Masters of Rock 14´ - Vizovice 12. červenec, areál likérky R.Jelínk

Třetí den festivalu Masters of Rock už byl o něčem jiném než pátečně-deštivý, hudebně spíše nevýrazný den.

Dopolední program obstaraly české hudební spolky a to v pořadí Six Degrees of Separation, které jsem díky brzké ranní hodině nedal, dále bučovická hardcore/crossoverová banda Forrest Jump, jenž odehrála hodně solidní set…

a taky havířovsko-šenovská powermetalová smečka Salamandra, která už je inventářem festivalu Masters of Rock. Letos se Salamandra představila s novým zpěvákem Honzou Bernátkem a do Vizovic „přivezla“ i svou novou fošnu Imperatus, kterou oficiálně vydala v den jejích vizovického vystoupení! Zajímavostí určitě je, že na nahrávání desky se podílel i Chris Bay z Freedom Call. A tak nebylo divu, že se objevil na pódiu při koncertě Salamandry.

Následující pardubická powermetalová skupina Sebastien má za sebou sice vydání jen jediné desky Tears of White Roses z roku 2010, přesto se postarala o nezapomenutelný hudební zážitek.

Po dvou létech se Sebastien vrátili do Vizovic se speciálním hostem Rolandem Grapowem, který nejen že hrál v několika skladbách na kytaru, ale si i jednu odzpíval (sice s nápovědou v podobě taháku velikosti A4).

Největším tahákem byl ale Tony Martin. Zpěvák, který stál 10 let za mikrofonem u Black Sabbath. A při jeho vystoupení to bylo znát. Se Sebastienem si dal 2 kousky ze svého „sabbathovského“ období, a to Nightwing a Headless Cross. Opravdu nezapomenutelné vystoupení.

Při Headless Cross se ke skupině opět přidal Roland Grapow jako kytarista. A aby byl výčet speciálních hostů kompletní, tak za bicími seděl Martin Škaroupka (Cradle of Filth, Masterplan, Titanic).

Sobota pokračovala ve velkém stylu. Perfektní vystoupení odehráli řečtí thrasheři Suicidal Angels. Jejích nabroušený, šlapající metal měl koule.

…a koule se vytvořila i pod pódiem. Přesněji Mosh Pit, kterým dali fanoušci jasně najevo, jakou energií skupina disponuje.

Další, již „tradiční“ skupinou, která je na Mástru více jak doma, byl ostravský rockový band Citron.

Citron si letos pozvali jako hosta zpěvačku Tanju, která v minulosti se skupinou taktéž vystupovala.

Tanja si s Citronem vystříhla i svůj megahit Nad hlavou létá Rock ´n´ Roll.

A že měli Citroni slušný kotel?

Dost povedenou sérii odehráli švédští heavymetalisti Grand Magus. Tento soubor je hodně nedoceněn. Řekl bych, až přehlížen. Grand Magus hrají poctivý „hevík“ bez zbytečných okras a cingrlátek. Jenže toto se dneska moc nenosí. Fanoušci metalu chtějí vzrušení, chtějí orgasmus v podobě siláckých gest a zbytečných keců jakými disponují např. "true metalisti" Manowar. Grand Magus jsou sví a na silácké řeči serou.

Zato „stadiónoví“ Freedom Call metalovými gesty příliš nešetří.

Jejích power metal rozjásal tisícihlavý fanouškovský kotel až do běla. Zvednuté ruce a otřepané hity jako Freedom Call, Tears of Babylon nebo Warriors. Freedom Call jsou sázka na jistotu. Ale čeho je moc, toho je příliš.

Úplně něco jiného je německý legendární kytarista Michael Schenker. Jeho vystoupení jsem si doslova užíval. Michael Schenker´s Temple of Rock (tak se oficiálně jeho skupina dnes jmenuje) odehráli jedno z nejlepších vystoupení letošního festivalu Masters of Rock. Vždyť tento soubor má ve svých řadách takové ostřílené korzáry jakými jsou bubeník Herman Rarebell (ex-Scorpions), baskytarista Francis Buchholz (ex-Scorpions) nebo zpěvák Doogie White (ex-Rainbow,Yngwie Malmsteen). Proto se není čemu divit, že jim to šlapalo s takovou lehkostí.

Pravdou sice je, že v upoutávkách na jejích vystoupení se hodně nahlas hovořilo, že bude odehrán celý koncert z alba Lovedrive (Scorpions 1979), které Michael nahrával, ale znalí v to ani nedoufali. Z Lovedrive zazněly jen 2 skladby – Lovedrive a Another Piece of Meat. Jako bonus pak Rock You Like a Hurricane z alba Love at First Sting (1984). O to více přišly vhod songy jako Doctor, Doctor nebo Rock Bottom ze šatníku UFO. Hlavně pak potěšila instrumentálka Into the Arena z Michaelovy sólové prvotiny.

Švédští melodičtí deathmetalisti Arch Enemy přivezli do Vizovic nejen zbrusu nové album War Eternal, ale především novou zpěvačku Alissu White-Gluz. A na tu byl zvědavý snad každý. Nahradit Angelu Gossow nebylo určitě jednoduché. Dle některých neměla tu jiskru Angely, dle jiných byla dokonce lepší než Angela. Ať si každý ohodnotí Alissu podle sebe.

Mně se vystoupení Arch Enemy líbilo. A líbila se mi i Alissa. Byla energická, spontánní a svým growlingem prořezávala vzduchovou bublinu nad hlavami fanoušků jak motorová pila měkké dřevo s takovou lehkostí, až jsem si myslel, že growlingem mluví v i normálním civilním životě.

Další vizovickou stálici je německá metalová banda Helloween. Kolikrát už tito veteráni na Mástru hráli? Čtyřikrát? Když k tomu připočtu další vystoupení na jiných hudebních akcích v ČR, tak Helloween jsou kapelou, která zde vystupuje asi nejčastěji.

Přesto byl letošní koncert jeden z těch vydařenějších. Kapela odehrála i skladby, které běžně koncertně nehraje, což bezpochyby zpestřilo jejích vystoupení. Samozřejmě si nemohly „Dyně“ odpustit kousky jako Future World nebo I Want Out, ale kdyby to nezahráli, tak by zase jejích skalní fanoušci brblali, že vystoupení bylo na hovno, protože nehráli to a ono.

Závěrečné Civil War, kteří nahradili The Exploited, už jsem jaksi nedal. Únava po celodenním hudebním zápřahu byla znát. A bylo třeba ještě pošetřit síly na velké finále.