Masters of Rock 13´ - Vizovice 12.červenec, areál likérky R.Jelínka

Druhý den festivalu Masters of Rock 2013 jsem započal pravidelným ranním obřadem (modlitba to ale nebyla). Při pohledu na festivalový program mi bylo jasné, že dopolední kapely mi nestojí ani za to, abych vstal z postele, ale válet se můžu klidně doma. Tady jsem jednou za rok, tak hojda pod sprchu. Před tím ze mne ještě vytekl z prdele ten čtvrteční guláš, jenže ve sprše tekla vlažná voda, takže pokud jsem měl jen špetku pochybnosti o tom, jestli se mám vzbudit, tak po sprše mě všechny úvahy zcela opustily.

U ledničky jsem se potkal se spolubydlícími a společně jsme nahlas uvažovali, co si dát k snídani. U mne vyhráli zavináči, buček a pivo. U ostatních buchty, jogurtové mléko a nějaký energetický nápoj. Každý podle zásluh.

Tak jsem si přiťukl s ostatními „jogurťáky“ svým pivem a nahlas uvažoval, co s načatým dnem. Na Gate Crasher fakt nemusím. Po tom, co předskakovali nějakým záhadným způsobem Iron Maiden v Ostravě na Bazalech, mi tento soubor je proti srsti. Seven mám taky nastudovaný jak Leninovy spisy a Dan Krob mi taktéž není cizí. Při pohledu z okna ubytovny jsem vypozoroval, že venku nebude asi tropických 30 stupňů, což bylo super. Hodil jsem na sebe nějakou mikinu se „strašidlem“  na hrudi a na zádech a vyrazil s manželkou na obhlídku vizovických pamětihodností. Ještě před odchodem mi přišla esemeska od kámoše Robina, že sedí v hospodě vedle hasičárny a že se máme stavit. Nu což, žízeň je třeba hasit hned z rána. Jenže kde je ve Vizovicích hasičárna? Na to mi neuměl nikdo odpovědět. U Sokolky jsem potkal nějakou domorodou seniorku, které jsem se na hasičárnu zeptal. Jenže ta se asi lekla mých „strašidel“ na mikině nebo měla Alzheimera, ale zaboha si nemohla vzpomenout, kde je ve Vizovicích hasičárna. Nasměrovala mě do centra, že se tam mám poptat, ale to jsem měl v plánu udělat i před jejím výslechem. Asi po 100 m jsme potkali policistu ve žluté reflexní vestě, jak si to znuzeně šine směr vlakáč. Má přece v popisu práce Pomáhat a chránit, tak by mi měl bez řeči pomoci, nebo ne? Jenže ten na dotaz, kde je ve Vizovicích hasičárna jen pokýval rameny, že neví, že není místní. Ty vole, tak na co tu vlastně je? Aby jen buzeroval řidiče, že parkují tam, kde nemají? Nezbývalo, než zavolat Robinovi, aby mi vysvětlil, kde je ve Vizovicích hasičárna. A Robin mě navedl k říčce, která protéká sídlištěm. Prý sedí v garáži hned vedle vody. Tak jdeme. Cestou mineme penzión Pod zámkem a manželka jen tak mezi řečí prohodí, že určitě sedí v té obrovské garáži přilepené na penzión. „Co by tam dělal? Vždyť to je penzion a ne hasičárna“, nahlas se podivuji nad ženským uvažováním. Ale to jsem neměl. Najednou vyběhne z garáže Robin s půllitrem v ruce a mává na nás jak na prvomájový průvod. „Ty vole, kde tady vidíš hasičárnu?!“ ptám se udiveně. „No, oni mi v té garáži řekli, že tady kdysi parkovalo hasičské auto, tak jsem usoudil, že je to hasičárna“, odvětil Robin. Ok. Hlavně, že jsme se našli. Už to nebudeme dále pitvat. Posvačíme tady dva desetistupňové kousky. Na důkaz, že jsme tady byli, se vyfotíme, a hurááá do likérky.

Na James Ronnie Dio stagei zrovna vystupovala vyškovská festivalová stálice Dark Gamballe. Marně jsem přemýšlel (asi už mám taky Alzheimera) kolikrát už tady hráli. Snad potřetí, ale nejsem si stopro jistý. Ale liž to čert. K obědu dobrý. Odcházím na pravý turecký kebab do českého stánku. Přicházím tak o koncert britských powermetalistů Neonfly. A to byla chyba, protože skupinu doprovázely holky z těžkého průmyslu Cyanide Girls. S flexkou mezi nohama prý řádily jak otřelí zámečníci na panské jízdě.

Melodické folkmetalisty z italské Sacile Elvenking si už ale ujít nenechám. Velice kvalitní jízda. Skupina má na svém kontě 7 alb. Jejích koncertní set začal sedm let starou skladbou Trows Kids, jenž následovala novinková I Am The Monster. Skupina si svůj koncert užívala stejně jak hrstka fanoušků pod pódiem. Proti Dark Gamballe jich zde bylo tak třetina. Bohužel, takový je trend. Zahraniční neznámé skupiny prostě netáhnou.

Odcházím na Alfedus Music Stage, abych zde shlédl slovenskou skupinu Bank of Joe, kde za mikrofonem stála sličná pěvule LaRissa (Jana Čonková). Soubor měl velice slušnou návštěvnost a po koncertě se LaRissa ocitla v objetí nadšených fanoušků, kteří se s ní fotili.

Dalším souborem na „béčku“ byla mladá ostravská kapela Black Roll s protřelým Tomášem Hradilem za mikrofonem (ex-Trezor, Dream Theater Revival atd.). Jejích koncert už ale tolik netáhnul, jako vystoupení Bank of Joe. Skupina Black Roll se prezentovala převážně skladbami pro náctileté holčičky, což „metly“ odkojené na Ironech nebo Párplech nezajímalo. Další koncerty na Alfedus Music Stage jsem už nestíhal.

Ještě během koncertu Black Roll odcházím na hlavní stage, kde vystupují norští hardrockéři Audrey Horne. Tato skupina existuje již 11 let a na svém kontě má 4 dlouhohrající desky. Svůj nejnovější počin Youngblood vydali letos v únoru a právě skladby z tohoto alba tvořily stěžejní část jejích koncertního setu. Celkem tedy 7 skladeb z 11 odehraných. Audrey Horne jsou dalším nedoceněným souborem, který letos vystoupil na „Mástru“. Je to škoda, protože jejích hudba má duši. Není to žádná stadiónová halekačka, ale opravdový poctivý rockový nářez.

To Američané Prong už mají na svém hřbetě 27 křížků. Ve Vizovicích se měli představit již na prvním ročníků, ale před 11 roky nedorazili. O pár let později se ve Vizovicích sice frontman Tommy Victor objevil s kapelou Ministry, ale až letos si mohli návštěvníci naplno vychutnat koncert této newyorkské legendy. Post-thrash v podání Prong se dal poslouchat, ale skupina nijak extra nevyčnívala z festivalového průměru.

A to samé by se dalo říct o finských glammetalistech The 69 Eyes. Ti se ve Vizovicích představili po dlouhých 9 létech. Jejích koncert ale taktéž nijak neoslnil. Obdiv ale zaslouží bubeník Jussi 69, který byl k nepřehlédnutí. Jeho ekvilibristika oslňovala více než výkon ostatních členů kapely. Prostě show se vším všudy.

Jedním z vrcholu pátečního večera byl společný koncert bělorusko-německého powermetalového tria Rage se španělským orchestrem Orquestra Barcelona Filharmonia, který dirigoval běloruský dirigent. Rage jsou vizovickou stálici, a do této valašské metropole se rádi vracejí. Ani už neumím spočítat, kolikrát zde hráli. To nic nemění na tom, že skupina zraje jak slivovice zakopaná pěkně u plotu na zahradě.

Skupinu mimořádně posílil i zpěvák Henning Basse, který svého času stal za mikrofonem u powermetalistů Metalium, ale taky zpíval ve skupině Brainstorm dříve než tam nastoupil současný zpěvák Andy B. Franck.

Pátečním vrcholem a jedním z vrcholů celého letošního festivalu Masters of Rock byl koncert kanadského multiinstrumentalisty Devina Townsenda a jeho Devin Townsend Project. Bohužel, skupina dorazila jen jako trio, neb druhý kytarista Dave Young musel z rodinných důvodů odcestovat domů. Schizofrenní metal Devina Townsenda je hodně těžko stravitelný. Tento hudební génius se musí pochopit, jinak nemá cenu jej poslouchat.

Krom tříčlenné kapely se na celopódiové projekci představil i Devinův chráněnec Ziltoid, který zpíval z playbacku druhý hlas. A toto byl největší kámen úrazu celého koncertu. Na samply pouštěné z mixu si už každý zvykl, ale pouštět do repráků předtočenou kytaru a předtočený zpěv už bylo moc i pro ty nejotrlejší.

Sám šílený „strejda“ Devin to komentoval slovy: „Líbí se vám tato muzika? Ne? Mě taky ne...“

A publikum mu dalo viditelně najevo, že s ním souhlasí. Na betonovém place pod pódiem zůstala snad jen třetina fanoušků, proti tomu, co sledovalo Rage & Lingua Mortis Orchestra.

A i přes tyto nedostatky musím říct, že Devin Townsend Project byli boží.

Posledního interpreta pátečního večera už jsem nedal. Byli jimi skotští Certain Death, kteří nahradili indisponované The Exploited. A náhrada to byla dle zhlednuvších adekvátní. Bohužel, se sirkami v očích se koncerty sledují blbě.