Jerry Cantrell – co tě nezabije, to tě posílí.

18. března 1966 přišel na svět kytarista, zpěvák a hudební skladatel Jerry Fulton Cantrell Jr., který se proslavil jako člen legendárního grungeového spolku Alice In Chains.

Cantrell se narodil v dvousettisícové Tacomě, která leží 50 km jihozápadně od mekky grunge, města Seattle ve státě Washington. Dětství neměl ideální, za což mohla především trvající válka ve Vietnamu. Jeho otec tam „bránil“ zájmy Ameriky a Jerry, jeho matka, a dvě sestry vyrůstali v očekávání na návrat vojenského veterána. Po návratu otce z Vietnamu se rodina taky velice často stěhovala podle toho, kde zrovna sloužil. Jednou to bylo západní Německo, podruhé Aljaška. Tento setrvalý stav ale Jerryho matka dlouho nevydržela, proto se raději v roce 1973 rozvedla a i s dětmi se přestěhovala zpět do Tacomy ke své matce, kde se jim nevedlo úplně nejlépe. Dokonce bylo období, kdy neměli ani na jídlo.

Jerryho matka Gloria Jean Cantrell byla muzikálně založená emancipovaná žena. Krom toho, že hrála na kostelní varhany, uměla si sama vymalovat dům, uměla velice dobře vařit (což se nedá o dnešních McHamburgerových slečinkách říct) a dokonce si sama uměla opravit auto (kolik dnešních mužů si umí samo vyměnit svíčky ve svém bouráku?).

Cantrell navštěvoval Junior High and High School ve Spanaway, kde zpíval ve školním sboru. Zde pěl temné gregoriánské chorály ze 14. a 15. století. Uměleckými vzory se mu stali právě učitelé z tohoto sboru. Od jednoho z nich pak dostal svou první dlouhohrající desku Eltona Johna Goodbye Yellow Brick Road (1973). Když dostali Alice In Chains v roce 1990 svou první zlatou desku, tak právě jim ji věnoval.

V šestnácti létech začal Jerry hrát na kytaru. Tu mu koupil strýc za pár pencí v místním bazaru. Jako sedmnáctiletý pak měl svůj první živý koncert se školní kapelou. Tehdy hráli covery kapel Judas Priest a Iron Maiden.

O tři roky později ale náhle umřela Jerryho babička na rakovinu a o pár měsíců později onemocněla na tuto zhoubnou chorobu i jeho matka. Ta pak umřela v roce 1987 ve věku 43 let. Tou dobou se už ale Jerry plně věnoval hudbě. Denně cvičil 10 – 12 hodin na elektrickou kytaru. Vzory mu byli Jimi Hendrix, Tony Iommi nebo Chris DeGarmo ze skupiny Queensrÿche.

V polovině osmdesátých let se Jerry Cantrell přestěhoval do Seattlu, kde to hudebně více žilo než v Tacomě a kde ho taky nikdo neomezoval v hraní. Doma umírala matka a jeho sestry a další příbuzní ho neustále upozorňovali na to, že by měl držet smutek a ne hrát hlasitě na kytaru. Pro Jerryho to ale bylo vysvobození, aby nemusel myslet na trápící se matku. V koutku duše dokonce věřil, že ho matka slyší, i když ta byla trvale nepřítomna nadopovaná morfiem.

V Seattlu se Jerry Cantrell nastěhoval do Music Banku, kde taky pracoval. Zde se seznámil s podobně smýšlejícím muzikantem Layne Staleyem.

První kapela, do které Cantrell v Seattlu zabrousil, byli Diamond Lie. Byla to taková glammetalová partička, která hrála něco na pomezi punku a glamu. Na audiokazetě nabízeli dokonce i pár svých věcí. Jednou z nich byla i skladba Queen of The Rodeo. Krom Diamond Lie hrál Jerry ještě v kapelách Raze a XLR8.

Na začátku roku 1987 požádal Jerry Cantrell Layna Staleye, aby se k Diamond Lie přidal jako zpěvák. Ten souhlasil pod podmínkou, že Jerry se přidá k jeho funkmetalové kapele Sleze coby kytarista. Tato formace ale moc nefungovala, tak se Jerry a Staley naplno věnovali svému glamovému spolku Diamond Lie, který na chvíli přejmenovali na Fuck. Na chvíli, protože Staley si prosadil, aby se jmenovali Alice N´ Chainz, což bylo ještě později změněno na Alice In Chains.

Svůj koncertní debut si Alice In Chains odbyli 5. dubna 1987. Koncertů přibývalo a Alice In Chains se rozhodli natočit své první demo. Nahrávání jim nabídl zaplatit místní promotér Randy Hauser, kterému se neokoukaní Alice In Chains hodně líbili. Bohužel, den před začátkem nahrávání vtrhla kohorta policistů v rámci nadnárodní protidrogové akce do nahrávacího studia Music Bank, kde se mělo točit a studio zavřela. Ve studiu bylo totiž nalezeno nějaké to konopí a to policii stačilo, aby Music Bank odstřihli od světa. Osmiskladbové demo The Treehouse Tapes pak bylo nahráno až v roce 1988. Součásti tohoto dema byly např. skladby Social Parasite nebo I Can’t Have You Blues. Toto demo se dostalo i k uším manažerské dvojce Kelly Curtis a Susan Silver, která díky těmto nahrávkám následně uzavřela nahrávací smlouvu s labelem Columbia Records. O několik měsíců později  (11. února 1989) už vystupovali Alice In Chains v Central Tavern v Seattlu jako předkapela populárního spolku Mother Love Bone. A to byl začátek jejích rychlé a strmé kariéry.

Svůj debut pod Columbii Records si Alice in Chains odbudou v červenci 1990, kdy jim vyjde třískladbové demo We Die Young, EP otvírala Cantrellova skladba We Die Young. Toto demo bylo do obchodu s hudebními nosiči dodáváno zdarma. A tak si majitelé obchodů mohli ponechat celý zisk.

Oficiální albový debut si Alice In Chains odbyli 21.srpna 1990 s deskou Facelift. Album se stane dvakrát platinové a jen ve Státech se jej prodá víc než 2 miliony kopií. Většinu skladeb pro toto album napsal Jerry Cantrell. A tak z jeho péra vzešly takové skvosty jako Bleed the Freak, Sea of Sorrow nebo Put You Down.

Čtyřikrát platinové (v USA) s celosvětovou prodejností víc než 5 milionů kopií se stane albová dvojka Dirt, která vyjde 29. záři 1992. Deska opět obsahuje povětšinou Cantrellův materiál, a to jak hity Would?, Rooster nebo Them Bones, tak i např. méně hranou Dam That River.

Na konci roku 1992 opouští skupinu Alice In Chains baskytarista Mike Starr (umírá 8. března 2011 na předávkování heroinem), kterého počátkem roku 1993 nahrazuje Ozzyho baskytarista Mike Inez. A s Inezem v sestavě se Alice In Chains pouštějí do nahrávání dalšího studiového alba, které vyjde 7. listopadu 1995.

Vydání tohoto nosiče předchází ještě EPíčko Jar of Flies, kterého se celosvětově prodá víc než 4 miliony kopií a ve Státech a na Novém Zélandu se tento minidisk vyšplhá až na samotný vrchol tamních hitparád. Na tomto EP jsou Cantrellovy songy No Excuses, Don't Follow nebo Nutshell (na té se podíleli i Inez a Kinney).

Deska Alice In Chains je jak jinak - platinová. Celosvětový prodej opět přesáhne několikamilionovou hranici a ve Státech se vyšplhá opět na samotný vrchol hitparády. Skladby jako Again, Grind nebo Heaven Beside You se stanou nesmrtelnými a opět je u toho Jerry Cantrell.

Jenže drogová závislost všech členů kapely, včetně Jerryho Cantrella, zapříčiní nefunkčnost bandu a jeho následný neoficiální rozpad v polovině roku 1996.

Každý se s drogami vyrovnává po svém. Někdo zapadá hloub do drogové bažiny, někdo, konkrétně Jerry Cantrell, se pouští do skládání další hudby a do koncertování. V roce 1996 se podílel Cantrell na soundtracku k filmu The Cable Guy s Jimem Carreym v hlavní roli (film je považován za propadák, a ani Cantrellova hudba to nezachránila). Ve filmu se objevila skladba Leave Me Alone, kterou Cantrell složil. V témže roce se Jerry Cantrell podílí na nahrávání alba Blackacidevil od Glenna Danziga. Jeho kytaru je možno slyšet např. v songu See All You Were.

Svůj sólový albový debut si Jerry Cantrell nachystá na rok 1998, kdy vydá vcelku úspěšné album Boggy Depot. Skladby Cut You In a My Song se dokonce vyšplhají do první desítky singlové hitparády ve Státech. Deska vznikala na farmě jeho táty v Oklahomě a sešli se na ni skutečně zajímaví muzikanti. Krom jeho „bývalých“ spoluhráčů z Alice si na tomto zářezu ještě zahráli např. Rex Brown (ex-Pantera, Down), Les Claypool (Primus, Tom Waits), John Norwood Fischer (Fishbone) a Angelo Moore (Fishbone).

Druhé sólové album Jerryho Cantrella Degradation Trip vyšlo za velice nešťastných okolností 18. června 2002. Tedy 2 měsíce po tom, co zemřel na předávkování „speedballem“ frontman skupiny Alice In Chains Layne Staley. Dodnes si Cantrell vyčítá, že mu nepomohl. Layney umřel osamocen se svými démony a nikdo z jeho přátel mu nebyl nápomocen. Nešlo o to zabránit mu brát drogy (feťáka feťák těžko zachrání), šlo o to, že jej všichni nechali napospas nezvratnému osudu. A tak Cantrell toto album Staleymu věnoval na jeho památku.

Na desce si zahráli opět věhlasní muzikanti. Baskytaru obsluhoval Robert Trujillo (Metallica, ex-Suicidal Tendencies, ex-Ozzy Osbourne), na bicí hrál Mike Bordin (ex- Faith No More, ex-Ozzy Osbourne) a ve skladbě Anger Rising si na kytaru zahrál Chris DeGarmo (ex-Queensrÿche). Tato deska už taky nevyšla pod labelem Columbia Records, ale vydal ji Roadrunner Records.

Na počátku roku 2004 se Jerry Cantrell spojil s kytaristou Billem Duffym (The Cult), Johnem Corabim (ex-Mötley Crüe), Chrisem Wysem (The Cult) a Johnem Howserem, aby vytvořili superskupinu Cardboard Vampyres. Skupina debutovala na třech koncertech pro charitativní organizaci Sweet Relief Musicians Fund v dubnu 2004. Jerry bere tuto skupinu spíše jako odreagování. Cardboard Vampyres nehrají žádné vlastní skladby. Povětšinou mají v repertoáru hity skupin Led Zeppelin, AC/DC, The Cult nebo The Stooges. Zde si dali song Love Removal Machine od skupiny The Cult.

V témže roce natočil Cantrell společně se skupinou Damageplan skladbu Ashes to Ashes, která se objevila na soundtracku k filmovému trháku The Punisher, kde si zahrál jednu z hlavních rolí i John Travolta.

V roce 2005 se Jerry Cantrell podílel coby kytarista na albu Under Cover madmana Ozzyho Osbournea. Jeho kytara je slyšet např. ve skladbě Rocky Mountain Way (cover Barnstorm) nebo v beatlesácké In My Life.

Mezi oblíbené soubory Jerryho Cantrella patří bezesporu skupina Pink Floyd. Na koncertní trase v roce 1998 se svým sólovým bandem hrál jako bonus skladbu Brain Damage. Jeho doprovodnou kapelu tvořili krom Seana Kinneye (Alice In Chains) ještě baskytarista Nick Rinehardt a kytarista Chris DeGarmo (ex-Queensrÿche). Na Ozzfestě v roce 2008 si zahrál jako vzpomínku na Laynea Staleye skladbu Wish You Were Here od této legendy. V tomto bandu hráli baskytarista Mike Inez, bubeník Lars Ulrich (Metallica), kytarista Scott Ian (Anthrax) a zpěvačka Pearl Aday. U ní je zajímavý původ. Jejím otcem je bubeník z doprovodné kapely Janis Joplin a její matka Leslie Aday je manželkou Meata Loafa, který se tak stal jejím adoptivním otcem. Taktéž kytarista Slash (Guns´n´Roses, Velvet Revolver) si s Jerrym vystříhl song Wish You Were Here.

A není to jen britská legenda Pink Floyd, od které si Jerry Cantrell vypůjčil pár hitů. Na koncertech hraje i skladbu Jailbreak od irské legendy Thin Lizzy.

Neštěstí druhých sbližuje.

Díky vlně tsunami v jižní Asii na konci roku 2004 dopluli Alice In Chains opět do přístavu. A stalo se tak na benefičním koncertě v Premier Nightclub v Seattlu 18. února 2005. Jako hosté se na koncertě představili např. Ann Wilson (Heart), Pat Lachman (ex-Halford, Damageplan), Wes Scantlin (Puddle of Mudd) nebo Maynard James Keenan (ex-Tool, ex-A Perfect Circle).

V následujícím roce následovalo krátké klubové turné, kde si zazpívali Phil Anselmo (ex-Pantera, Down) a William DuVall (Comes With The Fall). Po turné se William DuVall stal oficiálním členem skupiny Alice In Chains. A v této obrozené sestavě vyrazila skupina Alice in Chains v květnu 2006 na turné po evropských festivalech a halách. Při této příležitosti si zahráli i ve Zlíně 6.6.2006 v hale Novesta ve společnosti kapel Stone Sour a Blood Simple.

Na přelomu roku 2008/09 se Alice In Chains zavřeli do studia 606 v Northridge v Kalifornii, jehož vlastníkem je David Grohl (ex-Nirvana, Foo Fighters), aby zde po 14 létech natočili opět plnohodnotnou dlouhohrající desku. Album následně vyšlo 25. září 2009 a dostalo název Black Gives Way To Blue. Jenom ve Státech se této desky prodalo více než 500 000 kopií a celosvětově pak víc než milion, což je na dnešní éru kopírovaní neskutečné číslo. V Kanadě a ve Státech se stala deska zlatou a skoro na všech světových hitparádových žebříčcích bodovala v první desítce. Jako host se na albu představil i Elton John, který si zahrál na klavír ve skladbě Black Gives Way to Blue. Největší hitové ambice ale mají skladby Check My Brain a Your Decision, které několik týdnů okupovaly přední příčky všech 3 amerických žebříčků.

A že to nové sestavě Alice In Chains šlape, dokazuje i nahrávka se symfonickým orchestrem, kde si zahráli velký hit skupiny Led Zeppelin Kashmir. Dalším trhákem je hitová pecka Barracuda od skupiny Heart, kterou si zahráli společně s Gretchen Wilson na koncertě Rock Honours v roce 2007.

Na festivale Rock Am Ring v roce 2006 si pro změnu jako host zahrál se skupinou Alice In Chains James Hetfield (Metallica) skladbu Would?. A na oplátku (o pár let později) se objevil Jerry Cantrell 9.prosince 2011 na výročním koncertě skupiny Metallica, kde si s nimi vystřihl pecky For Whom The Bell Tolls a Nothing Else Matters.

Je až s podivem, co tento talentovaný muzikant doposud dokázal. Tak ať mu toto pracovní nasazení ještě hodně let vydrží…

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku