Masters of Rock 13´ - Vizovice 11.červenec, areál likérky R.Jelínka

Největší Rock´n´Heavy festival v srdci Evropy načal svou druhou desítku. Letos se ve dnech 11. - 14. července konal ve Vizovicích již 11. ročník této monstrózní akce, zároveň ale taky první ročník „po konci světa“!!! (...který se bohudík nekonal).

Letošní festivalový program nečítal žádnou hvězdu nejvyšší světové extraklasy, přesto se bylo na co těšit. Krom skupin z heavy-rockového ranku to bylo hlavně na setkání s kamarády, které jsem rok neviděl. Těšil jsem se na pivní stany mimo areál, kde bylo opravdu z čeho si vybírat. Takový výběr pivních značek jsem zažil snad jen na pivním veletrhu. Těšil jsem se na kebab v placce, který si dávám výjimečně jen ve Vizovicích. Těšil jsem se na stánky s merchandise skupin a taky jsem se těšil na motoráček, který doprovází svým hlasitým houkáním skupiny, které zrovna hrají na hlavní stagei, když projíždí kolem areálu. Takovou atrakci nemají snad nikde jinde v Evropě.

Tak nám to začlo. Každý návštěvník akce je okroužkován festivalovou páskou a prvních desettisíc příchozívších vyfasuje kompilační CD se skupinami, které se letos ve Vizovicích představí.

Otevřít festival Masters of Rock 2013 dostali za úkol domácí folk-rockoví „veteráni“ Fleret (původně to měla být Arkona), tentokrát ale bez Jarmily Šulákové, která bohužel nebyla v takové zdravotní kondici, aby vystoupení zvládla. Fleret to ale „oddřeli“ za ni. A to byl houslový mistr a zpěvák Stáňa Bartošík evidentně zdravotně indisponován. Na úvod docela slušný kotel a taky dobrý zvuk. Koncert se vyvedl.

Dalším vystoupivším spolkem byla norská veselá folk-metalová partička Trollfest. Tento spolek potrhlých rockerů se představil jako jeden z mála ve Vizovicích poprvé. Zpěvák Jostein připomínal trochu hodně oteklého sršně a saxofonista DrekkaDag plejtváka obrovského, kterého vypustili zpět na moře aktivisté z Greenpeace, po tom, co uvízl na písčité pláži. Přesto Trollfest předvedli hodně energický koncert.

V mezičase to rozjížděla druhá, tzv. Alfedus Music Stage. Zde se jako první představili rockéři z Chlumce nad Cidlinou, skupina Komunál.

No a na to, že to byl teprve začátek a to ještě na „béčku“, tak se zde sešlo celkem dost návštěvníků. A ti vytvořili pro skupinu hodně hlučnou atmosféru. Bohužel, vzhledem k nedostatku času jsem ve čtvrtek již další soubory na Alfedusu nestihl, čehož hodně lituji. Ale není v (nad)lidských silách sledovat koncerty na hlavním pódiu, koštovat piva mimo areál, vítat známé a ještě být na „béčku“. To už zvládnou jen dva hodně „trénovaní“ jedinci.

S partyjou, s kterou jsem do Vizovic dorazil, jsem se viděl jen ráno před začátkem produkce a pak pozdě v noci (nebo již spíše brzy ráno) při odchodu na ubikaci. Ještěže jsme měli společnou ledničku, u které jsme se pravidelně potkávali. Bylo to jako doma. Stokrát denně kolem ni projdete a stokrát denně se do ni podíváte, jestli v ní něco nepřibylo nebo neubylo. Když už jsem u toho jídla, tak letos jsem se po předchozích zkušenostech vyvaroval „voňavému“ masu na rožni či ve směsích různých barev a chutí. Raději jsem si dal klasický guláš. Slečnu ve stánku jsem poprosil o shovívavost a více masa. Slečna mě vyslyšela a dala mi pět obrovských porcí tučných flákot, které bych se neopovážil dát ani psovi. Fuj!!! Už nikdy. Raději přejdu na vegetariánskou stravu. A to nemluvím o sračce, která mě druhý den začala stíhat jak bulvár Ivetu Bartošovou.

Na James Ronnie Dio stagei se jako třetí představili ruští bohatýři Arkona v čele s charismatickou, do vlčího roucha zabalenou, zpěvačkou - Maшoу „Scream“. Pagan metal v podaní těchto Moskvanů mě fakt bavil.

Je třeba trochu rozhýbat metalové fanoušky, kteří přišli na pořádné šajby a ne na nějaké flétničky, píšťaly, mandolíny, harmoničky a další lidové nástroje. Je třeba to napálit od pasu. A na to jsou nejlepší němečtí powermetalisti Primal Fear v čele s nabušeným vokalistou Ralfem Scheepersem. V podání Primal Fear zazněly krom jiného palby jako Nuclear Fire, Metal Nation nebo pecka Metal Is Forever. Hodně vydařený koncert a ve Vizovicích asi jeden z nejenergičtějších. Kdyby hrál tento soubor kdekoli jinde na menším festivalu v Česku, tak by byl headliner, bohužel ve Vizovicích splynul „s davem“. Řekl bych, že jejích koncert byl hodně nedoceněn.

A to měli Primal Fear ve svých řadách i takové mistry nástrojů jakými jsou Mat Sinner a Magnus Karlsson (tento švédský kytarista stojí za projektem Allen/Lande).

Podvečerní čas už patřil další metalové legendě Grave Digger. Tito „hrobníci“ se taktéž představili ve Vizovicích poprvé, ale jejích set byl mdlý se špatným výběrem skladeb a po energických Primal Fear vypadali jako otrávení Zombie na popohřebních radovánkách. A Grave Digger nenakopli ani vizovické publikum, které postupně odcházelo svlažit svá hrdla do přilehlých nalejváren. 

A v tomto trendu pokračovali i finští Leningrad Cowboys. Jejích show vzdáleně připomínala Ein Kessel Buntes, ale ne každý tuto recesi pochopil. Kdo je dneska zvědavý na „dederonské“ vyumělkované estrády?

V podání „Kovbojů“ sice zazněly covery AC/DC, Toma Jonese, Beatles, Kim Wilde nebo Uriah Heep, ale ruku na srdce. Bavilo to jen první tři skladby, pak raději většina odešla pokračovat v přerušeném pivním obřadu.

Vrcholem čtvrtečního večera byli určitě němečtí veteráni Accept. Tato skupina má hodně věrných fanoušků, kteří je přišli podpořit i se standartami.

A Accept se odvděčili setem plným největších pecek z dob minulých jako Restless And Wild, Breaker, Princess Of The Dawn nebo Fast As A Shark,...

...které doplnily „novinky“ jako Stalingrad, Hellfire, Hung, Drawn and Quartered či starší Pandemic. Zpěvák Mark Tornillo se už naplno zabydlel v této legendě a na obou albech, které se skupinou Accept nahrál, se podílel jako textař.

Accept měli ve čtvrtek bezpochyby největší fanouškovský kotel. Snad všichni fanoušci, kteří  první den do Vizovic dorazili, se přišli na tento jedinečný zážitek podívat. Bylo jich trochu méně než v minulosti, ale publikum mělo sílu, když zpívalo společný chorál v přídavku Balls To The Wall. Tento koncert byl určitě vrchol čtvrtka, ale určitě nebyl vrchol festivalu. Na první den u mně dobrý.

Závěr prvního festivalového dne patřil britské power-speed metalové skupině DragonForce, která přijela do Vizovic již po druhé. Jejích set otvírala svižná Holding On, následovala svižná Fury of The Storm a jako třetí zazněla pro změnu zase svižná Heroes Of Our Time. Po Acceptech vyzněl tento koncert hodně sterilně.

Náladu nezlepšil návštěvníkům ani „rychloprstý“ kytarista Herman Li, který hrál tak rychle, že to nezachytil ani objektiv fotoaparátu. Bohužel, fanoušci (ale ne jejich) to ne zrovna ocenili a proto dali svým odchodem najevo, že v „peřinách“ je bezpečněji. Přece jenom, čtvrtek byl dlouhý a Masters of Rock má za sebou teprve první den. Víkend bude náročný.