Blackie Lawless – ďáblův učeň.

Již před pětapadesáti lety se narodil jeden z nejšílenějších hudebníků metalového světa, zpěvák, kytarista, baskytarista, hudební skladatel a herec Steven Edward Duren, kterého ale každý metalový nadšenec zná pod pseudonymem Blackie Lawless.

Blackie se narodil v New Yorku v části Staten Island, jenž je součástí příměstského obvodu Richmond. Jeho předci pocházeli z Francie a Irska, ale v krví mu koluje i krev původních obyvatel Ameriky. Své dětství prožívá v New Yorku ve společnosti jiného bláznivého teenagera Paula (Ace) Frehleye, který se později proslavil coby kytarista slavných Kiss. Blackie a Paul byli součásti dětského pouličního gangu The Duckies. Mládí však neměl Blackie vůbec idylické. Ve 13 byl při jedné bitce s členy jiného gangu pobodán a tak se rozhodli jeho rodiče uklidit jej do vojenské školy, aby zde poznal trochu disciplíny. Školu však nedokončil. Půl roku před koncem studií byl vyloučen, protože fyzicky napadl svého velícího důstojníka.

Hudební kariéra Blackieho začala již v devíti létech, kdy dostal svou vůbec první kytaru.  Ještě v témže roce obdržel taky svůj první honorář 16 $ a 35 centů za vystoupení se svou kapelou The Underside.V šestnácti létech byl součásti skupiny Black Rabbit a o něco později Orfax Rainbow.

Když v roce 1975 odešel z kultovní newyorské kapely New York Dolls uprostřed floridského turné kytarista Johnny Thunders, naskočil na jeho uvolněný post právě Blackie. Skupina však byla na pokraji rozpadu. Věděli to zbylí členové New York Dolls, věděl to jejích vydavatel, jediný kdo to netušil byl Blackie. Po rozpadu New York Dolls se Blackie společně s basákem Arturem Kanem rozhodli odcestovat na západní pobřeží Států do Los Angeles, kde vycítili větší šance pro své bláznivé hudební nápady. Založili zde kapelu Killer Kane, kterou pojmenovali podle jedné záporné postavy ze starého komixu Buck Rogers. Blackie se ve skupině jmenuje Goozeman a krom kytary i zpívá. Killer Kane natočili i EP desku, na které byly 3 skladby. Jedna z nich byla i Mr.Cool, kterou o 10 let později zařadil Blackie na druhé album W.A.S.P. The Last Commander pod názvem Cries in the Night. Killer Kane se v roce 1976 rozpadli. Artur Kane se vrátil zpět do New Yorku a Blackie hledal dál štěstí v L.A.

Ještě v témže roce zakládá Blackie skupinu Sister. Jejími členy se stali Nikki Sixx (později Mötley Crüe), Lizzie Grey (později Spider & Snakes, je taky autorem skladby Public Enemy #1, kterou umístili Mötley Crüe na své první album) a Jimmy Image. Sister natočili 2 dema. První čtyřskladbové v roce 1977, kde se objevila i skladba Don´t Know What I Am a druhé o dva roky později, na kterém je i song Sweet Disease. Sister byli jednou z prvních losangelských kapel, která používala obrácené pentagramy jako logo. Blackie pojídal při koncertech živé červy a skupina vystupovala na pódiu se svíticími botami. V roce 1978 se Blackie seznamuje s Chrisem Holmesem, kterého ihned přibírá do kapely Sister. Dalším členem se stane i Randy Piper, kytarista, který stal u zrodu W.A.S.P.

Kapela Sister nebyla ale tak úspěšná, jak by si Blackie představoval. Proto v roce 1979 zakládá kapelu Circus Circus. To už si nechává říkat Blackie Lawless. A tato sestava hrála mimo jiné i první verzi skladby L.O.V.E. Machine. Ve svém repertoáru měli Circus Circus i letitou baladu Mr.Cool. Tento band fungoval součastně s bandem Sister. Když ale Lawless pochopil, že ani tento spolek se nemůže nějak více prosadit, přidává se v roce 1981 ke skupině London, kterou v roce 1978 založili Nikki Sixx a Lizzie Grey. V London hraje ale Blackie na baskytaru a v době, kdy zde působil, již v ni nehrál Nikki Sixx. Lawlesse je možno slyšet např. ve skladbě Chasing A Rainbow.

To se už ale píše rok 1982 a Blackie Lawless zakládá společně s Randy Piperem, baskytaristou Donem Costou (v témže roce dostal lano od Ozzy Osbourna, s kterým následně vyjel na turné) a bubeníkem Tony Richardem band W.A.S.P. Tato zkratka údajně znamená We Are Sexual Perverts (My jsme sexuální zvrhlíci), ale skupina to nikdy oficiálně nepotvrdila. Načež se spekuluje nad názvy We Are Sexual Prophets (My jsme sexuální proroci), We Are So Perfekt nebo We Are So Powerful. Co ale skutečně zkratka znamená ví jen Blackie Lawless a bůh.

A tak se W.A.S.P. ještě v roce 1982 zavírají do „garáže“, aby zde natočili 1. demo. To vesměs obsahuje starší skladby z pre-W.A.S.P. éry. Taky se zde objeví např. song 80s Ladies, kterou Lawless hrál ještě s kapelou Circus Circus.

Na druhém demu Face The Attack z téhož roku již hrál na baskytaru Rik Fox (ještě v témže roce ale odchází do kapely Hellion). A právě skladba Hellion se krom jiných objevila na tomto 2. demu.

Na konci roku 1982, po odchodu Foxe, se k W.A.S.P. přidává kytarista Chris Holmes, který již dříve s Lawlessem hrál. Na uvolněný post baskytaristy se tak přesouvá Blackie. Věhlas kontroverzní kapely W.A.S.P. pomalu a jistě překračuje hranice L.A. a skupina vyráží na své první turné po Státech, které má název Early Shows. Tehdy si jich všimne manažér Rod Smallwood (daleko více se proslavil jako manažér Iron Maiden), který zajistí kapele smlouvu u labelu Capitol.

První dlouhohrající desku vydávají W.A.S.P. 17. srpna 1984 pod názvem W.A.S.P. Album měla původně otvírat skladba Animal (Fuck Like A Beast), což určitě netřeba překládat, ale na zásah managmentu v Capitolu byla tato skladba na desce vynechána. Objevila se jen jako singl ve Velké Británii pod nezávislým labelem Music For Nations. Jako otvírák je pak zařazena na reedici alba W.A.S.P. v roce 1997. Krom již zmiňované kontroverzní skladby Animal, obsahuje debut i takové pecky jako I Wanna Be Somebody, L.O.V.E. Machine nebo překrásný voplodňovák Sleeping (In the Fire). Alba se do dnešního dne prodalo víc než milion kopií a na americkém albovém žebříčku dosáhla deska na 74. pozici, což nebylo na debut vůbec špatné.

Na úspěch vinylu W.A.S.P. navázala Blackieho družina albem The Last Command, které vyšlo 9. listopadu 1985. Opět je zde divoká jízda plná sexuálních orgií potřísněná rock ´n´ rollovou krví. Skladby jako Wild Child, Blind In Texas či Sex Drive nepotřebují další reklamu.

Díky své divoké pódiové show, kdy W.A.S.P. na stagei při koncertech svazovali a mučili spoře oděné ženy a mezi diváky vhazovali fláky krvavého syrového masa, neušli pozornosti organizaci P.M.R.C. (Parents Music Resource Center), což je vlastně taková rodičovská organizace moralizující své okolí svými nemorálními výpady. Tu v roce 1985 založily manželky vlivných amerických kongresmanů. Jednou z členek byla i Tipper Gore, manželka pozdějšího viceprezidenta Ala Gora. Tyto ženy, které se zřejmě příliš nudily, si daly za úkol potírat rockové umělce, kteří podle nich svými texty negativně působili na děti a mládež a svou tvorbou je ovlivňovali, čímž mohli za to, že mládež brala drogy a oddávala se neřízeným sexuálním radovánkám. Krom W.A.S.P. se na pranýři ocitli i takoví umělci jakými jsou Madonna, Cindy Lauper, Prince, Judas Priest, Def Leppard, Black Sabbath a mnoho dalších. O těchto umělcích členové organizace P.M.R.C. prohlašovali, že jsou vážně psychicky nemocní. Později jim vyhrožovali i fyzickou likvidací a vše vyvrcholilo hrozbami bombovým atentátem a střelbou na samotného Blackieho Lawlesse během turné. A to už šla všechna sranda stranou.

V téhle šílené atmosféře nahrávají W.A.S.P. svůj třetí vinyl pod názvem Inside The Electric Circus. Ten vychází 8. listopadu 1986 a opět boduje na americké albové hitparádě. Kapelu již opustil Randy Piper, na jehož kytarový post se už natrvalo přesunul Blackie Lawless. Novým členem bandu se stává baskytarista Johnny Rod, který do W.A.S.P. přišel ze spřízněných King Kobra. Toto album se blýskne krom jiného skladbami I Don't Need No Doctor od Humble Pie nebo Easy Living od Uriah Heep. A mimo tyto covery obsahuje deska i skvělou Restless Gypsy.

V roce 1988 natočil Albert Band pokračování hororu Ghoulies II, kde se objevila i skladba Scream Until You Like It. Ta byla natočena již o rok dříve a objevila se na singlu ve společnosti skladby Shoot From The Hip.

V roce 1989 nahrává Blackie Lawless a jeho esquadra asi nejtemnější album v historii W.A.S.P. pod názvem Headless Children. Celou desku otvírá hororové intro, kteréžto následuje skladba The Heretic (The Lost Child). Taktéž song Headless Children inklinuje k podzemním bytostem. Jako host se na desce za klávesami představil Ken Hensley (ex-Uriah Heep) a na bubenické stoličce si odbyl svou waspáckou premiéru Frankie Banali, který zároveň bubnoval u Quiet Riot. Později spolupracoval snad s každým muzikantem, který na něco hrál.

Na rok 1992 přichystá Blackie Lawless pro fanoušky W.A.S.P. koncepční dílko The Crimson Idol, na němž si krom bicích a sólové kytary (tu zde obstaral Bob Kulick – ex–Kiss) nahrál všechny nástroje včetně kláves a zpěvu sám. Úvod alba obstarává výtečná The Titanic Overture. A kdo neslyšel song Chainsaw Charlie (Murders in the New Morgue), jako by nikdy neslyšel W.A.S.P.

Po třileté pauze, ale ve stejné sestavě jako na předešlém albu, vydávají W.A.S.P. (spíše by se tomu dalo říkat Blackie Lawless Project) desku Still Not Black Enough. Zběsilá rock ´n´ rollová jízda jako by zde již vyprchala, ale pořád to jsou ti stáří dobří W.A.S.P. ve vyleštěném Mustangu. Skupina si opět neodpustila nějaký ten cover. Tentokrát je to Somebody to Love od Jefferson Airplane. A z Lawlessova šuplíku vypadla velice kvalitní polobaladická I Can´t.

Na rok 1997 přichystá Lawless fanouškům nemilé překvapení v podobě alba Kill, Fuck, Die, na kterém se opět objevil ztracený bratr Chris Holmes. Baskytary se chopil Mike Duda, který s Lawlessem hobluje dodnes. W.A.S.P. se až příliš zahleděli do industriálních souborů a podle toho taky vypadá výsledná podoba alba. Skalní fanoušci kapelu úplně odvrhli a příznivci Ministry, Nine Inch Niles a Marilyna Mansona Lawlessovi a spol. nevěřili, že to myslí vážně. Už při poslechu skladby Take The Addiction se každý dívá na obal desky jestli se náhodou nespletl.

Naštěstí Blackie dostal rozum a v roce 1999 vydané album Helldorado opět navrátí nekomplikovanou cestou fanoušky W.A.S.P. o 15 let nazpátek. Jsou tu songy Helldorado, Dirty Balls anebo Damnation Angels a tím pádem je tu starý dobrý W.A.S.P., který ohromil Ameriku na začátku 80. let minulého století. Sice tomu chybí to pověstná třešnička na dortu, ale těsto je uhnětené ze samých kvalitních ingrediencí.

Další tvorba skupiny W.A.S.P. v čele s Blackie Lawlessem jako by ustrnula na bodu 0. Nic objevného pro historii Heavy Metalu. W.A.S.P. vydávají sice nadále řadové desky jako Unholy Terror (2001), Dying for the World (2002), koncepční dílko The Neon God – part 1. (The Rise) ,The Neon God – part 2. (The Demise) (obě 2004), Dominator (2007) a Babylon (2009), ale metalový svět už odskočil mílovými kroky někde jinde. Za povšimnutí stojí určitě skladby Shadow Man, Babylon's Burning, Heaven's Hung in Black nebo Sister Sadie (And The Black Habits) z těchto alb, ale co víc? Rádia je nehrají. MTV jako by je neznala. Přední strany hudebních časopisů je až na malé vyjímky zcela ignorují.

V roce 2010 se Blackie Lawless veřejně zřekl svého temného údobí, kdy opěvoval sex, drogy a rock ´n´ roll a nic pozemské mu nebylo svaté, a opět se obrátil k víře, kterou ve svém útlém věku opustil. Jestli mu to ale pomůže očistit svou hříšnou duši, toť otázka. A i když je tělo Blackie Lawlesse po všech těch drogových a alkoholových výletech zhuntované tak, že je až s podivem, že už dávno nečichá trávu od kořínků, třeba ho tato životní změna nakopne opět do nového života.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku