Joe Elliott – jako lev v aréně.

Padesátidvou let se právě dnes dožívá frontmen britské poprockové skupiny Def Leppard - Joseph Thomas Elliott.

Joe se narodil v půlmilionovém Sheffieldu ve Velké Británii, který leží v hrabství Yorkshire. Dnes však bydlí v irském Dublinu, kde si vybudoval i své vlastní nahrávací studio, které pojmenoval Joe´s Garage. V mládí byl Elliott ovlivněn hudebními tělesy jako T-Rex, Mott The Hoople, Queen, AC/DC a Ziggy Stardust.

Historie skupiny Def Leppard se začíná datovat od roku 1977. Na Tamton School v Sheffieldu zakládají Rick Savage, Nick Mackley, Pete Doubleday a Tony Kenning školní skupinu Atomic Mass. Band však vystupuje jen na školním „písečku“. Po pár týdnech fungování se ke skupině přidává kytarista Pete Willis, který nahrazuje Doubledaye, jenž si užíval dovolené ve Francii. O letních prázdninách 77´ se rozprchli i další členové Atomic Mass po Evropě. A tak zůstalo v rodném Sheffieldu už jen trio. Proto se chopí baskytary původně kytarista Rick Savage. Po prázdninách se k Atomic Mass přidává Joe Elliott, který měl původně zaujmout post druhého kytaristy. K tomu, aby Elliott naskočil k Atomic Mass, dopomohla vlastně náhoda. Když mu jednou ujel školní bus, potkal na zastávce Willise, který zrovna spěchal na zkoušku Atomic Mass. Willis Elliottovi řekl, že shánějí druhého kytaristu, tak jestli má zájem, tak může přijít na zkoušku. Na zkoušce odehrál Joe pár skladeb, které i odzpíval, a protože byl jeho zpěv lepší než ostatních, byl nakonec do Atomic Mass přijat na post zpěváka.

V listopadu 1977 přišel Elliott z návrhem na změnu názvu kapely na Deaf Leopard, který vymyslel v hodině výtvarné výchovy. Ostatním se to líbilo, ale po vzoru Led Zeppelin název trochu pozměnili na Def Leppard. A tak se začíná psát historie jedné z nejpopulárnějších poprockových skupin světa, která za svou bohatou kariéru prodala víc než 60 milionů alb. V lednu 1978 se k Def Leppard přidává druhý kytarista Steve Clark, který v té době pracoval jako soustružník v místní továrně.

První oficiální koncert Def Leppard se odehrál 18. července 1978 v jídelně ve Westfield School. Skupina za něj vyinkasovala „neskutečných“ 5 liber. Dokonce i pivo si museli do šatny propašovat z vlastních zdrojů. V listopadu 1978, těsně před nahráváním prvního počinu kapely, opouští Leppardy bubeník Tony Kenning, kterého nahrazuje Frank Noon (Později hrál např. ve skupině Waysted. Skupina dua Way – Raymond z UFO).

První EP skupiny Def Leppard je nahráváno za nemalého finančního přispění Elliottova otce v Hullu ve Fairview studiu. Oficiálně vychází v lednu 1979 pod názvem The Def Leppard E.P. s nákladem 1000 kopií. EP mělo sloužit hlavně k reklamním účelům. Objevila se na něm i svižná Getcha Rocks Off, která byla hrána i v rádiu.

Ještě na konci roku 1978 střídá na bubenické stoličce Noona patnáctiletý nadějný bicman Rick Allen. A tak je ustálená první sestava skupiny Def Leppard. Band intenzivně vystupuje. Během ledna 1979 se objeví v prestižní show diskžokeje Johna Peela na BBC Radio. V září téhož roku předskakují jako support na koncertě Sammyho Hagara v Hammersmith Odeon Aréně v Londýně. Ještě předtím však stihnou 5. srpna podepsat smlouvu se společností Phonogram Vertigo.

Rok 1980 je všeobecně považován za rok nástupu takzvané nové vlny britského heavy metalu (NWOBHM). Jako vlajková loď tohoto hudebního směru je považovaná skupina Judas Priest a jejích nadčasové album British Steel, které v roce 1980 vyšlo. Dalšími bandy, které jsou označovány touto stylovou nálepkou jsou Iron Maiden, Saxon, Diamond Head, Tygers of Pan Tang, Angel Witch, Samson, Girl School a taky sheffieldsky Def Leppard. Ten se na konci roku 1979 zavírá do nahrávacího studia Startling v Ascotu, aby zde natočil své debutní eLPíčko On Through the Night (vychází 14. března 1980). Album produkoval Tom Allom, který se zapsal do historie Heavy Metalu jako producent prvních pěti alb Black Sabbath anebo 9 alb výše zmiňovaných Judas Priest. Deska On Through the Night se nijak výrazně nezapíše do metalové klenotnice, ale skladby jako Wasted nebo Hello America předznamenávají směr, kterým se chce skupina ubírat. T.j. někde mezi hardrockem a melodickým rockem podpořeným výraznými vokály. Na podporu své prvotiny se Def Leppard rozjíždějí na rozsáhlé tour nejen po Britských ostrovech, ale i po Státech, kde doprovází AC/DC, Teda Nugenta a Pata Traverse. A právě v Americe se setkávají s Peterem Menchem, pracovníkem newyorského zastoupení AC/DC. Mench se stává novým manažerem kapely. Intuitivně vycítí, že tamější publikům prahne po popovější odnoži metalu. A skutečně. Def Leppard se přes noc stávají miláčky amerického publika. Oč větší úspěch mají Leppardi ve Státech, o to chladnější je k nim publikum na rodných Ostrovech. V srpnu při vystoupení na festivalu v Readingu je fanoušci zasypou plechovkami od piva.

Def Leppard naštěstí fiasko v Readingu neodradí od dalšího nahrávání nových songů. Na přelomu roku 1980/81 se zavírají do Battery Studia v Londýně, aby zde natočili album High ´n´ Dry, které vychází 11. července 1981. Oproti debutu působí toto album svěžeji a více chytlavěji. Obsahuje např. vypalovačku Let It Go nebo „voplodňovák“ Bringin' On the Heartbreak, kterou do zblbnutí hraje zrovna se rozjíždějící hudební stanice MTV.

Další album Leppardů vychází 20. ledna 1983 a dostává název Pyromania. Ihned po vydání se stává bestsellerem nejen ve Státech, kde se jej do dnešního dne prodá víc než 5 milionu kusů, ale i v Kanadě, kde dosáhne prodejnost 4 milionovou hranici. Jen fanoušci v Evropě, včetně Anglie, jsou trochu obezřetní s koupi nosiče. Ještě před vydáním alba musí řešit skupina alkoholismus kytaristy Peta Willise, kterého v polovině roku 1982 nahradí Phil Collen z kapely Girl. Ten už taky nahrává některé kytarové linky na této desce. Album je masivně podporované na americké MTV, kde se hrají jak kolovrátek skladby Photograph, Foolin nebo Rock of Ages. V Anglii boduje krom jiného i song Too Late For Love.

Přesně na konec roku 1984 však potkává skupinu tragédie. Bubeník Rick Allen se vybourá v Sheffieldu ve své Corvetě a následkem havárie přijde o levou ruku. Nastává tedy dilema, nahradit jej novým bubeníkem (na mini tour po Irsku v roce 1986 jej zastoupil Jeff Rich ze Status Quo) nebo počkat, jak se celá situace vystřibří. V mezičase pracuje skupina na své novince bez Allena. Ten se seznamuje s možností počítače Fairlight kombinovaného s elektronickou bicí soupravou Simmons a nachází způsob jak překonat svůj handicap. Poprvé po autonehodě se objevuje koncertně v Doningtonu v srpnu 1986 na festivalu Monsters of Rock. Zde sklidí obrovské ovace.

Allenův návrat a fascinující přijetí dodají kapele novou sílu, a ta se pouští do další práce na připravovaném albu. To dostává název Hysteria a vychází 3. srpna 1987. V historii Def Leppard se jedna o nejúspěšnější desku. 20 milionů prodaných nosičů nepotřebuje dalšího komentáře. První místo na hitparádách v Americe, Kanadě, Austrálii, v Norsku, na Novém Zélandu, ale hlavně v rodné Anglii hovoří za vše. Radiové a televizní stanice už nepouštějí snad nic jiného než Leppardy. A tak jsou posluchači dennodenně masírováni hity jako Animal, Women, Pour Some Sugar On Me, Love Bites nebo Rocket. Následuje patnáctiměsíční tour, které čítá 227 koncertů! Def Leppard jsou na vrcholu!

Skupiny se však nevyhýbají další nepříjemnosti. V červenci 1988 v Alpine ve státě Wisconsin umírá před začátkem koncertu na jevišti technik skupiny Steve Cayter následkem krvácení do mozku. Taky kytarista Steve Clark řeší svou závislost na alkoholu. Střídavě pobývá v různých protialkoholních léčebnách, avšak bez většího úspěchu. V polovině roku 1990 odchází na dlouhodobou „dovolenou“, z které se už však nikdy nevrátí. 8. ledna 1991 umírá ve svém domě v Londýně v důsledku nadměrného požití alkoholu v kombinaci s uklidňujícími léky. Na jeho místo přichází vyhlášený severoirský kytarista Vivian Campbell (ex-Whitesnake, Dio, Gotthard atd.). Ten se poprvé objeví po boku Def Leppard 20. dubna 1992 na stadionu ve Wembley na koncertě The Freddie Mercury Tribute Concert for AIDS Awareness. Zde si zahrají před 70 000 diváky skladby Animal, Let´s Get Rocked a Now I´m Here od Queen.

31. března 1992 vydávají Def Leppard další veleúspěšné album Adrenalize. Na něm pracují tři roky a skladby jsou střídavě nahrávané v Irsku v Joe´s Garage Studio a v Holandsku v Wisseloord Studios. Deska opět překypuje hity jako Let´s Get Rocked, Make Love Like A Man nebo Stand Up (Kick Love Into Motion), která se stala americkou hitparádovou jedničkou. Zajímavostí je, že ač vyšlo album v době „grungeového“ temna, nechalo za sebou v Americe i Nirvanu.

Nová kytarová akvizice Vivian Campbell se plně předvedla na albu Retro Active, které vyšlo v říjnu 1993. Deska obsahuje krom b-side singlovek a coveru Sweet Action i skladbu Two Steps Behind, která se objevila na soundtracku k filmu Last Action Hero s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli. Prodejnost alba opět přesáhla milion kusů.

V roce 1995 si Def Leppard dopřejí zajímavý koncertní zážitek určený pro Guinessovu knihu rekordů. Během jednoho dne odehráli 3 koncerty na třech různých místech na Zemi. První se odehrál v Monacu, druhý v Londýně a třetí v kanadském Vancouveru. Mezi vystoupeními nalétali 9 350 km.

Své šesté regulérní album vydávají Def Leppard 14. května 1996 pod názvem Slang. Bohužel pro skalní fanoušky byla deska zklamáním. I když obsahuje v rádiích a na MTV hrané skladby Slang a Work It Out, prodejnost jen stěží dosáhla milionovou hranici a z rádií se až moc rychle tyto skladby vytratily.

Další řadovku Euphoria vydávají Def Leppard 8. června 1999. Deska se vrací ke starým dobrým Leppardům. Hity jako Promises, Paper Sun nebo Day After Day dávají opět připomenout nejlepší roky skupiny. V otvíráků Demolition Man si zahrál kytarové sólo Damon Hill (bývalý pilot F1).

Po vydání alba Euphoria si členové Def Leppard dopřejí menší pauzu. Joe Elliott se spolu s Philem Collenem věnuje bočnímu projektu Cybernauts, na kterém spolupracuje společně s Trevorem Bolderem (Uriah Heep) a doprovodnými muzikanty Davida Bowieho. Cybernauts vydají jediné live album, které vychází v Japonsku v roce 2001. Na něm je mimo jiné i cover White Light/White Heat, který v roce 1968 vydali The Velvet Underground.

V roce 2002 vychází Leppardům 10. album (když se připočte i výběrovka z roku 1995 Vault) pod názvem X. Deska ale nijak extra neoslní. Objeví se na ni sice svižná polobaladická Now nebo typická „leppardovka“ Four Letter Word, prodejnost už zdaleka nedosáhne statisícové hranice. Hudební svět už je někde jinde. A nepomůže ani masivní koncertní podpora po celém světě zakončená monstrózním koncertem v Moskvě.

A tak se Def Leppard uberou v roce 2006 směrem vzpomínkovým na své adolescentní roky. Vydají album plné coverů pod názvem Yeah! A na něm se objeví skladby takových velikánů minulosti jako 20th Century Boy od T-Rex (na této nahrávce se objevil jako host Brian May - Queen), 10538 Overture od ELO nebo Rock On od Davida Essexe (v originální verzi se objevila skladba např. ve filmu The Devil´s Rejects od Roba Zombieho).

Od roku 2006 začínají Def Leppard pracovat na další studiové desce. Ta vychází 25. dubna 2008 pod názvem Songs From the Sparkle Lounge. Již tradičně se album dobře prodává ve Státech a v Kanadě. Ale už žádná sláva. Singlovka C´mon C´mon se neobjeví ani v první stovce hitparádového žebříčků ani v Kanadě.

Od roku 2009 se Joe Elliott začíná věnovat svému bočnímu projektu Down 'n' Outz, který krom něj tvoří i muzikanti ze skupiny The Quireboys. Skupina hraje skladby svých velkých vzorů Mott The Hoople. Na koncertech pak předskakují např. band Paula Rodgerse (ex-Free, Bad Company, Queen). V roce 2010 vydali album My ReGeneration Vol.1, na kterém se ale neobjevil (kupodivu) velký hit Mott The Hoople skladba All the Young Dudes, kde Joe Elliott hraje taky na kytaru.

7. června 2011 vydali Def Leppard své vůbec první oficiální koncertní album Mirrorball: Live & More. Na desce je záznam z koncertů ze Salt Lake City, Los Angeles, San Diega a z několika britských měst. Bonusem na albu jsou tři nové studiové skladby nahrané v letech 2008 a 2009. Skladbu Undefeated napsal Joe Elliott.

V současnosti se krom práce v rádiu (má tam svou rockovou show) věnuje Joe hlavně své rodině. Před dvěma lety se mu narodil syn a Joe jej nechce znát jen z fotek, proto tráví na své usedlosti v Dublinu více času než v minulosti. Ale hudba určitě stranou nepůjde. Proto se je na co v budoucnu těšit.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku