gilmour se narodil v Cambridge v Anglii v rodině docenta zoologie na Universitě v Cambridge a učitelky a filmové editorky. V útlém mládí se věnoval atletice, asi od třinácti let pak hudbě. Jeho prvním hudebním „učitelem“ byl americký písničkář Pet Seeger, jehož instruktážní album si pořídil a podle přiložené knížečky, kde byly zobrazené kytarové akordy, se učil hrát na kytaru zakoupenou ve výprodeji. Po skončení střední školy The Perse Upper School, kterou navštěvoval v Cambridge, se zapíše ke studiu jazyků na Vysokou školu umění a technologie v Cambridge. Zde se taky sblíží se studentem Sydem Barrettem, kterého učí hrát na kytaru. V roce 1965 pak tráví se Sydem společné prázdniny ve Francii, po které cestovali stopem. Mezitím se Davidovi rodiče stěhují do Států, kde je lékařská odbornost jeho otce lépe finančně ohodnocena.

David Gilmour se krom studií věnuje hlavně hudbě. Jeho teenagerské začátky jsou spojeny se skupinou New Comers, od kterých odchází v roce 1963 do známějších The Ramblers, která se záhy přejmenovává na Joker´s Wild. Kapela hraje převážně blues ´n´ rollové standardy. Gilmour zde hraje nejen na kytaru, foukací harmoniku a zpívá, ale je i řidičem kapelní dodávky a organizátorem hudebních aktivit skupiny. Skupina se stává známější nejen v rodné Anglii, kde „rozehřívá“ diváky slavným The Animals, ale i ve Francii a Španělsku. V té době nastupují Joker´s Wild do studia, aby natočili pětiskladbové jednostranné eLPíčko. B-strana alba zůstala prázdná. Dnes se tato raritní deska prodává za velice slušné peníze. Deska obsahovala skladby jako Why Do Fools Fall in Love (cover Frankie Lymon and The Teenagers z roku 1956) nebo Big Girls Don't Cry, což byl cover skupiny The Four Seasons (1. místo na hitparádě v listopadu 1962).

Skupina taky chystá debutový singl s velkými ambicemi, který má oficiálním vydáním znamenat průlom do světa hudebního průmyslu. Nahrávka se však dostane do rukou pirátské společnosti a načasovaný efekt je pryč. Kapelu to zlomí, proto se přejmenovává na Flowers a později po personálních změnách na Bullit. David Gilmour později přiznává, že to byly moc těžké časy. Kapela dostávala za svá hraní jen almužnu, a tak se šetřilo hlavně na jídle. Dokonce byl na tom David jednu dobu tak špatně, že si poležel i několik dní v nemocnici, kde mu byly nasazeny kapačky s umělou výživou. Proto si příležitostně přivydělává jako model při focení pánské konfekce.

V období Vánoc 1967 však dostává Gilmour životní nabídku jit hrát jako záskok do rozjíždějící se kapely Pink Floyd. Kapela měla za sebou vydání 1. dlouhohrající desky The Piper At The Gates Of Dawn, která vyšla na Ostrovech 5.srpna 1967 a čím dal více se o ni začalo mluvit. Hlavní skladatelský mozek a kytarista skupiny Syd Barrett však trpěl duševní poruchou a taktéž ho ničilo nadměrné užívání drog. Při živých vystoupeních nebyl občas schopen zahrát na kytaru ani tón. Proto byl přizván do Floydů Gilmour, aby jej v těchto těžkých chvílích nahradil. V lednu 1968 se ale David Gilmour stává oficiálním členem skupiny Pink Floyd.

Floydi však začínají přešlapovat na místě. Singl vydaný 12.března 1968 měl skupině zařídit radiový úspěch, ale skladby jako It Would Be So Nice nebo Julia Dream se nechytily. Na nich se už ale nepodílel Syd Barrett, který byl v dubnu 1968 se skupiny vyhozen. Jako zakládající člen tuto skutečnost nikdy nepochopil, ale jeho špatný psychický stav nebyl z to tento fakt ani dlouho zaregistrovat.

2. album Floydů a první s Gilmourem vychází 29. června 1968. Skladatelsky je album A Saucerful of Secrets hlavně dílem dvojce Waters-Wright, ale na 12-ti minutové titulní skladbě A Saucerful of Secrets se skladatelsky podílel i Gilmour.

Na konci osmašedesátého roku vydávají Floydi další singl Point Me at the Sky. Ten je už ale dílem dvojce Gilmour-Waters. Skladba však sklízí spíše kritiku než ohlas. Je ji vytýkaná přílišná podobnost s beatlesáckým hitem Lucy In The Sky With Diamonds. A tak se Floydi rozhodnou ignorovat trh s deskami, které hrály na 45 otáčkách.

V roce 1969 se Floydi mohli pochlubit nejlepším a nejnovějším zvukovým systémem v oblasti rockové hudby. Jejich legendární kvadrofonický „azimutový“ koordinátor proměnil muziku ve skutečný zážitek trojrozměrných zvukových efektů. A ještě v témže roce vydávají Pink Floyd 2 alba. V červenci je to soundtrack k filmu More a v říjnu dvojalbum Ummagumma. Na albu More se Gilmour podílel skladatelsky na polovině skladeb. Jeho rukopis je možno zaznamenat např. ve skladbě Ibiza Bar. Na albu Ummagumma už ale dostává větší prostor. Skladba The Narrow Way (part 1 a part 2) (part. 3) je už kompletně dílem Davida Gilmoura. Dokonce si ve skladbě nahrál i všechny nástroje.

Následující rok vydávají Pink Floyd album Atom Heart Mother. Název alba vymyslel Roger Waters, když si přečetl v deníku Evening Post článek o těhotné ženě s kardiostimulátorem na atomový pohon. Obálku pak navrhl Storm Thorgeson, dlouholetý spolupracovník Floydů. Jeden z dvojce Hipgnosis, která navrhovala první floyďacké obaly. Storm tehdy zajel do Essexu, aby vyfotografoval prví krávu, kterou uviděl a která vypadala opravdu jak kráva.

Toto album se stalo už společným dílem všech členů skupiny. Ale skladbu Fat Old Sun napsal Gilmour sám a sám si nahrál i všechny nástroje. Album se vcelku slušně prodávalo a v Anglii dosáhlo prvního místa na albovém žebříčků, i když jej Gilmour považuje za jedno z nejslabších v histrií Pink Floyd.

Rok 1971 byl ve znamení vydání alba Meddle. To se mělo původně jmenovat Echoes podle nejrozsáhlejší kompozice, ale vydavatelská firma byla proti. Ve skupině se však začínají projevovat první neshody. Waters se samovolně pasuje do role lídra skupiny a jeho největším protivníkem se stává právě David Gilmour. Přesto deska Meddle dosahuje úspěchu a jeho prodejnost bez problému překročí milionovou hranici. A skladby jako Echoes nebo One Of These Days se stávají opravdovými klenoty v ranné historii Pink Floydů.

V půli roku 1972 vydávají Floydi další filmový soundtrack pod názvem Obscured by Clouds. Hudba byla pořízena k francouzskému filmu La Vallée (Údolí) režiséra Barbeta Schroedera . Film vypráví o francouzských hippie, kteří se vypravili do divočiny na Novou Guinei, aby tam pátrali po jednom ztraceném údolí a smyslu života. Deska obsahuje Gilmourovy skladby jako The Gold It's in the... nebo titulní instumentálku Obscured By Clouds, na kterých se spoluautorky podílel i Roger Waters.

Přichází ale rok 1973 a Pink Floyd vydávají epochální dílo The Dark Side of The Moon, které se postupem let stává čtvrté nejprodávanější album na světě (víc než 25 miliony prodaných nosičů) a v žebříčků Billboardu se udrželo neuvěřitelných 736 týdnů (až do června 1988!). Gilmour se spoluskladatelský podílel na většině skladeb a pecky jako Breathe, On The Run nebo Time jsou zapsané zlatým písmem v rockové historii. Pink Floyd se stávají superhvězdou. Tento úspěch má ale i stinné stránky. Na živé vystoupení začínají chodit i posluchači, kteří hudbě až tak moc neholdují a návštěva koncertu je pro ně spíše společenská nutnost než kulturní zážitek.

Po ohromném úspěchu alba The Dark Side of The Moon si už muzikanti se skupiny mohli dělat, co se jim zlíbilo. Určovali si sami začátky koncertů tak, aby viděli fotbalové utkání svých oblíbenců, a až na malé výjimky zavrhovali rozhovory s hudebními novináři a publicisty. Taktéž situace uvnitř skupiny nebyla idylická.

Přesto se v roce 1975 pouštějí do nahrávání dalšího alba Wish You Were Here, které vychází 12.září téhož roku. Celé album je dalším epochálním dílem v historii skupiny Pink Floyd. Svou premiéru mělo 5.července na festivalu v Knebworthu. Toto vystoupení však bylo pro Floydy fiaskem. Rick Wright měl rozlazené klávesy, protože generátory, které je napájely byly bez proudu. To ho tak rozhodilo, že vypadl z rytmu a ostatní členové skupiny s ním. Nakonec jakž takž dali dohromady věci z The Dark Side of The Moon, což fanoušci vzali s povděkem, ale kritika je nešetřila. Novináři si na nich smlsli, čímž jim částečně vrátili neochotu poskytovat interwia. Skupina díky tomu pak nekoncertovala 2 roky. Samotné album se ihned po vydání vyšplhalo na nejvyšší stupínek nejen v Anglii, ale i v Americe, na Novém Zélandu, Austrálii a Francii. Bylo jej prodáno víc než čtvrt milionu ještě dříve, než bylo oficiálně vydané.

Album Wish You Were Here tvoří vlastně velekompozice Shine On You Crazy Diamond, která je rozdělená na dvě části, mezi které jsou vloženy další skladby. A tato kompozice je společným dílem celé kapely.

Po tomto dalším úspěchu se ale Floydi na čas odmlčí. Svět začíná dobývat punk, proto skupina vyčkává s vydáním dalšího alba. To vychází po dvouleté pauze a dostává název Animals. Samotný materiál této desky je volným zpracováním Orwellovy Zvířecí farmy. Podobně jako v knize jsou zde lidské bytosti rozděleny do tří kategorií a každá z nich je představena titulem jedné ze tří hlavních skladeb alba: prasata moralizují, určují právo podle svých představ a tyranizují ostatní, pragmatičtí psi hrdlořezové si svou cestu nahoru doslova prokousávají, zatímco ovce představují poslušné, nepřemýšlející stádo. Autorsky se na albu podílel převážně Roger Waters. Skladba Dogs (part 1) a (part 2) je ale společným dílem skladatelské dvojce Waters-Gilmour.

V roce 1978 se členové skupiny Pink Floyd pouštějí do svých sólových projektů. Waters se uzavírá ve svém venkovském sídle, aby zde stavěl „Zeď“, Wright vydává nepříliš úspěšné album Wet Dream a Gilmour se obklopí kamarády-muzikanty, s kterými natočí bezejmenné album David Gilmour. Album vcelku slušně boduje na obou březích Atlantiku. A skladby jako Cry from the Street nebo There's No Way Out of Here je možno občas zaslechnout i v éteru.

Přichází však rok 1979 a Roger Waters představuje svůj projekt The Wall. Epochální dílo, které nemá v historii hudby obdoby. Prodejnost desky přesáhne opět 20 milionů kusů a okupování nejvyšších míst snad všech světových hudebních žebříčků je samozřejmostí.

David Gilmour se na Zdi podílel autorsky v šesti skladbách. Z jeho skladatelského péra vzešla např. Goodbye Blue Sky, ale svým dílem přispěl především na kompozici Comfortably Numb (pracovní název skladby byl The Doctor), jež obohatil nezapomenutelným sólem na kytaru. V roce 2007 si tuto skladbu vystřihl na jednom pódiu společně s Davidem Bowiem.

Pro scénickou realizaci tohoto velkodíla si Pink Floyd pozvali ostříleného producenta Boba Ezrina, který proslul svou spolupráci s Kiss, Alice Cooperem nebo Lou Reedem. Už v době nahrávání The Wall bylo jasné, že ani tahle deska nevzniká v poklidné atmosféře uvnitř skupiny. Waters stále více prosazoval svou vedoucí úlohu a ostatní členy skupiny v tichosti odstavil do role pozorovatelů. Proto se skupiny odchází Richard Wright. Je však nadále na výplatní listině skupiny.

V této nepříliš idylické době vydávají v březnu 1983 Pink Floyd album The Final Cut. Krom skladby Not Now John, je tato deska dílem Rogera Waterse. A právě na již zmíněné skladbě se spoluatorsky podílel David Gilmour. Na podporu tohoto alba odehrála kapela jediný koncert. Místo dalšího hraní se členové bandu věnují svým sólovým projektům.

V březnu 1984 vydává svůj druhý sólový počin David Gilmour, který pojmenovává About Face. Na albu s ním spolupracuje i Bob Ezrin a Pete Townshend. Bicí obsluhuje Jeff Porcaro (ex-Toto) a baskytaru Pino Palladino (ex-The Who, Gary Numan atd.). Skladby z tohoto alba se měly již dříve objevit na desce The Final Cut, jenomže Waters všechny nekompromisně odmítl. A tak hitovky jako Until We Sleep a Blue Light zdobí Gilmourovu „placku“.

V roce 1985 však přichází to, co každý předpovídal. Roger Waters oficiálně ukončuje spolupráci se skupinou Pink Floyd a to dopisem, který zaslal 5.prosince 1985 na vydavatelskou firmu. David Gilmour však chce pokračovat dál pod značkou Pink Floyd. Na jeho straně je i bubeník Nick Mason. Waters zareaguje tak, že v předvečer všech svatých roku 1986 podává žalobu u Nejvyššího soudu v Británii, aby byla skupina Pink Floyd oficiálně rozpuštěna a nikdo nikdy už nesměl používat tento název. Doslova tehdy prohlásil: „Pink Floyd jsem já!“, čímž ostatní popudil ještě více proti sobě. Celý spor ale Waters prohrál. A tak skupina Pink Floyd pokračuje dál. Celé otěže teď táhnou Gilmour-Mason.

A tak se oba muzikanti pouštějí do nahrávání nového alba Pink Floyd. Obklopí se spousty zručnými muzikanty. Namátkou Tony Levin (ex-King Crimson, Liquid Tension Experiment atd.), Jim Keltner (Bob Dylan, John Lennon atd.) nebo Carmine Appice (ex-Ted Nugent, Ozzy Osbourne, Vanilla Fudge atd.). A 7.září 1987 vychází po 4 létech opět studiové album skupiny Pink Floyd. Dostává název A Momentary Lapse of Reason a znamená okamžitý vpád na hitparády světa. Skladby jako Learning To Fly nebo On the Turning Away hovoří za vše. Skupina opět vyjíždí na světové turné. V srpnu 1988 se v New Yorku zaznamenává tato velkolepá show a v listopadu téhož roku vychází na dvojalbu (poslední vinil v historii Pink Floyd) pod názvem Delicate Sound of Thunder.

Po dokončení turné na podporu alba A Momentary Lapse of Reason si Floydi dopřáli dost dlouhý odpočinek. Až v průběhu roku 1993 začínají na veřejnost probleskovat zprávy, že skupina připravuje další studiové album. To vychází 28. března 1994 a má název The Division Bell. Ihned se stává jedničkou na celém světě. A prodejnost celosvětově přesáhne 12 milionu kusů. Ke skupině se taktéž vrací Richard Wright (na předešlém albu je zapsán jen jako host). Deska je z větší části dílem Davida Gilmoura. A opět jsou zde neskutečné kytarové vyhrávky v podání mistra Gilmoura. Obzvlášť ve skladbě What Do You Want from Me, kde při poslechu Gilmourovy Stratocasterky naskakuje husí kůže. Závěrečná High Hopes už snad ani nepotřebuje komentář. 4. místo ve Francii, 7. místo ve Státech.

V následujících létech už vydávají Floydi jen „živáky“ a různá kompilační shrnutí úspěšné kariéry této mega skupiny, která za svou historií prodala celosvětově víc než 200 milionu alb.Za zmínku stojí koncertní album Pulse z roku 1995.

Comeback skupiny v původní sestavě se uskutečnil 2.července 2005 na benefičním koncertě Live 8 v Londýně, jehož organizátorem byl Bob Geldof. Krom Pink Floyd zde vystoupili U2, Coldplay, R.E.M. Sting, Paul McCartney a mnoho dalších. Prodejnost desek Floydů po tomto koncertě stoupla celosvětově o 2000%!

V březnu 2006 vydává David Gilmour své již třetí sólové album On An Island, jehož se celosvětově prodá víc než 1,5 milionu kusů. Album zdobí tituly jako On An Island nebo The Blue. Ve skladbě Red Sky at Night si Gilmour zahrál i na saxofon.

Za rok 2008 získává David Gilmour cenu Q Awards za mimořádné zásluhy. Tu pak věnuje Richardovi Wrightovi, který umírá na rakovinu 15. září 2008.

David Gilmour je taktéž vyhledávaným hráčem a producentem. V roce 1999 si zahrál na desce Paula McCartneyho Run Devil Run. A s ním vystoupil i na jednom pódiu jako speciální host právě ve skladbě Run Devil Run. Na bicí zde hraje Ian Paice (Deep Purple). Pomáhál na sólových počinech Syda Barretta, pomáhal na 5 albech zpěvačce Kate Bush. Ve skladbě Pull Out The Pin (1982) si dokonce s Kate i zazpíval. V roce 1989 se podílí na projektu Life Aid Armenia, kde si po boku Blackmora, Tonyho Iommiho, Iana Gillana, Briana Maye a dalších zahrál skladbu Smoke On The Water. A zde bych mohl pokračovat do nekonečna. Ať je to Atomic Rooster, Berlin, Bryan Ferry, Hawkwind nebo Elton John a další desítka známých i méně známých muzikantů, Gilmour je a navždy zůstane světovou hudební veličinou.