Bigbítem dětem – 12. a 13. dubna 2013, Nový Jičín.

V pátek a v sobotu se konal na zimáku v Novém Jičíně mega charitativní festival na podporu mládežnického hokeje v Novém Jičíně.

Festivalu se zúčastnily vcelku zajímavé skupiny, které běžně zaplní větší kluby do posledního místečka, tudíž se čekalo, že zimní stadion v Novém Jičíně, který pojme s přehledem 2 – 3 tisíce návštěvníků, bude slušně zaplněn. Jedna věc je očekávání a druhá skutečnost.

Akce měla začít v pátek v 17:00, kdy bylo v plánu vystoupení neopunkové skupiny ZakázanÝovoce. Na zimák jsem dorazil něco před půl šestou s obavou, že nebudu mít kde zaparkovat auto a že se budu tlačit mezi „nadrženými“ fanoušky skupiny. Jenže jsem se krutě zmýlil. Parkoviště prázdné a horní vchod do haly uzamčen. Na zimáku v Jičíně jsem byl prvně, proto jsem byl trochu v šoku, jestli jsem na tom správném stadionu. Všude klid jak na pohřbu význačného státníka, jen z boku to vypadalo, jak kdyby se tam stěhoval nábytek z klubovny novojičínského hokejového svazu. Proto jsem se raději zeptal kolemjdoucího tatínka s dítětem, jak se do haly vchází a jestli tam je nějaká akce. Odpověděl, že to budu muset asi celé obejít, protože hala už „zaletnila“ a horní vchod je trvale uzamčen. Ještě mě upozornil, že led už bude asi roztátý, takže si moc nezabruslím. Na otázku, jestli neví, zda se tam koná nějaký mega festival jen nevěřícně vytřeštil oči a odpověděl: „Festival? A tady? V Novém Jičíně se konají koncerty jen Na Skalkách anebo na náměstí. A na zimáku? To bych o tom musel něco vědět, když bydlím hned vedle.“

Ty vole, tak to je průser. Já byl asi u jiné haly. Nasedl jsem do auta a odjel do města za kolegou něco vyřídit a při té příležitosti jsem se doptal, kde je v Novém Jičíně druhý zimní stadion, kde by se měl konat festival Bigbítem dětem. A i ten na mně vytřeštil oči jak čerstvě přejetý ježek: „Nový Jičín má jen jeden zimák! A je to ten, kde začínal a končil Lojza Hadamčík (nynější trenér české hokejové reprezentace) s hokejem“. A tak mě navedl na stejný zimák s tím, že o žádném festivalu nic neví. Tak to bude asi mega průser. Asi jsem si popletl města. Raději jsem ještě jednou zajel před ten zimák a hledal druhý, spodní vchod. V hale už hřměl nějaký bigbít, tudíž jsem byl asi opravdu na správném místě a ve správném městě. Před spodním vchodem se „tísnily“ dvě kouřící patnáctky, takže vše vypadalo, že jsem asi dobře.

Při vstupu na prázdnou ledovou plochu bez ledu jsem nabyl dojmu, že něco není jak by mělo. Na podiu hrála skupina HC3 a před podiem stáli v uctivé vzdálenosti 4 lidé. A to myslím byli dva securiťáci a dva zdravotníci. Udělal jsem si pár snímků a šel zjišťovat „kde udělali soudruzi z NDR chybu“.

Potkal jsem kámoše s manželkou, který jako starý bigbiťák nemohl na této akci chybět, a i on byl z prázdné haly v šoku. Mezi řeči vyšlo najevo, že hlavním problémem byla špatná reklama. Dneska, když lidi nemasírujete od rána do večera reklamou, tak už pomalu ani nevnímají realitu. Plakátů v městě a v okolí bylo vylepeno žalostně málo a ještě ke všemu byl hodně nepřehledný. V regionálních rádiích o festivalu mlčeli, jak kdyby to byla přísně tajná akce prezidentovy manželky Ivany. Možná bylo něco řečeno v televizi Polar, což byl oficiální mediální partner, ale kdo ji dneska sleduje. Dalším mediálním partnerem byl Moravskoslezský deník, ale ten si kupují jen důchodci, kteří moc na bigbít nejsou. Jo, kdyby tam hrála dechovka, to by bylo asi jiné kafé. To by měli i zdravotníci plné ruce práce. Taky návštěvníky odrazovalo asi poměrně vysoké vstupné. I když 350 Kč na dvoudenní akci, kde vystupuje 15 kapel není zase tak smrtící. Jenže v Novém Jičíně asi je. Fabriky se zde bourají jak po náletu spojeneckých vojsk a ty, co ještě jakž takž přežívají, vyplácejí mzdy se zpožděním anebo vůbec a svým zaměstnancům rovnou doporučí, ať se obrátí na soud, který už řeší firmu v úpadku.

Dalším vystupujícím souborem byli moravští neupunkéři Staré Pušky. Ti už „naplnili“ aspoň zčásti prázdnou halu. Přišlo jejích 12 skalních fanoušků, takže se securiťáky, zvukaři, osvětlovači, výčepními, bramburkáři, bedňáky, fotografy a uklízečkou už skandovalo pod podiem „úctyhodných“ 39 posluchačů.

Sláva. Začíná se blýskat na lepší časy. Přicházejí další a další fans. Následujícím vystupujícím je legenda českého heavy metalu – Miloš Dodo Doležal se svým tříčlenným bandem. Ale aby někdo nenabyl dojmu, že se hala naplnila. Na place pod stagei stálo asi 100 fans, přičemž skoro polovina byl personál a členové dalších vystupujících kapel. Ale Doda to nevyvedlo z míry. Odehrál plnohodnotný koncert jako kdyby hrál před plnou halou. Profesionální přístup se nezapře. Jeho šlapající rytmická sekce byla k neudržení. Výtečný bubeník Pavel Slechan (opravdová světová extraklasa) a stále se zlepšující baskytarista Dodo junior byli skutečnou ozdobou celého souboru.

Po koncertě se pak Dodo a ostatní členové skupiny ochotně každému podepsali na plakát nebo na CD a taky se s každým rádi vyfotili. Já si nechal od Doda podepsat historicky první album Vitacitu Vzhůru přes oceán. Když jej spatřil, tak se mu jen zablýštilo v očích, protože cedéčka se vydalo jen 500 kusů a dneska je to hodně ceněný kousek.

Po Dodovi a jeho bandu už to na podiu rozbalili vesmírní vetřelci Dymytry. A i oni jsou zvyklí hrát před vyprodanými kluby, ale tady je přišla sledovat opět jen hrstka fanoušků. Co už. Doba je zlá a ani „vetřelci z vesmíru“ ji neumí změnit.

Poslední neopunkéry Jaksi Taksi jsem už zazdil. Ranní vstávání do „arbaitu“ ve 4 hodiny je smrtící kombinace s noční pařbou.

Po páteční zkušenosti jsme v sobotu dorazili do haly až po 16 hodině v naději, že hala už bude slušně zaplněna. Přece jenom. Nikdo nemusel do školy (někteří ani do práce) a vystupovaly zde poprockové soubory, které jsou rádiově více profláknuté a taky první Československá vicesuperstar Miro Šmajda, který předloni naplnil Nový Jičín.

Ale chyba lávky. Hala byla opět prázdná. Na stagei se prezentovala pustějovská skupina Nevím a pod podiem se vlnily do rytmu tři náctileté fanynky. Zdravotníci a securiťáci raději hráli na prázdné ploše fotbal.

Trochu fanoušků nalákali až domácí matadoři Greedy Invalid, kteří „domů“ dorazili z křtu svého nového alba The End, který se konal v Praze v Kainu. Standardně odehraný koncert, na kterém byla znát únava z dlouhé cesty a pařby. A taky fanoušci, ač spokojeni, nedali příliš najevo radost z koncertu. Přece jenom, v padesátihlavém davu té radosti asi moc není.

Po „Griďácích“ přišel na řadu největší vopruz celé charitativní akce, skupina Ready Kirken. Notně otrávený zpěvák a baskytarista v jedné osobě - Ondřej Herold, dával hodně nahlas najevo, že hraje před prázdnou halou. V každé pauze mezi skladbami si neodpustil nějakou jedovatou poznámku na tristní účast. Hláška typu: „před tak prázdnou halou jsme hráli jen jednou v životě někde u Prahy, kde jsme zvažovali, že se budeme rozpočítávat na první, druhý“, fanoušky asi moc nenakopla. Jeho znuzený a otrávený výraz umrtvoval každého. Všichni chápou, že je zvyklý hrát před tisícihlavým davem, ale taková hromada arogance a nechuť do hraní se opravdu nevidí každý den. Jo, holt, čecháčci dojeli na vidlákov koncertovat. Ale nevím proč si stěžoval, zaplacené dostali, tak co plakal. A ještě před prázdnou halou.

Naštěstí po Kirkenech přišel Miro Šmajda se svým bandem a ten to rozjel, jak kdyby hrál pro několik tisíc lidí. Profesionální přístup na každém kroku, zpěv až nadoraz a optimistický přístup k životu. Jeho koncert byl tím nejlepším, co v Jičíně během dvou dnů zaznělo. A i když mám averzi ke všem hvězdám ze Superstar, zde třeba objektivně přiznat, že jeho koncert stál za to.

Po Šmajdovi už nebylo na co čekat. Shlédli jsme začátek koncertu Metalindy, která moc nedává čest svému jménu a odjeli raději domů. Miro Šmajda byl vrchol a vše po něm už byly jen drobečky pro uklízečku.

Celá akce byla pojatá jako charitativní, tudíž výtěžek z koncertu měl být určen na dobrou věc, na žákovský hokej. Dokonce i kapely hrály za 40% své běžné gáže. A jelikož přišlo nanejvýš 80 platících diváků, tak hokej protentokrát utřel nos. Doufám, že prodělek nebudou muset zaplatit z vlastních kapes rodiče mladých hokejistů.

Škoda dobré vůle. Doufám, že si zase někdo bude příště stěžovat, že se v Novém Jičíně nekonají žádné kulturní akce. Být pořadatelem, tak bych jej někde nakopal. A to s rozběhem.