V okrese Nový Jičín se za poslední roky otevřelo několik průmyslových zón, ve kterých vyrostlo nespočet montážních fabrik, a další jsou v plánu postavit.
Jednou z nich je průmyslová zóna u Kopřivnice, kde mají své výrobní haly nejen Tatra, ale taky Brose, Bang & Olufsen, Cirex, Dura, Röchling Automotive nebo Erich Jaeger. Další významnou průmyslovou zónou v okrese Nový Jičín je Strategická průmyslová zóna Mošnov, kde působí firmy jako Plakor, Mahle Behr, Cromodora Wheels, Free Zone Ostrava a v nejbližší době zde otevře své brány i Hyundai Mobis, která zde bude vyrábět světla pro své automobily.
Krom těchto dvou významných průmyslových zón, je v okrese Nový Jičín další ve Frenštátě pod Radhoštěm – Martinská čtvrť. Ta leží v těsné blízkosti areálu společnosti Siemens. Nesmím samozřejmě opomenout Continental Corporation.
Na první pohled se to čte jako krásná pohádka. Tolik nabídek práce v jednom okrese. Není nic krásnějšího. Jenže když se na to podívám pod drobnohledem, tak zas taková idylka to není. Ani jedna z těchto firem není Česká. Snad Tatra, ale tu vlastní přes holandský Excalibur Group B.V. Michal Strnad. Ano, je to stejná firma, která ve Vrběticích na Zlínsku skladovala protizákonně zakázané protipěchotní miny. Ostatní firmy v okrese Nový Jičín vlastní Němci, Italové, Korejci, Dánové nebo Francouzi. To zas tak nevadí. Ve světě je to běžný jev, že si nadnárodní korporace staví své montážní haly v různých částech světa, kde najdou „blbé“ lidi schopné si za almužnu ničit své zdraví a důstojnost.
Jenže v okrese Nový Jičín nastává paradoxní situace. Není zde dostatek kvalifikovaných pracovníků, dělníků, kteří by měli chuť dělat ze sebe dobrovolně otroky za pár šupů na montážních linkách. Pár let se tato monotónní otrocká práce, kdy zaměstnanci chodí do třísměnných provozů a dělají několik hodin denně po dobu několika let stejné pohyby, dá vydržet, ale po deseti létech na stejné lince jsou z těchto zaměstnanců povětšinou invalidé. Nemoci jako syndrom karpálního tunelu, artralgie, Raynaudův syndrom, ischemie, artróza páteře, Bechtěrevova nemoc nebo cervikobrachiální syndrom jsou u těchto pracovníků běžné jako nákup mléka v supermarketu.
A tak nastává v okrese Nový Jičín zaměstnanecká krize. Jednotlivé firmy si mezi sebou přetahují pod příslibem různých bonusů zaměstnance. Je běžnou praxí, že „přetáhnutý“ zaměstnanec vyfasuje nástupní bonus deset tisíc korun a s ním i člověk, který jej doporučil. Jenže toto nejde dělat do nekonečna. Už není kde brát. Ti rozumní už dávno těmto „pracovním táborům“ dali vale, ti nerozumní to ještě se zaťatými zuby zkouší dál, protože mají dluhy, hypotéky nebo půjčky a „staří“ veteráni v produktivním věku už jsou povětšinou v invalidním důchodě.
Co tedy zbývá těmto firmám, když není už kde brát? Zkusit to v zahraničí. Tam se určitě nějací „Magoři“ ještě najdou. A našli. Do firem na Novojičínsku (a asi nejen zde) se začínají ve velkém nabírat zahraniční pracovníci. Pracovní agentury loví hlavně na Balkáně, ale i v Polsku nebo na Ukrajině. Není výjimkou, že jedete firemním sběrným busem do práce nebo z práce a slyšíte tam jen rumunštinu, polštinu, srbštinu nebo bulharštinu. Že je v těchto autobusech temno i ve dne, už asi nikoho nepřekvapuje. A to nemluvím o odéru, který se z autobusu line, když se na zastávce otevřou dveře. Ten smrad by porazil i koně.
Jak tito zahraniční dělníci pracují a za kolik, nevím, tato informace mi není známa. Ale co mi je známo z vlastní zkušenosti, tak je velký problém v místech, kde bydlí. Třeba v Novém Jičíně se bojí lidi chodit do obchodu u hotelu Kalač, protože Rumuni a Bulhaři, kteří tam jsou ubytování, obtěžují svým chováním místní obyvatelstvo.
Nemalá skupina zahraničních dělníků bydlí i v Příboře a ani zde to není o moc lepší. Třeba dnes ráno v sedm hodin jsem potkal na náměstí několik opilých Poláků, jak se smradlaví válí po chodníku. A to, že byl opodál zblitý celý chodník na několika místech, už nebudu ani komentovat. Není se čemu divit, včera byla asi výplata, či co. Abych náhodou někomu neukřivdil, tak minulý týden jsem odpoledne pro změnu potkal nějaké Rumuny, jak se zťatí jak Dáni plazí na ubikaci.
Co vím z doslechu, tak o nic lepší to není ani v Kopřivnici, kde několik těchto „civilizovaných“ dělníků bydlí. I tam jsou s nimi problémy.
A tak se ptám. Máme to zapotřebí? Nebylo by lepší přidat českým zaměstnancům více peněz, aby nemuseli chodit na skoro povinné přesčasy (když nejdeš, tak nedýcháš pro firmu, tak pak nechtěj přidat), kde si své zdraví ničí o to více? Nebylo by lepší starat se o své zdraví a o zdraví zaměstnanců? Jenže zahraničním majitelům firem to je šum a fuk. V těchto „lágrech“ nepracují jejích děti, rodiče, vnuci, tetičky, strýčkové. Ti se učí jak zotročit další masy hloupých ovčanů.
