Scott Gorham – talentovaný Američan v irských službách.

Kdo by neznal irskou hard rockovou legendu Thin Lizzy, která v 70. a na počátku 80. let minulého století dobývala svět. Thin Lizzy byli jakýmsi protipólem anglo-americké rockové nadvládě. A dlouholetým kytaristou v tomto slavném bandu byl, a po znovuzrození opět je, rodák ze Santa Monicy, čerstvý šedesátník William Scott Gorham.

Mladý Gorham vyrůstal v Glendale, což je dvouset tisícové město v jižní části Kalifornie. Jeho hudební počátky jsou spojeny s hrou na baskytaru a klavír, na kteréžto nástroje začal hrát jako třináctiletý. Později ale přešel ke klasické kytaře. Od klasické kytary už byl jen krůček k elektrické kytaře, na kterou hrál v různých školních ansáblech v Los Angeles, kde se i s rodinou přestěhoval. Jeho velkými vzory byli Jimi Hendrix, Eric Clapton či Jeff Beck. V jedné z prvních skupin se Scott setkal se svým budoucím švagrem Bobem C. Benbergem (vlastním jménem Robert Siebenberg), který neustále lákal mladého Gorhama, aby s nim odjel do Anglie, kde to podle něj více vřelo. Sám Benberg pak v roce 1971 do Anglie odjíždí, kde nastupuje jako bubeník do skupiny Supertramp. Při návštěvách domova Benberg Gorhamovi neustále líčil v superlativech, jak to v Anglii hudebně žije. Ten ale stále váhal. Hlavní důvod byl ale nedostatek financí na cestu přes oceán. Za hraní měl tak na struny a trsátka a jako skladník v místním nakladatelství si taky moc nevydělal. Proto občas vynesl ze skladu nějaký ten vinil, který pak obratem střelil za dolar v bazaru. Když potom v roce 1974 nabídl Benberg Gorhamovi možnost jít hrát do Supertramp jako druhý kytarista, Scott posbíral své úspory, sbalil si svou japonskou kopii Les Paula a vyrazil do Londýna. Po příletu do této metropole však zjistil, že Supertramp už kytaristu nehledají. Band totiž rozšířili o saxofon.

A tak Gorham začal hrát na různých sessionech po hospodách a usilovně se snažil dostat do nějaké kapely. Založil zde vlastní skupinu Fast Buck, se kterou objížděl nejrůznější nalejvárny na periférii Londýna. Na jednom takovém hraní se od jiného muzikanta dozvěděl, že „nějaká“ skupina Thin Lizzy hledá do svých řad druhého kytaristu, a že Scottův styl hraní by tam přesně pasoval. Gorham o skupině Thin Lizzy nikdy předtím neslyšel. Považoval ji jen za nějakou regionální „zábavovku“. Ti už ale měli v té době na svém kontě 3 regulérní alba.

Gorham se na konkurz dostavil, zahrál si s Thin Lizzy i nějaký jejích kousek a v domnění, že neuspěl, odjel domů. Druhý den mu volal Phil Lynott (baskytarista a zpěvák skupiny), že by byl rád, kdyby se mohl k Thin Lizzy připojit jako kytarista.

A tak začala ta pravá hudební kariéra Scotta Gorhama v jedné z nejslavnějších hard rockových skupin z Irska. Hudební počátky skupiny Thin Lizzy sahají do roku 1969, kdy se dva bývalí hráči doprovodné skupiny Van Morrisona Them Eric Wrixon a Eric Bell (v Them hráli každý v jiném období) rozhodli spojit své síly. K setkání došlo v jedné hospodě v Belfastu (v cukrárně by se rockeři asi těžko setkávali), kde zrovna hrála místní kapela Orphanage. Na baskytaru zde hrál Phil Lynott a do bicích bušil Brian Downey. Wrixton s Bellem tyto dva muzikanty oslovili a nabídli jim spolupráci ve společné skupině, kterou oba přijali. Wrixton však v červenci následujícího roku skupinu Thin Lizzy opouští z finančních důvodů. V roce 1973 pak Thin Lizzy opouští i totálně vyčerpaný Bell. A to už měla skupina na svém kontě tři alba a jeden obrovský hit Whiskey in the Jar. Bella na čas vystřídá v kapele Lynottův známý Gary Moore se skupiny Skid Row. Pak se v Thin Lizzy vystřídá ještě několik kytaristů, a to až do doby, kdy do kapely nastoupí kytarový tandem Gorham-Robertson.

První album v nové sestavě vychází 8.listopadu 1974 a má název Nightlife. Část kytar nahrál na desce ještě Gary Moore, protože Lynott nebyl zcela přesvědčen, že dvojce Gorham-Robertson bude úspěšná a vše bez problému zvládne. Ale Gorhamův rukopis je možno slyšet ve skladbě She Knows, která toto album otvírala.

V následujícím roce vydávají Thin Lizzy vinyl Fighting, který otvírá hitovka Rosalie, kterou napsal Bob Seger. A i na tomto albu se Scott podílel skladatelsky. Jako poslední skladba byla na nosič zařazena řízná Ballad of a Hard Man, kterou komplet složil právě Gorham.

Ovšem ten opravdový průlom přišel až s albem Jailbreak (1976), kde kapela vyprodukovala i takové hity, jako jsou Jailbreak (záznam z roku 1978, kde si zahrál na kytaru i Gary Moore), Emerald nebo Warriors, na kterých se skladatelsky podílel i Scott. Toto LP se stalo i prvním „pozlaceným“ v historii kapely.

Následující deska z téhož roku Johnny the Fox pokračovala v koncepci předchozího alba a také se umístila vysoko v žebříčcích. Největší hit z alba, skladba Johnny the Fox Meets Jimmy the Weed, stejně jak skladby Rocky nebo Sweet Marie jsou společným dílem Scotta Gorhama, Phila Lynotta a Briana Downeye. (Sweet Marie jen dua Gorham-Lynott). V tomto období, kdy skupina i dost koncertovala, si Brian Robertson při jedné rvačce zranil tak nešťastně ruku, že na plánované tour po Státech společně s Queen musel opět naskočit Gary Moore. Po návratu do Lizzy už ale nebyla v kapele ta pohodová atmosféra z minulých let a Robertson to cítil. Všichni členové skupiny byli unavení z nadměrného užívání heroinu a alkoholu.

Následující album vychází 2. září 1977 a dostává název Bad Reputation. Pro Gorhama to ale byla asi nejlepší doba, protože většinu kytarových partitur nahrál sám. Ještě ne zcela uzdravený Robertson si odehrál své jen ve 2 skladbách. Gorhamův skladatelský rukopis je možno slyšet ve skladbách Bad Reputation, Opium Trail nebo Killer Without A Cause. Při své nesporné kvalitě zůstala tato deska zcela ve stínu následujících dvou titulů Black Rose: A Rock Legend a Chinatown.

Ještě v roce 1978 vydávají Thin Lizzy velice úspěšné koncertní dvojalbum Live and Dangerous, které je ještě dnes považované za jedno z deseti nejlepších živých alb rockové muziky vůbec. Koncertní záznam byl nahráván v roce 1977 v Torontu, Londýně a Filadelfií. Ale dříve než se deska dostala na pulty, tak byla skoro celá studiově přehrána. Z původního live záznamu zůstaly jen bicí a aplaus publika. Nejprve byl nespokojen se svým zpěvem Phil Lynott, tak koncert celý přezpíval v Good Earth Studios v Londýně. Pak na nahrávce našel mouchy i na své base, tak ji pro jistotu přehrál celou. Když to zjistili Scott s Brianem, tak si šli přetočit i své kytary. A tak je deska Live and Dangerous vlastně studiový počin s živou rytmikou a živými fanoušky.

V roce 1979 se do skupiny Thin Lizzy zase na čas vrátil Gary Moore, střídajíc již zcela zdecimovaného Erica Robertse, který společně s Jimmy Bainem (ex-Rainbow) zakládá ne příliš úspěšnou skupinu Wild Horses. A 13. dubna 1979 vydávají Thin Lizzy velice úspěšné album Black Rose: A Rock Legend. Toto LP je počítáno mezi padesátkou nejlepších rockových alb vůbec. Celá deska je však v plné režií skladatelské dvojce Moore-Lynott. Jen na skladbě Toughest Street in Town se skladatelsky spolupodílel Gorham. Během následného amerického tour však Moore kapelu opět opouští. A tak přichází zase doba hledání na postu kytaristy. Po krátkém intermezzu Midge Ureho (později Ultravox) a Dave Fletta (ex-Manfred Mann) přichází do Thin Lizzy kytarista Snowy White, který si před tím zahrál v koncertní sestavě skupiny Pink Floyd.

A White se podílí i na nahrávání dalšího hudebního počinu Thin Lizzy z roku 1980 – Chinatown. Alba se prodá víc než 500 000 kusů a na Ostrovech dosáhne 7. místa na albovém žebříčku. I přes tento nemalý úspěch z kapely jako by odcházel pověstný oheň. Gorham se zde podepsal pod skladbami Chinatown a Sugar Blues.

Další studiové album Renegade vydávají Thin Lizzy 15. listopadu 1981. Skupina je už ale na pokraji propasti, do které pomalu padá. Příčinou jsou drogy a alkohol, spojené s celkovou únavou. Na eLPíčku Renegade se taktéž skladatelsky zapsal Scott Gorham, a to ve skladbách The Pressure Will Blow nebo Leave This Town. Prodejnost desky je však velice slabá. Stálým členem skupiny se v té době stává i klávesák Darren Wharton, na obálce alba však není uveden, což vedlo k dalšímu rozporu uvnitř skupiny. Přesto skupinu neopouští on, ale Snowy White, kterého nahrazuje Američan John Sykes, který předtím hobloval kytaru v britské heavy metalové bandě Tygers of  Pan Tang. A právě Sykes dodává kapele novou sílu, která už ji pomalu vyprchala.

Poslední studiové album tak vychází v březnu 1983 a dostává název Thunder and Lightning. Sykes se ihned po nástupu plně zapojil do studiové práce a společně s Gorhamem vytvořil neskutečné kytarové duo. Gorham se na poslední řadovce podílel autorsky na skladbách Bad Habits a Heart Attack. Po následném turné, kde skupina opět zazářila, se ale Thin Lizzy rozpadají. Poslední koncert na Britských ostrovech odehráli Lizzy 28. srpna 1983 na festivalu v Readingu a úplně poslední koncert skupiny v klasické sestavě s Philem Lynottem se odehrál na festivalu Monsters of Rock v Norimberku 4.září 1983.

Lynott se začíná věnovat svým bočním projektům, ale stále více upadá do drogového bahna, což zapříčiní jeho smrt na začátku roku 1986. A bez ústřední postavy, charismatického Phila Lynotta už to nemělo smysl.

Když skončili Thin Lizzy, na Gorhama, jako by dolehla všechna ta únava za roky strávené v tomto bandu. Na čas dokonce pověsil kytaru na hřebík. Ta tam ale nezůstane nadlouho. Již v roce 1987 se připojuje k projektu Phenomena, jež tvořili samí známí muzikanti. Namátkou Glenn Hughes (ex-Deep Purple, Trapeze, Black Sabbath), John Wetton (ex-King Crimson, Uriah Heep, Asia), Neil Murray (ex-Whitesnake, Black Sabbath, Queen), Mel Galley (ex-Trepeze, Whitesnake), Brian May (ex-Queen) atd. Na projektu Phenomena je zajímavé to, že skupina nikdy nevystupovala živě. Gorham se svým umem podílel na albech Dream Runner (1987) a InnerVision (1992) Se skupinou natočil videoklip Did It All For Love. Chvilkově se taky objevil u Henryho Rollinse, v Asii a v Supertramp.

Na počátků roku 1990 zakládá společně s Mike Sturgisem (později Psycho Motel nebo Wishbone Ash) rockovou skupinu 21 Guns. Skupina vydala 3 alba. Na albu Salute (1992) se objevily např. skladby Knee Deep nebo These Eyes. Skupina sklízí nebývalý úspěch nejen v Evropě, ale hlavně v Japonsku. Melodický hard rock měl a má v Zemi vycházejícího slunce vždy na růžích ustláno. Skupina 21 Guns nikdy oficiálně neukončila svou činnost, jen si dává větší pauzy, které jednotliví muzikanti vyplňují hraním v jiných kapelách.

Proto se mohli pod vedením Johna Sykese opět dát dohromady Thin Lizzy. Stalo se tak (když pominu jednorázovou akci Self Aid z května 1986 a natáčení demo skladby Dedication v roce 1991) na konci roku 1994. Kapela pod názvem A Tribute to Phil Lynott vyjela dokonce na světové turné. Sestavu tvořili staří známí Gorham, Downey, Mendoza (basa), Sykes (kytara, zpěv) a Wharton (klávesy). Stejná sestava se schází i v roce 1996 a od tohoto data vystupují znovu obnovení Thin Lizzy pravidelně. V roce 1998 střídá za bicími Downeye Tommy Aldridge (ex-Ozzy Osbourne, Whitesnake, Gary Moore) a v květnu 2010 se do kapely opět vrací. V polovině roku 2009 ale skupinu John Sykes opouští a na jeho místo nastupuje další kytarová legenda Vivian Campbell (ex-Dio, Def Leppard, Gotthard atd.). Zpěvu se ujímá severoirský rocker Ricky Warwick (ex-The Almighty, New Model Army).

Takže otěže klasické sestavy Thin Lizzy dnes táhne dvojce Gorham-Downey. A návštěvnost na koncertech jen dokazuje, že o tuto irskou legendu je stále zájem. A takto znějí obnovení Thin Lizzy v roce 2007 ve skladbě Cold Sweat a takto v roce 2011 ve skladbě Whiskey in The Jar a The Boys Are Back in Town.