Jičínfest 2011 – Amfiteátr Skalky Nový Jičín 29.7.2011

Již po osmé se na Skalkách v Novém Jičíně konal regionální hudební festival, který svým přístupem a nasazením překoná leckterý větší a významnější „svátek“ hudby.

Jičínfest měl být letos vlastně již po deváté, ale předpředloňské novojičínské klání se z důvodů deště zrušilo. A hrozba zrušení letošního ročníku Jičínfestu byla ve vzduchu i celý festivalu předcházející týden. Letošní způsob léta zdá se být poněkud nešťastný a pořadatelé Open air akcí, jenž plánují termíny festivalů několik měsíců dopředu, jsou vlastně rukojmími přírody. Na Novojičínsku, jakož asi i v celé střední Evropě, chčije a chčije a chčije a majitelé kempů a letních restaurací už si pomalu vyhlížejí stromy, na kterých si to v nejbližších dnech asi hodí, protože letos vydělají tak kulové s přehazovačkou.

Naštěstí v pátek 29. července se ten „nahoře“ umoudřil a seslal na Skalky jakž takž bezdeštné nebe, i když zpočátku to vypadalo trochu uplakaně. Ale pohled na meteomapu na iDnesu sliboval jen lokální krátkodobou přeháňku.

Na Jičínfestě je zajímavé, že ač zde nevystupují žádné mediálně profláknuté superbandy, již po několik let si udržuje standardní návštěvnost, která v průměru dosahuje 1 500 návštěvníků. A nejinak tomu bylo i letos. Prostě hudba láká stále, jen se to musí dělat pro dobro věci a ne pro vidinu zbohatnutí.

Na tuto akci chodíme již od roku 2006, tudíž si můžu dovolit hodnotit tento festival z dlouhodobého pohledu. Kolik regionálních kapel se zde za ty roky vystřídalo nevím, a popravdě, ani mě to nezajímá. Jedno ale vím s určitostí. Po okrese chodí hodně kvalitních muzikantů, kteří jen potřebují dostat šanci. A jak zpívá Olda Říhá: „Jen jednou dostat šanci u dobrý kapely, to by jste nevzdělanci, to by jste viděli“.

Když jsem v roce 2006 seděli na zahrádce v hospodě naproti areálu přes silnici a popíjeli v klidu pivo, protože na stagei vystupovala nějaká „děsná“ místní smečka, ani jsem netušil, že vedle u stolu sedí nějací muzikanti, kteří měli stejný pocit z vystupujícího bandu jako já. Když se mi svěřili, že za chvíli budou hrát i oni, nějak jsem to jen „zaregistroval“. Ze zvědavosti jsem se šli podívat, co že tito hudební „vzdělanci“ vlastně hrají. Skupina se jmenovala Slow Tension. Nikdy před tím jsem o nich neslyšel. Ale to, co předvedli tito regionální zástupci, mě fakt omráčilo. Již v roce 2006 bylo z tohoto bandu cítit, že to někam dotáhnou. A to hraje Slow Tension jen instrumentálně. Na letošním 8. ročníků hráli opět a má intuice se naplnila. Slow Tension vyrostli v hudební osobnost, která svým umem má co říct i jinde než jen v novojičínském regioně.

A to samé by se dalo říct i o dalších kapelách a muzikantech, které se v minulosti na Jičínfestě představili. Ta „děsná“ kapela z roku 2006, díky které jsme opustili areál letního kina, se jmenovala Nathania. Tehdy jsem je na jednom hudebním serveru pěkně setřel. Ohlasy pak na sebe nedaly dlouho čekat. Bylo mi vyhrožováno např. fyzickou likvidací. Ještě v témže roce skupina Nathania skončila. Ale v následujícím roce se na Jičínfestě objevil nový band pod názvem Porta Inferi. Byla to vlastně skupina postavena na torzu Nathanie. Opět jsem si nebral na stejném hudebním serveru servítky na adresu Porta Inferi. A opět jsem dostal pár „milostných“ mailů, za které by se v arabských zemích i vraždilo. No a letos se Porta Inferi představila na Jičínfestě zase. Jak se říká, pachatel se vrací na místo činu. Ale tentokrát to bylo už o něčem jiném. Skupina předvedla kvalitní nátěr, za který by se nemusela stydět žádná „národní“ superskupina. A důkazem budiž i úterní vystoupení v polském Krakově, kde si zahráli jako předskokani německých Gamma Ray.

A do třetice budiž příkladem deathmetaloví Be Fading Fast, kteří se poprvé představili na Jičínfestě v roce 2009. Jejích přímočarý, brutální metal již tehdy fanoušky tohoto extrémního hudební stylu nadchnul. No a letos Be Fading Fast předvedli ještě něco navíc. Pokud budou pokračovat tito „extrémisté“ v nastoleném tempu, již brzy o se nich uslyší více i mimo okres Nový Jičín.

A co tím chtěl básník vlastně říct?

Chci tím říct, že je dobře, že se ještě v dnešní době, kdy lidi přemýšlejí spíše materiálně než duchovně, najdou nadšenci, kteří jsou zapálení pro hudbu. Dávají příležitost neznámým souborům, které v budoucnu třeba dobudou i svět.

Již od loňska je na Jičínfestě i tzv. Bandzone stage, kde se představují garážové soubory, které hrají za „cesťák“. Koncert na Skalkách byl pro většinu asi největší hudební zážitek. A nejinak tomu bylo i letos. Na této béčkové scéně se představil mimo jiné band Drzý čert s novým kytaristou Tomyhellem ze spřízněných B.B.R. Skupina hrála fakt slušně. O jejích budoucnost strach nemám.

Horší už to ale bude z příborsko-štramberským zástupcem Aperion. Sice jejích koncert nebyl takový průser, jaký jsem po poslechu několika skladeb na Bandzone čekal, ale rozladěné kytary od poloviny koncertu mi fakt rvaly uši. Vše ale „vytřískal“ bubeník, který byl opravdu extraklasa. Mám obavy, že v budoucnosti si jej vyhlédne nějaký ostřílenější band a v Aperionu utřou nos.

Jako spešl host se na letošním ročníku představili ostřílení rockoví harcovníci Dark Gamballe. Tyto vyškováky jsem měl možnost vidět před týdnem na Mástru, tak jsem jen porovnával. Bohužel koncert na Skalkách se jim moc nevyvedl. Ale nebylo to jejích zaviněním. Elektrická síť areálu byla trochu více přetížena, než na kolik byla stavěná, proto se párkrát stalo, že Skalky zhasly. Jako na potvoru dvakrát během koncertu se to stalo právě se rozjíždějícím Dark Gamballe. Poprvé to ještě jakž takž rozdýchali, ale podruhé při skladbě Zhasínám (jak symbolické) už kapela neměla dost síly na vyvrcholení.

Ale i přesto jsem odjížděl domů naplněn až po okraj hudebním spermatem, který byl zaset v úrodném klíně.