Havířovské městské slavnosti 2013.

První zářijový víkend se konaly v Havířově tradiční městské slavnosti, které si za ty roky vydobyly již docela slušné renomé.

Letošní ročník, který se konal ve dnech 6. – 8. září, byl pro mne jakousi třešničkou na dortu za Open Air  festivalovou sezonou 2013. A i když Havířovské městské slavnosti nejsou vyloženě festivalovou akcí, mnozí pořadatelé velkých festivalů by se mohli od těchto slavností učit! Takto perfektně zvládnutá organizace se jen tak nevidí. Kdekdo by si řekl: „Tam na Severu Moravy jsou jen samí tupí havíři, kteří rubou jen uhlí, a to nejen v čelbě ale i ve své oblíbené hospodě po práci. A to tak, že od toho bolí ruce i personál.“ Ale opak je pravdou. V Havířově jsou hodně schopní organizátoři velkých akcí, kteří ví jak to dělat dobře! Ví jak oslovit sponzory, aby přispěli finanční částkou dle svých možností, protože bez sponzorů se dnes takto veliká akce dělat opravdu nedá. A o své „chlebodárce“ se umí taky odpovídajícím způsobem postarat. A to nejen tím, že je jako vsuvku mezi jednotlivými koncerty přečte na jevišti moderátor akce, ale taky jim zajistí exklusivní servis.

Již od poloviny prázdnim se vědělo, že letošními hvězdami slavností budou finští Stratovarius a německá metalová legenda Helloween. Jenže fanoušci mimo Severní Moravu této informaci příliš nevěřili. Považovali ji za nějakou novinářskou kachnu. Dokonce mnozí osobně volali do Havířova na Městský úřad, zda-li se tato informace zakládá na pravdě. A ani po tomto telefonátu si nebyli zcela jistí, pokud to neviděli „černé na bílém“ na oficiálních internetových stránkách obou výše zmiňovaných skupin. Vždyť vstupné bylo jen 100 Kč na každý den, což považovali mnozí fanoušci za holý nesmysl. Přece jenom dneska se pohybují běžně ceny takových koncertů na částce 500 Kč a více. Jenže Havířov je tím známý. Městské slavnosti jsou pro lidi a za lidové ceny.

Páteční program rozjížděl se svým komorním ansáblem Dan Bárta. Koncert to byl dobrý. Dan Bárta je pán zpěvák, jenže tento jazzově laděný set bych si raději vyposlechl někde v klubu při vínku, kde by byla k tomu i odpovídající atmosféra.

Docela slušný kotel, čítající snad 6000 fans, měla pražská alternativně lazená partička Tata Bojs. Výtečný zvuk, za který si zvukaři zaslouží obrovskou pochvalu. A vůbec, zvuk na letošních Havířovských slavnostech byl u všech kapel výtečný. Řekl bych luxus nad luxus. Určitě tomu dopomohla další řada beden navíc po stranách, ale především mistr zvuku věděl na co sáhnout. Nepátral, nezkoušel, nehledal. Věděl a hlavně slyšel.

Tata Bojs si to vyzkoušeli i s dvěmi baskytarami a docela jim to šlo. Krom Mardoši se baskytary chopil i kytarista Vláďa Bár.

Ale největší šoumen kapely je určitě bubeník a zpěvák Milan Cais, který nechtěl být jen další paličkou za bicími. Chtěl být taky vidět, což se mu určitě podařilo.

Páteční hvězdou večera byla určitě domácí kapela Kryštof v čele s Richardem Krajčem. A Richard si to taky řádně užíval. Jeho taneční kreace na prodlouženém pódiu by se určitě neztratily ani v nějaké taneční televizní soutěži.

Při koncertě Kryštofa vystřelili najatí „zřízenci“ přes vzduchová děla mezi lidi přinejmenším miliardu různobarevných papírků, které „zasvinily“ snad celý Havířov.

Bylo jich tolik, že na pódiu najednou vyrostla několikacentimetrová papírková podlaha.

Skupině Kryštof to ale viditelně bylo jedno. Naopak si koncert užívali. Vždyť dle neoficiální informace jejích koncert sledovalo na 14 000 fanoušků! Co si více přát?

V pivním stanu teklo pivem proudem a bez front. Dokonce zde i někteří sportovně lazení fans mohli „v klidu“ sledovat náš fotbalový pohřeb s Arménii.

První den slavností pak uzavřeli finští „rychlíci“ Stratovarius. Zpěvák Timo Kotipelto byl očividně zaskočen atmosférou, která v Havířově panovala. Kdo by to byl čekal, že na nějakých městských slavnostech se na ne příliš známou kapelu (nerockové publikum o nich většinou v životě ani neslyšelo, protože je nehrají na Frekvenci 1 nebo na Kiss Publikum) přijde podívat na 10 000 fanoušků (po Kryštofovi část kinder osazenstva opustila stadion).

Kytarista Matias Kupiainen a baskytarista Lauri Porra vydali ze sebe maximum. A to nejen na stagei,

ale i přímo u diváků, ke kterým se díky prodlouženému pódiu mohli přiblížit až na dosah. Škoda, že v sobotu již prodloužená stage byla odstraněna. Helloween, ale i Elán by ji určitě nepohrdnuli.

Stratovarius taky vkusně využili celopódiovou zadní LED obrazovku, na které zářil povětšinu koncertu cover z alba Nemesis (2013).

Cestou domů jsem si říkal, že jsem snad nebyl ani v Havířově, ale v Praze, kde vystupují skupiny úplně jiného formátu a za úplně jiné peníze. Vždyť, co se světel a světelných efektů týče, tak koncerty velkých skupin na tom nejsou o moc lépe. A to byly na slavnostech ještě dvě velké obrazovky po stranách a jedna LED obrazovka za muzikanty, na kterých se promítalo to nejpodstatnější z dění na pódiu.

V sobotu jsem si nenechal ujít koncert houslisty Pavla Šporcla, který se v Havířově představil se svou kapelou Sporcelain. A i zde platilo to samé jako u koncertu Dana Bárty. Hudebně dobrý, ale někde do vinárny při dobrém steaku, svíčkách a víně.

A tak zbyl aspoň čas se v klidu projít areálem stadionu. Při prohlídce nesměly chybět samozřejmě toalety. A ty růžové byly opravdu hodně luxusní. Že to tam vonělo jak v drogérce (a ne jak někde v žumpě), na to už jsem si pomalu zvykl, ale že tam tekla voda (a to byly vedle kadibudek i žlaby s tekoucí vodou) a že tam byl toaletní papír a papírové ručníky na utření???? Tak to jsem zažil na festivalu poprvé. Pardon, na městských slavnostech.

Dalším vystoupivším interpretem byl „muzikálový“ Petr Kolář (kde jsou ty časy, kdy řádil v Arakainu), který si našel svou posluchačskou obec. Mě potěšil párplovským coverem Soldier of Fortune, který do češtiny otextoval Zdeněk Svěrák a zpopularizoval Jirka Schelinger.

Následovaly Irish Dance Experience, které mne ale moc nebavily.

Taneční show sledovalo pod pódiem jen několik stovek přihlížejících, kteří si spíše drželi místo pro velké finále. Když vystupovala před léty v Havířově Kalinka, tak to bylo jiné kafé. Letos to bylo vyloženě na vyplnění programu. A tak zbyl zase čas na procházku areálem.

Vedle pódia se soutěžilo v přetahování lana, kde zaujali především „řvouni“, kteří i vyhráli nějaký pivní sud nebo tak něco.

Na slavnostech jsem si všiml jak je všude čisto. Toto měly na starost úklidové čety složené z lidí, kteří si zde tak odpracovávali veřejně prospěšné práce. Dobrý nápad. Město tak zabilo dvě mouchy jednou ranou a „uklízeči“ neměli svůj trest tak nelidský. Do rytmu jim to šlo určitě lépe a bylo to znát. Tento nápad by si měli osvojit i pořadatelé jiných akcí, které jsou pod záštitou města.

Co mi ale letos vadilo, bylo méně stánku s jídlem. Nevím jaký mají stánkaři nájem a zda se jim to vyplatí nebo nevyplatí, ale při návštěvnosti 45 000 lidí za 3 dny ať mi nikdo neříká, že na tom prodělal. Důsledkem pak byly fronty bez konce snad na všechno.

Vrcholem letošních Havířovských slavností pro nemetalové publikum bylo vystoupení slovenské legendy Elán.

Tento koncert si nenechalo ujít skoro 30 000 fanoušků.

V setlistu Elánu zazněly snad všechny hity, které za svou pětačtyřicetiletou kariéru chlapci složili.

Nesměl u toho chybět zakládající člen Vašo Patejdl

ani „nesmrtelný“ Jožo Ráž.

Po koncertě Elánu se v areálu trochu vyprázdnilo. Přece jenom následující Helloween je pro některé fanoušky Elánu asi těžce stravitelný. Ale to nebylo vůbec na škodu. Aspoň bylo v kotli více dýchatelně, i když byla poměrně klendra jak cyp.

Helloween odehráli plnohodnotný koncert, ve které zazněly skladby jak z nejnovějšího alba Straight Out Of Hell (2013) jako Straight Out Of Hell, Hold Me In Your Arms nebo Live Now!,

tak starší ještě z „Hansenovské“ éry jako Dr. Stein nebo Eagle Fly Free.

V setlistě se krom bubenického sóla, které už dneska asi nikoho neposadí na zadek, objevily ještě skladby Steel Tormentor, I´m Alive, If I Could Fly a další.

Přídavek pak patřil tradičním peckám Future World a I Want Out, kde si Andi Deris dopřával „hrátky“ s publikem, jak má ve zvyku. Ale celkově mu to v Havířově zpívalo. Nějak jsem nepostřehl jeho občasné falešné úlety.

Co říct závěrem? Kdo byl, nelitoval. Kdo nebyl, může zpytovat svědomí, protože přišel o jednu z nejvydařenějších hudebních akcí roku 2013 na území ČR.