Havířovské slavnosti 2016, areál Městské sportovní haly.

19. září 2016

V pátek a v sobotu 2. a 3. září se konaly v areálu Městské sportovní haly v Havířově tradiční městské slavnosti. Dříve havířské, dnes už jen jako městské. Když to ale bývaly ještě havířské dny, tak nechodilo toliko lidu jako dnes.

Navštěvujeme tyto slavnosti již skoro deset let a posun k lepšímu je za ty roky hodně očividný. Je znát, že pořadatelé této (troufnu si říct) monstrózní akce dbají na to, aby odcházel každý návštěvník spokojený. Co se týče jídla, pití a čistoty, tak byl letošní ročník opět na výši. Bohužel, s hudbou už to bylo horší.

Páteční program jsme kvůli pracovnímu vytížení nedali, proto budu hodnotit jen ten sobotní. Dramaturgie slavností to vzala hodně obšírně a snažila se oslovit všechny věkové kategorie. Dětmi počínaje a seniory konče. Sobotní program načaly hity z TV Šlágr v podání Black Bandu, jenž následovala „nesmrtelná“ dvojce Yvetta Simonová a Pepík Zíma, známiš to princ Radovan z pohádky Princezna se zlatou hvězdou. Zíma jako první rokenrolový zpěvák v Československu jistě nadchnul všechny přítomné seniory, my jej však nestíhali. A nestíhali jsme ani následný folklórní soubor Vodička.

Na letošních slavnostech nás přivítal až David Koller Band, tradiční to účastník slavností, hitem Chci zas v tobě spát. David Koller je obklopen skvělými muzikanty, což je znát. Koncert se mu vyvedl a i návštěvníci byli vesměs spokojeni. V jeho podání zazněly pecky jak z jeho sólových alb, tak i hity z repertoáru domovské skupiny Lucie jako Tereza, Černí andělé nebo Vona říká jó.

Následný klučičí spolek Sebastian už ale toliko nenadchnul. Určitě uchvátil holčičí část publika a jejích nezbytné doprovody, ale rockeři, kteří přišli kvůli večerní metalové show, se tvářili při poslechu jejích skladeb nakysle, jak půl roku otevřené kyselé okurky. Sebastian se na pódiu hudebně „hledali“. Částečně podpořeni playbackem, chvílemi jako by ani nevěděli, co mají hrát. Bohudík, třináctiletým holčičkám, které pištěly jak na koncertě Beatles, to bylo šum a fuk. Měli na pódiu své idoly a to jim stačilo.

Dalším účinkujícím seskupením byl Petr Bende s Cimbal Big Bandem. Jejích koncert už byl hudebně někde jinde. Kvalitní hudební doprovodná skupina předváděla absolutně profesionální výkon a Petr Bende od hudební hvězdičky ze SuperStar „vyrostl“ ve stálici naší pop scény. Jen koncertní set, který Bende v Havířově odehrál, neměl potřebnou šťávu a negradoval v závěrečném hudebním orgasmu.

Po Bendem přichází na řadu australská zpěvačka (od roku 2013 žijící trvale na Britských ostrovech) Natalie Imbruglia. Jan Čenský, který letošní slavnosti uváděl, vkládal do Natalie obrovské naděje, ale to, co tato pěnice předvedla na pódiu, byla tragédie. Bylo to asi to nejhorší, co letos Havířov viděl a slyšel. Její koncertní playlist je z poloviny stavěn na hitech jiných interpretů jako The Cure, Tom Petty and the Heartbreakers, nebo Modern English. I největší hit Torn, který ji proslavil (alba s touto skladbou se celosvětově prodalo víc než 7 000 000 kopií) je coverem od americkým noise rockových Ednaswap, což není až tak na škodu, ale i s ním Natalie diváky uspávala. Imbruglia nezpívala, ale kuňkala jak Kuňka žlutobřichá. A návštěvníky slavností to evidentně nudilo. Slyšet to je i v „jejím“ hitu Instant Crush (původně tuto skladbu nahráli v roce 2013 francouzští technaři Daft Punk), kdy diváci přehlušili svou komunikaci samotnou zpěvačku. Možná to chtělo dát volume trochu doprava.

Vrcholem soboty a celých letošních slavností byla finská symfonicko-metalová smečka Nightwish. Pro české metalové fanoušky není tato skupina nic neznámého. V České republice vystupují poměrně často. Na severu Moravy ale hráli poprvé.

Skupině určitě prospěla výměna zpěvačky. Nevýraznou Anette Olzon nahradila na konci roku 2012 holandská diva Floor Jansen a od té doby stoupá Nightwish opět nahoru (fanoušci Tarji budou jisto jistě namítat). Jenže havířovský koncert byl „jen odehraný“. Na celkovém výkonu bylo znát těhotenství Floor (podle oficiální zprávy je již ve 4 měsíci), taky výměna bubeníka (za dlouhodobě nemocného Nevalainena zaskakuje Kai Hahto) byla hodně znát. A třešničkou na tom všem byla nezřízená konzumace alkoholu pánů Holopainena (ukrývání se za klávesy mu moc nepomohlo, když na něj z hora mířila kamera a jeho pití bylo vidět na obří obrazovce), Donockleye a Vuorinena. Když se to všechno sečte, tak se není čemu ani divit. Chyběla pohoda a lehkost k hraní tak nezbytná.