Ray Gillen – zapomenutý nezapomenutelný.

Právě dnes, 12. května, by se dožil pětapadesáti let talentovaný rockový zpěvák, který se zapsal do podvědomí hudebních fajnšmekrů, především jako jeden z „hlasů“ mezidobí skupiny Black Sabbath. Ti zasvěcenější si jej určitě pamatují jako člena slavného kvarteta Badlands, které vedl bývalý Osbourneho kytarista Jake E.Lee. Bohužel, pozemský život pro něj skončil už ve čtyřiatřiceti létech. Měl proto příliš málo času na to, aby mohl naplno předvést, jaký je v jeho hrdle ukrytý poklad. Přesto po něm zůstalo dost nahrávek, aby si každý dovedl udělat obraz o jeho výjimečných pěveckých kvalitách.

Raymond Arthur „Ray“ Gillen se narodil 12. května 1959 v New Yorku, ale vyrůstal v Cliffside Park v New Jersey. Zpěvu se začínal věnovat na střední škole, kdy zpíval s několika regionálními skupinami. V létech 1978 – 80 to zkoušel po newjerseyských klubech s kapelou Quest, kde spolupracoval s kytaristou Fredem Azizajem. V osmdesátém roce pak zpíval v punk rockové smečce F- 66. Z tohoto období pochází i nahrávky It Doesn´t Matter a Give It A Try.

V létech 1982 – 85 krom jiného zpíval v kapele Savage, z kteréhožto období se zachovala i sedmnáctiminutová video nahrávka, na které Savage hrají covery kapel Black Sabbath, Scorpions a Led Zeppelin. Následně propůjčil svůj hlas skupinám Vendetta a Harlette. Ale zlom nastal až v roce 1985, kdy nastoupil do rodinné kapely Bobbyho Rondinelliho (ex-Rainbow, Black Sabbath, Quiet Riot, Riot atd.) Rondinelli, ve které hrál na kytaru i Bobbyho bratr Teddy (ex-Vanilla Fudge). Skupina Rondinelli, hrající AOR, vydala v roce 1985 osmiskladbové album War Dance, z něhož pochází i skladby The One That Got Away, Black Sheep a War Dance.

Během roku 1986 dostává Gillen nabídku jít zpívat do muzikálu Cats, který se tou dobou hrál na Broadway. Nabídka ale přišla ve stejnou chvíli, kdy mu Don Arden (manažer Black Sabbath) zavolal, jestli nechce jit zpívat do Black Sabbath za zraněného Glenna Hughese. Hughes totiž dostal přes držku v baru Cat and Fiddle od manažera skupiny The Move, Johna Downinga. Glenn tehdy „vyfasoval“ takový direkt, že se mu roztříštil kus lebky pod okem a úlomky kosti se zarazily zprava do nosu. Tato nepříjemná událost se odehrála 4 dny před začátkem plánovaného turné. První koncert se uskutečnil v Clevelandu a dopadl katastrofálně. Glenn nemohl vůbec zpívat. Vlivem zranění zpěvákovi kapala do krku krev a on ji neustále vykašlával. A to byl hodně velký průser. Proto se snažili Tony Iommi a Don Arden hasit požár díky Gillenovi. Nakonec zůstal Ray Gillen v Black Sabbath celý rok. Jenže to bylo období, kdy v něm z původní sestavy hrál jen Tony Iommi, který moc nechtěl vystupovat ani nahrávat pod značkou Black Sabbath. Ke změně myšlení ho přesvědčil až Arden (Don uměl přesvědčit každého…). Z tohoto období pochází i koncertní nahrávka z Montrealu, která byla nahrána 1.dubna 1986 v Montreal Forum.

Od října 1986 se zavírají Black Sabbath i s Rayem Gillenem do AIR Studios v Londýně, aby zde započali s nahráváním novinkového alba skupiny, které dostalo název Eternal Idol. Jenže na začátku roku 1987 byl Gillen z Black Sabbath vyhozen, a tak se zachovala jen demo nahrávka, která pak oficiálně vyšla na Deluxe edici v roce 2010 jako Disc 2. Vinyl Eternal Idol pak nazpíval Tony Martin, který se stal na 10 let oficiálním zpěvákem Black Sabbath. Se Sabbathy následně natočil 5 alb. Za mikrofonem jej vystřídal až Ozzy Osbourne v roce 1997.

Po odchodu z Black Sabbath nezůstal Gillen dlouho bez práce. Nejprve dostává nabídku od Jona Olivy, aby si zazpíval jako host na albu Hall Of The Mountain King (1987) skupiny Savatage. Konkrétně pak ve skladbě Strange Wings.

Další nabídka přichází od hvězdného uskupení Phenomena, zdali by s nimi nenazpíval druhý kotouč Dream Runner, kterýžto měl vyjít taktéž v roce 1987. Krom Gillena se na tomto projektu podíleli např. Glenn Hughes (ex-Deep Purple, Trapeze, Black Sabbath atd.), John Wetton, Scott Gorham, Neil Murray (ex-Whitesnake, Black Sabbath, Rondinelli, The Brian May Band atd.), Mel Galley (ex-Trapeze, Whitesnake, Cozy Powell) nebo Max Bacon (Steve Howe, Mike Oldfield, GTR, Bronze atd.). Mezi 10 skladbami, které ozdobily toto melodicko-rockové album, jsou pecky jako Stop nebo Surrender. Zajímavostí je, že toto uskupení nikdy veřejně nevystupovalo. Ale to se mělo letos změnit. Phenomena přislíbila účast na festivalu Sweden Rock 2014, který se bude konat od 4. do 7. června, ale bohužel, své vystoupení tento hvězdný band na této velkolepé akci předčasně zrušil.

Následnou štací Gillena byl nově tvořící se band Blue Murder, který v roce 1988 založil kytarista John Sykes (ex-Whitesnake, Thin Lizzy, Tygers of Pan Tang atd.). Jenže dříve než se stačil Ray pořádně v kapele rozkoukat, už byl z Blue Murder vyhozen. Gillen si až nezdravě užíval života. Nezřízený sex, drogy a tvrdý chlast se s představami Sykese nepříliš slučovaly. John Sykes se nakonec rozhodl, že bude v souboru zpívat sám. A tak zůstalo jen u demo nahrávky It's Too Late, která po Gillenově spolupráci s Blue Murder zůstala.

Ve stejném roce (1988) sestavuje další mimořádný kytarista Jake E. Lee (ex-Ozzy Osbourne) bluesově orientovaný hardrockový band Badlands. Za bicí soupravu se usadil nadaný Eric Singer (ex-Lita Ford, Black Sabbath, později Kiss nebo Alice Cooper), baskytary chopil Greg Chaisson (ex-Steeler) a za mikrofon postavil Ray Gillen.

S Badlands nazpívá Gillen celkově 3 desky. První s názvem Badlands vychází 11.května 1989 u Atlantic Records a celkově se ji prodá 400 000 kusů a to především v Japonsku, kde byla skupina hodně populární. Na tomto nosiči se objevily mimo jiné skladby Street Cry Freedom a High Wire.

Svůj pěvecký potenciál předvedl Gillen naplno na druhém albu Voodoo Highway, které vyšlo v červnu 1990. Z této desky pochází i pecka The Last Time. A jak to koncertně šlapalo skupině Badlands, vypovídá i tato 100 minutová živá nahrávka, která byla natočena 29.srpna 1991 ve Vic Theater v Chicagu.

V roce 1991 ještě stihne Gillen pěvecky vypomoct ve hvězdném projektu Atsushi Yokozeki Project japonského kytaristy Yokozekiho, když si na albu Raid zazpíval ve skladbě Heartbreak. Zajímavostí je, že ve dvou skladbách si na této desce zazpívala i popová zpěvačka Kim Carnes (kdo by neznal její megahit Bette Davis Eyes).

Třetí nosič Dusk točili Badlands v létech 1992/93, ale na pultech obchodů se objevil až 15.prosince 1998, tedy 5 let po Rayově smrti. Vydala jej japonská společnost Pony Canyon. Do Evropy se dostalo toto album až v roce 2000, kdy jej vydal label Z Records. A takto zní kompletně deska Dusk.

Důvod, proč bylo album Dusk vydané až o 5 let (respektive 7 let) později, je ukončení spolupráce s Atlantic Records, kteří se v mezičase začali více orientovat na skupiny hrající alternativní rock, což jim přinášelo větší finanční uspokojení. Důsledkem toho Gillen skupinu Badlands opouští, což odůvodňuje tvrzením, že Jake E. Lee je příliš líný. Lee proto angažuje pro turné po Velké Británii zpěváka skupiny Stiletto, ale k dokončení desky Dusk Raye opět povolává. Ke konci roku 1993 se Badlands definitivně rozpadají.

V tomto období už ale Ray Gillen moc dobře ví, že je HIV pozitivní, že má AIDS. Jenže tuto důležitou informaci si nechá jen pro sebe a dál si žije bezstarostným životem rockera. Sex, drogy a Rock ´n´ Roll jsou jeho dennodenním chlebem.

A že má AIDS, ho vůbec netrápilo. Jak vypověděla v jednom rozhovoru zpěvačka skupiny Hellion Ann Boleyn, klidně to zkoušel na ní i na jiné holky, ač byl nakažen touto nevyléčitelnou nemocí. Naštěstí Boleynová mu odolala, ale ostatní holky to „štěstí“ neměly.

Těsně před svou smrti stihne Gillen založit s ex-baskytaristou Alice In Chains Mike Starrem a bubeníkem Bobbym Rondinellim skupinu Sun Red Sun, s kterou natočí stejnojmenné album Sun Red Sun. Deska ale vychází až v roce 1995. Krom jiného obsahuje toto album i takové skvělé kousky jako Hard Life, I Know A Place či Deadly Nightshade. Za poslech stojí určitě celý nosič, pokud se jej tedy podaří někomu sehnat.

V posledním roce života stihne Ray ještě pěvecky vypomoct na albu kytaristy Georga Lynche (ex-Dokken) Sacred Groove ve skladbě Flesh And Blood.

Ray Gillen umírá 1. prosince 1993 doma v New Jersey. Bylo mu 34 let. O tom, že je něco špatně, musel Ray vědět již delší dobu. Začaly mu totiž vypadávat vlasy z jeho bohaté kštice a často míval závratě. Dle oficiálního vyjádření byla příčina smrti rakovina žaludku. Jenže zda byla příčina smrti rakovina žaludku nebo ztráta imunity spojená s nemocí AIDS, o tom lze jen polemizovat. 

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku