Michael Kiske – být slavný není křesťanské.

Právě dnes 24. ledna 2012, slaví své 44. narozeniny zpěvák se zlatem v hrdle Michael „Michi“ Kiske, jehož zářící hvězda vystoupila do hvězdných výšin především díky svému působení v německé speedmetalové legendě Helloween.

Místem narození Michaela Kiskeho je Hamburk, kde taky prožívá své mládí. Hudba jej chytne již v devíti létech, kdy objevil Elvise Presleye. V období, kdy zrovna tento král zemřel, běželo o něm v německé televizi nespočet pořadů. Kiskeho jeho zpěv uchvátil. Jeho sestra pak dostala k narozeninám Elvisův výběr Elvis Forever. Poslouchala ale jinou muziku, tak tento vinyl Michaelovi věnovala. Ten byl Elvisem očarován. Ve dvanácti létech pak dostal k Vánocům od rodičů španělku. Rodiče Michaelův zájem o muziku trochu podcenili. Chtěli z něj mít dobrého studenta a ne flákače (a kteří rodiče jsou jiní?). Muzicírování nepovažovali za seriózní zaměstnání. Ve čtrnácti létech zakládá ještě na základní škole Kiske se svým spolužákem první skupinu. Jejích repertoár obsahoval převážně převzaté skladby skupiny Iron Maiden. Skupina tehdy zkoušela v jedné ze školních tříd.
V roce 1985 zakládá Michi se spolužákem bubeníkem Karstenem Nagelem skupinu Ill Prophecy. Skupina má již větší lokální úspěch. V roce 1986 natočí band Ill Prophecy pětiskladbové demo 5 – Track Demo Tape, které ale nikdy oficiálně nevyjde. Toto demo otvírá skladba Riding The Wind. A krom této, poměrně zajímavé skladby, se na demu objeví i songy You'll Always Walk Alone a A Little Time, které jsou o několik měsíců později zařazeny na nejúspěšnější alba skupiny Helloween Keeper of the Seven Keys Part 1 a Keeper of the Seven Keys Part 2.
Demo skupiny Ill Prophecy se dostane i do rukou kytaristy a zpěváka skupiny Helloween Kaie Hansena. Tato skupina již byla v Německu dost populární. Hansen však měl určité problémy se zpěvem, tak přišel na zkoušku skupiny Helloween s tím, že našel zpěváka, který by jej mohl zastoupit. Členové skupiny souhlasili, ale Kiske první nabídku odmítl. Nelíbil se mu moc „kovový“ zvuk debutního alba Helloween Walls of Jericho. Hansen však o mladého nadějného zpěváka natolik stál, že byl ochoten napsat nové, více progresivní skladby, které by už Kiske akceptoval. A tím vlastně pomalu vznikal materiál, který se objevil o rok později na vinylu Keeper of the Seven Keys Part 1.
Druhou nabídku již Kiske přijímá. Na podzim roku 1986 tak přichází do skupiny Helloween osmnáctiletý zpěvák s neskutečnými výškami - Michael Kiske. Kdyby neměl koule, tak by si o něm mohl kdekdo myslet, že je to ženská.
Vinyl Keeper of the Seven Keys Part 1. nahrává skupina Helloween na přelomu roku 1986/87 v Hannoveru v Horus Sound Studio. Deska pak vychází 23. května 1987 a stává se okamžitě hudebním metalovým bestsellerem roku 1987 nejen v Německu. A svou nemalou měrou se na úspěchu alba podílel taky Michael Kiske. Na placce byla zařazen i jeho starší skladba A Little Time.
Následovník legendárních „Klíčů 1“ vychází 1. srpna 1988 pod názvem Keeper of the Seven Keys Part 2. A i toto album je nadmíru úspěšné jak v rodném Německu, tak v Asii či ve Státech, kde dosáhne 108. pozici tamního albového žebříčku. Svou skladatelskou měrou se na desku zapsal i Michi. Z jeho skladatelského péra vzešly skladby We Got The Right a starší song You Always Walk Alone.
Během následného turné ale nastávají ve skupině obrovské rozepře, což výustí v odchod kytaristy Kaie Hansena. Helloween ještě stihnou s Kaiem vydat koncertní album Live In The U.K., jehož záznam byl pořízen v listopadu 1988 na koncertech v Edinburgu a Manchesteru. Na uvolněný post kytaristy přichází další skvělý „strunodrtič“ Roland Grapow ze skupiny Rampage.
V nové sestavě se Helloween pouštějí do nahrávání desky Pink Bubbles Go Ape, která vychází 21. května 1991. Na tomto albu se ještě výrazněji skladatelsky podílel Michael Kiske. Je autorem takových skladeb jako Kids Of The Century, Goin' Home nebo překrásné balady Your Turn. Deska ale nedosáhne takového komerčního úspěchu jako její předchůdci. Muzikanti, ale především management skupiny, jsou z tohoto neúspěchu značně rozlazeni. Důvodů je hned několik. Odchod Hansena, nedostatečná sehranost kytarových partů, Kiskeho určité hvězdné móresy, a taky nemalá drogová a alkoholová závislost Michaela Weikatha, nepsaného šéfa Helloweenu.
V tomto období přešel Michael Kiske na vegetariánskou stravu, čímž ostatní členy značně otravoval. Těm nevadilo, že nejedl maso, ale že je svou vegetariánskou filozofií neustále obtěžoval. Weikath na jeho ideologií dokonce načas přistoupil, přestal taky jíst maso a dokonce přestal i kouřit, ale to jej duševně zabíjelo. Nebyl schopen normálně fungovat, načež to raději vzdal.
V této nepříliš ideální atmosféře vzniklo i album Chameleon. To bylo nahrávané ve studiu Chateau Du Pape v Hamburku během roku 1992. Oficiálně pak vyšlo na konci května 1993.
Skladatelsky se na této desce podepsal Kiske pod 4 skladbami. Je autorem hitu When The Sinner, dále songu In The Night, rozsáhlé kompozice I Believe a balady Longing. Na těchto skladbách je cítit, že hudební myšlení Kiskeho je značně progresivnější než představy ostatních členů bandu, potažmo ortodoxních metalových fans, kteří album Chameleon nepřijali s přílišným nadšením. A je to škoda, protože právě tato deska je jedna z těch lepších, které Helloween kdy vydali.
Komerční neúspěch posledních 2 desek Helloweenu Michiho ale nijak netrápil. Měl svou hudební představu a tu se snažil prosazovat ze všech sil. V tomto období již naplno přesedlal na křesťanskou víru a ta mu dodávala vnitřní sílu, která byla nade vším. Zbytek bandu, ale hlavně management, to však neskousli. Helloween byl především zlatým oslíčkem, se kterého se měly sypat dukátky a ne nějaký pokusný králík v laboratoři Dr. Steina.  A to byl důvod, proč byl Michael Kiske ze skupiny Helloween vyhozen.
Po odchodu od „Dýní“ se spekulovalo, že by měl Kiske nastoupit do skupiny Iron Maiden, aby zaplnil díru po odchodivším Bruce Dickinsonovi. Ke svazku však nedošlo. Do Meidnu naskočil Blaze Bayley ze skupiny Wolfsbane.
Pro Kiskeho nastalo období, kdy pověsil úplně metalovou hudbu na hřebík. Dokonce prohlásil, že metal je nudný a pro něj již zcela vyčerpaný žánr. O to větší bylo překvapení, když se jako pěvecký host objevil na albu Land Of The Free (1995) skupiny Gamma Ray svého kamaráda ex-Helloweeňáka Kaie Hansena, a to ve skladbách Time To Break Free a Land Of The Free.
Hudbu ale Kiske do šatníku úplně nepověsil. V roce 1996 vydává své první sólové album Instant Clarity. Jako spolupracovníky se Michael vybral Kaie Hansena a Adriana Smitha (Iron Maiden). Dle slov Kiskeho nebylo nahrané toto album proto, aby oslnilo jeho bývalé fanoušky, ale aby oslnilo jeho duši. Podle toho se deska i prodávala. Album vyšlo u japonského vydavatele Victor. Asi nejzdařilejší skladbou z celé desky je song New Horizons, jejímiž autory jsou Smith/Hansen/Kiske.
Další sólový počin vydává Michael Kiske 7.dubna 1999 pod názvem Readiness To Sacrifice. Jestli zde byl Michi připraven se obětovat těžko říct, ale tato deska je hodnocena ještě hůře než sólový debut Instant Clarity. V Evropě se dokonce tato deska dostala do distribuce o 2 roky později než v Japonsku a Jižní Korei.
Ale tento komerční neúspěch Kiskeho nijak netrápí. Vydává si svoje skladby, které se mu líbí. Nevydává je pro peníze. Jenže peníze mu začínají docházet, proto se začíná stále častěji objevovat jako host v různých metalových projektech. Od roku 2001 pravidelně spolupracuje se Sammetovým operním projektem Avantasia. Zde se objevuje v roli Lugaida Vandroiya. Na debutním EP Avantasia (2001) si Michi zazpíval ve skladbě Reach Out for the Light. Na desce The Metal Opera z ledna 2001 si zazpíval mimo jiné ve skladbě Breaking Away.
29. října 2002 vychází pod hlavičkou Avantasie album The Metal Opera Pt.2, kde si Kiske zapěl hned ve čtrnáctiminutovém otvíráků The Seven Angels společně s Tobiasem Sammetem, Andre Matosem (Symfonia, ex-Angra, ex-Shaaman), Timo Tolkkim (Symfonia, ex-Stratovarius) a dalšími.
Další album Avantasie, kde se Kiske objevuje v roli zpěváka je Lost in Space (Part II) z roku 2007. Zde si dal song Promised Land společně s Jornem Landem (Masterplan) a Tobiasem Sammetem.
V roce 2008 vydává  Avantasia album The Scarecrow a zde se Kiske objevuje např. ve skladbě Shelter From The Rain. Mimo něj a Sammeta si zde zazpíval i Bob Catley ze skupiny Magnum.
Na rok 2010 přichystala Avanatasia vydání 2 alb. Obě vyšly 3. dubna. Jejích názvy jsou Angel of Babylon a The Wicked Symphony. A i tady se představil Michael Kiske ve vrcholné pěvecké formě. Jeho výšky jsou zde opravdu neskutečné. Ve skladbě Stargazers se krom něj objevuje i Jorn Lande, Tobias Sammet a Russell Allen (Symphony-X, Allen/Lande). Ve skladbě Wastelands si připomněl, jak se má zpívat metal te nejvyšší světové třídy.
Dalším hostitelem v metalové branži je Timo Tolkki se skupiny Symfonia (ex-Stratovarius), který si Kiskeho pozval na svůj sólový projekt Hymn To Life. Na této desce si Michael velice procítěně zazpíval skladbu Key To The Universe. Tento song je opravdová lahůdka. Dle mne je právě toto parketa, která mu sedí nejvíce. A Tolkki to ví.
V roce 2003 se zúčastnil Michi nahrávání další metalové opery Aina a jejích alba Days Of Rising Doom. Zde jej je možno slyšet jako Narratora např. ve skladbě Silver Maiden. Společný duet si zazpíval s Amandou Somervillle (Luca Turilli). Autorem této opery je Robert Hunecke-Rizzo (ex-Heavens Gate).
A jelikož se zase nějaké penízky nasbíraly, mohl se opět pustit Kiske do svých sólových projektů. 20. ledna 2003 vydává album SupaRed stejnojmenného projektu SupeRed. Jednou ze skladeb, která se na projektu objevila je i Ride On. Toto album si koupí jen ten nejvěrnější fanda.
V roce 2004 zakládá prezident hudebního vydavatelství Frontiers Records Serafino Perugino hudební projekt Place Vendome. Zde se krom Kiskeho spojili muzikanti se skupin Pink Cream 69 a Vanden Plas. A toto uskupení vydává 2 alba. V roce 2005 je to placka Place Vendome, kde se objevila i skladba Cross The Line.  A o 4 roky později pak album Streets Of Fire. Na této desce je i cover rockových křesťanů Casting Crowns, skladba Set Me Free.
A to už je opět čas na další sólový počin Michaela Kiskeho. Ten vychází  9.května 2008 pod názvem Past In Different Ways. Tuto desku nabubnoval Karsten Nagel, s kterým Michi v osmdesátých létech začínal s bigbeatem. Deska obsahuje akustické předělávky klasických songů skupiny Helloween z Kiskeho éry.  Na albu je jeden nový song Different Ways.
V polovině roku 2010 se opět ozývá starý známy Serafino Perugino, aby angažoval skvělého muzikanta Mata Sinnera (Primal Fear), který za spolupráce Magnuse Karlssona (Primal Fear) kompletně zkomponoval a zprodukoval album Kiske/Somerville, které Frontier Records vydávají 24. září 2010. Zde se pomalými krůčky Michi opět navrací k metalovým kořenům. Deska obsahuje i skvělou gothicko-symphonickou kompozici Silence. Ve svižnějším tempu pak válcuje posluchače song If I Had A Wish.
Že by procitnutí? Určitě ano. Kiske je zpět. A že mu to trvalo.
Důkazem budiž uskupení Unisonic, které Michael Kiske oficiálně založil 10.listopadu 2009. V této kapele se objevují sami ostřílení muzikanti. Na kytaru hraje Mandy Meyer (ex-Krokus, Gotthard), čtyři struny drtí Dennis Ward (ex-Pink Cream 69) a za bicí usedl Kosta Zafiriou (ex-Pink Cream 69). Od března 2011 začíná s kapelou Unisonic vystupovat i Kai Hansen. A že má hudba Unisonic grády, je možno slyšet v novinkové skladbě Unisonic. Kai Hansen se stává oficiálním členem bandu a na březen plánuje tento spolek vydání debutního alba Unisonic, kterému bude předcházet vydání EP desky Ignition.
A komu je to málo, tak se na čerstvého čtyřiačtyřicátníka může jít podívat živě na festival Masters of Rock 2012 do Vizovic, kde skupina Unisonic společně s Kai Hansenem a Michaelem Kiskem bude vystupovat.

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku