Darrell Sweet – muzikantem na život a na smrt.

30.dubna 1999 opustil tento svět bubeník a zakládající člen hardrockového bandu Nazareth, Darrell Antony Sweet.

Darrell Sweet se narodil 16.května 1947 v anglickém městě Bournemouth. Ještě jako adolescent se i s rodiči přestěhoval do Skotska. Jeho hudební začátky jsou spojeny se skotským dudáckým bandem The Burntisland Pipe, ve kterém bubnoval. Na začátku šedesátých let minulého století založil Darell se svými spolužáky Danem McCaffertym a Petem Agnewem rythms ´n´ rollovou skupinu The Shadettes. Tento historický moment se odehrál ve skotském městě Dunfermline, kde všichni mladíci navštěvovali stejnou školu. Svou koncertní premiéru si The Shadettes odbyli v roce 1964 v Edinburghu. Skupina tehdy hrála převzaté skladby světových hudebních těles, které zrovna okupovaly přední příčky hudebních hitparád. Povětšinou hráli v klubech The Place, The Gamp a Nash, které stihli objet za jedinou noc. V The Place to rozjížděli kolem páté hodiny odpolední. Kolem dvacáté druhé hodiny již byli The Gamp a ve čtyři hodiny ráno to dorazili v klubu Nash. Všechno to byly zaplívané pajzly, nevalné pověsti, ale The Shadettes byli za to rádi.

Ve stejné době jako The Shadettes, hrála v okolí Dunfermline jiná spřízněná kapela Mark 5, ve které hrál na kytaru Španěl Manny Charlton. Manny se během let s muzikanty The Shadettes stačilspřátelit, a tak nebylo divu, že se v prosinci 1968 přidal k nově vznikající skupině Nazareth. Název Nazareth si skupina dala podle počátečního verše „I pulled into Nazareth“, který měla ve skladbě The Weight Dylanova doprovodná skupina The Band.

Během roku 1969 vtrhli Nazareth na skotskou klubovou scénu jako amatéři již se svým vlastním repertoárem, který ale nijak neuchvátil. Až v roce 1970, kdy hráli v renomovaném dumfrieském klubu The Dumfries Burns Howff Club, si jich všiml „hledač talentů“ Bill Fehilly. Ten skupině Nazareth nabídl profesionální smlouvu a taky je přesvědčil, že se musí přestěhovat do Londýna, kde to hudebně žilo daleko více, než v Dunfermline.

V Londýně pak natočili Nazareth svůj debut Nazareth, který vyšel v listopadu 1971, ale který nijak neoslnil. Na desce se objevily mimo jiné skladby Dear John a post-apokalyptický cover Morning Dew, který původně nahrál kanaďan Bonnie Dobson.

Druhé album vydali Nazareth v červenci 1972 pod názvem Exercises. A ani tento vinyl nijak extra nezaujal. Desku otvírá skladba I Will Not Be Led. Celé album jako by hledalo svou tvář. Střídají se na něm popové skladby s country-bluesovými. Za zmínku možná ještě stojí závěrečný song 1692 (Glencoe Massacre), který Nazareth věnovali skotským horalům, kteří bojovali s vojsky Wilhelma III.

Během roku 1972 vyrazili Nazareth na společné turné se slavnými Deep Purple, kterým rozehřívali publikum. Jejích nevyužitého potenciálu si všiml baskytarista „párplů“ Roger Glover, který skupině nabídl své služby coby producent na nové desce. A tento tah se ukázal jako velice šťastný. V květnu 1973 vydané album Razamanaz se vyšplhalo až na 11.pozici britské albové hitparády. V Kanadě dostalo dokonce platinový punc. Skladby jako Broken Down Angel nebo Bad, Bad Boy se velice slušně zabydlely v singlových hitparádách. První jmenovaná dosáhla v Anglii dokonce první desítky.

Nazareth se na rozdíl od progresivně lazených Deep Purple a Uriah Heep zaměřovali na přímočařejší pojetí rocku. Zároveň se ale distancovali od buble-gumových souborů, jakými byli populární Sweet, Slade nebo Suzi Quatro. Celou svou energii dávali živým vystoupením, kde to všem opravdu natírali. A tak se zrodil nový rockový žánr – street rock.

Ještě v listopadu 1973 vydávají Nazareth své další studiové album Loud 'N' Proud. Deska opět boduje nejen na Ostrovech a v Kanadě, ale i ve Finsku, Švédsku a Švýcarsku, kde dosáhla absolutního vrcholu. Management i vydávající firma Mooncrest Records na skupinu tlačili, aby bylo eLPíčko vydané co nejdříve, protože Nazareth stoupali ke hvězdným výšinám a „šéfové“ to věděli, tudíž cítili přísun peněz. Proto bylo celé album nahrané za pouhých 14 dní.

Prvním singlem z desky Loud 'N' Proud byla předělávka z repertoáru písničkářky Joni Mitchell This Flight Tonight. V Německu dosáhla tato skladba dokonce 1.místo na singlové hitparádě. Dalšími šlágry z alba se staly songy Turn On Your Receiver a otvírák Go Down Fighting.

A aby se kula ocel, dokud je ještě žhavá, zavírají se na začátku roku 1974 Nazareth opět do nahrávacího studia (tentokrát do Montreux ve Švýcarsku), aby zde natočili (naposledy za dohledu Rogera Glovera) další skvělé album Rampant. V Česku ještě pomalu nestačili diskofilové zaznamenat album Razamanaz a Nazareth během roku vydali již své třetí studiové album. Na dnešní poměry opravdu neuvěřitelné.

Vinyl Rampant obsahuje několik skvělých, a dodnes na koncertech hraných skladeb. Mezi jinými to je Shanghai'd In Shanghai, balada Sunshine nebo upravený cover od The Yardbirds Shapes of Things, který Nazareth umně rozšířili o instrumentální část Space Safari.

Po úmorném dvouletém kolotoči si Nazareth na čas dávají pauzu, aby na podzim 1974 vydali singl s písní Love Hurts, což je cover od dvojce Felice a Boudleaux Bryantových (původně vyšla tato skladba v červenci 1960 a nazpívali ji The Everly Brothers). Krom Nazareth tuto skladbu do dnešního dne nahrálo 44 interpretů. Mezi jinými Cher, Journey, Joan Jett, The Who, Roy Orbison, Sinéad O'Connor, Smokie a další. Nazareth dostali tuto skladbu na první místo v 5 zemích světa. Ve Státech se umístila na 8. místě a ve Spojeném království na 15. pozici. Původně nikdo takový úspěch nečekal, ale Nazareth prostě mají čich na předělávky.

Nové, v pořadí šesté studiové dílko, pak vyplulo na zemský povrch „až“ v dubnu 1975 pod názvem Hair Of The Dog. Původně se mělo album jmenovat Son Of A Bitch, ale ve Státech byli rezolutně proti. Nepomohly ani argumenty, že třeba John Wayne toto spojení běžně používá ve filmu.

Dle názoru mnohých je deska Hair Of The Dog zřejmě nejtvrdší a zároveň jedno z nejlépe znějících děl skupiny Nazareth. Proto se stala ve Státech platinová, proto byla v Kanadě zlatá, proto se ji do dnešního dne prodalo více než 2 000 000 kopií. Skladby jako Hair Of The Dog, balada Guilty (cover Randyho Newmana z roku 1974) nebo palba Changin' Times hovoří za vše.

V březnu 1976 vydávají Nazareth další úspěšné album Close Enough For Rock 'N' Roll. Desku otvírá čtyřdílná osmiminutová minisuita Telegram. První a třetí část, to je opravdový živel, v druhé části se objevuje část skladby Close Enough For Rock 'N' Roll od The Byrds a závěr patří až skoro Beatlesácké Here We Are Again. Zbytek desky už ale nijak extra nevyniká.

V následujících létech vydávají Nazareth méně úspěšné alba Play 'n' the Game(1976) a Expect No Mercy (1977). Na těchto vinylech se sice najdou občasné světlé chvilky jako I Don't Want To Go On Without You, Gone Dead Train, A Place In Your Heart nebo I Want To (Do Everything for You), což byl opět cover, tentokrát ze šuplíku Joe Texe, ale jako celek vyzní alba velice mdle a nedotaženě.

V polovině roku 1978 nastupuje k Nazareth druhý kytarista a zároveň klávesák Zal Cleminson, který se proslavil především v doprovodné kapele The Sensational Alex Harvey Band. Zal se s Nazareth ihned sžil a dokonce se intenzivně zapojil do skládání nového materiálu pro jubilejní desáté studiové album. To vychází v lednu 1979 a dostává název No Mean City. Tato deska byla inspirována stejnojmennou novelou autorů Alexandra McArthura a H. Kingsley Longa z roku 1935. Obálku namaloval skvělý anglický fantasy ilustrátor Rodney Matthews, který taktéž namaloval některé obálky skupinám Magnum a Asia.

Album No Mean City je nejtvrdší zářez Nazareth od dob Hair Of The Dog a vůbec jedno z nejtvrdších nahrávek konce sedmdesátých let. Dokonce je lze považovat za jakous předzvěst nástupu kapel tzv. NWOBHM. Darrell se autorsky podílel na skladbách Just To Get Into It, May the Sunshine a No Mean City  (Part 1 & 2).

S příchodem osmé dekády nastal u Nazareth opět obrat, tentokrát se skupina navrátila k osvědčeným blues-rockovým standardům, které ale fanoušci nepřijali s přílišným nadšením, hudební svět už totiž plně ovládly heavymetalové spolky jako Iron Maiden, Saxon nebo Judas Priest. Vinyl Malice In Wonderland (1980) se tentokrát nahrával na Bahamách a mixoval v Hollywoodu. Producentsky nad albem dohlížel Jeff Baxter, který před tím spolupracoval s The Doobie BrothersaSteely Dan. Většina songů na albu jsou z péra Zala Cleminsona, Darrell se autorsky podílel na skladbách Holiday, Fast Cars, Talkin' 'Bout Love, Fallen Angel a Turning A New Leaf.

Následuje celosvětové turné, po kterém Nazareth opouští Zal Climenson. Novými členy se stávají klávesák John Locke a kytarista Billy Rankin. S Lockem se pouštějí Nazareth do nahrávání nového alba The Fool Circle, které vychází během roku 1981. Na desce zaujme snad jen hodně přepracovaná hitovka od J.J.Calea Cocaine. Sweet se na albu podílel skladbou Victoria.

Další album z června 1982 2XS nikterak nevybočuje z nazarethovského průměru. Přesto ale obsahuje dva obrovské popové hity jako Dream On a Love Leads to Madness, na kterých se spoluautorsky podílel i Darrell Sweet.

I když bylo po stránce komerční pro Nazareth album 2XS velice úspěšné, po jeho vydání nastalo pro skupinu velice těžké období. Odporoučel se klávesák John Locke, skupina dostala padáka od labelu A&M, a aby toho nebylo málo, tak jim všechny vydělané peníze sebral jejích tehdejší manažér a pláchl s nimi neznámo kde.

A tak začali Nazareth znovu od píky. V roce 1983 vydávají v Anglii „opovrhované“ album Sound Elixir, které jakž takž bodovalo na severu Evropy, ale ve Velké Británii vůbec nevyšlo! A tento osud potkal i následující alba The Catch (1984), Cinema (1986), Snakes 'n' Ladders (1989), No Jive (1991) a Move Me (1994). A to se na těchto albech objevují takové skvosty jako Where Are You Now, Party Down, Ruby Tuesday (cover Rolling Stones), Cinema, Piece of My Heart (cover původně nazpívala Erma Franklin) nebo Move Me.

Změna nastala až vydáním alba Boogaloo, které se objevilo na anglických pultech 25.srpna 1998. Zásluhu na tom měla vydavatelská firma Steamhammer, která si vzala „dinosaury“ Nazareth pod svá křídla. Následovalo celosvětové turné. Jeden z posledních koncertů odehrál Darrell Sweet v Lake Boone Country Club v americkém Raleigh. Zde si zahráli Nazareth taky skladbu Talk Talk z alba Boogaloo.

Přišel však pátek 30.duben 1999, a toto datum se navždy zapíše jako černý den v historii skupiny Nazareth. Skupina byla právě na druhé části amerického turné. Když se přibližovali k amfiteátru v New Albany v Indianě, kde měli ten večer hrát, začal si Darrell Sweet ještě v autě stěžovat na bolesti v srdeční oblasti a na celkovou slabost. Několik minut po příjezdu náhle upadl do bezvědomí a následně byl neprodleně převezen do místní nemocnice. Tam lékaři ke smutku všech mohli jen konstatovat, že Darrell Sweet odešel z tohoto světa.

Pro ostatní členy skupiny to byl obrovský šok. Dokonce na čas uvažovali, že to zabalí. Ve skupině již ale delší dobu hrál na perkuse syn baskytaristy Peta Agnewa, Lee Agnew, který mrtvého Darrela plně nahradil a v Nazareth bubnuje dodnes.

Darrell Sweet obětoval svůj život hudbě, především skupině Nazareth, kde bubnoval až do své smrti. Jeho nemoc ale byla dědičná. Stejné problémy jako on měl i jeho otec a strýc, kteří zemřeli v mladém věku taky na selhání srdce.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku