Steve Priest – rockový „cukrář“ z Londýna.

Již 63 let dnes slaví baskytarista a zpěvák glamrockové kapely The Sweet. Skupiny, která na začátku 70. let minulého století dobývala srdce nejedné náctileté slečinky.

Stephen Norman Priest se narodil v Hayes v západní části Londýna. Na jeho hudební začátky měl největší vliv baskytarista skupiny The Shadows Jet Harris, jehož styl hraní napodoboval na svou první, doma vyrobenou baskytaru. První školní kapely, ve kterých mladý Steve hrál, byly The Army a Malcolm and The Countdowns, s nimiž spolupracoval legendární producent Joe Meek (Tom Jones, The Outlaws atd.).

V lednu 1968 dostává Priest lano do právě se rodivší bigbeatové kapely Sweetshop, kteréžto kořeny sahají až do roku 1965. Krom něj hráli v bandu ještě Brian Connolly, Mick Tucker a Frank Torpey, kterého po roce střídá Mick Stewart. Torpey opouští skupinu z rodinných důvodů (jeho novomanželka neměla pro bigbeatové řádění manžílka pochopení) a Stewart kvůli neúspěchu singlovek Lollipop Man a All You'll Ever Get from Me. Těm předcházela další ne příliš úspěšná prvotina Slow Motion. V té době taky skupina mění název na The Sweet. Na místo Stewarta nastupuje v roce 1970 velšský kytarista Andy Scott, který se zrovna přestěhoval do Londýna a jehož profesionální zkušenosti nabyté ve skupině The Elastic The Sweet potřebovali jako sůl. Ještě v témže roce podepisují Sweet profesionální smlouvu s labelem RCA Records, který zajišťoval prodejnost ve Státech. Starý kontinent zastupoval label Bell Records, později pak Capitol Records. Skládání písní se ujala ostřílená autorsko-producentská dvojce Nicky Chinn a Mike Chapman, která stojí například za úspěchem zpěvačky Suzi Quatro. A hned první singl z jejích péra Funny, Funny katapultuje Sweet na třináctou příčku britského žebříčku. Následující Co-Co dokonce na druhou.

Sweet začínají dobývat nejen Evropu, ale i Spojené Státy. Jejích hudba je stavěna na typických bubblegumových popěvcích, které ač působivé, znějí trochu dětinský. Stylová a dotažená byla i image členů kapely, s níž se objevovali jak na koncertních pódiích, tak na četných fotografiích a plakátech v teenagerských časopisech. Nesmělo chybět pestrobarevné oblečení, vysoké kozačky, nejrůznější cingrlátka a tretky, make-up a vyfénované dlouhé vlasy s rovně střiženými ofinami.

Chinn s Chapmanem vypouštěli prostřednictvím Sweet do světa jeden hit za druhým. Skladby jako Poppa Joe, Little Willy, Block Buster, The Ballroom Blitz nebo Hell Raiser okupovaly přední místa snad na všech světových žebříčcích.

V listopadu 1974 vychází skupině Sweet LP deska Desolation Boulevard, na které se už autorsky podepisují hlavně členové skupiny Sweet. Chinn s Chapmanem zde sice mají ještě obrovský hit The Six Teens, ale asi nejznámější skladba skupiny Sweet Fox On The Run je už z péra členů skupiny. V prosinci 1974 se Sweet rozhodnou ukončit spolupráci s úspěšnou hitovou dvojici Chinn-Chapman.

V následujícím roce vypouštějí Sweet do světa pecku Action, která se o rok později objeví i na řadovce Give Us A Wink. Na albu zaujme ale i skladba Lies In Your Eyes, která je dobarvována rannými syntezátory Andyho Scotta. Další alba v historií Sweet už však vycházejí spíše se setrvačností a nedosahují většího hitparádového úspěchu. Částečně je toho příčinou nastupující punkové hnutí, které se u mládeže těší nebývalé oblibě, částečně za to může posun Sweet od hardrocku k jemně melancholickému a výrazně popovému soundu. Taktéž nastupující Nová vlna britského Heavy Metalu zapříčinila značný odliv posluchačů. Bývalé náctileté fanynky odrostly do let, kdy se věnují spíše rodinným problémům, než nějakému bláznění po rockových hvězdách a nová nastupující poprocková generace poslouchá Kiss, Van Halen nebo německý Scorpions, který svými cajdáky udolává snad každé dívčí srdce.

Na začátku roku 1979 opouští kapelu Sweet zpěvák Brian Connolly, což je další rána do řad „sladkých“ hochů. Pěvecké párty tak přebírá Steve Priest. Na začátku roku 1982 pak ohlašují The Sweet konec.

V roce 1985 se rozhodnou Andy Scott a Mick Tucker oživit Sweet pod názvem Andy Scott´s Sweet. Steve Priest se natrvalo zabydluje v L.A., kde taky příležitostně spolupracuje s new age muzikantem Davidem Arkenstonem a Stuartem Smithem z kapely Heaven & Earth. V roce 1997 umírá na celkové selhání organismu Brian Connolly a v roce 2002 Mick Tucker na leukemii.

V lednu 2008 se vrací do showbusinessu i Steve Priest. V Los Angeles dává dohromady band Steve Priest's Sweet, který kromě něj tvoří ještě Stuart Smith – kytara, Richie Onori – bicí, Stevie Stewart – klávesy a Joe Retta – zpěv. 12. června téhož roku skupina koncertně odstartuje v Hollywoodu. V březnu následujícího roku band nahrává cover Beatles Ticket To Ride u Cleopatra Records. 21. července vydávají Steve Priest's Sweet koncertní album Live In America. A v roce 2010 plánují Steve Priest's Sweet koncertní šňůru po Evropě, která se má uskutečnit v květnu 2011, ale v lednu 2011 je tour oficiálně zrušené. Důvodem je podvodné jednání organizátora evropských koncertů, který je už i trestně stíhán. Celou kauzu nyní řeší Scotland Yard. Podle neoficiálních vyjádření se jedná o fixlovaný prodej vstupenek.

Steve Priest ale doufá, že poškození fanoušci budou odškodněni, a že se se svým bandem co nejdříve objeví v Evropě, kde v první polovině 70. let minulého století královal.