Scorpions – 22.4.2010, Ostrava. Předvolební mítink ČSSD.

Oranžový kolos se rozjel ve velkém stylu. Krize nekrize. Na start celého předvolebního klání si oranžoví antirockéři pozvali do Ostravy slavné „západní“ Němce, skupinu Scorpions.

Kdyby jen „soudruzi“ z Hannoveru věděli, co neví. Že někteří hlavní představitelé ČSSD opovrhují rockovou muzikou, rockery a metalisty považují za póvl společnosti. Kdyby jen věděli, jak se ing. Paroubek „RaJsky“ vyjadřoval o dlouhovlasých „individuích“. Nu, co už. Účel světí prostředky. ČSSD láká lidi všemi silami a dokonce jim nevadí ani spojení s čítankovými kapitalisty. Přesněji spojení s ďáblem.

A Klaus Meine si zase připsal pár bezvýznamných plusových bodů u německých sociálních demokratů. Bohužel mu nikdo nevysvětlil, že německý sociální demokrat je úplně něco jiného než český sociální demokrat. Německý sociální demokrat by byl v českém parlamentu pravicovější než „odeesák“ a český sociální demokrat by byl v německém parlamentu zase zastoupen bývalými soudruhy z NDR. A to by se Klausi Meinemu asi taky moc nelíbilo.

Ale co už. Když už máme Scorpions u nosu, a ještě zadarmo, tak si na ně prostě zajdu, a nějakou politickou agitačku nebudu vnímat.

Týden před samotným vystoupením jsem se zajímal o akreditaci fotografů. V Lidovém domě o tom nevěděli zhola nic, a tak mě převexlovali na Moravskoslezskou krajskou organizaci ČSSD. Tam se mi ozvala příjemným hlasem tajemnice paní Petra Krejčířová (že by nějaká příbuzná od Radovana Krejčíře?). Ta sice neměla o celé ostravské akci ještě žádné informace, ale slíbila, že mi zavolá, jakmile ji pořádající agentura dá bližší informace. Bohužel nikdy nezavolala. Několikrát jsem tam volal sám, ale od paní Krejčířové zněly jen vyhýbavé odpovědi typu: „Dneska budu hovořit se zástupci agentury a akreditace s nimi projednám, jelikož nejste sám, co má o ni zájem, a pak vám hned zavolám“. Nezavolala. (Jak příznačné pro ČSSD. Sliby chyby). A tak jsem zase volal sám, abych se ve finále dozvěděl, že to mám zkusit na místě, protože se žádné akreditace na fotografování pod pódium nevydávají.

Tak jsem přišel 3 hodiny před začátkem akce ke vstupu pod pódium. Tam mě odkázali na hlavního pořadatelé, kterému jsem ukázal svůj průkaz hudebního novináře. Hlavní pořadatel mi ale důrazně vysvětlil, že toto není standardní hudební akce a žádný fotograf nedostane povolení fotit pod pódiem. Zdůraznil žádný. Ani z Mladé fronty, ani z Rudého práva, ani z Blesku. Prostě tam nebude ani noha. Mám si jít fotit z davu, ale nesmím být zase moc blízko, jinak mi mé dlouhé sklo zabaví. Ha. Že by příkaz Klause Meina?

Jaké bylo potom ale překvapení, když pod pódiem stálo asi 10 fotografů a fotili koncert Scorpions? Že by hlavní pořadatel byl taky naočkován předvolebními sliby ČSSD, které se pak neplní? Anebo to byla Paroubkova podržtaška, která pouštěla pod pódium jen stranické fotografy? A jelikož jsem nebyl oblečen v oranžovém stejnokroji, ale jako návštěvník rockového koncertu, tak jsem se mu znelíbil? Ale co už. Mezi lidmi je dobře a na rozdíl od oranžových mocipánů mezi prostými lidmi žijí a nebojím se jich. Netrpím stihomamem a nemám fobií z „modré“ barvy.

Celé této monstr akci předcházela uzavírka Sokolské ulice v centru Ostravy. Chudáci „domorodci“ a majitelé parkovacích míst v podzemní garáži na Prokešově náměstí. Ti měli prostě smůlu.

Dneska se předvádějí budoucí mocní tohoto státu a nějaký místní občan bude držet hubu a krok!

Odpolední program jsem stihl až od muzikálové zpěvačky Kamily Nývltové. Taková tuctová zpěvačka, kterých je všude kolem plno.

Po ní to na malém pódiu rozbalil připitý Petr (ani)Muk. (Že by se opíjel pivem za 2 Kč a vzpomínal na staré dobré socialistické časy?). Ten den mu to ani nějak nezpívalo. Ve výškách ujížděl jak šlapka po banánové slupce. A nezachránilo ho ani oranžové pozadí.

Po krátkém intermezzu pánů Paroubka a Zaorálka, kteří plivali svá jedovatá slova na všechny a na všechno a slibovali nesplnitelné, se na malé stage představila oranžová bubenická skupina Boris z Opavy. Nebyli špatní. Rytmika jim opravdu šla.

Ale to už se vše připravovalo k vrcholu ostravské předvolební kampaně ČSSD. Na hlavní stage se seřadili „oranžoví Bozi“, které přivítal kapitalisticky vyžraný spíkr. Sociální demokraté naplivali na kapitalisty ještě trochu jedu, rozdali bílo-modro-červené šály a hurá do „první řady“ užít si rockový koncert německých Scorpions. Do ruky ještě párek, který se rozdával zadarmo, pivo za 2 Kč, červené růže pro dámy a slečny a pařba může začít. Oranžoví drsňáci – jdeme na to!!!

Scorpions to rozjeli opravdu ve velkém stylu. Prostě standardní koncert, který neošidili ani trochu. Světelná show, vynikající zvuk, nasazení. Koncert stál fakt za to.

Celou show začali Scorpions titulní skladbou Sting in the Tail z nejnovějšího alba. Následovala otvíračka z alba Animal Magnetism – Make It Real, dále hitovka Bad Boys Running Wild z roku 1984 a skladba Loving You Sunday Morning z alba Lovedrive.

Další sled skladeb byl z již výše jmenovaného alba Animal Magnetism. Ponurá The Zoo, instrumentální Coast To Coast, ve které si zahrál na kytaru i Klaus Maine a titulní Animal Magnetism. Z alba Taken By Force zazněla skladba s baladickým začátkem We´ll Burn The Sky.

A nastal čas pro „škorpioní“ voplodňováky jako Send Me An Angel z alba Crazy World a megahitová skladba Holiday z roku 1979. Nejnovějším albem se ještě jednou připomněli „Škorpíci“ skladbami Raised on Rock a baladickou The Good Die Young, kterou na albu zpívá jako duet Klaus Maine společně s Tarjou Turunen! Do rychlejšího tempa se kapela snažila dostat fanoušky skladbou Tease Me Please Me z alba Crazy World a 321 z alba Humanity: Hour I.

Následovalo bubenické sólo jediného američana v kapele Jamese Kottaka. James se předvedl jako dokonalý showman, i když pít pivo mu moc nešlo a bubenická show nebyla taky moc o bubnování. Ještě mu chyběl klaunovský červený nos, a bylo by to dokonalé.

Ale to se už pomalu blíží závěr celého vystoupení. Ještě dvě palby, a to Blackout se stejnojmenného alba a Big City Night z roku 1984. A Scorpions se loučí.

Dav šílí a žádá si přídavek. Scorpions se vrací s megahitem Still Loving You a závěrečnou vypalovačkou Rock You Like a Hurricane, obě z 3x platinového alba Love at First Sting.

A to už je vše. Muzikanti ještě rozdají fanouškům trsátka a paličky (během koncertu jich Klaus rozdal snad tři tucty) jak hladovým somálským dětem a je konec.

Oranžová opona padá a přichází realita. Už žádné rockové koncerty před ostravskou radnici, už žádné pivo za socialistické ceny a žádné párky zdarma pro sociálně slabé obyvatelé. Teď se čeká na výsledky voleb, aby se mohly rozdávat korýtka, aby političtí oponenti drželi hubu a krok a aby si obyčejný občan (ne)myslel, že bude líp. Nebude.

Obsáhlý fotoreport zde: