Sting – ochránce deštných pralesů.

Dalším do klubu šedesátníků se právě dnes zařazuje Gordon Matthew Thomas Sumner, kterého ale každý zná pod jeho uměleckým pseudonymem Sting.

Sting se narodil 2. října 1951 ve Wallsendu, který leží v anglickém hrabství Northumberland, jako nejstarší ze čtyř sourozenců v rodině Ernieho a Audrey Sumnerových. Otec Ernie byl původně mlékař, který se postupem let vypracoval na majitele malého obchodu. K hudbě měla nejblíže matka, civilním povoláním kadeřnice, ale jinak klasicky školena pianistka. A právě ona byla Stingovou první učitelkou klavíru. Jako adolescent navštěvoval často Sting potajnu Club-A-Go-Go, kde vystupovali např. Cream nebo Jimi Hendrix. Bezmezně však miloval The Beatles. V té době z klavíru přesedlal na elektrickou kytaru a v osmnácti na baskytaru.

Na začátku 70. let minulého století pracoval Sting jako průvodčí v autobuse, později jako stavební dělník a daňový poradce. Po práci pak v létech 1971 – 74 navštěvoval vysokou školu na Northern Counties College of Education v Newcastlu, která se později stala součástí Northumbria University. Po absolvování této školy pak učil 2 roky angličtinu na St. Paul's Middle School v Cramlingtonu. K tomu ještě dělal fotbalového trenéra.

Během studií po večerech a o víkendech hrával jazz z kapelou The Newcastle Big Band. Z kapelou The Phoenix Jazzmen pak vyplul na plavbu kolem světa, aby jako nájemný muzikant hrál na zaoceánské lodi Princess Cruises. To už se basákovi Sumnerovi říkalo Sting – podle oblíbeného pulovru s černými a žlutými pruhy, ve kterých vypadal jako přerostlý sršeň, ale taky to byla zásluha jeho tehdejší docela agresivní letory. Přezdívku mu dal Gordon Solomon, který byl kapelníkem v kapele The Phoenix Jazzmen. Tehdy se rozhodl nadobro praštit z učitelováním a tak jeho jediným příjmem byly peníze z hraní. Po návratu domů na pevninu se pak naplno věnoval jazzrocku v combu Last Exit. Jednou z nahrávek, na které je slyšet Stingova basa a zpěv s bandem Last Exit je skladba Don't Let It Bring You Down od Neila Younga.

I když skupina Last Exit byla celkem populární v Newcastlu a okolí, Stingovy ambice byly daleko vyšší. Chtěl dobýt Londýn, což se mu ne a ne podařit. Ze všech stran slyšel jak je skvělý muzikant, ale když překročil hranice rodného města, tak přišlo na jeho koncert jen pár nadšenců. Jedním ze stalých návštěvníků byl i hudební novinář Phil Sutcliffe, který na jedno vystoupení přivedl i Američana Stewarta Copelanda, který byl zrovna na turné po Anglii z kapelou Curved Air. A i když skupinu Last Exit nazýval „provinční verze skupiny Chicka Corei“, zpěv a baskytara Stinga ho natolik zaujala, že mu nabídl spolupráci. V lednu 1977 naložil tedy Sting svou ženu Frances Tomelty i s tříměsíčním synem Josephem a psem do auta a vyrazil směr Londýn. A i když zde neměl zajištěnou žádnou práci, a dokonce neměl ani kde bydlet, riskl to.

V Londýně se přidal Sting k Copelandovi, který už měl plné zuby bubnování v Curved Air, aby založili kapelu The Police. Třetím do party byl kytarista Henri Padovani z kapely Lupus. Ještě v červnu téhož roku se k triu přidává kytarista Andy Summers. Jako kvarteto vydrželi The Police do 12. srpna 1977, kdy nevýrazný Padovani po vlastním uvážení skupinu opouští.

První skladby The Police Fall Out a Nothing Achieving jsou nahrávané 12. února 1977 v Pathway Studios, aby pak vlastním nákladem vyšly oficiálně 1. května téhož roku.

Debutní singl Fall Out se velice dobře prodával, proto se členové The Police rozhodli za utržené peníze natočit dlouhohrající desku. Od ledna 1978 se tedy zavřeli ve Surrey Sound Studios, aby zde do června pracovali na albu Outlandos d'Amour, které se na pultech obchodů objevilo 2. listopadu téhož roku. Deska po svém vydání ihned bodovala po celém světě. Skladby jako Roxanne, Next To You, So Lonely nebo Can't Stand Losing You hrály rozhlasové stanice do zblbnutí.

Aby se kula ocel, dokud je ještě žhavá, již v následujícím roce vydávají The Police ještě úspěšnější album Reggatta de Blanc. Deska dosáhne na vrchol hitparádových žebříčků nejen v rodné Anglii, ale taky v Austrálii, Holandsku a ve Francii. Stingovy skladby Message In A Bottle, Walking On The Moon a Bring On The Night se pak nadobro zapíši zlatým písmem do New Wave bible.

Osmdesáté roky přinesly mnoho změn v populární muzice. Surové, punkové riffy začaly pomalu ustupovat elektronice, která čím dál více začala dominovat v poprockových produkcích. Přesto se vydobytá pozice The Police na hudebním poli začala ještě více upevňovat. Začátkem roku 1980 začala pro band doposud nejdelší koncertní šňůra, která startovala 20. ledna v New Yorku, aby pak v polovině února pokračovala v Japonsku, následně se The Police přesunuli do Austrálie a na Nový Zéland a odtud v březnu do Indie (zde zahráli jako vůbec první rocková skupina ze Západní Evropy), Egypta, Řecka, Itálie, Německé spolkové republiky, Francie, Belgie a Holandska. Celé tour pak skupina zakončila v Stingově rodném Newcastlu 28. dubna 1980.

Po návratu z tour se The Police zavírají do studia Wisseloord Studio v Holandsku, aby zde natočili další úspěšný vinyl Zenyattà Mondatta. Deska opět boduje na nejvyšších pozicích v tradičních destinacích jako v Anglii, Austrálii a Francii a Stingovy hitovky Don't Stand So Close To Me a De Do Do Do, De Da Da Da omílají do nekonečna nejen rozhlasové stanice, ale i ty televizní. Ve skladbě Driven To Tears se začíná projevovat Stingova politická angažovanost.

Důvodem, proč nahrávali The Police poslední album v Holandsku a ne v Anglii, jsou peníze, přesněji daně, které spolkly většinu zisku. A tak se Sting a Summers přestěhují raději do Irska, aby se vyhnuli „vykořisťování“ ze strany státu. Dokonce to vše došlo tak daleko, že odmítají hrát v rodné Anglii. Raději vystupují na různých charitativních a benefičních akcích zadarmo, než aby živili nenažraného státního molocha.

Na konec roku 1980 odlétají The Police za oceán, aby zde odehráli masivní koncertní šňůru. Ta začíná ve Státech, odkud se band přesouvá do Kanady a do Mexika. Následné putování po Jižní Americe však skončilo dříve než začalo. Stingova hlasová indispozice a Andyho a Stewartova chřipka nedovolovala živé vystupování. Skupina tak stačila odehrát jen tři vystoupení v Buenos Aires a v Mar Del Plata.

2. října 1981 (tedy přesně před 30 roky), vydávají The Police další veleúspěšné album Ghost In The Machina. Vinyl je tentokrát nahráván v kanadském studiu AIR Studios a jeho prodejnost bez problému dosáhla několikamilionovou hranici. Album opět obsahuje dnes již zlidovělé songy Spirits In The Material World, Every Little Thing She Does Is Magic, Demolition Man a Invisible Sun. Posledně jmenovaný song Invisible Sun se ale příliš nelíbil šéfům BBC, proto bylo „doporučeno“ jej ignorovat. Přesto se tato skladba stala jednou z nejpopulárnějších nejen v Anglii.

Na přelomu roku 1982 – 83 se The Police opět zavírají do AIR Studios, aby zde natočili další úspěšné album. To vychází 1. června 1983 a má název Synchronicity. Ještě o několik dní dříve vychází singl ze skladbou Every Breath You Take (27. května), který Sting napsal o několik měsíců dříve na Jamaice, když bydlel v domě Iana Fleminga, autora populárního Agenta 007. Deska Synchronicity se stane v historii The Police první (a zároveň asi poslední), která se umístí na samotném vrcholu hitparády ve Spojených státech. Album vyprodukuje ještě takové pecky jako Wrapped Around Your Finger, Synchronicity II nebo King of Pain. Koncertní podpora alba Synchronicity startuje ve Státech, odkud se The Police přesouvají přes Kanadu do Evropy, aby svou velkolepou show zakončili ve Wembley Aréně v Londýně, kde odehráli 4 beznadějně vyprodané koncerty.

V mezičase obdrží skupina cenu Grammy za nejlepší píseň roku (Every Breath You Take). Po ukončení koncertní šňůry si naplánují Sting, Andy a Stewart krátkou pauzu, která se ale poněkud protáhne.

Sting se kromě hudby objevuje i v několika filmech. Jeho filmový debut se odehraje v roce 1979, kdy se jako hotelový pikolík Ace Face objeví ve filmové adaptaci inspirované muzikálem Quadrophenia od The Who. Jeho následná rolička byla ve filmu Radio On, kde si zahrál hlídače garáží. Taktéž se mihl ve vzpomínkovém snímku Juliana Templea The Great Rock 'n' Roll Swindle, kde se měl dokonce líbat s Paulem Cookem ze Sex Pistols, ale z této scény nakonec sešlo. Pořádnou hereckou příležitost dostal Sting v roce 1982 od režiséra Barry Davise v černé komedii Brimstone and Treacle. Sting si zde zahrál zákeřného padoucha, který znásilnil mentálně postiženou dívku pod záminkou léčby. Ve Velké Británii vyvolal film vlnu protestů. Dalšího zloducha si Sting zahrál ve filmu Duna od Davida Lynche. Sting zde stvárnil roli Feyd-Rautha Harkonnena.

Seznam Stingových rolí je ale o moc delší. Za zmínku ještě stojí filmy The Bride (1985), Stormy Monday (1988) – zde si zahrál po boku Tommy Lee Jonese, Julia and Julia (1987) – hlavní roli zde ztvárnila Kathleen Turner nebo Plenty (1985) s Meryl Streep v hlavní roli.

Kromě filmové kariéry pokračuje i ta Stingova hudební. The Police jsou na „prázdninách“, tak se Sting pouští do nahrávání sólové desky, která vychází 1. června 1985 pod názvem The Dream of the Blue Turtles. Alba se prodá víc než milion kopií, což nečekali ani ti největší optimisté,. Hitparádu obléhají hitovky If You Love Somebody Set Them Free, Love Is the Seventh Wave, Fortress Around Your Heart, Russians a Moon Over Bourbon Street a Sting zjišťuje, že i bez The Police je žádaný. Proto nespěchá s obnovením činnosti tohoto tria.

The Police se scházejí až v roce 1986. Už to ale není ono. Sting, posilně úspěchem svého sólového počinu, odmítá další společné koncerty The Police. Již dříve odmítne vystupování na charitativním koncertě Live Aid. Pár společných koncertů se uskuteční v rámci A Conspiracy of Hope Tour, které pořádala Amnesty International. Ale to je vše. Dokonce nahrávání nové desky je ukončené dříve než začalo. Stewart Copeland si zlomí po pádu z koně klíční kost a tak není možno nahrávat bicí. A pro Stinga to jako záminka stačí.

Raději se věnuje svým sólovým projektům. V roce 1987 vydává Sting svou nejúspěšnější desku …Nothing Like the Sun. Na ni se jako hosté představili např. Eric Clapton, Mark Knopfler nebo Andy Summers. Skladby We'll Be Together, Be Still My Beating Heart, Englishman in New York, Fragile a They Dance Alone (zde společně s Peterem Gabrielem) bodují na všech světových hitparádách.

V roce 1989 si Sting odskočil na broadwayské jeviště, kde si zahrál Mackie Messera v představení Brechtovy a Weillovy Žebrácké opery.

Pokračování má i Stingova sólová dráha na poli hudebním. V roce 1991 vydává album The Soul Cages, 2 roky na to Ten Summoner's Tales a v roce 1996 Mercury Falling. Na těchto discích se objevily i hity jako I Hung My Head, I'm So Happy I Can't Stop Crying, Fields of Gold, It's Probably Me (tato skladba se objevila ve filmu Smrtonosná past 3.) a All This Time.

Větší úspěch, hlavně prodejní, dosahuje album Brand New Day, vydané 28. září 1999. A i když deska nemá vyloženou hitovku, dodnes se ji prodalo neskutečné 3 miliony kopií. V rádiích občas zazní skladba Desert Rose, kterou si jako duet se Stingem zazpíval Alžířan Cheb Mami.

11. září 2001 (přesně v ten „černý“ den pro Ameriku) zorganizoval Sting ve svém domě v Toskanii nezvyklý koncert pro hrstku největších fanoušků z celého světa. Koncert pak vyšel 20. listopadu 2001 pod názvem ...All This Time.

Další sólovku vydává Sting 30. září 2003 pod názvem Sacred Love. Na albu se objevili opět zajímaví hosté jakými jsou španělský flamengo kytarista Vicente Amigo, indská hráčka na sitar Anoushka Shankar nebo popová zpěvačka Mary Jane Blige, kterou je možno slyšet ve skladbě Whenever I Say Your Name.

V roce 2006 se pouští Sting do klasických vod. Vydává album Songs From The Labyrinth. Na albu jsou Stingem přearanžované skladby anglického renesančního skladatele a loutnisty Johna Dowlanda (1563 – 1626). Nápad s Dowlandem Stingovi vnukla pianistka Katia Labeque (manželka Johna McLaughlina) a spoluhráč Dominic Miller ho pak seznámil s bosenským loutnistou Edinem Karamazovem, s nímž nahrávka z díla renesančního folkaře vznikla.

Pár měsíců po vydání Songs From The Labyrinth došlo na překvapivý koncertní reunion The Police, kteří po létech vystoupili na 49. slavnostním ceremoniálu cen Grammy. Zde zahráli skladbu Roxanne. Nešlo ale zdaleka jen o jednorázový koncert. Následovalo světové turné i červencový koncert na benefiční akci Live Earth, kde si The Police vystřihli mimo jiné i skladbu Message In A Bottle. Novou studiovku The Police ať však nikdo nečeká. Sting své skladby vydává nadále výhradně pod svou značkou. I když poslední dobou jich zase tak moc nemá.

21. října 2009 vydává Sting vánoční album If On a Winter's Night..., které je ve Státech dokonce pozlacené. V následujícím roce pak pokračuje Sting ve své symfonické vášní a vydává sumarizační desku Symphonicities, kterou natočí společně s The Royal Philharmonic Orchestra. Alba se prodá neskutečných 600 000 kopií.

S čím nás ještě překvapí sir Sting, toť ve hvězdách. Jedno je ale jisté. Jeho hudební odkaz přežije s určitostí další generace a jeho jméno se jednou bude vyslovovat se stejnou vážností, s jakou se dnes vyslovuje třeba Bach, Mozart, Stravinskij nebo Vivaldi.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku